Fosa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxFosa
alternativní popis obrázku chybí
Dospělá fosa
Stupeň ohrožení podle IUCN
Zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď madagaskarské šelmy (Eupleridae)
Podčeleď madagaskarští pucholové (Euplerinae)
Rod fosa (Cryptoprocta)
Bennett, 1833
Binomické jméno
Cryptoprocta ferox
Bennett, 1833
rozšíření fosy
rozšíření fosy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fosa (Cryptoprocta ferox) je šelma endemická pro Madagaskar. Je řazena do čeledi madagaskarské šelmy (Eupleridae), blízce příbuzné promykovitým (Herpestidae). Klasifikace druhu je poměrně složitá, protože z fyziologického hlediska se fosy podobají kočkám, ale mají také mnoho vazeb na cibetkovité (Viverridae) a promykovité šelmy. Genetické studie prokázaly, že fosy a ostatní madagaskarské šelmy jsou si blízce příbuzné a tvoří samostatný kladogram.

Fosa je největším masožravým savcem Madagaskaru: lze ji srovnávat například s malými pumami americkými (Puma concolor). Tělo dospělých jedinců měří na délku 70 až 80 cm a váží mezi 5,5 a 8,6 kg. Samci jsou větší než samice. Mají zatažitelné drápy a flexibilní kotníky, což jim umožňuje lézt po stromech nahoru a dolu hlavou napřed a skákat ze stromu na strom.

Obývají výhradně zalesněné lokality a aktivně loví ve dne i v noci. Více jak 50 % ze stravy fos tvoří lemuři, zbytek tvoří ještěrky (Lacertidae), hlodavci (Rodentia) a ptáci (Aves). Páření většinou probíhá na rovných větvích stromů a může trvat i několik hodin. Po úspěšném spáření je samice březí tři měsíce. Vrh čítá od jednoho do šesti mláďat, která se rodí slepá a bezzubá. Pohlavní dospělosti fosy dosahují ve věku tří až čtyř let.

Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) druhu fosa přísluší status zranitelný. Největší hrozbou pro jejich populace je ztráta přirozeného prostředí.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Rodový název Cryptoprocta má původ v řeckých slovech crypto, tedy skrytý, a proctařiť. Toto jméno vzniklo kvůli tomu, že fosy mají řitní otvor ukrytý v análním váčku. Druhové jméno ferox je přídavné jméno pocházející z latiny a znamená divoký. Na Madagaskaru jsou fosy označovány stejně jako v češtině, tedy fosa. Toto slovo má kořeny v austronéských jazycích, nicméně, není přesně známý jeho původ. Mohlo vzniknout z ibanského slova Posa, značící kočku, nebo také z malajského slova Pusa, které odkazuje na druh lasice východní (Mustela nudipes).

Jménem se fosy podobají fanalokám (Fossa fossana), ale i přes podobné jméno si tyto druhy nejsou blízce příbuzné.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Kresba fosy Gustava Mützela z roku 1876

Druh fosa byl oficiálně popsán v roce 1833 Edwardem Turnerem Bennettem na základě vzorku zaslaného Charlesem Telfairem.[2] Vzhledem k vlastnostem, které mají fosy společné s kočkami, promykovitými a cibetkovými, bylo ale těžké druh správně zařadit. Benett původně druh zařadil druh mezi cibetky a tato klasifikace se zachovala po dlouhou dobu. Kompaktní mozkovna, velké oční důlky, zatažitelné drápy a chrup uzpůsobený pro masožravce je ale spojoval spíše s kočkami.[3] Roku 1939 William King Gregory a Milo Hellman zařadili druh do vlastní podčeledi kočkovitých šelem pojmenované Cryptoproctinae. George Gaylord Simpson ale roku 1945 fosy zařadil zpět mezi cibetkovité, přestože uznal, že existuje spojitost s kočkami.[4][5]

