Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Homotherium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Homotherium
Stratigrafický výskyt: pliocén - pleistocén, před 4 miliony - 10 tisíci lety

alternativní popis obrázku chybí
Homotherium serum - rekonstrukce
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Podčeleď: machairodonti (Machairodontinae)
Rod: Homotherium
Fabrini, 1890
Druhy
  • Homotherium aethiopicum
  • Homotherium crenatidens
  • Homotherium crusafonti
  • Homotherium hadarensis
  • Homotherium idahoensis
  • Homotherium ischyrus
  • Homotherium johnstoni
  • Homotherium latidens
  • Homotherium moravicum
  • Homotherium nestianus
  • Homotherium nihowanensis
  • Homotherium sainzelli
  • Homotherium serum
  • Homotherium ultimum
  • Homotherium venezuelensis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Homotherium (česky někdy dýkozubec) je rod vyhynulých šavlozubých koček, který žil v Severní Americe, Jižní Americe, Evropě, AsiiAfrice během pliocénupleistocénu (před více než 4 miliony – před 10 000 lety). Rod se větvil do několika druhů, jejichž taxonomie není úplně vyjasněná. Jednalo se o šelmu charakterizovanou relativně štíhlou a dlouhou hlavou, prodlouženými zploštělými špičáky s ostrými vroubkovanými hranami, dlouhým krkem, vysokými předními končetinami a krátkým ocasem. Zadní část těla byla posazená níže než přední, siluetou tak Homotherium poněkud připomínalo hyenu skvrnitou. V kohoutku měřilo asi 1,1 m a hmotnost se pohybovala okolo 200 kg. Šlo o aktivního predátora, který se živil různými tlustokožcikopytníky. Žil zřejmě ve skupinách, jejíž členové spolupracovali při lovu. V různých obdobích svého stratigrafického výskytu koexistoval i s mnohými hominidy, včetně Homo sapiens.[1] K jeho vymizení docházelo postupně. Nejprve vyhynul v Africe (před 1,5 milionem let), v Eurasii přežíval ještě před přibližně 28 000 lety[2] a poslední jedinci zřejmě vyhynuli v Severní Americe nejpozději před 10 000 lety.[3][4] Důvody vyhynutí nejsou známy, ale zřejmě šlo o komplex několika příčin - změna klimatu, úbytek lovné zvěře, konkurence jiných predátorů (především lvů) a pravděpodobně i rozmach lidí.[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Homotherium je vyhynulá šavlozubá šelma, která patří do čeledi kočkovití, do podčeledi machairodonti (Machairodontinae) a do tribu Homotheriini.[6] Zřejmě se vyvinul z rodu Machairodus nebo Amphimachairodus.[7]

Oficiálně je popsáno mnoho druhů v rámci rodu Homotherium, ale mnohé z nich se mohou ukázat jako poddruhy. Několik druhů (H. nestianus, sainzelli, crenatidens, nihowanensis, moravicum, ultimum), které žily v Eurasii, je rozlišováno především na základě tvaru špičáků a velikosti těla. Podle současné variability ve velikosti koček je velmi pravděpodobné, že šlo pouze o lokální formy či subspecie jednoho druhu - Homotherium latidens.[3][8][4]
V Africe jsou rozlišovány dva druhy - Homotherium aethiopicumhadarensis. Nicméně i ty se liší jen nepatrně od eurasijských forem. Druh Homotherium serum ze Severní Ameriky se vyskytoval na rozsáhlém území od Aljašky po Texas. V jižních částech severoamerického teritoria žil v koexistenci se smilodonem, v severních šlo o jedinou šavlozubou kočku. Původní pojmenování pro americkou formu bylo Dinobastis.[9] Nejbližším příbuzným homotherií byl zřejmě rod Xenosmilus.[10]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Jméno Homotherium vychází z řečtiny a znamená doslova „stejná šelma“ (ὁμός = homos = stejný; θηρίον = therion = šelma, divoké zvíře). Pojmenování vymyslel a rod popsal v roce 1890 Emilio Fabrini v díle I machairodus (Meganthereon) del Valdarno Superiore: Memoria.[11] Zajímavé jsou pokusy o převedení jména rodu respektive tribu do národních jazyků. V češtině jsou Homotheriini nazýváni šelmy handžárovité[12] nebo dýkozubci. Slovo dýkozubec se používá i pro rod. Oba názvy souvisejí s tím, k jaké zbrani jsou přirovnávány jejich zuby (handžár, dýka).[6][13]angličtině bývají Homotheriini většinou vydělováni z klasických saber-toothed cats a přezdíváni scimitar-toothed cats, protože jejich zuby údajně připomínají šamšír (angl. scimitar) neboli perskou šavli.[14] V dalších světových jazycích vesměs nemají speciální jméno a jsou zahrnováni mezi klasické šavlozubé kočky (či nepřesně šavlozubé tygry).[15][16][17]

