Viktoriiny vodopády

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Viktoriiny vodopády
Victoria Falls from Zambia(August 2009).jpg
Rozměry
Celková výška108 m
Šířka1800 m
Poloha
SvětadílAfrika
StátZambieZambie Zambie, ZimbabweZimbabwe Zimbabwe
Zeměpisné souřadnice
Ostatní
Vodní tokZambezi
PovodíZambezi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Viktoriiny vodopády
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státZambieZambie Zambie
ZimbabweZimbabwe Zimbabwe
Typpřírodní dědictví
Kritériumvii, viii
Odkaz509 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení1989 (13. zasedání)

Viktoriiny vodopády nebo Mosi-oa-Tunya (anglicky Victoria Falls) jsou jedny z největších vodopádů na světě. Nacházejí se v jižní Africe na řece Zambezi na hranicích mezi Zambií a Zimbabwe a jsou zapsány do seznamu Světového dědictví.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vodopády byly objeveny 16. listopadu 1855 skotským cestovatelem Davidem Livingstonem a nazvány podle britské královny Viktorie.[1] V roce 1875 je prozkoumal český cestovatel Emil Holub, který je autorem jejich první mapy, která vyšla v cestopise Sedm let v jižní Africe.[2] Holub je také autorem první samostatné publikace o Viktoriiných vodopádech – útlého šestnáctistránkového sešitku The Victoria Falls - a few pages from a diary of Emil Holub, M. D. (…), který v roce 1879 vyšel v jihoafrickém městě Grahamastown (reprint v roce 2004).

Místní obyvatelstvo vodopád nazývá Mosi-oa-Tunya, což lze přeložit jako „voda, která hřmí“.[3]

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Šířka vodopádu je 1800 metrů. Voda padá dolů z útesu vysokého 120 m do úzkého (130 m) a hlubokého (140 m) kaňonu v čediči. Průtok v průběhu roku silně kolísá, přičemž v nejsušším období v březnu dosahuje přibližně tří procent maximálního průtoku;[3] průměrný průtok je pak 1400 m³/s.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Victoria Falls [online]. 1890-1925 [cit. 2013-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HOLUB, Emil. Sedm let v jižní Africe: příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi (1872-1879). Praha: J. Otto, 1880. Dostupné online. 
  3. a b KYNČL, Jakub. Viktoriiny vodopády, opomíjený div světa. Víkend - Právo. 2019-03-15, s. 12–13. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]