František Vladimír Foit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Vladimír Foit
Narození 2. listopadu 1900
Tábor
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 31. srpna 1971 (ve věku 70 let)
Celje
JugoslávieJugoslávie Jugoslávie
Povolání sochař
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Vladimír Foit (2. listopadu 1900 Tábor[1]31. srpna 1971 Celje, Jugoslávie, dnes Slovinsko) byl český sochař, etnograf a cestovatel.

František Foit (Světozor, 1925)
František Foit: Nubijská tanečnice, 1925

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Táboře, v rodině místního sochaře Ferdinanda Foita (1873–??) a jeho manželky Anastazie, rozené Šimkové (1879–??).[1] Dětství a mládí prožil v obci Doupě u Telče.[2] Studoval v Praze a v Paříži[3], po svatbě s Irenou Voradilovou (1913-2005)[4][p 1] žil v Telči.

Cesty[editovat | editovat zdroj]

Inzerát filmu "K mysu dobré naděje", 1933

První africká cesta[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1931 odjel se zoologem Jiřím Baumem do Afriky.[5] Jeli vozem Tatra 12, speciálně upraveným pro potřeby cesty,[6] z Alexandrie, přes Káhiru a podél Nilu přes Egypt, Súdán, Chartúm, Stanleyville (dnes Kisangani) v tehdejším Belgickém Kongu a dále přes Albertovo jezero do Ugandy a Nairobi v Keni. Zde se J. Baum a F. V. Foit pokusili o výstup na Kilimandžáro, přičemž se dostali až do výšky 5500 m n. m. Tanganikou pak pokračovali do bývalé Severní Rhodesie k Viktoriiným vodopádům a nakonec dojeli do Kapského města v tehdejší Jihoafrické unii. Do Prahy se vrátili v prosinci 1931.[7] Film "K Mysu dobré naděje" vzniklý během této cesty byl promítán v českých kinech v roce 1933.

Druhá africká cesta[editovat | editovat zdroj]

Před druhou africkou cestou, v dubnu roku 1946, byl v Brně odhalen na pohřebišti sovětských vojáků pomník, jehož autorem byl František Foit.[8]

Dne 6. listopadu 1947 se vydal na svou druhou cestu do Afriky, tentokrát už s manželkou Irenou. Foitovi zůstali věrní značce Tatra, na výpravě jim sloužil čtyřválec Tatra 57B. Cesta byla plánována na rok, cílem mělo být Kongo, kde měl Foit prozkoumat možnosti exportu československých automobilů do Afriky.[9]

Z Alžíru se manželé Foitovi vydali přímo na jih do Nigérie, v únoru 1948 informoval český tisk, že překročilipohoří Ahaggar (Hoggar) v alžírské Sahaře, s nejvyšším bodem přes 3 000 m.[10] Poté pokračovali do Kamerunu, Francouzského Konga a Belgického Konga. Pokračovali až do dnešní Jihoafrické republiky, odkud se vraceli na sever směrem do Nairobi. Sbírku místního umění zanechali v průběhu cesty na českém konzulátě, bohužel část se ztratila. V roce 1950 se druhá polovina sbírky dostala do Československa, záhy byla také vystavována. F. V. Foit rovněž vytvářel modely a črty, fotografoval a společně nahrávali domorodou hudbu.[11]

Pobyt v Africe[editovat | editovat zdroj]

V průběhu druhé africké cesty došlo v Československu ke komunistickému převratu a majetek rodiny Foitových byl znárodněn. Do Československa se nechtěli vrátit, ale udržovali styky s rodinou i některými institucemi. Nakonec se usadili v Nairobi. F. V. Foit se později stal profesorem na Kenyatta College nairobské univerzity. V březnu 1968 se tam s ním setkali účastníci Expedice Lambarene.[12][11]

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

V 70. letech požádali Foitovi o přesídlení do tehdejší Jugoslávie, které jim bylo umožněno díky značnému věhlasu a především množství sbírek, které slíbili Jugoslávii darovat. Ještě před převozem sbírek a uspořádání výstavy F. V. Foit v Jugoslávii zahynul při automobilové nehodě.[11]

Pouze drobnou posmrtnou zmínku věnoval Františku Foitovi komunistický tisk v souvislosti s výstavou afrického umění v roce 1983, kde ho s dalšími uvedl jako jednoho z „pokrokově smýšlejících představitelů naší kultury“.[13]