Historie a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Lebka homotheria je poslepovaná z fragmentů a vyfocená zprava.
Lebka druhu Homotherium crenatidens vystavená v Čínském paleozoologickém muzeu
Kostra homotheria vystavená v muzeu - pohled zepředu zleva
Kostra homotheria

Rod Homotherium se poprvé objevil zřejmě v Eurasii ve spodním pliocénu, nicméně někdy je jeho původ řazen až do miocénu.[3][7][18] Nejstarší prokazatelné nálezy máme z ukrajinských Oděských katakomb a jsou staré přibližně 4 miliony let. Zhruba stejně starý objev pochází z Koobi ForaKeni a tudíž nelze vyloučit ani africký původ dýkozubce.[4] Rozšířil se do velké části Eurafrasie a přizpůsobil se zde různým životním podmínkám. Během pleistocénu migroval přes Beringii do Ameriky. V Severní Americe se vyskytoval na rozsáhlém území od Aljašky po Texas. Ve všech těchto oblastech bylo objeveno poměrně značné množství fosílií v podobě kostí a zubů.[4] Zkamenělina stará 1,8 milionu let se našla i ve Venezuele a ukazuje, že tato šelma se spolu se smilodonem rozšířila po spojení obou Amerik do té Jižní.[10] Jak dlouho přežívala tato kočka, označovaná jako H. venezuelensis, v Jižní Americe, není známo. Svou stavbou se velmi podobá dalšímu zástupci šavlozubých Xenosmilus hodsonae.[3]

Nálezy[editovat | editovat zdroj]

Navzdory velkému území, na němž tento druh žil, existuje relativně málo ucelenějších nálezů, nicméně k dispozici je velké množství fragmentů. Z Francie z lokality Senèze máme jednu téměř kompletní kostru, která se zachovala díky náhlému vulkanickému sesuvu.[19] Nejznámějším nalezištěm je jeskyně Friesenhahn v Texasu, kde byly objeveny části celkem 30 koster společně se stovkami kostí mladých mamutů, mastodontů a pravlků (Canis dirus).[9][20] Zastoupení homotherií v asfaltové pasti Rancho La Brea je mnohonásobně menší než počet smilodonů.[21] Rozsahem nepatrná, ale významem zásadní je část spodní čelisti Homotherium crenatidens (resp. H. latidens) stará cca 28 000 let, jež byla vyzvednuta ze Severního moře, které bylo v době posledního zalednění rozsáhlou nížinatou a bažinatou tundrou protkanou řekami. Do tohoto nálezu se totiž předpokládalo, že Homotherium bylo již více než 270 000 let v Evropě vyhynulé.[2] Významný nález byl uskutečněn v severovýchodní Venezuele; z dehtového jezírka zde byla vyzvednuta v roce 2011 zachovalá kostra dýkozubce druhu Homotherium venezuelensis, který tuto oblast obýval v ranném až středním pleistocénu. Na nálezy dýkozubců je bohatá Afrika, avšak obyčejně nejde o celé kostry. Z etiopských lebek byl nicméně popsán druh H. hadarensis.[22] V České republice byly nalezeny zuby druhu Homotherium moravicum ve Woldřichově jeskyni na Stránské skále a v Koněpruských jeskyních.[8][23]

Charakteristika rodu[editovat | editovat zdroj]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rekonstruovaná podoba homotheria pro kohoutkovou výšku 1,1 m ve velikostním porovnání s člověkem
Fyzická stavba homotheria a velikostní srovnání s člověkem