Lebka dospělé fosy: pohled shora, zdola, ze strany a dolní čelist ze strany a shora
Fosa chovaná v zoo v americkém Cincinnati

Roku 1993 Géraldine Veron a François Catzeflis zveřejnili studii DNA, ze které vyplývalo, že jsou fosy geneticky blíže spíše promykovitým šelmám, než kočkám a cibetkám.[3][5] O dva roky později zkoumal Veron DNA fos znovu, ale tentokrát došel k závěru, že patří mezi kočky.[5] Roku 2003 ale přišel zlom: Anne Yoder díky molekulární fylogenetice, jaderné DNA a mitochondriální DNA zjistila, že všechny madagaskarské šelmy mají společné předky. Díky tomu se madagaskarské šelmy oficiálně zařadily mezi monofyletické taxony a vytvořily samostatný kladogram. Jejich nejbližšími příbuznými jsou pravděpodobně afričtí a asijští savci z čeledi promykovití.[6][7][8] Všechny madagaskarské šelmy mají proto samostatnou čeleď. V rámci této čeledi jsou fosy společně s pucholy malými (Eupleres goudotii) a pucholy velkými (Eupleres major) zařazeny v podčeledi madagaskarští pucholové. Jejich příbuzenské vztahy s cibetkami zůstávají nejasnou záležitostí.[6][8]

Krom tohoto druhu fosy byly ale odkryty i fosílie podobného druhu, který byl roku 1902 popsán jako samostatný pod názvem Cryptoprocta spelea. Tento vyhynulý druh byl mnohem větší než současné fosy, mimo to jsou si druhy stavbou těla podobné.[4] Obyvatelé Madagaskaru navíc rozdělují fosy na dva typy: větší černé fosy a menší načervenalé. Na jihozápadě ostrova byly dokonce hlášeny případy bílých fos. Není jasné, zda se jedná spíše o lidové označení vytvořené na základě množství melaninu nebo obecně leucismu nebo se skutečně jedná o samostatné druhy.[4][9]

Fylogeneze čeledi Madagaskarské šelmy (Eupleridae)
   Madagaskarské šelmy   

Cryptoprocta

C. ferox (Fosa)



C. spelea




Fossa (Fanaloka)




Eupleres




Galidia (Galidie proužkovaná)




Galidictis




Salanoia



Mungotictis (Galidie tenkopruhá)






Popis[editovat | editovat zdroj]

Fosa může působit jako zmenšená forma pumy americké.[9] Jedná se o dobře osvaleného savce se štíhlým tělem a ocasem, který je téměř tak dlouhý jako samotné tělo. Mozkovna je podobná jako u promykovitých šelem a širší, než u kočkovitých šelem. Čenich je široký a krátký, uši zaoblené a velké.[4] Oči s hnědými duhovkami jsou posazené daleko od sebe, zřítelnice jsou rozšířené a zužují se do štěrbin. Stejně jako ostatní druhy šelem, které loví převážně v noci, i oči fos odrážejí světlo. Odražené světlo má oranžový odstín.[3] Délka těla dospělé fosy je 70 až 80 cm, ocas má mezi 65 a 70 cm. Pohlavní dimorfismus je u fos zřetelný: zatímco samci váží 6,2 až 8,6 kg, váha samic se pohybuje od 5,5 do 6,8 kg. Byly dokonce hlášeny případy fos o váze až 20 kg, ale tyto údaje byly popřeny na základě nedůvěryhodného zdroje. Severní a východní Madagaskar většinou obývají menší jedinci, naopak na jihu a západě žijí urostlejší kusy.[4] Fosy mají dobře vyvinutý zrak, sluch i čich. Navíc se jedná o zvířata, která ani v zajetí netrpí chorobami, které sužují jiné druhy šelem.[10]