Sbírky a výstavy Františka Foita[editovat | editovat zdroj]

  • Etnografické sbírky cesty z roku 1931 jsou vystavovány ve slovinském Muzeu Velenje. V roce 2016 bylo 530 Foitových snímků z této sbírky vystaveno v Celje.[16]
  • V roce 1997 uspořádalo Moravské městské muzeum v Brně výstavu Z Telče do Kapského Města : František Vladimír Foit - český sochař v Africe a vydalo k ní stejnojmenný katalog.[17]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Současný významný keňský sochař Morris Foit (*1940) změnil své původní jméno Morris Njau podle svého učitele Františka Foita.[18] František Fojt se na trhu v Nairobi setkal s chudým chlapcem, který prodával model automobilu z hlíny. Dílko se Foitovi natolik zalíbilo, že ho zakoupil a rozhodl se, že bude chlapce zdarma vyučovat. Po návratu z vojenské služby (v době, kdy již František Foit opustil Afriku) se mladý muž začal věnovat dřevořezbě a již první jeho dílo bylo okamžitě prodáno.[19]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Cestopisy[editovat | editovat zdroj]

  • FOIT, František Vladimír. Autem napříč Afrikou. Praha: vlastní náklad, 1932-1934.2 svazky. 
  • FOIT, František Vladimír; FOITOVÁ, Irena. Z Telče do Afriky a nikdy zpět : vzpomínky na druhou africkou cestu. Telč: Muzejní spolek v Telči, 2006. 285 s. ISBN 80-239-7585-4. 

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle poznámky v matrice narozených se 29. 4. 1936 oženil u sv. Jakuba v Praze s Annou Sokolovou. O konci tohoto manželství prozatím údaje nezjištěny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Tábor, 1891-1901, Záznam o narození a křtu
  2. Sčítání obyvatel, Doupě, 1910, snímek 8
  3. Z atelieru Františka Foita. Světozor. 15/1924-1925, s. 377. Dostupné online. 
  4. Afriku jsme milovali : rozhovor s Irenou Foitovou
  5. Československá výprava do Afriky. Lidové noviny. 5. 4. 1931, s. 9 (příloha). Dostupné online. 
  6. Pouští a pralesem. Příběh malé tatrovky, která dobyla Afriku. iDnes. 20. 2. 2016. Dostupné online. 
  7. Mistr Foit a dr. Baum doma z Afriky (inzerát). Národní listy. 8. 12. 1931, s. 3. Dostupné online. 
  8. Památník sovětským hrdinům (text k fotografii). Rudé právo. 27. 4. 1946, s. 2. Dostupné online. 
  9. Z Prahy do Konga Tatrou 75. Rudé právo. 6. 11. 1947, s. 5. Dostupné online. 
  10. Čs. auto přejelo saharské hory. Rudé právo. 1. 2. 1948, s. 7. Dostupné online. 
  11. a b c Dokument ČT o F. V. Foitovi
  12. 24 hodin v zahraničí. Rudé právo. 21. 3. 1968, s. 7. Dostupné online. 
  13. Výstava africké kultury. Rudé právo. 12. 7. 1983, s. 5. Dostupné online. 
  14. Muzea a galerie Vysočiny: František Vladimír Foit
  15. PF, Hrdličkovo muzeum: Expozice/Foitova sbírka
  16. Africa 1931 in 2016 (anglicky)
  17. NK ČR: Katalog výstavy, úplné zobrazení záznamu
  18. Morris Foit: Matka a dítě (dílo a osobní údaje)
  19. Afrum: Looking for lost teacher 35 years (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FOIT, František Vladimír; FOITOVÁ, Irena. Z Telče do Afriky a nikdy zpět : vzpomínky na druhou africkou cestu. Telč: Muzejní spolek v Telči, 2006. 285 s. ISBN 80-239-7585-4. 
  • Oldřich Neužil ... et al. Z Telče do Kapského Města : František Vladimír Foit - český sochař v Africe : katalog ke stejnojmenné výstavě, Brno 28. dubna - 3. srpna 1997. Brno: Moravské zemské muzeum, 1997. 44 s. ISBN 80-7028-098-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]