Jan Bervida

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Bervida
Narození 4. září 1893
Radkov
Úmrtí 26. ledna 1962 (ve věku 68 let)
New York
Alma mater České vysoké učení technické v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ing. Jan Bervida (4. září 1893, Radkov[1]26. ledna 1962, New York, USA) byl letecký odborník působící v předsednictvech mezinárodních organizací FAI, ICAN a ICAO. Významně se zasloužil o vybudování československého civilního letectví v letech 19271939 a poté 194548.

Začátky[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování maturity na c. k. Státní české reálce v Táboře v roce 1913 odešel do Prahy na studium ČVUT. V roce 1914 nastoupil coby „jednoroční dobrovolník“ na východní frontu v hodnosti kadet aspirant. Za bojů na východní frontě upadl 27. května 1915 do ruského zajetí.[2] Po vytvoření čs. legií vstoupil v roce 1918 do tohoto armádního útvaru, se kterým pak vojín a později starší ohněstrůjce vlaku Orlík podstoupil anabázi přes Vladivostok a USA do vlasti. Poté dostudoval ČVUT (obor strojnictví a letecká technika) a získal akademický titul „Ing.“ Pracoval v leteckých závodech ČKD – Letňany u Prahy a v roce 1925 se seznámil s Tomášem Baťou. Ing. Jan Bervida společně s vedením Baťova obuvnického koncernu viděli v civilním dopravním letectví budoucnost světa.

Letiště v každém okresním městě[editovat | editovat zdroj]

Netrvalo dlouho a k oběma vizionářům (Baťa–Bervida) se připojila další osobnost a sice nadaný československý diplomat Hugo Vavrečka (dědeček Václava Havla z matčiny strany). Tento „trojlístek“ byl doslova posedlý myšlenkou zakládat v každém okresním městě ČSR letiště a nebo alespoň upravovat k tomu hodící se travnaté plochy k přistávání dopravních letadel. Další revoluční myšlenkou v daném směru byla představa Ing. Bervidy o masovém vytváření tzv. „plachtařských aviačních klubů“ na celém území tehdejší ČSR. Inovační myšlenky Ing. Bervidy vedou Baťu a Vavrečku k tomu, že Bervida se musí dostat do vedení československého leteckého dopravního průmyslu.

Ministerstvo veřejných prací[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 1926 vede Tomáš Baťa intenzivní rozhovory s tehdejším ministrem veřejných prací, Ing. Václavem Roubíkem[3] a začátkem roku 1927 s jeho pozdějším nástupcem Ludwigem Czechem[4]. Dne 1. července 1927 nastupuje Ing. Bervida na Ministerstvo veřejných prací ve funkci „technického komisaře letecké výkonné služby“. Dne 20. srpna 1929 je jmenován „Vrchním ministerským komisařem[zdroj?][5] ve výkonné službě ministra civilního dopravního letectva“.[zdroj?] V této funkci zůstává do roku 1939.[6]

Tzv. Bervidova aktivní útočná obrana republiky[editovat | editovat zdroj]

V době zvýšeného ohrožení ČSR, v roce 1938, byl jmenován armádním generálem v záloze.[7]

Již předtím, v lednu 1937, předložil Ing. Bervida Ministerstvu obrany, pod vedením generála Jana Syrového, koncept tzv. Útočné obrany republiky.[zdroj?] Pro nedostatek motorových výsadkových letadel, ve srovnání s nacistickým Německem, navrhoval Ing. Bervida použití speciálně upravených, vícesedadlových kluzáků, které by, např. v noci, mohly lehce uniknout bdělému oku protiletadlové obrany nepřítele, neboť na rozdíl od výsadkových motorových strojů byly bezhlučné. Ministerstvo obrany koncepci odmítlo, neboť pro ni nenašlo využití a obávalo se, že nepřítel by se kluzáků snadno zmocnil a použil je sám.

Podobnou koncepci mělo v téže době i Německo. V roce 1936 již existoval projekt a maketa devítimístného kluzáku DFS 230, který byl vyroben a zalétán v roce 1937 a první úspěšný výsadkový útok (40 kluzáků) provedl v květnu 1940.

Bervidovu strategii vojenských kluzáků předložil britskému válečnému letectvu šéf československé výzvědné služby, generál František Moravec[zdroj?], již začátkem 2. světové války. Britské velení použilo v průběhu války kluzáky ve větším počtu ve dvou obřích výsadkových operacích: vylodění v Normandii a operaci Market-Garden.

