V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.

Milada Petříková-Pavlíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Milada Petříková-Pavlíková
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Milada Petříková-Pavlíková.png
Narození22. srpna 1895
Tábor
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. června 1985 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníarchitektka
PříbuzníLibuše Paserová (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec MUDr. Josef Pavlík
sestra Libuše Paserová-Pavlíková
teta Anna Honzáková

Milada Petříková-Pavlíková (22. srpna 1895 Tábor[1]30. června 1985 Praha) byla česká architektka, první žena v ČSR, která byla promována (1921) na Ing. arch. na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. Byla manželkou prof. Theodora Petříka.

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Milada Petříková-Pavlíková vyrůstala s mladší sestrou Libuší v rodině táborského lékaře a vlastence MUDr. Josefa Pavlíka (1863–1926[2]). Absolvovala dívčí gymnázium Minerva. V roce 1914 začala – ač to c. k. rakousko-uherské předpisy nedovolovaly – v Praze studovat architekturu. Zkoušky z pozemního stavitelství však vykonala neoficiálně, byly jí uznány až 2. prosince 1918 v samostatné ČSR. Po dobu svých studií v Praze bydlela u své tety Anny Honzákové, která jistě na ni měla kladný vliv[3]. Další studia architektury Petříková ukončila s vyznamenáním 18. června 1921 a byla promována inženýrkou architektkou jako první žena v ČSR. Brzy nato – 22. června – se provdala na Staroměstské radnici za profesora Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT Ing. arch. Dr. Theodora Petříka[4] (8. 10. 1882 Tábor – 2. 6. 1941 Praha).

Architektka[editovat | editovat zdroj]

Milada Petříková začala pracovat jako svobodná architektka. Jejím osobitým přínosem pro tehdejší československou architekturu byla pozornost k domu jako předmětu organicky fungujícího domova, naplněného pocitem sounáležitosti. Brala stavbu-dům jako vyjádření citového vztahu člověka k jeho nejbližšímu světu, neopomíjela otázky humanizace a intimizace. Architektce Petříkové ani po létech nelze upřít prioritu v nasměrování pozornosti k sociálním stavbám pro ženy.

Po náhlém ovdovění v červnu 1941 se dále věnovala rodině (péče o 3 syny-studenty [5]), nevzdala se ale ani své architektury. Avšak situace rodiny, nejen finanční, byla neutěšená a byla nucena se vzdát i rodinného sídla Petříků v Táboře na „Převrátilce“. Také v roce 1948 začala mít potíže pro „třídní původ“ svůj i manžela, zřejmě i kvůli v Itálii provdané sestře Libuši [6]; po roce 1950 ukončila své povolání svobodné architektky a pracovala ve velkém podniku Stavoprojekt v oddělení urbanismu, kde nebyla, stejně jako většina tehdejších architektů, příliš spokojená. Později pracovala v podniku Rudný projekt, kde zpracovávala urbanistické plány sídlišť a dolů.

Publikační a osvětová činnost[editovat | editovat zdroj]

Kromě své profesní práce často publikovala , např. publikace Jak bydlet (Orbis, 1932); články a pojednání na téma dětské jesle, racionální kuchyně, rodinný dům; popularizace kulturního bydlení na venkově. Často publikovala spolu s manželem. V roce 1946 se účastnila výstavy Žena v boji, práci a tvorbě, o pár let později v Praze u Topičů výstavy Česká a slovenská výtvarná umělkyně a v roce 1953 členské výstavy Svazu čs. výtvarných umělců v Umělecké besedě.

