Gévaudanská bestie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Umělecká představa Gévaudanské bestie

Gévaudanská bestie (francouzsky La Bête du Gévaudan) je pojmenování pro lidožravou šelmu, která v 60. letech 18. století terorizovala provincii Gévaudan (dnes Lozère a část Haute-Loire) v jižní Francii. Výsledkem útoků bylo více než sto mrtvých lidí a desítky zraněných. Identita zvířete je dodnes předmětem sporů.

Řádění „bestie“[editovat | editovat zdroj]

Když se roku 1764 z Gévaudanu začaly ozývat prosby o pomoc, věděla už celá Francie, že se v lesích v této oblasti pohybuje nebezpečné monstrum podobné vlku, které pokousalo a roztrhalo několik lidí. Nikdo ovšem nečekal, že tato záhada bude mít za následek přes 100 lidských obětí a největší lovecká jatka, která kdy francouzská vlčí populace zažila.

„Bestie“ na dobové kresbě (1765).

Ti, co se zvířeti ubránili, ho popisují jako psa velikosti osla s narudlou srstí, mohutným tělem a ocasem, s tesáky silnými jako ocel. Často je nazýváno vlkodlakem. Prvním místem, kde „Gévaudanské monstrum“ zaútočilo, bylo Langogne, obec v jižní Francii. Kdo ví, co pohánělo jeho touhu po krvi a bestiálních vraždách. Dodnes si nejsme dokonce jisti, zda tuto „bestii“ někdo skolil. Na zvíře se pořádaly hony na rozkaz francouzského krále, které se ovšem nesetkávaly s úspěchem. Nejeden slavný lovec, či voják, odcházel s potupou a setkával se jen s nevraživostí ze strany obyvatel Gévaudanu. Někteří z lovců byli dokonce místními zavražděni. Krajem se plížil strach a s každou obětí byla „bestie“ blíž jejich domovům.

Zásah krále[editovat | editovat zdroj]

Roku 1765 byla oznámena zpráva, na kterou se čekalo velmi dlouho. Král Ludvík XV. vyslal do oblasti Jeana Vaumesle d'Ennevala, slavného normanského lovce, který údajně skolil 1200 vlků. Důvěra veřejnosti v tohoto Normana však vzala za své 24. května, když "bestie" během jediného dne napadla několik lidí. Král zuřil a v červenci lovce odvolal.

Královský zbrojíř a lovčí Antoine de Beauterne zabíjí "bestii". Zobrazení z 18. století.

V červnu 1765 poslal Ludvík XV. do oblasti svého zbrojíře a vrchního lovčího Antoine de Beauterne (François Antoine). Ten uspořádal "velkolepý" zátah, jehož obětí se kromě mnoha jiných vlků stal obrovský vlčí samec (přes 60 kg). Vlk byl provizorně „vycpán", poslán do Versailles (tam byli z jeho zjevu údajně poněkud zklamáni) a následně skončil ve sbírkách Louvru, odkud byl definitivně v roce 1929 vyřazen a spálen. Beauterne sklidil dočasnou slávu, obdržel odměnu 200 000 livrů, pozemky a tituly. Nicméně od prosince 1765 začalo opět přibývat obětí. Ulovená „bestie" totiž s velkou pravděpodobností byla vlkem dovezeným z pařížského zvěřince a botanické zahrady Jardin des Plantes.

Smrt „bestie"[editovat | editovat zdroj]

V letech největší slávy „bestie“ se po kraji Gévaudan pohybovalo mnoho lovců z cizích zemí, mnoho vojáků a žoldnéřů, kteří byli připraveni zastřelit kteréhokoli vlka, který by jim zkřížil cestu. Avšak nikdo z nich nebyl úspěšný až do roku 1767. Smrt Gévaudanského „monstra“ se připisuje lesníkovi jménem Jean Chastel. Zvíře zastřelil posvěcenými kulkami ze své dvouhlavňové pušky, která byla nedávno objevena. Je to překvapivý nález, ale o „bestii“ samotné bohužel nic neříká. Nemálo autorů se domnívá, že Jean Chastel a jeho rodina byli do případu zapleteni podstatně více, než jen tímto závěrečným výstřelem.

