Stoklasná Lhota
| Stoklasná Lhota | |
|---|---|
.jpg) Ulice v centru vesnice | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Tábor |
| Okres | Tábor |
| Kraj | Jihočeský kraj |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°26′56″ s. š., 14°40′30″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 180 (2021)[1] |
| Katastrální území | Stoklasná Lhota (3,33 km²) |
| PSČ | 391 37 |
| Počet domů | 70 (2011)[2] |
  Stoklasná Lhota | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 19097 |
| Kód k. ú. | 619094 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stoklasná Lhota (německy Stoklas Lhota) je jednou z 15 místních částí města Tábor, od jehož středu je vzdálena 3,7 km (severně vzdušnou čarou). Do vzniku velkého Tábora v roce 1972 byla samostatnou obcí. Rozkládá se na ploše cca 14 ha východně od dálnice D3 (E55) – 6 km směr Praha od mimoúrovňové křižovatky silnic číslo 3 a 19 s E55 (“U Mašáta“). Příjezd do Stoklasné Lhoty je po komunikaci od Košína (ze silnice č. 603) a od Čekanic, vede sem autobusová linka městské hromadné dopravy (MHD Tábor) trasa: Náchod (Tábor) – Tábor město – Čekanice – Stoklasná Lhota. V roce 2011 zde trvale žilo 162 obyvatel.[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1371,[4] kdy darovali Petr, Václav a Smil z Dírného s Petrem ze Dvorce jeden lán pole „…ve Lhotě Stoklasné a úrok v Myskovicích klášteru v Sezimově Ústí, kterýž se za to zavázal, že bude na ně při modlitbách a mšemi zádušními vzpomínati“. Od 15. století náležela ves Hýlovcům z Polkovic, kteří ji připojili k Měšicům u Tábora.
V roce 1810 získal panství Měšice u Tábora, včetně Stoklasné Lhoty, Jan Karel Hanygar z Eberka. Ten po smrti Jana Prokopa, zvaného „Holý“ ze Stoklasné Lhoty č. 8, jmenoval roku 1811, rychtářem jeho syna Františka Prokopa, zvaného "Holý" ze Stoklasné Lhoty č. 17.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- U komunikace ve vesnici se nalézá návesní kaple.
Pověst[editovat | editovat zdroj]
Když se v roce 1860 provdala Rozálie Prokopová, zvaná „Holá“ (prapotomek husitského vojevůdce Ondřeje Prokopa, zvaného „Holý“), ze Stoklasné Lhoty za náchodského sedláka Pecháčka, začal se někdy v ranních mlhách na polích mezi Náchodem a Hejlovem zjevovat Jan Žižka na koni, vzhůru nohama. Tam, kde se to stalo, prý pole přineslo „obrovskou hojnost žita a ovsa“.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
- Stoklasná Lhota
-
Návesní kaple -
Kříž u silnice na Tábor -
Pohled na část vesnice -
Konec obce -
Ulice k jihu -
Hasičská zbrojnice
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 218.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 268.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Bada, Josef: "Stručné dějiny barokního zámku v Táboře-Měšicích" (příspěvek v knize Christiany Berwidové-Buquoyové: "Tábor-Měšice", České Budějovice 2005)
- Cikhart, Roman: "Táborsko. Popis přírodní, historický a národopisný", Tábor 1922
- Pippich, Martin: "Po stopách předků a potomků husitského vojevůdce Ondřeje Prokopa, zvaného 'Veliký'. Válečný zločinec nebo pokrokový kazatel?", RFE, Vídeň 1968
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stoklasná Lhota na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Lhota v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