Samci i samice mají krátkou, rovnou a hustou srst bez skvrn nebo jiných znaků. Zbarvení bývá červenohnědé na většině těla, na slabinách, břiše a vnitřní straně nohou je světlejší až krémové. Kvůli načervenalému sekretu, který vylučují hrudní žlázy, mohou samci v období říje mít oranžovou srst na břiše, ale nejedná se o pravidlo. Ocas této šelmy bývá světlejší než zbytek těla. Mláďata jsou šedá až bílá.[4]

Fosy jsou fyziologicky přizpůsobené lezení po stromech.[3][9] Používají ocas pro udržení rovnováhy a zatahovatelné drápy, aby lépe šplhaly po stromech. Kotník a chodidla fos jsou velice flexibilní a díky tomu se může noha zvířete natočit tak, aby mohla správně uchopit kmen a vylézt po něm nebo naopak slézt hlavou dolů.[4] Fosy umí také skákat ze stromu na strom.[3] Tlapy jsou chráněné silnými polštářky.[4]

Fosy mají množství pachových žláz, avšak u samic méně vyvinutých. Stejně jako vyhynulý rod z čeledi hyenovitých Herpestides mají perianální žlázy umístěné v análním váčku, který obklopuje řitní otvor. Penilní žlázy se zase nachází převážně v okolí penisu nebo pochvy a produkují silný pach. Stejně jako již zmíněný rod šelem Herpestides nemají šourek. Samci fos mají neobvykle velký penis a pyjovou kost[11]: při erekci dosahuje až k předním nohám a průměrná tloušťka je 20 mm. Jedinečné jsou ale spíše samičky: těm mezi prvním a druhým rokem života začne růst velký klitoris pokrytý bodlinami i s pyjovou kostí, takže připomíná spíše samčí pohlavní orgán.[12] Vylučuje navíc stejný naoranžovelý sekret, jako je tomu u samců.[13] Se stárnutím se pyjová kost zmenšuje.

Srovnání s příbuznými šelmami[editovat | editovat zdroj]

Obecně lze říct, že fosy mají společné rysy se zástupci dalších tří čeledí. S kočkovitými mají společné především návyky spojené s jídlem a trávení. Jedná se například o tvar zubu, obličejovou část lebky, jazyk a samotný trávicí trakt.[4] Některé části lebky fos se zase podobají zástupcům rodu cibetka (Viverra) a samotná stavba těla je podobná jako u promykovitých. Zubní vzorec stálého chrupu je (tři řezáky, jeden špičák, tři nebo čtyři třenové zuby a jedna stolička na každé straně horní i dolní čelisti). Dočasný chrup bývá podobný s tím rozdílem, že chybí čtvrtý třenový zub a stolička.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Odpočívající fosa

Fosy jsou aktivní během dne i v noci. Vrchol jejich aktivity nastává brzy ráno nebo naopak pozdě odpoledne či dlouho v noci.[9] Během dne se přesouvají a spí na příhodných místech, jen samice s mladými se na noc vrací do nory.[9] Během jednoho dne urazí dospělí jedinci 2 až 5 km, ve výjimečných případech to může být i 7 km.[9] Jednotlivci si vymezují svá území: například samci v rezervaci Kirindy mívají teritorium o rozloze až 26 km2, zatímco území samic v této rezervaci bývá poloviční, tedy 13 km2. V období sucha se vymezená území, pravděpodobně kvůli nedostatku potravy a vody, zvětšují. V roce 1998 se odhadovalo že v rezervaci Kirindy na 4 km2 připadá jedna fosa.[3] Podobná pozorování proběhla i mezi lety 1994 a 1996 a tehdy jedna dospělá fosa připadala na 5,6 km2.[14]

Vyjma samic s mladými žijí fosy většinou jednotlivě.[4][14] Nicméně existují i případy větších skupin: v roce 2009 vyšla studie, během níž byla zaznamenána smečka tří fos, které společně lovily sifaku malého (Propithecus verreauxi).[15]

