Přeskočit na obsah

Masožravá rostlina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Masožravá rosnatka okrouhlolistá
Listy špirlice nechové
Kvetoucí špirlice nachová
Brocchinia reducta
Láčkovice australská

Masožravé rostliny (někdy se jim říká „hmyzožravé rostliny“) jsou rostliny, které získávají více či méně živin (ale ne energii) tím, že chytají drobné živočichy – prvoky, roztoče, korýše a zvláště pak hmyz a jeho larvy. Název„masožravé rostliny“ vyhovuje i proto, že téměř u všech rodů byl zjištěn enzym proteáza, který štěpí bílkoviny.[1]

Adamec v roce 2017 uvádí, že k dnešku „známe asi 805 druhů těchto rostlin z 19 rodů, 12 čeledí a 5 řádů“.[2] Z nich asi 50 druhů je ponořených vodních, ostatní jsou suchozemské nebo epifytní.[3]

Masožravé rostliny obvykle rostou na místech, kde je půda velmi chudá na živiny. Vyskytují se tedy například v kyselých bažinách, v chudých písčitých a kamenitých oblastech, na stolových horách apod. Často se uvádí, že si masožravé rostliny vyvinuly tento neobvyklý způsob získávání výživy kvůli nedostatku dusíku v těchto půdách, ale hlavním limitujícím činitelem jsou spíše některé těžké kovy nutné ke správné funkci enzymů.[4]

Určit hranici mezi „masožravostí“ a „nemasožravostí“ rostlin nemusí být snadné. Příkladem hraniční masožravosti jsou dva druhy rodu chejlava (Roridula). Rostliny chytají kořist (pomocí lepivých tentakulí), ale netráví ji. Chycenou kořist vysají ploštice dvou druhů rodu Pameridea. Mohou se po chejlavách pohybovat bez nebezpečí, protože jsou na ně striktně vázány, a chejlavy využijí živiny z výkalů ploštic.[3]

K rozlišení funkčních podskupin navrhl Joel (2002) pojem holokarnivorie pro „tvrdé jádro“ masožravých druhů tvořících vlastní trávicí enzymy – tj. pro rody aldrovandka (Aldrovanda), mucholapka (Dionaea), rosnatka (Drosera), rosnolist (Drosophyllum), tučnice (Pinguicula), bublinatka (Utricularia), láčkovka (Nepenthes) – na rozdíl od hemikarnivorie pro rostliny, které je postrádají – rody darlingtonie (Darlingtonia), heliamfora (Heliamphora), chejlava (Roridula) a rod Brocchinia. Na rozdíl od Joela nazval později Rice (2011) druhou skupinu parakarnivorní.[2]

Společné masožravým rostlinám je, že:

  • vytvářejí pasti listového původu, do kterých chytají kořist;
  • uvolňují z kořisti živiny a přijímají je;
  • využívají živiny ke svému růstu.[3]

Autoři (Juniper, Robins, Coel, viz níže) první ucelené vědecké monografie o biologii masožravých rostlin The Carnivorous Plants uvádějí šest nezbytných znaků syndromu masožravosti rostlin, přičemž dva znaky (v závorce) nemusejí být přítomny u všech druhů:

  1. (lákání kořisti)
  2. záchyt kořisti
  3. ulovení kořisti
  4. usmrcení kořisti
  5. (trávení kořisti)
  6. příjem užitečných látek.[2][3]

Masožravost se během evoluce vyvinula několikrát paralelně, je pouze jedním ze způsobů adaptace rostlin na nepříznivé prostředí, jednou z ekologických strategií rostlin na zamokřených nebo vodních a minerálně chudých stanovištích, jejíž nezbytnou součástí je pomalý růst terestrických (pozemních) druhů.[3][5]

První velké pojednání o masožravých rostlinách, Insectivorous plants, napsal v roce 1875 Charles Darwin. Byl první, kdo si všiml, že rosnatky krmené hmyzem rostou rychleji než nekrmené.[6][7] Na jeho počest po něm byla pojmenována česká společnost pěstitelů masožravých rostlin – Darwiniana.

Darwiniana uvádí, že masožravé rostliny loví prvoky, pavouky, korýše, hmyz, plže a drobné obratlovce, jako jsou ryby (plůdek), ještěrky, hlodavci aj. – zhruba do velikosti krysy.[8] Zmiňuje také červy, ovšem neuvádí, zda má na mysli larvy hmyzu, nebo příslušníky někdejšího taxonu červi (Vermes) – břichobrvky, kroužkovce, strunovce, vířníky aj.

Masožravé rostliny rostou v nejrůznějších podnebných pásech. V České republice roste řada druhů, nejčastěji v horských oblastech, na Třeboňsku a Dokesku.