Dýkozubec byl přibližně velký jako současný lev, měl však delší krk a kratší záda. Na šavlozubou kočku bylo jeho tělo lehce stavěné.[24] V kohoutku dosahoval výšky 1–1,1 metru. Vážil zřejmě okolo 200 kg, záleželo ovšem na druhu dýkozubce a typu prostředí, v němž žil. Rovněž tak záleží na způsobu jakým vědci přistoupí k sestavování odhadu hmoty měkkých tělesných tkání. Výsledky pak oscilují v rozsahu 150 až 250 kg.[1][19][25] Německý zoolog Helmut Hemmer píše až o 400 kg,[26] naproti tomu biolog Boris Sorkin na základě zkoumání kostí největších nalezených jedinců a srovnání s morfologií hyeny skvrnité uvádí maximální hmotnost 190 kg.[27]

V porovnání s jinými machairodonty (Smilodon, Megantereon) měli zástupci rodu Homotherium kratší horní špičáky. Měly zploštělý zahnutý tvar a obě hrany byly jemně vroubkované. Část vyčuhující z dásně měřila nejméně 6,1–7,5 cm (tygří špičáky mají v průměru 5,6 cm, ale výjimečně mohou měřit až 7,5 cm[28]).[9] Byly přizpůsobeny spíše k sekání a řezání než k bodání. Dolní špičáky dosahovaly naopak relativně větších rozměrů (opět v porovnání s jinými šavlozubými šelmami) a spolu s řezáky tvořily mocný průrazný a úchopový nástroj. Z žijících koček má pouze tygr takto velké řezáky, jež pomáhají zvedat a nést kořist.[25] Stoličky měl dýkozubec spíše slabší a nepřizpůsobené k drcení kostí. Celkový počet zubů byl 28 a zubní vzorec 3/3 1/1 2/2 1/1.[9] Lebka byla relativně úzká a dlouhá (delší než smilodonova). Maximální délka nalezených lebek se pohybuje v rozmezí 234 až 362 mm (tedy zhruba mezi velkými levhartími až velkými tygřími), což však nevylučuje existenci větších.[9][19][29] Lebky mají rozvinutý sagitální hřeben, k němuž byly připevněny svaly pohybující dolní čelistí. Ta má dolů otočené přední příruby, jež chránily špičáky.[19]

Obecně sice vypadal dýkozubec jako velká kočka, ale měl jisté fyzické zvláštnosti. Proporce končetin mu dávaly vzezření připomínající hyenu. Přední nohy byly prodloužené a zadní část těla byla snížená se zády svažujícími se ke krátkému ocasu. Tento morfologický rys byl výraznější u amerického druhu H. serum než u euroasijského H. latidens.[30] Tato stavba předních končetin umožňovala dýkozubci strhnout kořist při polovzpřímeném postoji.[31] Delší krk dovoloval flexibilní natočení hlavy a čelistí vůči hrdlu ležícího zvířete při současné fixaci jeho těla tělem vlastním.[32] Drápy byly zatažitelné jen částečně (podobně jako u dnešních gepardů). Stavba zadních končetin ukazuje, že zvíře mohlo skákat, nicméně hůře než je u koček běžné. Oblast pánevní se podobala medvědí, ocas tvořilo 13 pánevních obratlů - zhruba o polovinu méně, než je běžné u současných dlouhoocasých koček. Nezvykle velké nosní otvory, podobné gepardím, zřejmě umožňovaly rychlejší zisk kyslíku, který pomáhal při rychlém běhu a k ochlazování mozku.[19][25] Zrakové centrum mozku bylo ve srovnání s jinými šavlozubci rozsáhlé a složité, očnice relativně větší. Ukazuje to na schopnost skvěle vidět ve dne, ale v porovnání s většinou současných koček bylo noční vidění zřejmě slabší.[19][25][33]

Barva srsti není známa. Vzhledem k typu prostředí, kde se šelma nejčastěji vyskytovala, se předpokládá poměrně světlé (světle hnědé, šedé, krémové či plavé) tónování doplněné možná místy tmavšími skvrnami různých velikostí. Ze současných šelem se mu barvou zřejmě nejvíce podobali lev a puma.[34] Takto je většinou zobrazován i na portrétech uznávaných malířů pravěkých zvířat jako byl Zdeněk Burian či v současnosti Mauricio Antón.[12][35][36] V oblasti Aljašky mohlo být jeho zbarvení kvůli přizpůsobení se sněhové pokrývce ještě světlejší.[37]