Fosy komunikují pomocí zvuků, pachů i gest. Mezi zvukové projevy patří například vrčení a výstražné volání.. Naopak dlouhé a vysoké tóny slouží k přivolání dalších fos. Během páření pak samice vydávají zvuky podobné kočičímu mňoukání.[4] Fosy celoročně produkují sekret z análních žláz na stromy nebo skály, což slouží především ke značení teritoria. Umí komunikovat i pomocí grimas a pohybů, co přesně ale jednotlivá gesta znamenají, je nejisté.[4] Agresivita se u dospělých jedinců projevuje jen v období páření, především pak samci svádějí souboje se soky. Rvačka je většinou krátká a pro poraženého nebývá smrtelná.[4] V zajetí nejsou fosy vůči lidem agresivní.[10]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Fosy jsou masožravá zvířata a jejich jídelníček tvoří především malí a střední živočichové. Tento druh je jedním z osmi masožravců endemických pro Madagaskar a je také tím největším z nich. Jako jediné jsou ale fosy schopné lovit jakékoliv druhy lemurů.[16][17] Právě pro ně jsou fosy hlavními predátory.[17][18]

Chov v zajetí[editovat | editovat zdroj]

První odchov fos v zajetí se uskutečnil roku 1974 ve Francii.[19] V Česku tato zvířata chovala například zoo v Olomouci a v Ústí nad Labem, kde se podařily i odchovy.[19] Roku 2011 byl jeden samec z Ústí dovezen do zoo v Plzni.[19] Chov fos probíhal i v zoo ve Dvoře Králové, a to až do roku 2010. O sedm let později, roku 2017, se sem fosy vrátily: byl dovezen samec z Lipské zoologické zahrady.[20] Právě královédvorská zoologická zahrada byla dokonce 5. na světě, které se podařilo odchovat mladé; první fosy sem byly dovezeny již v 80. letech 20. století.[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fossa (animal) na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. BENETT, Edward Turner. Notice of a new genus of Viverridous Mammalia from Madagascar. Proceedings of the Zoological Society of London [online]. 1833 [cit. 2016-12-28]. Dostupné online.  
  3. a b c d e f HAWKINS, C. E.. Cryptoprocta ferox, Fossa, Fosa. In GOODMAN, S. M.; BENSTEAD, J. P.. The Natural History of Madagascar. [s. l.] : University of Chicago Press, 2003. ISBN 0-226-30306-3.  (anglicky)
  4. a b c d e f g h i j k l m KÖHNCKE, Michael; LEONHARDT, Klaus. Cryptoprocta ferox. Mammalian Species. 1986-01-01, čís. 254, s. 1–5. Dostupné online [cit. 2016-12-28]. DOI:10.2307/3503919.  
  5. a b c YODER a FLYNN, str. 1253-1256
  6. a b YODER, Anne D.; BURNS, Melissa M.; ZEHR, Sarah. Single origin of Malagasy Carnivora from an African ancestor. Nature. 2003-02-13, roč. 421, čís. 6924, s. 734–737. PMID: 12610623. Dostupné online [cit. 2016-12-30]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/nature01303. PMID 12610623.  
  7. VERON, Géraldine; COLYN, Marc; DUNHAM, Amy E.. Molecular systematics and origin of sociality in mongooses (Herpestidae, Carnivora). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2004-03-01, roč. 30, čís. 3, s. 582–598. PMID: 15012940. Dostupné online [cit. 2016-12-30]. ISSN 1055-7903. DOI:10.1016/S1055-7903(03)00229-X. PMID 15012940.  
  8. a b BARYCKA, Ewa. Evolution and systematics of the feliform Carnivora. Mammalian Biology - Zeitschrift für Säugetierkunde. 2007-09-03, roč. 72, čís. 5, s. 257–282. Dostupné online [cit. 2016-12-30]. DOI:10.1016/j.mambio.2006.10.011.  
