Vojenská policie (Česko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vojenská policie
Vojenská policie CoA 2022.png
SídloRooseveltova 620/23, Praha, 161 05, Česko
Náčelníkplk. Mgr. Otakar Foltýn
Oficiální webvp.army.cz
Datová schránkasd2aifa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojenská policie je sbor vojenské policie působící v Česku. Je součástí Ministerstva obrany České republiky a plní úkoly policejní ochrany ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany. Vojenským policistou může být jen voják z povolání. Vojenská policie byla zřízena 21. ledna 1991 ještě jako Vojenská policie Československé armády. Její postavení, působnost a činnost je upravena zákonem č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii, vztahy k velitelským orgánům a vojákům jsou konkretizovány vnitřními předpisy Ministerstva obrany. Při výkonu působnosti v trestním řízení Vojenská policie postupuje podle trestního zákoníku a trestního řádu, při odhalování přestupků se řídí přestupkovým zákonem. Náčelníkem Vojenské policie je od 1. července 2022 plukovník Mgr. Otakar Foltýn.[1]

Působnost a úkoly[editovat | editovat zdroj]

Vojenská policie působí jen vůči vojákům v činné službě. Vůči ostatním osobám může vykonávat své pravomoci pouze tehdy, pokud se nacházejí ve vojenských objektech nebo v prostoru vojenských operací. Proti civilním osobám může Vojenská policie zasahovat také v případě, když páchají trestnou činnost nebo přestupky spolu s vojáky nebo když je jejich delikt namířen proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany.

Vojenská policie plní zejména tyto úkoly:

  • podílí se na zabezpečování kázně a pořádku v chráněných objektech a u vojáků na veřejnosti,
  • odhaluje trestné činy a zjišťuje jejich pachatele a činí opatření k předcházení trestné činnosti, v trestním řízení působí jako policejní orgán, není však oprávněna zahajovat a vést trestní stíhání konkrétního obviněného,
  • šetří přestupky vojáků,
  • pátrá po vojácích a po vojenském materiálu nebo po dalších věcech v majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany, a podílí se na ochraně vojenského materiálu a takového majetku,
  • podílí se na ochraně utajovaných informací v ozbrojených silách,
  • dohlíží nad bezpečností provozu vozidel ozbrojených sil a nad bezpečností provozu ostatních dopravních prostředků ve vojenských objektech, řídí provoz vozidel ozbrojených sil na pozemních komunikacích, vykonává dohled nad výcvikem a zdokonalováním odborné způsobilosti řidičů vozidel ozbrojených sil, vede evidenci vozidel ozbrojených sil a schvaluje technickou způsobilost vojenských vozidel,
  • zajišťuje ochranu a doprovod určených osob, ochranu vyčleněných vojenských dopravních letadel pro přepravu ústavních činitelů a vojenských objektů určených pro odbavení přepravovaných ústavních činitelů a určených osob.
Vozidlo Vojenské policie

Členění a organizace[editovat | editovat zdroj]

V čele Vojenské policie je náčelník, kterého jmenuje a odvolává ministr obrany po projednání v příslušném výboru Parlamentu. Ministrovi obrany je náčelník přímo podřízen. Vnitřně se Vojenská policie člení na dvě základní odborné složky:

  • kriminální službu a
  • dopravní, pořádkovou a ochrannou službu.

Z územního hlediska ve Vojenské policii působí útvary s celostátní působností, kterými jsou Hlavní velitelství Vojenské policie, a Velitelství ochranné služby Vojenské policie Praha. Dále je Vojenská policie organizována do dvou územních velitelství, a to v Táboře, a Olomouci. Velitelé územních velitelství jsou podřízeni náčelníkovi Vojenské policie. Expozitury Vojenské policie jsou rozmístěny u jednotlivých útvarů Armády České republiky a vojenští policisté také působí ve vojenských kontingentech v zahraničních misích.

V letech 2002–2009 byl součástí Vojenské policie Útvar speciálních operací Vojenské policie.

Aktivní záloha Vojenské policie[editovat | editovat zdroj]

Struktura AZVP od 1. 1. 2020

Součástí Vojenské policie je i aktivní záloha Vojenské policie. Od 1. 1. 2020 existuje u každého velitelství Vojenské policie oddělení aktivní zálohy VP. Aktivní záloha VP je tvořena:

  • Oddělením aktivní zálohy Vojenské policie u Velitelství VP Olomouc
  • Oddělením aktivní zálohy Vojenské policie u Velitelství VP Tábor
  • Oddělením aktivní zálohy Vojenské policie u Velitelství ochranné služby VP v Praze
  • Oddělením aktivní zálohy u Hlavního velitelství VP v Praze

Příslušníci aktivních záloh VP plní úkoly policejní ochrany dle zákona č. 300/2013 Sb. (zákon o Vojenské policii).

Požadavky[editovat | editovat zdroj]

Pro přijetí do aktivních záloh VP je třeba trestní bezúhonnost, zdravotní způsobilost, minimálně středoškolské vzdělání s maturitou, základní vojenský výcvik a splnění výběrového řízení, které se skládá z fyzického přezkoušení a psychotestu.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Aby se příslušník mohl stát plnohodnotným záložníkem VP musí úspěšně absolvovat tříletý cyklus přípravy na Odborné škole Vojenské policie ve Vyškově, který je zaměřen na právo, kriminalistiku, dopravní službu, zákon o Vojenské policii a speciální tělesnou přípravu. Na závěr tříletého cyklu skládá příslušník zkoušky a v případě úspěšného složení získává služební průkaz VP a služební číslo.