Ekologie a chování[editovat | editovat zdroj]

Pohled zleva na lebku homotheria s otevřenými čelistmi z jeskyně Friesenhahn.
Lebka z naleziště v jeskyni Friesenhahn

Dýkozubec byl masožravec a aktivní predátor. Ze stavby jeho těla a fosilních situací je možno odvodit několik aspektů jeho života. Na rozdíl od mnoha jiných šavlozubých šelem byl zřejmě poměrně vytrvalý běžec, který dokázal kořist pronásledovat i delší dobu (avšak stále podstatně méně vytrvalý než psovití nebo hyenovití). Žil nejspíše ve skupinách, které mu dávaly konkurenční výhodu při soupeření s jedinci vlastního druhu nebo s jinými šelmami.[1][38] Pravděpodobně šlo převážně o denní zvíře.[1][38]

Jeskyně FriesenhahnTexasu obsahovala zbytky více než 30 Homotherií a s nimi zde došlo k objevu 300–400 mladých mamutů kolumbijských (Mammuthus columbii) a mastodontů. Většinou se jednalo o jedince staré 2 až 4 roky. Tento věk byl pro predátory ideální. Takto staří mamuti již nebyli tak bedlivě hlídaní matkou ani stádem, rádi zkoumali své okolí a zároveň byli ještě dostatečně malí, aby se dobře lovili.[39] Kromě mamutů zde bylo nalezeno jen minimum jiné potencionální kořisti této šelmy.[9] Ukazuje to na přinejmenším lokální loveckou specializaci.[25][40][38]

Je sice možné, že rod Homotherium byl rozšířen především tam, kde žili tlustokožci - mamuti, mastodonti a nosorožci - a zaměřoval se na lov jejich mladých jedinců, nicméně naprostá specializace se předpokládat nedá. Je pravděpodobné, že se dokázal přizpůsobit místní potravní nabídce a lovil i kopytníky (koňovité, antilopy, bizony) či požíral mršiny.[38] Zabitá zvířata mnohdy odnášel nebo spíše odtahoval do doupěte.[25]

Vzhledem ke své velikosti, vybavení, životu ve smečce a širokému rozšíření se předpokládá, že dýkozubec mohl patřit mezi predátory různých forem hominidů. Zároveň je ale pravděpodobné, že nešlo o jeho běžnou kořist a už vůbec ne kořist, na níž by se zaměřoval, neboť lidé a jejich předchůdci byli relativně malí, kostnatí, dobře šplhající po stromech a díky své technologii a skupinovému životu zároveň nebezpeční.[41]

Vyhynutí[editovat | editovat zdroj]

Kostra homotheria vystavená v muzeu - pohled zleva
Kostra Homotherium venezuelensis

V Africe vyhynul dýkozubec relativně časně, pravděpodobně před 1,5 milionem let. V Evropě zmizeli poslední zástupci rodu Homotherium před cca 28 000 lety, přičemž je pravděpodobné, že už dlouhou dobu předtím byli poměrně vzácní.[19] V Severní Americe přežívaly poslední exempláře ještě na konci pleistocénu, tedy před 10 000 lety.[3][4]

Důvody vymření této kočkovité šelmy nejsou zcela zjevné. Možná za nimi stojí výrazný úbytek tlustokožců a velkých kopytníků ze stepí pleistocénní Ameriky a Eurasie související se změnami klimatu. Dalším důvodem mohla být vzrůstající konkurence kočkovitých šelem z rodu Panthera, především lvů pustinných, jeskynníchamerických, kteří byli univerzálnější, silnější a pravděpodobně i inteligentnější než homotheria. Svou roli mohlo hrát i šíření pokročilých druhů hominidů, jejichž rozmach se pozoruhodně kryje s mizením homotherií z jednotlivých oblastí. Dýkozubci tak vymírají v Africe přibližně v době, kdy se tam šíří Homo ergaster, v Evropě s rozmachem Homo heidelbergensis, případně Homo sapiens a v Americe s příchodem Homo sapiens.[1][5]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

kresba sošky kočkovité šelmy s krátkým ocasem a hranatou hlavou. Sošce chybějí části končetin.
Kresba sošky velké kočkovité šelmy z období paleolitu nalezená v jeskyni Isturitz. Jde zřejmě o lva jeskynního, ale vyloučit nelze ani dýkozubce.

