Ocelot velký
 Ocelot velký | |
|---|---|
 Ve státním parku Encontro das Águas, Brazílie | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | kočkovití (Felidae) |
| Podčeleď | malé kočky (Felinae) |
| Rod | Leopardus |
| Binomické jméno | |
| Leopardus pardalis (Linné, 1758) | |
 Areál rozšíření | |
| Sesterský druh | |
| margay (Leopardus wiedii) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ocelot velký (Leopardus pardalis) je malá kočkovitá šelma. Obývá tropickou a subtropickou Ameriku. Vyznačuje se výrazně zbarvenou žluto-rezavou srstí s množstvím tmavých skvrn, rozet a pruhů. Celkově je poměrně silně stavěn a má relativně krátký ocas. Dosahuje celkové délky 0,5 až 1 metru a hmotnosti 6 až 16 kg. Dobře šplhá a ve dne někdy odpočívá ve větvích stromů, nicméně obecně jde o zemního tvora. Umí dobře plavat. Jeho potravu tvoří různí menší a středně velcí živočichové, především hlodavci, vačice, králíci, ptáci, plazi a ryby. Dokáže zabít i opice, pásovce, lenochody či kapybary.[2]
Jeho kůže byla dříve považována za zvlášť cennou. V důsledku toho byly zabity stovky tisíc ocelotů, což způsobilo výrazný pokles počtu jedinců. Ocelot byl Mezinárodním svazem ochrany přírody veden jako zranitelný od roku 1972 do roku 1996, nicméně nyní (2017) je veden jako málo dotčený.[2]
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Název ocelota pochází z aztéckého jazyka nahuatl, kde má toto slovo podobu ocēlōtl (vyslovuje se oːˈseːloːt͡ɬ (IPA)), ale znamená v překladu jaguár. Skutečný ocelot má v nahuatlu jméno tlālocēlōtl, což znamená „zemní jaguár“.[3] Další možný původ jména je z latinského cellatus, což může znamenat „značený skvrnami ve tvaru očí“.[4]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Vědecká synonyma
[editovat | editovat zdroj]- Felis pardalis Linnaeus, 1758 (původní jméno taxonu)
- Panthera pardalis Linnaeus, 1758
- Leopardus (Leopardus) pardalis (Linnaeus, 1758)[5]
Původně byl známý jako ocelot grošový.[5]
Poddruhy
[editovat | editovat zdroj]- Leopardus pardalis Linnaeus, 1758 – ocelot velký
- Leopardus pardalis aequatorialis Mearns, 1903 – severní Andy až Střední Amerika
- Leopardus pardalis albescens Pucheran, 1855 – severovýchodní Mexiko až Texas, v historii i Lousiana
- Leopardus pardalis melanurus Ball, 1844 (vědeké synonymum Leopardus pardalis maripensis J. A. Allen, 1904) – východní Venezuela až vysočina v Guyaně
- Leopardus pardalis mitis F. G. Cuvier, 1820 – jižní Brazílie přes Paraguay až severní Argentina
- Leopardus pardalis nelsoni Goldman, 1925 – západní Mexiko
- Leopardus pardalis pardalis Linnaeus, 1758 – jižní Mexiko až Střední Amerika
- Leopardus pardalis pseudopardalis Boitard, 1842 – severní Kolumbie a západní Venezuela
- Leopardus pardalis pusaeus Thomas, 1914 – pobřeží Ekvádoru, možná Peru
- Leopardus pardalis sonoriensis Goldman, 1925 – severozápadní Mexiko až Arizona
- Leopardus pardalis steinbachi Pocock, 1941 – vysočina v Bolívii
- Leopardus (Leopardus) pardalis Linnaeus, 1758[6]
Vzhled
[editovat | editovat zdroj]_Zoo_Itatiba.jpg)
Rozměry
[editovat | editovat zdroj]- Délka: 50–100 cm
- Ocas: 30–45 cm
- Výška ramen: 40–50 cm
- Hmotnost: typicky 7–16 kg, výjimečně až 20 kg
Zbarvením připomíná levharta nebo jaguára.[5] Oči má modrošedé. Má tmavé kresby na červenohnědě zbarveném kožichu.[7] Srst má krátkou, hustou, skoro sametovou. Rozlišovacím znakem jsou skvrny uspořádané v řetězcích na těle.
