Přeskočit na obsah

Zdeněk Janík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdeněk Janík
Zdeněk Janík (11. června 2011)
Zdeněk Janík (11. června 2011)
Narození7. října 1923
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí3. dubna 2022 (ve věku 98 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatel, básník, překladatel, publicista, učitel, korektor, novinář a esejista
StátČesko
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématapoezie, publicistika, literatura pro děti a překlady z angličtiny
ChoťVěra Janíková
DětiPetr Janík[1]
PříbuzníVlastimil Janík (bratr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Janík (7. října 1923, Brno3. dubna 2022, Praha)[2][3][4] byl český básník. Původním povoláním byl pedagog a redaktor; za normalizace pracoval jako korektor. Byl členem Obce spisovatelů, PEN klubu a Syndikátu novinářů. Zdeněk Janík publikoval taktéž pod pseudonymem Tomáš Šobr.

Jeho krédem byl verš z básně Klavír: „Pochopit znamená uvěřit včas.“

Narodil se v Brně Zdeňkovi a Hedvice Janíkovým, školu začal navštěvovat v Písku, kam se jeho rodina přestěhovala. Po přestěhování zpět do Brna navštěvoval královopolské reálné gymnázium. Pak se vrátil opět do Písku, kde odmaturoval na tamním gymnáziu. Za heydrichiády byl totálně nasazen.[5][6] Měl mladšího bratra Vlastimila, který byl lékařem a porodníkem.[6]

Po druhé světové válce začal studovat na Filosofické fakultě UK angličtinu, český jazyk a filosofii. Už před válkou byl skautem (měl přezdívku Láma či Sutana).[5][6][7] Vyučoval na pražských gymnáziích, ale kvůli kontaktům na odsouzené skauty z okolí Pavla Křivského byl komunisty propuštěn („vyakčněn“) a musel se živit jako lesní a zemědělský dělník.[6] V 60. letech vyučoval ve večerní škole, byl redaktorem Učitelských novin. Za normalizace opět nemohl učit a pracoval jako korektor v tiskárně.[6]

Po Sametové revoluci se stal členem Obce spisovatelů, PEN klubu, Syndikátu novinářů a Umělecké besedy.[5]

Byl ženatý s historičkou Věrou roz. Kovářovou, narodil se jim syn Petr (* 1956).[8] Zemřel v Praze 3. dubna 2022, byl pochován na Lesním hřbitově v Písku.[5]

Bourání lusthausu srdce
Až vytrháme podlahu i krov a po oknech zůstanou jen zející rány
a v tlustých kobercích
vyneseme pečlivě svinuté šlápoty našeho snění
začneme vybírat z popela drahokamy
Knihy
Jsme ze všech věcí člověku nejpodobnější.
Zavírají nás pod zámek, pálí nás na hranici a mají nás za nesmrtelné.
Pozdní vyznání
znovu neznat v něčem míru
ve světě kde je všechno předem splatno
a místo srdce vládnou počítače
Proč
Královská otázka
dětí a soudců
a všech opuštěných a podvedených
pronášená v kteroukoliv hodinu
kdy se přibližuje svět
o něco blíže
k tajemství pravdy

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Miroslav Vejlupek: Nezlomený nečasem, neservilní slunci. Myslív-Milčice, červenec 2003.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]