V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Jan Berwid-Buquoy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Berwid-Buquoy
Jan Berwid-Buquoy.jpg
Narození 26. března 1946 (72 let)
Praha
Povolání spisovatel
Politická příslušnost Občanská demokratická strana
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Jan Kopecký
matka Věra Marie Bervidová
děd Adolf Bervida
prastrýc Jan Bervida

Jan Berwid-Buquoy (narozen jako Jan Kopecký; * 26. března 1946 Praha) je český a německý politolog a historik.[1] Od roku 2000 je prezidentem Českého Institutu Mezinárodního setkání (ČIMS), sídlícím na zámku v Táboře-Měšicích. Do roku 1975 používal jméno Kopecký.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Dětství do svých deseti let trávil převážně v Rozkoši u Kutné Hory u svého dědečka, Adolfa Bervidy. V nedalekém Miletíně chodil do místní jednotřídky. Po komunistickém převratu se musel totiž Adolf vystěhovat se svou sudetoněmeckou manželkou (rozenou Grimmovou) z Prahy, coby „nežádoucí reakcionář“, a ani malý Jan nesměl v Praze chodit do školy.

Důvodem byla emigrace Adolfova bratra, leteckého odborníka Ing. Jana Bervidy, do USA. Teprve po odsouzení stalinismu v roce 1956 se desetiletý Jan vrátil do Prahy, a nastoupil do páté třídy na Starém Městě v Masné ulici 13.

Povinnou školní docházku ukončil roku 1960. Již v té době za podpory třídního učitele, Jiřího Zahradníčka, psal samizdatové rodokapsy. Za tisk a rozšiřování brakové literatury byli i s třídním učitelem posléze zatčeni a předvedeni na okrsek VB. Protože nešlo o politickou literaturu, aféra skončila pouze nadáváním a vyhrůžkami. Jednalo se o tři sešity: „V ráji bubinčáků“, „Když se rozplynul kouř“ a „Volání prérie“.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Protože nebyl přijat na lesní průmyslovku, začal se roku 1960 učit v podniku Lucerna-Barrandov kuchařem.

V té době se stal volným spolupracovníkem satirického časopisu Dikobraz a pod vedením redaktora Dr. Eduarda Littmana napsal řadu aforismů, anekdot a mikropovídek. V roce 1961 byl vyznamenán vedením Dikobrazu jako nejmladší spolupracovník časopisu (bylo mu teprve 14 let) od jeho založení v roce 1945.

V roce 1963 získal „čestné uznání“ od náměstka Ministerstva vnitřního obchodu jako 2. nejlepší učeň kuchař v Praze.

V té době se stal současně korespondentem zahraničního vysílání československého rozhlasu (pod vedením Dr. Jarmily Pippichové). Jeho „Pražské mikroreportáže“ jsou překládány a vysílány ve francouzštině a italštině. V letech 19631968 napsal celkem 22 mikroreportáží.

V letech 19631966 studoval večerně na Střední škole pro pracující v Praze – Libni, kde byl jeho třídním učitelem a vzorem básník Zdeněk Janík. V roce 1966 odmaturoval. V letech 1966–1968 studoval práva na Karlově univerzitě v Praze.

V roce 1967 byl několik týdnů v Severním Irsku. Po návratu do ČSSR předložil redakci časopisu „Mladá fronta“ 60 stránek reportáží pod názvem Severoirské zápisky. Rukopis byl zkonfiskován a zakázán. Hlavním důvodem bylo, že autor označil republikánskou ilegální armádu IRA za zločineckou organizaci (nikoli za „revoluční pokrokovou sílu“, jak bylo tehdy v ČSSR zvykem), která u širokých vrstev obyvatelstva Severního Irska nemá takřka žádnou podporu. Dále tvrdil, že tzv. Irští revolucionáři byli pouze nezodpovědní dobrodruzi, kteří odtržením Irska od Velké Británie a vytvořením Irské republiky uvrhli obyvatelstvo do nepředstavitelné bídy a zastavili pokrok v této zemi na několik desítek let. Taková tvrzení byla v tehdejší ČSSR nepřípustná.[zdroj?]