Zbarvení
[editovat | editovat zdroj]Zbarvení a kresba ocelota jsou velmi složité a ze všech koček nejobtížněji popsatelné.[4] Základní zbarvení je krémové, žlutohnědé, šedočervené či šedé. Skvrny jsou hnědé (intenzita hnědé se směrem od středu k okrajům snižuje). Tam, kde jsou skvrny otevřené (tzv. rozety), je srst uvnitř tmavší. Na ramenou, bocích a na hřbetě bývají rozety horizontálně protažené a vytvářejí pruhy. Směrem k břichu skvrnitost a intenzita základního zbarvení ustupují. Krk a břicho jsou bílé.[4] Od očí přes temeno hlavy prochází černý pruh. Okraje ušních boltců jsou černé. Na zadní straně boltců je bílá skvrna. Konec ocasu je výrazně černě pruhovaný. V křovinatých územích je barva srsti tmavší až šedá. Kresba připomíná zbarvení kočkovité šelmy margay.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]
Ocelot je po pumě asi druhou nejrozšířenější malou kočkou amerického kontinentu. Žije na většině území pevninské Střední a velké části Jižní Ameriky. Oblast jeho rozšíření zasahuje severními okraji do Severní Ameriky. Na jihu se území výskytu ocelota táhne do jižní Brazílie, severní Argentiny a Uruguaye, na severu po jih USA do států Texas a Arizona (ovšem v celých Spojených státech žije méně než sto dvacet jedinců[8]). Jediný stát Jižní Ameriky, kde se nevyskytuje, je Chile. Svou domovinu má i na ostrovech Trinidad a Tobago.[9] V Uruguayi je považován za vyhynulého, protože je zde dlouhodobě nezvěstný.[5]
Biotop
[editovat | editovat zdroj]Obývá travnaté kraje, bažiny, křovinaté a lesnaté území, tropické a subtropické lesy. V lesních oblastech má jeho srst základní světlou a jasně žlutou barvu, což mu umožňuje skvěle sladit se s okolními zlatohnědými stromovými kmeny a zcela se ztratit. V křovinatých terénech má srst trochu tmavší odstín, který přechází do šedé, poskytujíc mu v tomto prostředí výbornou ochranu.
Ekologie a chování
[editovat | editovat zdroj]Ocelot je samotářská šelma. Dříve byl považován za převážně stromového tvora, ale sledování zvířat opatřených vysílačkou ukázala, že tomu tak není. Většinu času tráví na zemi, kde také loví, na stromech však může odpočívat. Je aktivní převážně v noci (především tam, kde je pronásledován), může být však aktivní i ve dne. Vodě se nevyhýbá a dokáže i dobře plavat. Samci jsou aktivnější než samice, nejspíše i proto mají větší teritoria. Území samců má rozlohu přibližně 4–46 km², území samic 1–15 km².[4] V období rozmnožování se zdržuje v párech. Každý jedinec si své teritorium označuje pachovými značkami.[6]
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Ocelot je výhradně masožravec. Loví většinou sám a především malé živočichy vážící do jednoho kilogramu – vačice, králíky, hlodavce, ptáky, ještěrky, hady, ryby, hmyz a zemní kraby.[10] Kořist obvykle okamžitě usmrtí kousnutím do týla.[11] Někdy uloví i větší zvířata – aguti zlaté, kapybary, opice (kotul veverovitý), želvy, mladé jeleny, pásovce, pekari, mravenečníky čtyřprsté. Nicméně většinou nejde o typickou kořist. Při lovu používá dvě základní strategie. První je pomalá chůze, při níž pozoruje okolí a naslouchá. Pokud zaznamená kořist, zaútočí. Druhý způsob spočívá v tom, že několik desítek minut sedí na místě a čeká na potenciální kořist. Pokud se žádná neobjeví, přesune se jinam a znovu vyčkává.[4] Strava ocelotů se skládá z 65 až 66 % z malých hlodavců, 12 až 18 % z plazů, 6 až 10 % ze středně velkých savců, 4 až 11 % z ptáků a ze 2 až 7 % z korýšů a ryb; požírá také měkkýše.[11]
Drápy si často a důkladně brousí o kůru stromů, aby je měl ostré.
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]
K páření dochází na podzim (říjen–listopad). Oceloti překračují hranice svých teritorií pouze na začátku období rozmnožování, kdy se odvažují své území opustit, a vydávají se hledat partnera. Námluvy iniciuje samice. Jakmile je připravena k páření, začne lákat samce výrazným hlasitým voláním. Během páření samec uchopuje samici za zátylek. Samice stimuluje a nabádá samce k páření opakovanými údery tlap. Březost trvá 79–85 dní.[11]
Samice připravuje pro koťata dobře ukryté a bezpečné hnízdo. Pelech často vystýlá vlastní srstí, kterou si vytrhává z břicha. Obvykle mívá tři mláďata, která se rodí krátce po sobě. Samice překousne pupeční šňůru a novorozence olizuje, dokud je důkladně neočistí a neosuší. Poté pozře zbytky plodových obalů.