Šavlozubé šelmy, resp. jejich pozůstatky vzbuzovaly již v pravěku respekt a zájem lidí a byly předmětem obchodu či námětem k uměleckým výtvorům. Podle nálezu z anglického Kents Cavern se usuzuje, že zuby homotheria mohly patřit mezi paleolitické obchodní artikly resp. mohlo jít o jakési talismany či druh pohřební výbavy.[42] Takzvaná soška z jeskyně Isturitz (jihozápadní Francie) objevená v roce 1896 byla dlouho považována za zpodobnění lva jeskynního (Panthera spelea). Avšak český zoolog a paleontolog Vratislav Mazák přišel v roce 1970 s tvrzením, že jde o dýkozubce Homotherium latidens.[43] Tato interpretace byla nejprve zavržena kvůli tomu, že druh měl být v době vzniku sošky již dávno vymřelý, ale nálezy z poslední doby ukazují, že Mazák mohl mít pravdu.[19][44] Nicméně přední odborníci se po důkladném rozboru anatomie těla dýkozubce a lva jeskynního přiklání k variantě, že jde o mládě lva.[19][44]

Velké oživení zájmu o šavlozubé šelmy a tedy i o Homotherium nastal v souvislosti s rozmachem paleontologie v průběhu 20. století. Šelma hraje důležitou roli v knize Den svarta tigern (Černý tygr, 1978) doyena moderní paleontologie Björna Kurténa, zvláště v pasáži, kde se pár homotherií zvaných „černí tygři“ pokouší ulovit mládě mamuta.[45] Homotherium nazývaný "scimitar" se objevil v britském seriálu Wild New World (Divoký nový svět, v Americe nazýváno Prehistoric America), mj. jak se pokouší lovit mastodonta.[46] Je rovněž jedním ze zvířecích hrdinů v dokumentu Monsters We Met (Monstra, jež jsme potkávali).[47]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Homotherium na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e ANTÓN, Mauricio; GALOBART, Angel; TURNER, Alan. Co-existence of scimitar-toothed cats, lions and hominins in the European Pleistocene. Implications of the post-cranial anatomy of Homotherium latidens (Owen) for comparative palaeoecology. Quaternary Science Reviews. 2005-05-01, roč. 24, čís. 10–11, s. 1287–1301. Dostupné online [cit. 2016-11-15]. DOI:10.1016/j.quascirev.2004.09.008. (anglicky) 
  2. a b REUMER, Jelle W. F.; ROOK, Lorenzo; BORG, Klaas Van Der. Late Pleistocene survival of the saber-toothed cat Homotherium in northwestern Europe. Journal of Vertebrate Paleontology. 2003-04-11, roč. 23, čís. 1, s. 260–262. [260:LPSOTS2.0.CO;2 Dostupné online] [cit. 2016-11-17]. ISSN 0272-4634. DOI:10.1671/0272-4634(2003)23[260:LPSOTS]2.0.CO;2. (anglicky) 
  3. a b c d e KNOR, Stanislav. Šavlozubí predátoři kenozoika 2.. Živa. 2015, čís. 3, s. 143-148. Dostupné online.  
  4. a b c d e ANTON, Mauricio; SALESA, Manuel J.; GALOBART, Angel. The Plio-Pleistocene scimitar-toothed felid genus Homotherium Fabrini, 1890 (Machairodontinae, Homotherini): diversity, palaeogeography and taxonomic implications.. Quaternary Science Reviews. 2014, roč. 96, s. 259-268. Dostupné online [cit. 2016-11-22]. ISSN 0277-3791. (anglicky) 
  5. a b ANTÓN, Mauricio. Sabertooth. Indiana : Indiana University Press, 2013. 243 s. ISBN 80-7234-213-4. S. 217-230. (anglicky) (Dále jen Antón 2013). 
  6. a b tribus dýkozubci Homotheriini, Kurtén, 1962 †. www.biolib.cz [online]. BioLib: Biological library [cit. 2016-11-17]. Dostupné online.  