V emigraci[editovat | editovat zdroj]

Po srpnu 1968 (konec pražského jara, okupace silami Varšavské smlouvy) emigroval do Vídně. V říjnu téhož roku začal se studiem sociologie a ekonomie na Univerzitě ve Vídni. Současně se stal volným spolupracovníkem vysílače Svobodná Evropa (RFE), pobočka Vídeň, pod vedením redaktora Tibora Zlochy. Mimo jiné přispíval i do emigrantského týdeníku Vídeňské svobodné listy pod vedením šéfredaktora Josefa Jonáše. Z vyplacených honorářů si financoval studium a pobyt ve Vídni.

Roku 1970 odjel ke svým příbuzným do Západního Berlína, kde studoval na Berlínské Svobodné univerzitě (německy Freie Universität Berlin) politické vědy. V roce 1973 napsal svoji diplomovou práci „Die Aufgabe der Arbeiterschaft in den Krisen des kommunistischen Systems in der DDR 1953 und Polen 1956“ (Úloha dělnictva v krizích komunistických systémů - NDR 1953 a Polsko 1956). Poté práci obhájil a získal akademický titul „Diplom-Politologe“ (Dipl-Pol.), obdoba českého magistr.

V letech 19701975 byl volným spolupracovníkem a překladatelem západoberlínského amerického vysílače Radio In American Sector (RIAS), ale v roce 1975, pro neshody ve vyplácení výše honorářů, odešel do západoberlínského vysílače SFB (Radio Svobodný Berlín) a pod vedením redaktora Erharda Jacoba se stal volným dopisovatelem redakce Ost-West-Journal. V SFB zůstal až do března roku 1990, kdy byla redakce po pádu Berlínské zdi rozpuštěna. Erhard Jacob odešel do penze a Jan Berwid-Buquoy se stal docentem politických věd. Přednášel externě na univerzitách a vysokých školách v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Lucembursku. Hostoval také krátce i v Londýně, Paříži, Praze a Bratislavě.[zdroj?]

Návrat do vlasti[editovat | editovat zdroj]

V roce 1997 získal za 1 Kč barokní zámek Tábor-Měšice. Zámek byl ve velmi zuboženém stavu. Vložil 10 milionů korun do základní rekonstrukce[zdroj?] a v roce 2000 založil s osmi dalšími lidmi Český Institut Mezinárodního Setkání (ČIMS). Institut spolupracuje s Nadací Konrada Adenauera (Konrad-Adenauer-Stiftung) v Praze a Berlíně, s Nadací Ludwiga Erharda v Bonnu a Evropským parlamentem v Bruselu.

Politické působení

Původně byl členem ODS,[1] z níž byl ale vyloučen roku 2008 kvůli své kritice Václava Klause a jeho znovuzvolení.[2] Svoji původní stranu kritizoval s tím, že podle něho není konzervativní, ale maloměšťácká.[3] Následně poté vstoupil do KDU-ČSL, za niž měl původně kandidovat v roce 2010 do Senátu.[4] Za tuto stranu také neúspěšně kandidoval v letech 2010[5] a 2014[6] do zastupitelstva města Tábor.

Literární díla (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Jan Berwid-Buquoy se zabývá výhradně literaturou faktu a doposud publikoval převážně v němčině. Názvy německých děl jsou v závorkách uváděny v češtině:

