Josef Vlastimil Kamarýt
| Josef Vlastimil Kamarýt | |
 Josef Vlastimil Kamarýt | |
| Narození |
21. ledna 1797 Velešín  České království |
|---|---|
| Úmrtí |
19. března 1833 (ve věku 36 let) Tábor  Rakouské císařství |
| Národnost | Češi |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Vlastimil Kamarýt (21. ledna 1797 Velešín[1] – 19. března 1833, Tábor[2]) byl český katolický kněz, básník a vlastenec doby obrozenecké.
Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako nejstarší syn ze 13 dětí rolníka a pekaře Kamarýta a byl pokřtěn Josef. Jméno Vlastimil jako druhé přijal až později podle vzoru jiných vlastenců. Studoval na českobudějovickém gymnáziu, seznámil se zde se strakonickým rodákem F. L. Čelakovským (1797–1852) a rodákem z Bavorova Josefem Krasoslavem Chmelenským (1800–1839). Tyto mladé vlastence spojoval zejména obdiv k jihočeské lidové písni. Kamarýt potom studoval v biskupském semináři v Českých Budějovicích[3] a na filozofii Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze; s Čelakovským zde opět měli mnoho společných zájmů a navštěvovali zejména přednášky pokrokového filozofa a teologa Bernarda Bolzana.
Tábor a Klokoty[editovat | editovat zdroj]
Po ukončení dalších studií teologie na českobudějovickém biskupském semináři (1820–1824) byl vysvěcen na kněze. Na přelomu let 1824–1825 nastoupil jako kaplan v Táboře a brzy byl přeložen na farnost do nedalekých Klokot.
Josef Vlastimil Kamarýt jako kněz navštěvoval ve své farnosti nemocné cholerou v zimě 1832–1833, sám několikrát onemocněl a po krátké nemoci zemřel 9. března 1833.
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Překládal, sbíral písně, psal básně (jeho první tištěné vyšly roku 1817); publikoval v tehdejších časopisech (např. v Rozmanitostech, Poutníku slovanském, Čechoslavu, Květech). Jako klokotský farář si Kamarýt stále prohluboval znalosti jazyků (francouzština, angličtina, polština a ruština) a překládal mnohá cizí literární díla, což vzbudilo kladný ohlas u Františka Palackého a jiných předních českých vlastenců.
Kromě Čelakovského si Kamarýt často dopisoval i s dalšími významnými českými spisovateli té doby, např. s Josefou Pedálovou.[4]
Z díla[editovat | editovat zdroj]
- Básně s milostnou, vlasteneckou a přírodní lyrikou i epikou, ovlivněné lidovými baladami byly zásluhou F. L. Čelakovského vydány roku 1822 v Praze jako „Smíšené básně J. V. Kamarýta“.
- 246 sebraných českých církevních písní vydal ve dvou dílech „Českých národních duchovních písní“. Zlomek zamýšleného díla, vydat je i s nápěvy, zůstal zachován v Kancionálu klokotském.
- Shromážděné lidové písně, výsledek Kamarýtovy činnosti, se staly jedním z Čelakovského inspiračních zdrojů.
- Soustředil asi 800 citátů tehdejších spisovatelů, mravních průpovídek a přísloví; několikrát vydány a jejich rozšířené vydání pak roku 1897 pod názvem „Pomněnky neb rýmované průpovědi nábožnosti, mravnosti a moudrosti, dárek milé mládeži a mládeže milovníkům“.
Památka[editovat | editovat zdroj]
Pochován byl v Táboře (na starém hřbitově nedaleko hradu Kotnov). V roce 1867 zde byl odhalen J. V. Kamarýtovi náhrobek. Od roku 1973 je na místě „Starých hřbitovů“ otevřen pro veřejnost „Park pod Kotnovem“ a památný náhrobek J. V. Kamarýta je zde zachován. V čelní desce má mimo jiné též slova věnování : „Od ctitelů řízením studujících vys. škol z Tábora; velkou zásluhu na zbudování této památky měl také mladší bratr – buditel František Dobromil Kamarýt, který také u příležitosti postavení náhrobku vydal „Sebrané světské a duchovní Básně Josefa Vlastimila Kamarýta“ (vyd. Praha, 1867) a jeho životopisný obraz[5].
- Dobové foto hrobu na starém hřbitově: [1] z archivu Šechtl a Voseček
- V centru města Velešín nese náměstí jméno významného rodáka;
- V Táboře nese Kamarýtovo jméno ulice spojující Dobrovského a Kolárovu ulici (poblíž Botanické zahrady), v Českých Budějovicích ulice ve čtvrti Suché Vrbné. Svou ulici má Kamarýt též v Humpolci a Ostravě.
- Kamarýtův rodný dům byl v roce 2001 za kontroverzních okolností zbourán.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- Ottův slovník naučný, sv. XIII., str. 829–831
- Encyklopedie Diderot 2002 / J. V. Kamarýt
- Obrozenecký kněz a vlastenec Josef Vlastimil Kamarýt – básník z Klokot / R. Kukačka – Týdeník Palcát, roč. 4, č. 3 (17. 01. 2007), s. 7
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ FELDMAN, Vladimír. Českobudějovický seminář v době Kamarýtových studií. [s.l.]: [s.n.] S. 58-61. Obsaženo ve sborníků příspěvků z konference na téma "Josef Vlastimil Kamarýt: Život, dílo, doba", konané ve dnech 21. – 22.3 2007 v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.
- ↑ a b Josef Vlastimil Kamarýt : život - dílo - doba : sborník příspěvků ze stejnojmenné konference konané ve dnech 21.-22.3.2007 v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích a v Kulturním a informačním centru města Velešín. Vyd. 1. vyd. V Českých Budějovicích: Jihočeské muzeum 189 s., [8] s. obr. příl. s. ISBN 978-80-254-1938-0, ISBN 80-254-1938-X. S. 18-30.
- ↑ „Josef Vlastimil Kamarýt“ (Antonín František Rybička, Praha – 1867)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Vlastimil Kamarýt na Wikimedia Commons 
Autor Josef Vlastimil Kamarýt ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Vlastimil Kamarýt