  7. a b SARDELLA, Raffaele; IURINO, Dawid Adam. THE EARLY AND MIDDLE PLEISTOCENE SABERTOOTHED CATS IN EUROPE: TAXONOMY, BIOCHRONOLOGY AND PALEOECOLOGY.. Il Quaternario. Italian Journal of Quaternary Sciences. 2011, roč. 24, s. 170-171. Dostupné online [cit. 2016-11-17]. (anglicky) 
  8. a b SARDELLA, Raffaele; IURINO, Dawid Adam. The latest Early Pleistocene sabertoothed cat Homotherium (Felidae, Mammalia) from Monte Peglia (Umbria, central Italy). Bollettino della Società Paleontologica Italiana. 2012, roč. 51, čís. 1, s. 15-22. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c d e f EVANS, Glen L.; MEADE, Greyson E.. Part I: The Frisenhahn Cave Part; Part II: The Saber-toothed Cat, Dinobastis serus. The Bulletin of the Texas Memorial Museum. September 1961, čís. 2, s. 1-64. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b RINCÓN, Ascanio D.; PREVOSTI, Francisco J.; PARRA, Gilberto E.. New saber-toothed cat records (Felidae: Machairodontinae) for the Pleistocene of Venezuela, and the Great American Biotic Interchange. Journal of Vertebrate Paleontology. 2011-03-17, roč. 31, čís. 2, s. 468–478. Dostupné online [cit. 2016-11-17]. ISSN 0272-4634. DOI:10.1080/02724634.2011.550366. (anglicky) 
  11. FABRINI, Emilio. I machairodus (Meganthereon) del Valdarno Superiore: Memoria. [s.l.] : Tipografia Nazionale, 1890. 43 s. Dostupné online. (italsky) Google-Books-ID: g1iNnQEACAAJ. 
  12. a b ŠPINAR, Zdeněk V.; BURIAN, Zdeněk. Kniha o pravěku. Praha : Albatros, 1988. S. 204.  
  13. KOZÁK, Miroslav. Šavlozubé inferno. VTM.cz. . Dostupné online [cit. 2016-11-21].  
  14. Homotherium. www.prehistoric-wildlife.com [online].  [cit. 2016-11-17]. Dostupné online.  (anglicky) 
  15. PROBST, Ernst. Die Säbelzahnkatze Homotherium. GRIN - www.grin.com [online]. 2011 [cit. 2016-11-21]. Dostupné online.  
  16. Tigre aux dents de sabre. visitmuseum.gencat.cat [online]. Musée Archéologique de Banyoles (MACB) [cit. 2016-11-21]. Dostupné online.  
  17. Tigres dientes de sable en Punta Lucero (Zierbena, Bizkaia) [online]. arkeobasque, 2015-06-08, [cit. 2016-11-21]. Dostupné online.  
  18. Fossilworks: Homotherium. fossilworks.org [online].  [cit. 2016-11-26]. Dostupné online.  
  19. a b c d e f g h i ANTÓN, Mauricio; SALESA, Manuel J.; TURNER, Alan. Soft tissue reconstruction of Homotherium latidens (Mammalia, Carnivora, Felidae). Implications for the possibility of representations in Palaeolithic art. Geobios. July 2009, roč. 42, čís. 5, s. 541–551. Dostupné online [cit. 2016-11-15]. DOI:10.1016/j.geobios.2009.02.003. (anglicky) 
  20. SCHUBERT, Blaine W.; MEAD, Jim I.; GRAHAM, Russell W.. Ice Age Cave Faunas of North America. [s.l.] : Indiana University Press, 2003. 352 s. Dostupné online. ISBN 0253342686. (anglicky) Google-Books-ID: tfUGeBLNip0C. 
  21. About Rancho La Brea Mammals. www.nhm.org [online]. Natural History Museum of Los Angeles, 2012-08-06 [cit. 2016-11-27]. Dostupné online.  
  22. Antón 2013, s. 136.
  23. MUSIL, Rudolf. Nacházelo se ve Woldřichově jeskyni na Stránské skále skutečně ohniště?. Geologický výzkum Mor. Slez. v r. 2005. 2006, s. 14-18. Dostupné online.  
  24. Antón 2013, s. 132.
  25. a b c d e f HARINGTON, C. R.. American Scimitar - Homotherium serum. wild-cats.net [online]. March 1996 [cit. 2016-11-18]. Dostupné online.  (anglicky) 