  • Das Attentat auf den Stellvertretenden Reichsprotektor, Reinhard Heydrich, in den Publikationen der tschechischen Autoren. Offene Fragen (Atentát na zastupujícícho protektora, Reinharda Heydricha, v publikacích českých autorů. Otevřené otázky), ISSN 0523-8587, vydavatelství Bohemia, Mnichov 1981.
  • Eishockey für jederman. Eine Sportart zwischen Vorurteilen und Wirklichkeit (Lední hokej pro každého. Sportovní odvětví mezi předsudky a skutečností). Stručné dějiny německého hokeje. Spoluautor, reprezentant SRN Lorenz Funk, ISBN 3-924933-00-6 BI-HI Verlag, Západní Berlín 1984.
  • Das unbekannte Land Tschechoslowakei. Politische Feuilletons für jedemann (Neznámá země Československo. Politické fejetony pro každého), ISBN 3-924933-01-4, BI-HI Verlag, Západní Berlín 1986.
  • Die Abenteuer des gar nicht so braven Humoristen Jaroslav Hašek (Osudy vůbec ne hodného humoristy Jaroslav Haška), 4. vydání, ISBN 80-238-9401-3, nakladatelství Herbia s.r.o., České Budějovice 2002. 4. vydání této knihy vyšlo za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.
  • Der Vater des deutschen Wirtschaftswunders - Ludwig Erhard, ISBN 3-924933-06-5, BI-HI Verlag, Berlín - České Budějovice 2004. Jedná se o překlad a vydání v němčině výše uvedeného titulu.
  • Integration und Separation der Sudetendeutschen in der ČSR (1918 - 1920). Theorien der Nationalismen (Integrace a separace sudetských Němců v ČSR (1918 - 1920). Teorie nacionalizmů), ISBN 3-924933-08-1 (SRN) a ISBN 80-239-4433-9 (ČR), nakladatelství Herbia s.r.o., České Budějovice 2005. Disertace. Získává akademický titul Dr.rer.pol. (Doktor politických věd) na FU Berlin (lektoři: Prof.Dr. Bernd Rabehl a Prof.Dr. Helmut Wagner).
  • Konrad Adenauer - Člověk a politik, dvojjazyčná publikace (čeština, němčina) v jednom svazku, spoluautor Paul B. Wink, ISBN 3-937731-97-0, Konrad-Adenauer-Stiftung e.V., Berlín 2005.
  • Jaroslav Hašek a jeho "dobrý voják Švejk" - Čeští občané, rakouští vojáci anebo ruští bolševici, ISBN 978-80-904079-7-8, nakladatelství Herbia s.r.o. , České Budějovice 2011.
  • Aforizmy a mikropovídky, které napsal sám život...Sranda vítězí, ISBN 978-80-260-8319-1, Český Institut Mezinárodního Setkání, Tábor 2015.
  • Zformovaná společnost - Tajemství blahobytu pro každého, Blahobyt pro celý svět, ISBN 978-80-88227-00-7, nakladatelství MJF, Praha 2017.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=519834
  2. http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-berwid-buquoy.php?itemid=2587
  3. http://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/c/50905/Muze-KDUCSL-nahradit-rozpadavajici-se-ODS.html
  4. http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Slechtic-ktereho-vyhodili-z-ODS-Na-zamku-ma-pamatky-na-Heydricha-215499
  5. http://www.volby.cz/pls/kv2010/kv1111?xjazyk=CZ&xid=0&xdz=2&xnumnuts=3107&xobec=552046&xobecnaz=T%E1bor&xstat=0&xvyber=0
  6. http://www.volby.cz/pls/kv2014/kv1111?xjazyk=CZ&xid=0&xdz=2&xnumnuts=3107&xobec=552046&xstat=0&xvyber=0

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Académie de la Paix: „Compte rendu des travaux“ (Seznam činných účastníků), heslo Jan Berwid-Buquoy, Nice, Francie 1995.
  • Deutsche Nationalbibliothek: „Deutsche Bibliographie“ (Německá národní knihovna. Seznamy autorů a jejich děl, na celém světě, vycházejících v němčině), heslo Jan Berwid-Buquoy, Frankfurt nad Mohanem 1985/86, 1987/88, 1989/90, 2005/06.
  • Herl-Stolt, Zdenek: "Český Institut Mezinárodního Setkání (ČIMS) a jeho president Dr.Dr. Jan BERWID-BUQUOY na barokním zámku v Táboře-Měšicích v letech 2000 - 2005, 5. výročí. Dokumentace sestavená ze zpravodajství masmédií České republiky, Rakouska a SRN", ISBN 978-80-239-8967-0, Tábor 2006.
  • Herolds-Ausschuß: „Deutsche Wappenrole“ (Německá erbovní rula), Band 51, ISBN 3-7686-8047-9, seznamy erbovních rodů a popis jejich znaků, viz heslo Jan Berwid, číslo erbovní ruly: 9086/89, Neustadt an der Aisch 1989.
  • New page 300: „Who is Who v České republice“, Google (Service online 2006), heslo doc. dr. Jan Berwid-Buquoy.
  • Pejskar, Jožka: „Poslední pocta“, heslo Jan Bervida a Jan Berwid-Buquoy, US Congres Library, Maryland, USA 1989.
  • Schellmann, Brigitte: „Who's Who In German“ (Kdo je kdo v němčině), ISBN 3-931230-09-0, heslo Jan Nepomuk Albert BERWID-BUQUOY, Berlín 2000.
  • Schellmann, Hans-Joachim: „Who's Who In Germany“ (Kdo je kdo v Německu), ISBN 3-85413-005-8, heslo Jan Nepomuk BERWID-BUQUOY, nakladatelství IBP Intercontinental Book and Publishing, 5. vydání, Vídeň-Paříž-Montreal 1986.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]