Milada Petříková-Pavlíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Milada Petříková-Pavlíková
Narození22. srpna 1895
Tábor
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. června 1985 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníarchitektka
RodičeJosef Pavlík
Manžel(ka)Theodor Petřík
PříbuzníLibuše Paserová (sourozenec)
Anna Honzáková (teta)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milada Petříková-Pavlíková (22. srpna 1895 Tábor[1]30. června 1985 Praha) byla česká architektka, první žena v ČSR, která byla promována (1921) na Ing. arch. na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. Byla manželkou prof. Theodora Petříka.

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Milada Petříková-Pavlíková vyrůstala s mladší sestrou Libuší v rodině táborského lékaře a vlastence MUDr. Josefa Pavlíka.[2] Absolvovala dívčí gymnázium Minerva. V roce 1914 začala – ač to c. k. rakousko-uherské předpisy nedovolovaly – v Praze studovat architekturu. Zkoušky z pozemního stavitelství však vykonala neoficiálně, byly jí uznány až 2. prosince 1918 v samostatné ČSR. Po dobu svých studií v Praze bydlela u své tety Anny Honzákové, která jistě na ni měla kladný vliv[3]. Další studia architektury Petříková ukončila s vyznamenáním 18. června 1921 a byla promována inženýrkou architektkou jako první žena v ČSR. Brzy nato – 22. června – se provdala na Staroměstské radnici za profesora Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT Ing. arch. Dr. Theodora Petříka[4] (8. 10. 1882 Tábor – 2. 6. 1941 Praha).

Architektka[editovat | editovat zdroj]

Milada Petříková začala pracovat jako svobodná architektka. Jejím osobitým přínosem pro tehdejší československou architekturu byla pozornost k domu jako předmětu organicky fungujícího domova, naplněného pocitem sounáležitosti. Brala stavbu-dům jako vyjádření citového vztahu člověka k jeho nejbližšímu světu, neopomíjela otázky humanizace a intimizace. Architektce Petříkové ani po létech nelze upřít prioritu v nasměrování pozornosti k sociálním stavbám pro ženy.

Po náhlém ovdovění v červnu 1941 se dále věnovala rodině (péče o 3 syny-studenty [5]), nevzdala se ale ani své architektury. Avšak situace rodiny, nejen finanční, byla neutěšená a byla nucena se vzdát i rodinného sídla Petříků v Táboře na „Převrátilce“. Také v roce 1948 začala mít potíže pro „třídní původ“ svůj i manžela, zřejmě i kvůli v Itálii provdané sestře Libuši [6]; po roce 1950 ukončila své povolání svobodné architektky a pracovala ve velkém podniku Stavoprojekt v oddělení urbanismu, kde nebyla, stejně jako většina tehdejších architektů, příliš spokojená. Později pracovala v podniku Rudný projekt, kde zpracovávala urbanistické plány sídlišť a dolů.

Publikační a osvětová činnost[editovat | editovat zdroj]

Kromě své profesní práce často publikovala , např. publikace Jak bydlet (Orbis, 1932); články a pojednání na téma dětské jesle, racionální kuchyně, rodinný dům; popularizace kulturního bydlení na venkově. Často publikovala spolu s manželem. V roce 1946 se účastnila výstavy Žena v boji, práci a tvorbě, o pár let později v Praze u Topičů výstavy Česká a slovenská výtvarná umělkyně a v roce 1953 členské výstavy Svazu čs. výtvarných umělců v Umělecké besedě.