  26. HEMMER, Helmut. Die Feliden aus dem Epivillafranchium von Untermassfeld. [s.l.] : [s.n.], 2002. S. 699–782. (německy) In: Kahlke, R.-D. (Hrsg.): Das Pleistozän von Untermassfeld bei Meiningen (Thüringen). Römisch-Germanisches Zentralmuseum. 
  27. SORKIN, Boris. A biomechanical constraint on body mass in terrestrial mammalian predators. Lethaia. 2008-12-01, roč. 41, čís. 4, s. 333–347. Dostupné online [cit. 2016-11-20]. ISSN 1502-3931. DOI:10.1111/j.1502-3931.2007.00091.x. (anglicky) 
  28. MAZÁK, Vratislav. Panthera tigris. Mammalian Species. 1981, čís. 152, s. 1-8. Dostupné online. (anglicky) 
  29. TURNER, Alan; ANTÓN, Mauricio. The Big Cats and their fossil relatives. New York : Columbia University Press, 1997. 234 s. S. 48. (anglicky) (Dále jen Turner a Antón 1997). 
  30. Turner a Antón 1997, s. 58–59.
  31. Antón 2013, s. 163.
  32. Antón 2013, s. 189–190.
  33. Turner a Antón 1997, s. 98.
  34. SWITEK, Brian. Did Saber Cats Have Spotted and Striped Coats?. Scientific American Blog Network. 2016-06-08. Dostupné online [cit. 2016-11-19]. (anglicky) 
  35. ANTÓN, Mauricio. FACE TO FACE WITH HOMOTHERIUM AT SCHÖNINGEN [online]. chasing sabretooths, 2015-06-12, [cit. 2016-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Turner a Antón 1997, obrazová příloha, plate 9 a 10.
  37. Antón 2013, s. 65.
  38. a b c d ANTÓN, Mauricio. Homotherium, slayer of giants? [online]. chasing sabretooths, 2013-07-17, [cit. 2016-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Turner a Antón 1997, s. 166.
  40. Turner a Antón 1997, s. 51.
  41. TREVES, Adrian; PALMQVIST, Paul. Reconstructing Hominin Interactions with Mammalian Carnivores (6.0–1.8 Ma). In GURSKY-DOYEN, Sharon. Primate Anti-Predator Strategies. [s. l.] : Springer, 2007. Dostupné online. S. 355–381. (anglicky)
  42. MCFARLANE, Donald A.; LUNDBERG, Joyce. On the occurrence of the scimitar-toothed cat, Homotherium latidens (Carnivora; Felidae), at Kents Cavern, England. Journal of Archaeological Science. 2013-04-01, roč. 40, čís. 4, s. 1629–1635. Dostupné online [cit. 2016-11-17]. DOI:10.1016/j.jas.2012.10.032. (anglicky) 
  43. MAZAK, Vratislav. On a Supposed Prehistoric Representation of the Pleistocene Scimitar Cat, Homotherium Fabrini, 1890 (Mammalia; Machairodontidae). Zeitschrift für Saeugetierkunde. 1970, roč. 35, s. 359-362. Dostupné online. (anglicky) 
  44. a b SWITEK, Brian. Facing Homotherium. WIRED. 2011-10-18. Dostupné online [cit. 2016-11-17]. (anglicky) 
  45. KURTÉN, Björn. Dance of the Tiger: A Novel of the Ice Age. Berkeley, Los Angeles, London : University of California Press, (1980) 1995. 294 s. Dostupné online. ISBN 9780520202771. (anglicky) Google-Books-ID: M60NJvkoA2YC. 
  46. Wild New World - Episode guide - BBC Two. BBC [online].  [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  (anglicky) 
  47. BBC. Monsters We Met - Episode 1 - The Eternal Frontier. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. (anglicky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANTÓN, Mauricio. Sabertooth. Bloomington and Indianapolis : Indiana University Press, 2013. 268 s. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]