Bilance[editovat | editovat zdroj]

Celkem „bestie“ provedla 210 potvrzených útoků, 113 (některé zdroje uvádějí 112) lidí zabila a 49 (53) zranila. 98 obětí bylo zčásti sežráno. V důsledku různých loveckých výprav, zátahů a lovecké hysterie bylo zabito mnoho stovek vlků, přesný počet již nikdy nepůjde určit. Kůže zvířete zastřeleného J. Chastelem pak byla uchovávána v Louvru, než byla pro svůj špatný stav asi před sto lety vyhozena.

Útok bestie na ženu na dobové malbě

Co byla „bestie“ za zvíře?[editovat | editovat zdroj]

Existuje mnoho teorií snažících se přiřadit zvíře k nějakému zoologickému druhu. Dobové popisy nejsou vždy za jedno, ale jejich průnik odpovídá nejvíce přerostlému vakovlkovi, který samozřejmě není vhodným kandidátem. Většina lidí věří v obrovského vlka, který se specializoval na lidskou kořist. Není vyloučeno, že útoky prováděli vlci dva či dokonce několik vlků. Dnes se většina historiků přikládní k náoru, že se jednalo jednoho nebo více kříženců vlka s nějakým velkým psem (mastif, doga). Je prakticky nemožné, že šlo o vzteklinou nakažené zvíře. Takto nemocní vlci jsou sice velmi agresivní a nebezpeční, ale do několika dnů uhynou a pokousané oběti nikdy nekonzumují. Navíc žádný z poraněných následně nezemřel na vzteklinu. Další teorie tvrdí, že viníkem byl mastif či jiný velký pes opatřený primitivním „brněním“ a jeho útoky byly de facto řízeny člověkem. Někteří jsou názoru, že se jednalo o hyenu skvrnitou přivezenou z Afriky. Vyloučit nelze ani některou velkou kočkovitou šelmu. Vyskytuje se dokonce názor, že se jednalo o člověka - sadistu či psychopatického vraha ve zvířecím kostýmu, případně celou skupinu podobně maskovaných zabijáků.

Jean Chastel

Role rodiny Chastelů[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav M. Kvasnica ve své knize "Krajina s vlky: Honba za přízrakem Gévaudanu" odmítá, že by mohl útočit vlk, a dodává: „Ve světle moderních bádání a výzkumů padá největší podezření zejména na rodinu Chastelových a zhýralého hraběte de Morangies. Hájovna v níž žil mladý Antoin Chastel, ležela v epicentru záhadných vražd. Někteří badatelé tvrdí, že právě proto, že Antoin Chastel žil v izolaci od vnějšího světa, měl dostatek času i možností vychovat a vycvičit smečku zvířat. Hory a lesy dokonale znal a mohl v nich mít stovky úkrytů. Navíc Antoin Chastel i Jean Francois Charles de Molette, hrabě de Morangies, navštívili Afriku; hrabě si z Afriky přivezl dokonce několik exotických zvířat a oba měli s jejich výchovou a tréninkem zkušenosti.“ Je možné, že otec Jean chtěl již zastavit řádění svého syna Antoina a "jeho" zvířete.[1]

Odkaz, kultura[editovat | editovat zdroj]

Příběh byl několikrát knižně i filmově zpracován. Například ve filmu Bratrstvo vlků (2001) je „bestie“ zpodobněna jako velká „obrněná“ kočkovitá šelma - s největší pravděpodobností lev, která je vycvičena jistou sektou snažící se podpořit víru v boha pomocí vražd tohoto „ďábelského stvoření".

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KVASNICA, Krajina s vlky, s. 137.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu