Virakoča

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Virakoča
Viracocha.jpg
Synonyma Viracocha, Apu Qun Tiqsi Wiraqucha, Kon-Tiki Virakoča Pačajačačik, Huirakoča
Původ incký
Význam bůh stvořitel, zakladatel
Oblast uctívání Peru
Období uctívání cca 400 př. n. l. až 1500 n. l.
Centrum kultu Cuzco
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Apu Kon-Tiki Virakoča (kečuánsky Apu Qun Tiksi Wiraqucha či Wiraquĉa[1]) je jedno z hlavních inckých božstev. Vystupuje často jako bůh-stvořitel, který stvořil svět, slunce i všechny ostatní bohy, lidi i zvířata, o další chod světa se ovšem pak již příliš nestaral. Jindy je chápán spíše jako mýtický zakladatel, který během své pouti světem učil lidi základům civilizace.[2]

Mýtus[editovat | editovat zdroj]

Podle jedné z pověstí vystoupil z jezera Titicaca, stvořil slunce, měsíc a hvězdy. Poté se rozhodl stvořit živé bytosti tak, že dýchal do kamenů. Napoprvé však stvořil jen tupé obry, s nimiž nebyl spokojen, proto je zničil potopou a poté vytvořil nové bytosti z menších kamenů. Poté, co dokončil své dílo, odešel po hladině Tichého oceánu na západ. Lidé věřili, že se v těžkých časech vrací zpět.

Podle další pověsti měl syna Intiho a dvě dcery: Mama Kuilu a Pačamamu. Ve stejné pověsti Virakoča zničí lid kolem jezera Titicaca potopou a nechá přežít pouze jeden pár, který pak položí základy civilizaci Inků.

V jiné legendě byla Virakočovou manželkou bohyně Mama Koča, s níž Virakoča zplodil prvních osm lidských bytostí.

V další pověsti zas měl dva syny – Imahmano Virkoču a Tokapo Virkoču – které vyslal ke kmenům na severozápadě a severovýchodě, aby zkontrolovali, zda se lidé drží jeho přikázání, zatímco Virakoča sám odcestoval na sever. Virakočovi synové během své cesty pojmenovávali věci, rostliny a zvířata kolem sebe a učili lidi, které plodiny a zvířata se dají jíst a jaký mají užitek. Nakonec všichni tři dorazili do Cuzca a na tichomořské pobřeží, načež odešli přes oceán.[3]

Podoba[editovat | editovat zdroj]

Španělský kronikář Pedro Sarmiento de Gamboa, který pobýval v Peru v 16. století a měl možnost zaznamenat ještě živé incké mýty krátce po příchodu Evropanů, popisuje Virakoču jako „bílého muže střední postavy, oblečeného v bílém obřadním rouchu přepásaném opaskem, který v rukou třímá hůl a knihu“.[4] Jindy byl zas zpodobňován jako malý chlapec s pozdviženou pravicí zaťatou v pěst, s nataženým palcem a ukazováčkem.[2]

Bílá pleť snad mohla být důvodem, proč byl Virakoča občas spojován s bílými kolonizátory. Jméno „Virakoča“ se v kečuánštině ještě v nedávné době dochovalo jako označení pro bělochy.[2]

Heyerdahl a Kon-Tiki[editovat | editovat zdroj]

Určité podobnosti mezi Kon-Tikim Virakočou a polynéským bohem Tikim byly jednou z indicií, které vedly Thora Heyerdahla k jeho migrační teorii, podle které obyvatelé Polynésie přišli z Jižní Ameriky – po Kon-Tikim Virakočovi byl rovněž pojmenován Heyerdahlův vor Kon-Tiki.[5] Zmíněná migrační teorie byla později vyvrácena moderními genetickými analýzami, nicméně rozsah kulturního kontaktu mezi Polynésií a Jižní Amerikou je stále předmětem spekulací.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. qu.wikipedia.org - heslo "Qun Tiksi Wiraqucha" v kečuánské Wikipedii
  2. a b c Jordan, Michal. Encyklopedie bohů. Přeložila Radka Edererová. Praha: Volvox globator, 1997.
  3. "Glossary, Inca Gods". First People of America and Canada - Turtle Island. Retrieved 2009-02-10.
  4. Viracocha and the Coming of the Incas from "History of the Incas" by Pedro Sarmiento De Gamboa, translated by Clements Markham, Cambridge: The Hakluyt Society 1907, pp. 28-58.
  5. Heyerdahl, Thor. Ve znamení Kon-Tiki. Praha: Mladá fronta, 1958.
  6. http://archaeology.about.com Hirst, K. Kris. "Trans-Pacific Connections - Was there Pre-Columbian Contact between Polynesia and America?".