Připomínání[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům ing.arch.M.Petříkové, Tábor-Palackého ul.357 – s pamětní deskou MUDr.Pavlíka
  • Právem bylo její jméno a dílo uvedeno na předním místě na obsáhlé výstavě „Povolání: architekt(ka)“ o tvorbě českých architektek od první republiky až po současnost (v galerii Nová síň v Praze, 2003).
  • Až do svého vysokého věku jezdívala ing. arch. Petříková-Pavlíková do Tábora a na letní byt v Plané nad Lužnicí; živě se zajímala o památku svého otce [7]; o dějiny města a také o práci táborského muzea.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • nájemní dům, Praha – Holešovice, Přístavní 55, spolu s T. Petříkem, 1922
  • domy Stavebního družstva pro zřízení útulného domova osamělým ženám, Praha 6 – Dejvice, Šolínova 1 a 3 (projekt 1922, 1923–1934)
  • rodinný dům Albíny Honzákové, Dobřichovice 1923
  • vila Bedřicha Honzáka, Hradec Králové, spolu s manželem Theodorem Petříkem, 1923[8]
  • Interiéry Dívčí studentské koleje Budeč, Praha 2 – Vinohrady, 1924
  • Kampelička, Dobré u Dobrušky, 1926
  • Domov Charlotty Masarykové, azylový dům spolku Čsl. ochrana ženských zájmů, Praha 2 – Vinohrady, Dykova 20/50, 1928, spolu s Theodorem Petříkem – v tvorbě obou manželů–architektů lze najít mnoho společných projektů se stopami autorského rukopisu každého z nich, dohromady však tvoří vynikající symbiózu
  • rodinný dům, Praha 6 – Dejvice, 1929, spolu s Theodorem Petříkem
  • spolkový dům Ženského klubu českého, Praha 1, Ve Smečkách 26, projekt 1929, 1931–1933. Známý dům byl postaven Stavebním družstvem Ženského klubu českého na základě rozhodnutí ze dne 16. března 1928; projekt jako členka vypracovala pro klub zdarma; koncepce domu byla velkorysá: klubovny, sál (ve kterém dnes sídlí divadlo Činoherního klubu), knihovna, restaurace a zejména ubytování.
  • činžovní dům Bedřicha Honzáka, Hradec Králové, spolu s manželem Theodorem Petříkem, 1931–32[9]
  • Jesle a mateřská školka dr. Václava Vacka, Praha 4 – Lhotka (1947-1950)
  • Projekt rozšíření hřbitova, Slivenec, s Janem Mayerem, 1949

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MASNEROVÁ, Jiřina. Vzpomínka na Paní Architektku. Pražská technika. 2006, čís. 1. Dostupné online. 
  • medailon in: kolektiv autorů: Povolání: architektka, Praha : Kruh, 2003, str. 68–73, ISBN 80-903218-1-X
  • Marie Platovská, Vladislava Valchářová: První architektky – studia a tvorba, in: kolektiv autorů: Povolání: architektka, Praha : Kruh, 2003, s. 50–53, ISBN 80-903218-1-X
  • Jiřina Masnerová: První studentky na pražské technice, s. 181–187, In: Práce z dějin vědy, sv. 3., Výzkumné centrum pro dějiny vědy : Praha 2002).
  • Archiv ČVUT, fond Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství při ČVUT (VŠAPS 1879–1960), katalogy studentů.
  • Za rodáky Táborska, Týdeník Palcát, č.25/1998, str.6
  • Před jedním domem – o rodině Pavlíků, Týdeník Palcát, Tábor 4.5.2005
  • Eva Uhrová - Anna Honzáková a jiné dámy, Praha 2012, ISBN 978-80-260-3152-9

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Tábor
  2. Josef Pavlík, Záznam v databázi národních autorit NK ČR
  3. MUDr. Anna Honzáková (1875–1940) byla promována 17. 3. 1902 jako první žena na doktora veškerého lékařství na UK v Praze.
  4. Matriční zápis o svatbě – Magistrát hlavního města Prahy – centrální úřad
  5. nejmladší (1927) Radko lékař-docent MUDr.-CSc, mj. i přednosta urolog. kliniky 1. LF UK; Miloš Ing.-CSc., pracoval ve Stavebním ústavu ČVUT
  6. Libuše Paserová–Pavlíková (1900 – 1984 v Miláně). Jako mladá začala veřejně vystupovat v rodném Táboře a pak studovat zpěv (v Praze a Miláně –1920); operní pěvkyně-sopranistka, zpívala jako Dina Pauli v Miláně, Káhiře, Římě, aby pak byla v roce 1929 angažována v La Scale v Miláně. Provdála se za italského operního basistu T. Pasera. Propagovala českou hudbu v zahraničí a přičinila se o uvedení Smetanovy Prodané nevěsty v Itálii (1935).
  7. MUDr. Josef Pavlík 1861–1926; lékař-lidumil, první v jihočeském kraji, který si opatřil rentgenový přístroj; vlastenec-iniciátor vůbec první výstavy o Janu Husovi (Tábor-1906), zakladatel „Spolku pro postavení Husova pomníku“, odhalení díla od sochaře Fr.Bílka v táborském parku v roce  1928 se však už nedožil.
  8. S.R.O, Via Aurea. Vila Bedřicha Honzáka | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 
  9. S.R.O, Via Aurea. Činžovní dům Bedřicha Honzáka | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2022-07-06]. Dostupné online.