  9. a b c d e f GOODMAN, S. (2009). "Family Eupleridae (Madagascar Carnivores)". In Wilson, D Mittermeier R. Handbook of Mammals of the World. Volume 1: Carnivores. Lyns Edicions. ISBN 978-84-96553-49-1.
  10. a b WINKLER, A.. Neueste Erkenntnisse zur Biologie, Haltung und Zucht der Fossa (Cryptoprocta ferox). Der Zoologische Garten. 2003, roč. 73, čís. 5, s. 296–311.  
  11. EWER, R. F.. The Carnivores. 1. vyd. New York : Cornell University Press, 1998. 542 s. Dostupné online. ISBN 0801484936. S. 32. (anglicky)  
  12. HAWKINS, Clare E.; DALLAS, John F.; FOWLER, Paul A.. Transient Masculinization in the Fossa, Cryptoprocta ferox (Carnivora, Viverridae). Biology of Reproduction. 2002-03-01, roč. 66, čís. 3, s. 610–615. Dostupné online [cit. 2017-08-18]. ISSN 0006-3363. DOI:10.1095/biolreprod66.3.610.  
  13. MACDONALD, David Whyte. The Princeton Encyclopedia of Mammals. [s.l.] : Princeton University Press, 2009. 980 s. Dostupné online. ISBN 9780691140698. S. 668–669. (anglicky) Google-Books-ID: ZUNFAQAAIAAJ. 
  14. a b HAWKINS, Clare E.; RACEY, Paul A.. Low population density of a tropical forest carnivore, Cryptoprocta ferox: implications for protected area management. Oryx. 2005/01, roč. 39, čís. 1, s. 35–43. Dostupné online [cit. 2017-08-17]. ISSN 1365-3008. DOI:10.1017/s0030605305000074.  
  15. LÜHRS, Mia-Lana; DAMMHAHN, Melanie. An unusual case of cooperative hunting in a solitary carnivore. Journal of Ethology. 2010-05-01, roč. 28, čís. 2, s. 379–383. Dostupné online [cit. 2017-08-17]. ISSN 0289-0771. DOI:10.1007/s10164-009-0190-8. (anglicky) 
  16. DOLLAR, L.. Preliminary report on the status, activity cycle, and ranging of Cryptoprocta ferox in the Malagasy rainforest, implications for conservation. Small Carnivore Conservation. 1999, roč. 20, s. 7–10.  
  17. a b PATEL, E. R.. Silky Sifaka predation (Propithecus candidus) by a Fossa (Cryptoprocta ferox). Lemur News. 2005, roč. 10, s. 25–27.  
  18. WRIGHT, Patricia C.. Demography and life history of free-rangingPropithecus diadema edwardsi in ranomafana national park, madagascar. International Journal of Primatology. 1995-10-01, roč. 16, čís. 5, s. 835. Dostupné online [cit. 2017-08-18]. ISSN 0164-0291. DOI:10.1007/bf02735722. (anglicky) 
  19. a b c Fosa poprvé v plzeňské zoo [online]. Český rozhlas, 2011-06-15, [cit. 2017-08-18]. Dostupné online.  
  20. Do ZOO Dvůr Králové se vrátila fosa [online]. ZOO Dvůr Králové, 2017-08-09, [cit. 2017-08-18]. Dostupné online.  
  21. ROMAN, Václav. Do dvorské zoo se vracejí fosy [online]. 21. století, 2017-08-10, [cit. 2017-08-17]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • YODER, A. D.; FLYNN, J. J.. Origin of Malagasy Carnivora. In GOODMAN, S. M.; BENSTEAD, J. P.. The Natural History of Madagascar. [s. l.] : University of Chicago Press, 2003. ISBN 0-226-30306-3.  (anglicky)
  • HAWKINS, C. E.. Cryptoprocta ferox, Fossa, Fosa. In GOODMAN, S. M.; BENSTEAD, J. P.. The Natural History of Madagascar. [s. l.] : University of Chicago Press, 2003. ISBN 0-226-30306-3.  (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]