Rody, jejichž zástupci patří mezi masožravé rostliny

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku seznam masožravých rostlin.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Masožravé rostliny. In: Darwiniana – česká společnost pěstitelů masožravých rostlin [online]. [1996–2025] [cit. 2025-12-03]. Dostupné z: https://www.darwiniana.cz/vamr/?page=slovnik&id=192
  2. ↑ a b c ADAMEC, Lubomír. Co je společné a zásadní pro masožravé rostliny?. Živa. 2017, č. 3, s. 80. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/kulerova-priloha-str-lvii-lxxxviii.pdf
  3. ↑ a b c d e ADAMEC, Lubomír. Zvláštnosti výživy masožravých rostlin. 1. Suchozemské druhy. Živa. 2006, č. 2 s. 57. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/zvlastnosti-vyzivy-masozravych-rostlin-1-suchozems.pdf
  4. ↑ BALÁŽ, Vojtech et al. Smrt jako součást života. Praha: Národní institut dětí a mládeže MŠMT, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-14. S. 50.  Archivováno 14. 1. 2013 na Wayback Machine.
  5. ↑ ADAMEC, Lubomír. Co je společné a zásadní pro masožravé rostliny?. Živa. 2017, č. 3, s. 81. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/kulerova-priloha-str-lvii-lxxxviii.pdf
  6. ↑ ADAMEC, Lubomír. Zvláštnosti výživy masožravých rostlin. 1. Suchozemské druhy. Živa. 2006, č. 2 s. 58. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/zvlastnosti-vyzivy-masozravych-rostlin-1-suchozems.pdf
  7. ↑ DARWIN, Charles. Insectivorous plants. Londýn: John Murray, 1875. Dostupné online. 
  8. ↑ Masožravé rostliny. In: Darwiniana – česká společnost pěstitelů masožravých rostlin [online]. [2008] [cit. 22. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.darwiniana.cz/vamr/?page=slovnik&id=192

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ADAMEC, Lubomír. Co je společné a zásadní pro masožravé rostliny?. Živa. 2017, č. 3 s. 80–81. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/kulerova-priloha-str-lvii-lxxxviii.pdf
  • ADAMEC, Lubomír. Zvláštnosti výživy masožravých rostlin. 1. Suchozemské druhy. Živa. 2006, č. 2 s. 57–59. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/zvlastnosti-vyzivy-masozravych-rostlin-1-suchozems.pdf
  • ADAMEC, Lubomír. Zvláštnosti výživy masožravých rostlin. 2. Vodní druhy. Živa. 2006, č. 3 s. 105–107. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/zvlastnosti-vyzivy-masozravych-rostlin-2-vodni-dru.pdf
  • BALÁŽ, Vojtech et al. Smrt jako součást života: biologická olympiáda 2008–2009, 43. ročník: přípravný text pro kategorie A, B. 1. vyd. Praha: Národní institut dětí a mládeže MŠMT, Ústřední komise Biologické olympiády, 2008. 83 s. ISBN 978-80-86784-64-9.
  • DARWIN, Charles. Insectivorous plants. London: John Murray, 1875. 462 s.
  • FIN, Elena. Tajný život masožravých rostlin. Překlad Magdalena Petrů. 1. vyd. Praha: Bambook, 2019. 48 s. ISBN 978-80-271-2262-2.
  • JEŽEK, Zdeněk. Masožravé rostliny. 2., nezměněné vyd. Praha: Květ, 2003. 64 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN 80-85362-49-X.
  • JOEL, Daniel M. Carnivory and parasitism in plants. In: Proceedings of the 4th International Carnivorous Plant Conference, Tokyo, Japan, June 21 – June 23. Higashi-Hiroshima: Hiroshima University, 2002, s. 55–60.
  • JUNIPER, Barrie Edward; ROBINS, Richard J. a JOEL, Daniel M. The carnivorous plants. London: Academic Press, ©1989. 353 s. ISBN 0-12-392170-8.
  • LABAT, Jean-Jacques. Masožravé rostliny: rafinované pasti do vaší domácnosti. Přeložil Václav Větvička. 1. české vyd. Praha: Vašut, 2020. 96 s. ISBN 978-80-7541-147-1.
  • MACÁK, Miroslav; NEUBAUER, Jaroslav a KOUBA, Michal. Úvod do pěstování masožravých rostlin. 2. rozšíř. vyd. Praha: Darwiniana, ©2015. 35 s. ISBN 978-80-903977-2-9.
  • PÁSEK, Kamil. Masožravé rostliny: podrobný návod k pěstování. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2013. 112 s., [24] s. obr. příl. Česká zahrada, sv. 107. ISBN 978-80-247-4253-3.
  • RICE, Berry A. What exactly is a carnivorous plant? Carnivorous Plant Newsletter. 2011, č. 40, s. 19–23.
  • STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny. 1. vyd. Praha: Academia, 1984. 147 s., 24 nečísl. s. obr. příloh. Živou přírodou.
  • STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny: objekt badatelů, dobrodruhů a snílků. 1. vyd. Praha: Academia, 2006. 331 s. ISBN 80-200-1404-7.
  • STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny: sborník článků pro časopis Živa 1980–2004. Vyd. v tomto souboru 1. Praha: Darwiniana, 2007. 238 s., xxxvii s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-903977-0-5.
  • STUDNIČKA, Miloslav, FRANTA, Jan, ed. a SPOUSTA, Martin, ed. Masožravé rostliny a jejich bydliště: katalog k výstavě = Carnivorous plants and their biotopes: exhibition catalog. 1. vyd. Liberec: Botanická zahrada, 2010. 183 s. ISBN 978-80-254-6775-6.
  • Trifid: časopis společnosti Darwiniana. Praha: Darwiniana, [1996]–2017. ISSN 1214-4134.
  • TUREČEK, Tomáš. Masožravé rostliny ve výuce biologie. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2013. 41 s.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Rody patřící mezi masožravé rostliny
Pravé masožravé rostliny
Nepravé masožravé rostliny
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Masožravá_rostlina&oldid=25476314“