Připomínání[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům ing.arch.M.Petříkové, Tábor-Palackého ul.357 – s pamětní deskou MUDr.Pavlíka
  • Právem bylo její jméno a dílo uvedeno na předním místě na obsáhlé výstavě „Povolání: architekt(ka)“ o tvorbě českých architektek od první republiky až po současnost (v galerii Nová síň v Praze, 2003).
  • Až do svého vysokého věku jezdívala ing. arch. Petříková-Pavlíková do Tábora a na letní byt v Plané nad Lužnicí; živě se zajímala o památku svého otce [7]; o dějiny města a také o práci táborského muzea.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • nájemní dům, Praha – Holešovice, Přístavní 55, spolu s T. Petříkem, 1922
  • domy Stavebního družstva pro zřízení útulného domova osamělým ženám, Praha 6 – Dejvice, Šolínova 1 a 3 (projekt 1922, 1923–1934)
  • rodinný dům Albíny Honzákové, Dobřichovice 1923
  • vila Bedřicha Honzáka, Hradec Králové, spolu s manželem Theodorem Petříkem, 1923[8]
  • Interiéry Dívčí studentské koleje Budeč, Praha 2 – Vinohrady, 1924
  • Kampelička, Dobré u Dobrušky, 1926
  • Domov Charlotty Masarykové, azylový dům spolku Čsl. ochrana ženských zájmů, Praha 2 – Vinohrady, Dykova 20/50, 1928, spolu s Theodorem Petříkem – v tvorbě obou manželů–architektů lze najít mnoho společných projektů se stopami autorského rukopisu každého z nich, dohromady však tvoří vynikající symbiózu
  • rodinný dům, Praha 6 – Dejvice, 1929, spolu s Theodorem Petříkem
  • spolkový dům Ženského klubu českého, Praha 1, Ve Smečkách 26, projekt 1929, 1931–1933. Známý dům byl postaven Stavebním družstvem Ženského klubu českého na základě rozhodnutí ze dne 16. března 1928; projekt jako členka vypracovala pro klub zdarma; koncepce domu byla velkorysá: klubovny, sál (ve kterém dnes sídlí divadlo Činoherního klubu), knihovna, restaurace a zejména ubytování.
  • činžovní dům Bedřicha Honzáka, Hradec Králové, spolu s manželem Theodorem Petříkem, 1931–32[9]
  • Jesle a mateřská školka dr. Václava Vacka, Praha 4 – Lhotka (1947–1950)
  • Projekt rozšíření hřbitova, Slivenec, s Janem Mayerem, 1949

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MASNEROVÁ, Jiřina. Vzpomínka na Paní Architektku. Pražská technika. 2006, čís. 1. Dostupné online.  Archivováno 28. 2. 2011 na Wayback Machine.
  • medailon in: kolektiv autorů: Povolání: architektka, Praha : Kruh, 2003, str. 68–73, ISBN 80-903218-1-X
  • Marie Platovská, Vladislava Valchářová: První architektky – studia a tvorba, in: kolektiv autorů: Povolání: architektka, Praha : Kruh, 2003, s. 50–53, ISBN 80-903218-1-X
  • Jiřina Masnerová: První studentky na pražské technice, s. 181–187, In: Práce z dějin vědy, sv. 3., Výzkumné centrum pro dějiny vědy : Praha 2002).
  • Archiv ČVUT, fond Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství při ČVUT (VŠAPS 1879–1960), katalogy studentů.
  • Za rodáky Táborska, Týdeník Palcát, č.25/1998, str.6
  • Před jedním domem – o rodině Pavlíků, Týdeník Palcát, Tábor 4.5.2005
  • Eva Uhrová - Anna Honzáková a jiné dámy, Praha 2012, ISBN 978-80-260-3152-9

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Tábor
  2. Josef Pavlík, Záznam v databázi národních autorit NK ČR
  3. MUDr. Anna Honzáková (1875–1940) byla promována 17. 3. 1902 jako první žena na doktora veškerého lékařství na UK v Praze.
  4. Matriční zápis o svatbě – Magistrát hlavního města Prahy – centrální úřad
  5. nejmladší (1927) Radko lékař-docent MUDr.-CSc, mj. i přednosta urolog. kliniky 1. LF UK; Miloš Ing.-CSc., pracoval ve Stavebním ústavu ČVUT
  6. Libuše Paserová–Pavlíková (1900 – 1984 v Miláně). Jako mladá začala veřejně vystupovat v rodném Táboře a pak studovat zpěv (v Praze a Miláně –1920); operní pěvkyně-sopranistka, zpívala jako Dina Pauli v Miláně, Káhiře, Římě, aby pak byla v roce 1929 angažována v La Scale v Miláně. Provdála se za italského operního basistu T. Pasera. Propagovala českou hudbu v zahraničí a přičinila se o uvedení Smetanovy Prodané nevěsty v Itálii (1935).
  7. MUDr. Josef Pavlík 1861–1926; lékař-lidumil, první v jihočeském kraji, který si opatřil rentgenový přístroj; vlastenec-iniciátor vůbec první výstavy o Janu Husovi (Tábor-1906), zakladatel „Spolku pro postavení Husova pomníku“, odhalení díla od sochaře Fr.Bílka v táborském parku v roce  1928 se však už nedožil.
  8. S.R.O, Via Aurea. Vila Bedřicha Honzáka | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 
  9. S.R.O, Via Aurea. Činžovní dům Bedřicha Honzáka | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2022-07-06]. Dostupné online.