Doba nesvobody 1939–45[editovat | editovat zdroj]

Ing. Jan Bervida zůstal až do okupace ČSR v roce 1939 šéfem československého civilního letectví. Nacističtí okupanti jej, coby bývalého legionáře v Rusku, okamžitě suspendovali. Jeho nejbližší spolupracovník František Nečas (generální ředitel Československých aerolinií) byl dokonce popraven. Jan Bervida působil v letech 1939-45 jako profesor na Střední průmyslové škole v Praze. V té době byl několikrát předvolán a vyslýchán gestapem. V posledních měsících války byl zatčen a obviněn ze spolupráce čs. londýnskou exilovou vládou. Skončením války v květnu 1945 již k připravovanému procesu nedošlo.

Doba poválečná a emigrace[editovat | editovat zdroj]

Po květnu 1945 se Ing. Jan Bervida dostává do funkce šéfa československého civilního letectví.[zdroj?] Ministerstvo veřejných prací je nahrazeno Ministerstvem dopravy. Jeho služební titul zní: Náměstek ministra. Vedoucí sekce civilního letectví. Koncem roku 1947 ho prezident Beneš povolává k sobě s upozorněním, že má důvěrné zprávy od generála Moravce, že se Sověti připravují ho unést do Moskvy[zdroj?], aby se nedostal do rukou Američanů. Prezident doporučuje jeho okamžitou emigraci do Paříže. Posléze se však zjistí, že komunistický ministr vnitra, Václav Nosek, zrušil platnost Bervidova cestovního pasu.[zdroj?] V letech 1948–1961 pracuje Ing. Jan Bervida v ústředí newyorské a montrealské ICAO[zdroj?] a současně je členem vedení Council of Free Czechoslovakia (Rada svobodného Československa).[zdroj?] V lednu 1962 umírá v jedné z newyorských nemocnic náhle na rakovinu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu (1. shora)
  2. Jan Bervida v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
  3. Člen přechodné úřednické vlády. Jinak přednosta odboru III.b) ministerstva, který měl na starosti záležitosti civilního letectví, automobilismu, vnitrozemské a námořní plavby, hranic a zeměměřičství.
  4. Ministrem veřejných prací byl ve vládě "panské koalice" v letech 1926-29 Franz Spina ze strany německých agrárníků. Ludwig Czech ze strany německých sociálních demokratů byl ministrem veřejných prací až ve vládě "široké koalice" v letech 1934-35. Viz Seznam vlád Československa
  5. Titul ministerského úředníka v 5. platové stupnici služební třídy I, viz č. 103/1927 Sb.
  6. Byl přednostou 4. oddělení Odboru VI. (Letectví) Ministerstva veřejných prací s titulem odborový rada. Přednostou odboru, tedy "šéfem letectví" byl odborový přednosta Ing. Eugen Syrovátko. Viz Batovcův almanach. Politický kalendář Republiky Česko-Slovenské na rok 1939. str. 118.
  7. Archiv Ministerstva obrany ČR, reg.: I. rep./mimořádná opatření /M. Cingroš/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Bervida, Jan / Fajfr, Jaroslav: „Naše křídla“, Praha 1939.
  • Berwid-Buquoy, Jan: „60 let od zahájení leteckého provozu na letišti Tábor-Čápův dvůr“, ČIMS, Info, Tábor 2006.
  • Československé dokumentační středisko: „Pracovní heslář. Encyklopedie československého exilu“, Praha 2005.
  • Doubek, Oldřich: „Ikarové bez legend a bájí“, Praha 1986.
  • Mejstřík, Jiří: „Češi ve světě. Lexikon krajanů, kteří se ve světě neztratili“ (dvojjazyčně – čeština, angličtina), ISBN 80-242-0311-1 Praha 2000.
  • Pejskar, Jožka: „Poslední pocta“, svazek 3, US Congress Library, Baltimore, Maryland, USA 1989.

Novinové články[editovat | editovat zdroj]

  • Drnek, Bedřich: Návštěva na Rané. President republiky a ministr letectva mezi plachtaři, Národní politika, 7. 5. 1934.
  • Hodinová-Spurná, Anežka: Bervidova letka? Co tomu řekne náš lid?, Rudé právo 28. 5. 1946.
  • Kolár, F. J.: Soukromý „plán“ na dovoz letadel po 60 mil. Kčs – Bervidův komplot proti znárodněnému hospodářství a dvouletému plánu, Rudé právo, 11. 1. 1947.
  • Kolář, Vít: Letadla vzlétají z „Čápáku“ již šedesát let, Palcát, 28. 6. 2006.
  • Kopecký, Jan: Jen několika slovy – „Hurá na Bervidu!“, České slovo, 14. 1. 1947.
  • Šatrová, Alena: Prastrýc Jana Berwidy-Buquoye miloval aera. Během oslav výročí založení táborského letiště se vzpomínalo na léta dávno minulá. Na zámku Jana Berwidy-Buquoye, Táborské Listy 27. 6. 2006.