Mláďata kočkovitých šelem jsou při narození osrstěná, ale prvních několik dní jsou slepá a bezmocná. Matka je opouští pouze v případě nutnosti. V prvních týdnech je kojí mateřským mlékem a požírá veškeré jejich výkaly, aby hnízdo zůstalo čisté. Později, když mláďata povyrostou, přináší jim matka do hnízda drobnou živou kořist a nutí je, aby si ji sama usmrtila. Po této přípravě mohou mláďata následovat matku na první lov. Mláďata se osamostatňují přibližně v roce a půl.
Samice se rozmnožují od stáří 18 až 22 měsíců, samci od stáří dvou let.[11] Oceloti se dožívají v přírodě okolo 15 let, v zajetí až 20 let.
Predace
[editovat | editovat zdroj]Predátorem ocelota velkého se může stát puma americká, jaguár americký, jestřábovitý dravec harpyje pralesní či z hadů anakonda velká.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- 1 2 Ocelot velký. In: Zoo Plasy [online]. [2017] [cit. 2026-02-07]. Dostupné z: https://zooplasy.cz/chovna-zvirata/detail/1618-ocelot-velky.html
- ↑ HAVLOVÁ, Eva. České názvy savců. Praha: NLN, 2010. S. 116.
- 1 2 3 4 5 SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago and London: The University of Chicago Press, 2002. 452 s. Dostupné online. ISBN 0-226-77999-8. S. 120–129. (anglicky)
- 1 2 3 4 Ocelot velký. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2026 [cit. 2026-02-07]. Dostupné z https://www.biolib.cz/cz/taxon/id1963/
- 1 2 KOŘÍNEK, Milan. Ocelot velký. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2026 [cit. 2026-02-07]. Dostupné z https://www.biolib.cz/cz/taxon/id1963/
- ↑ STANĚK, Václav Jan. Velký obrazový atlas zvířat. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1965, s. 519.
- ↑ Americký ocelot. [V orig. American Ocelot.] USA, Rakousko. 2022. Režie Ben Masters.
- ↑ PAVIOLO, A., a kol. Leopardus pardalis. IUCN Red List of Threatened Species. 2016. Dostupné online [cit. 2017-08-14]. doi:10.2305/iucn.uk.2015-4.rlts.t11509a50653476.en.
- ↑ NOWELL, Kristin; JACKSON, Peter. Wild cats: Status Survey and Conservation Action Plan. [s.l.]: IUCN, 1996. ISBN 978-2-8317-0045-8.
- 1 2 3 4 5 KITTEL, Jessi. Leopardus pardalis (ocelot). Animal Diversity Web [online]. 2011 [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HAVLOVÁ, Eva. České názvy savců: historicko-etymologická studie. 1. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 270 s. Studia etymologica Brunensia, 10. ISBN 978-80-7422-037-1.
- KITCHENER, Andrew. The Natural History of the Wild Cats. London: Christopher Helm, 1991. 280 s.
- Kočkovité šelmy: poznejte nejzajímavější kočkovité šelmy světa. Překlad Vladimír Motyčka. Praha: IMP, ©2008. 192 s. Život zvířat. ISBN 978-80-87208-54-0.
- SANDERSON, James G. Small wild cats: the animal answer guide. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2011. ISBN 978-1-4214-0272-7.
- STANĚK, Václav Jan. Velký obrazový atlas zvířat. 1. vyd. v SNDK. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1965. 607 s., 16 nečísl. listů obr. příloh.
- SUNQUIST, Melvin E. a SUNQUIST, Fiona. Wild cats of the world. Chicago: University of Chicago Press, 2002. x, 452 s., [32] s. barev. obr. příl. ISBN 0-226-77999-8.
Audiovizuální dokumenty
[editovat | editovat zdroj]- Americký ocelot. [V orig. American Ocelot.] USA, Rakousko. 2022. Režie Ben Masters.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ocelot velký na Wikimedia Commons 
Taxon Leopardus pardalis ve Wikidruzích- Podrobné informace o chovu ocelotů
- IUCN Red List – Leopardus pardalis (anglicky)
- AnimalDiversityWeb: Leopardus pardalis (ocelot) (anglicky)
