Hypermasožravec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lvice s ulovenou voduškou; lev je vrcholový hypermasožravec

Hypermasožravec je živočich, jehož potravní skladba je z více než 70 % tvořena masem. Maso může být získáváno buď aktivní predací, nebo pomocí mrchožravosti. Zbytek jídelníčku pak tvoří jiné složky, jako houby nebo ovoce.[1][2] Mezi žijící hypermasožravce lze počítat například krokodýly, sovy, ťuhýkovité, orly, supy, kočkovité šelmy (všechny kočky, včetně kočky domácí, jsou hypermasožravci), delfíny, hady, pavouky, štíry, kudlanky, některé masožravé ryby a většinu žraloků.[2] Hypermasožravec tedy nemusí být vrcholovým predátorem. Například lososi jsou výhradními masožravci, přesto se během celého života stávají kořistí četných predátorů.

Příbuzné druhy mohou mít často zcela odlišnou potravu - příkladem je medvěd lední (90 % masa), na rozdíl od medvěda grizzlyho s pouhými 10 % masa. Oba druhy se od sebe oddělily jenom před 150 tisíci lety.[3][4][5][6]

V paleobiologii jsou termínem hypermasožravec nazýváni takoví živočichové, u nichž je chrup adaptován ke krájení spíše než k mletí a drcení. Mnoho prehistorických savců náležících ke kladu Carnivoramorpha (tj. šelmy a jejich kmenoví příbuzní), spolu s kreodonty a některými savci starší skupiny Cimolesta, bylo hypermasožravých. Teropodní dinosauři, jako například Tyrannosaurus rex, byli rovněž striktními masožravci.

Velké druhy vrcholových hypermasožravců se ve fosilních záznamech objevují často v reakci na úbytek či vyhynutí starších dominantních hypermasožravých skupin. Ačkoli na individuální úrovni může být vývoj směrem ke zvětšování velikosti masožravců výhodný, podobná extrémní specializace vede ke snížení hustoty populace, a tím i k větší náchylnosti k vyhynutí.[7] V důsledku těchto protichůdných sil dominují ve fosilních záznamech na sebe navazující klady vrcholových hypermasožravců, které se nejprve diverzifikují, později vymírají a v průběhu času se postupně nahrazují.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hypercarnivore na anglické Wikipedii.

  1. VAN VALKENBURGH, Blaire. Trophic diversity in past and present guilds of large predatory mammals. Paleobiology. 1988, roč. 14, čís. 2, s. 155–173. Dostupné online [cit. 2021-09-10]. ISSN 0094-8373. DOI 10.1017/S0094837300011891. (anglicky) 
  2. a b HOLLIDAY, J. A.; STEPPAN, S. J. Evolution of hypercarnivory: the effect of specialization on morphological and taxonomic diversity. Paleobiology. 2004, roč. 30, čís. 1, s. 108–128 (109–110). Dostupné online. DOI 10.1666/0094-8373(2004)030<0108:EOHTEO>2.0.CO;2. 
  3. LINDQVIST, Charlotte; SCHUSTER, Stephan C.; SUN, Yazhou; TALBOT, Sandra L.; QI, Ji; RATAN, Aakrosh; TOMSHO, Lynn P. Complete mitochondrial genome of a Pleistocene jawbone unveils the origin of polar bear. PNAS. 2010, s. 5053–5057. DOI 10.1073/pnas.0914266107. PMID 20194737. Bibcode 2010PNAS..107.5053L. (anglicky) 
  4. HERRERO, Stephen. Bear Attacks: Their Causes and Avoidance. [s.l.]: Nick Lyons Books/Winchester Press, 1985. Dostupné online. ISBN 0-8329-0377-9. OCLC 11726851 S. 156. (anglicky) 
  5. "Arctic Bears". PBS Nature. February 17, 2008.
  6. Grizzly [online]. [cit. 2021-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne January 3, 2011. (anglicky) 
  7. VAN VALKENBURGH, B. Cope's Rule, Hypercarnivory, and Extinction in North American Canids. Science. 2004-10-01, roč. 306, čís. 5693, s. 101–104. Dostupné online [cit. 2021-09-10]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1102417. (anglicky)