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Kromě výcviku, který se skládá ze střeleb a taktiky se příslušníci aktivní zálohy VP účastní společných hlídek s profesionálními příslušníky VP a také pomáhají při policejním zabezpečení vojenských akcí (např. Dny NATO, Bahna, Cihelna…)

Předchůdci Vojenské policie[editovat | editovat zdroj]

Období před vznikem Československa (do roku 1918)[editovat | editovat zdroj]

Historie předchůdců Vojenské policie v českých zemích není jasně zpracována ani samotnou armádou. Je skutečností, že prvky vojenské policie se objevují již v době Rakouska-Uherska a to formou oddílů vojenské policie (Militarpolizei) nebo polního četnictva (Feldgendarmerie). Ostatně vojenská policie existovala i v československých legiích v Rusku a tito příslušníci nosili zvláštní označení na rukávovém štítku s bikolorní červenobílou páskou.

Meziválečné období Československa (1918-1939)[editovat | editovat zdroj]

Československá republika převzala po rozpadu Rakouska-Uherska stávající bezpečnostní orgány. Jednou z jeho částí bylo i četnictvo jako vojensky organizovanou částí státního aparátu (s převažujícím represivním posláním), která plnila pořádkové a kriminalistické úkoly převážně v oblasti správní a zpravodajské. Četnictvo podléhalo vojenské justici a v případě branné pohotovosti státu bylo považováno za samostatný oddíl československé branné moci.

Četnictvo v běžné službě nebylo nijak podřízeno vojenským úřadům. Ty musely o případnou pomoc z jeho strany žádat. V případě válečného stavu přecházela část četnictva v souladu se zákonem o četnictvu k polní bezpečnostní službě, pod přímé řízení vojska, k čemuž byla část četnictva připravována.

Po vzniku Československé republiky, vedle stávajícího nestabilního státního policejního aparátu, jehož součástí bylo i polní četnictvo, vznikla již v listopadu 1918 nová armádní bezpečnostní složka – vojenská policie. Oficiálně byla založena začátkem roku 1919.

Hlavním důvodem vzniku vojenské policie byla snaha o konsolidaci situace, dosažení zákonnosti, kázně a pořádku ve formující se armádě nově vzniklého státu. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi to potom byla nestabilní bezpečnostní situace, daná nízkou autoritou teprve nedávno ustanovených čs. státních úřadů a masivní protičeská agitace ze strany maďarského obyvatelstva, což se promítalo do morálního stavu tvořících se jednotek nové čs. armády.

Životnost této armádní složky však byla relativně krátká. V Českých zemích, vzhledem ke stabilizaci četnictva a státní policie, došlo ke zrušení vojenské policie v roce 1919. Na Slovensku pokračovala její organizace a činnost až do roku 1921. Podstatný vliv na postupné  rušení vojenské policie mělo i personální obsazení, vzhledem ke skutečnosti, že její příslušníci neměli zkušenosti a praxi v policejní práci. Přispěli však zejména na Slovensku ke zvládnutí situace po odchodu maďarského četnictva a při výkonu bezpečnostní služby za války Československa s Maďarskem v roce 1919.

Po zrušení vojenské policie převzalo vojensko-policejní práci plně československé četnictvo.

Období 2. světové války (1939-1945)[editovat | editovat zdroj]

V československé armádě v zahraničí bylo zřízeno polní četnictvo, které plnilo úkoly v rámci policejní i dopravní služby. Ve Velké Británii byly vytvořeny oddíly polního četnictva, které se zejména ke konci války zapojily do bojů u Dunkerque při hlídání a odvádění zajatců. Na východní frontě byly utvořeny podobné speciální oddíly.

Polní četnictvo bylo aktivováno za mobilizace v roce 1938, kdy zejména v září působily tyto hlídky armády i vůči obyvatelstvu. Při válečném stavu nebo mimořádných událostech mělo spolupracovat s četnictvem a zejména jako jeho posila. Předpoklad byl ten, že ve společné hlídce s jedním četníkem budou zařazeni 2-3 příslušníci vojenského polního četnictva.

Období po osvobození (1945-1991)[editovat | editovat zdroj]

Po osvobození Československa v roce 1945 nějakou dobu četnictvo i vojenské četnictvo omezeně fungovalo jako v prvorepublikových kolejích do doby převzetí veškeré policejně bezpečnostní služby nově vytvořenou organizací na základech četnictva – Sbor národní bezpečnosti. Do něj přešlo mnoho příslušníků oddílů polního četnictva. Zapojili se do bojů proti banderovcům, zejména na území Slovenska. Sbor národní bezpečnosti dále plnil velkou většinu úkolů v oblasti policejní a bezpečnostní práce i v rámci armády až na zvláštní vojenskou Tankovou a automobilní inspekci (TAI), která dohlížela na bezpečnost provozu vojenských vozidel. Tento stav zůstal až do roku 1991, kdy byla zřízena Vojenská policie Československé armády.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Náčelník Vojenské policie [online]. Ministerstvo obrany České republiky [cit. 2022-10-18]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

DOLEJŠÍ, Ladislav. Vojenská policie: Czech Military Police. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - VHÚ Praha, 2020. ISBN 978-80-7278-813-2. 

MACEK, Pavel; UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva. II: Československá republika (1918-1939). Praha: Police history, 1999. 230 s. ISBN 80-902670-0-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]