Jakiové

Jakiové nebo též Yaquiové (vlastní název Yoema "lidé") jsou etnická skupina severoamerických indiánů, obývající jihozápad Spojených států a sever mexického státu Sonora. Do obecného povědomí se dostali hlavně prostřednictvím kontroverzní série knih Carlose Castanedy o jakijském šamanovi donu Juanu Matusovi.

Jakijský bojovník, 1896

Historie

Jakiové tradičně obývají oblast údolí řeky Rio Yaqui na severu mexického státu Sonora při pobřeží Kalifornského zálivu. Zasahují i do sousedního mexického státu Sinaloa a na jih Spojených států, kde žijí v jižní Arizoně. Celkem žije v Mexiku asi 15.000 a v USA asi 1.200 Jakiů. Jakiové jsou pokládáni za autochtonní v oblasti Sonory. Hovoří jazykem z juto-aztécké jazykové rodiny, pokládaným za dialekt jazyka Cahita. Jazykově jsou spřízněni se sousedními Papagy a Pimy i jižněji žijícími Ópaty a Tarahumary. Jakiové tvořili poměrně malou, ale bojovnou skupinu. Podle dochovaných příběhů válčili jak se svými příbuznými Papagy a Pimy, tak s Apači, pronikajícími na jejich území od 15. století. K prvním kontaktům mezi Jakii a Španěly došlo roku 1533, kdy jejich území napadl conquistador Diego de Guzmán, Jakiové ho však dokázali odrazit. Po roce 1565 založil guvernér Francisco de Ibarra na území Jakiů pevnost a misijní stanici, misií mezi Jakii byli pověřeni františkáni a jezuité, kteří tento kmen po roce 1617 christianizovali. Jezuitské misie u Jakiů byly organizovány podobně jako známější misie v Paraguayi, indiáni se v nich nadále mohli věnovat tradičnímu způsobu života a byli organizováni do domobrany proti útokům mexických otrokářů. Tento systém se zhroutil v 18. století, kdy byli Jakiové vystaveni útokům koloniálních vojsk. K první válce mezi Jakii a Španěly došlo roku 1740. Další konflikty následovaly v 19. stol. po vyhlášení nezávislosti Mexika. Války, vyvolané zabíráním půdy a zotročování Jakiů ze strany mexických farmářů a vojáků, se táhly od roku 1825 až do roku 1929.

V letech 1825-33 bojovali proti Mexičanům Jakiové a sousední kmeny pod vedením náčelníka Juana Banderase. Válka byla pro indiány poměrně úspěšná, přestože Banderas byl roku 1833 zabit. Za Mexické revoluce se Jakiové stali spojenci Francouzů a císaře Maxmiliána proti Juarézovi. Známé byla i války náčelníka Kahe'emeho (Cajemeho) z let 1874 a 1882-1887, způsobená snahami mexického diktátora Porfiria Diaze o zotročení Jakiů a sousedních indiánských kmenů. Poté, co byl Kahe'eme mexickými vojáky roku 1877 zrádně zajat a zavražděn, bylo povstání tvrdě potlačeno. Represe však vyvolaly nový odpor Jakiů.

Následující válka z let 1896-1900 je známa také jako Nogalesské povstání. V této válce Jakiové podporovali povstalce vedené revolucionářem Laurem Aguirrem proti armádě prezidenta Diaze. Po porážce Aguirreho skončila válka mimořádně brutálními represemi. Vůdcové povstání byli popraveni a mnoho Jakiů i Pimů bylo odvlečeno na nucené práce na kávových a sisalových plantážích na Yucatánu. Jakiové, jimž se podařilo uniknout deportacím, uprchli do hor a značná část jich odešla na sever do Arizony. Roku 1916 došlo k ojedinělému střetu mezi Jakii a americkou kavalerií na hranicích Mexika a v letech 1927-29 došlo k posledním válečným akcím Jakiů proti Mexičanům.

V současné době žijí Jakiové v Mexiku i v Arizoně, kde se většinou věnují zemědělství. v Arizoně je centrem Jakiů městečko New Pascua poblíž Tucsonu. Potomkem Jakiů byl např. americký zpěvák Ritchie Valens, kytarista Tony Bellamo ze skupiny Redbones nebo ekologický aktivista Rod Coronado.

Tradiční kultura

Jakiové v roce 1910

Jakiové žili tradičně na samotách zvaných rancherie, netvořili souvislé osídlení. Později v době jezuitské misie byli soustředěni v osmi větších osadách, označovaných ne zcela přesně jako puebla. V záplavových oblastech kolem Rio Yaqui a jejích přítoků se dodnes věnují tradičnímu zemědělství, zaměřenému na pěstování kukuřice, fazolí, tykví, bavlníku a tabáku. Mimoto se věnovali i sběru planých rostlin, zvláště plodů kaktusů saguaro, opuncie a pitahaya. Významným zdrojem potravy byl také lov, zvláště jelenců, které pokládají za posvátné. K dalším loveným druhům patří králíci, pekari páskovaný a někteří ptáci, např. křepelové. Okrajový význam má rybolov a sběr jedlých měkkýšů. Od 16. století Jakiové chovají také koně, kozy, prasata a vzácně i skot. Tradiční obydlí usedlých Jakiů představují hliněné nebo rákosové chýše s pravoúhlým půdorysem. Střecha jakijských chýší venku daleko přečnívá a vytváří charakteristické kryté zápraží zvané ramada (někdy je ramada řešena i pomocí samostatných přístřešků, přistavěných k chýši). Kočovně žijící Jakiové používali přístřešky z větví a trávy - wikiapy, nebo i stan připomínající týpí prérijních indiánů. Sociální uspořádání Jakiů bylo demokratické, o většině důležitých událostí v životě komunity rozhodovala rada starších. V případě bojů si ze zkušených bojovníků volili válečného náčelníka.

Náboženství a mytologie

Jelení tanec Jakiů

Náboženské představy Jakiů mají výrazně synkretický charakter. Přestože byli Jakiové christianizováni již na konci 16. století, dokázali do katolického náboženství integrovat některé původní představy z předkolumbovského období. Jedná se např. o užívání halucinogenního kaktusu peyotlu nebo uctívání některých zvířat. Mezi uctívané druhy patří jelenec ušatý, představující nejvýznamnější lovnou zvěř Jakiů, ale také např. kojot, puma, chřestýš či orel. Jelenec byl vzýván v době Velikonoc rituálními písněmi a zvláštním jelením tancem (maso bwikam), který dodnes tančí tanečníci v maskách z vycpaných hlav jelenců. Známý je také kojotí tanec, který se tančí na pohřbech významných mužů. Jakiové věří, že se svět dělí na pět paralelních vrstev: Pouštní svět, Tajemný svět, Svět květin, Svět snů a Temný svět, mezi nimiž dokáží procházet pouze šamani nebo čarodějové (brujos). Z předkřesťanského období se udrželo uctívání bohyně země Yomumuli a víra v horské skřítky Suremy, kteří dokáží léčit nemoci a radit lidem. Tyto bytosti lze pokládat za obdobu pueblanských kačinů nebo apačských horských bytostí gahé. K dalším předkřesťanským božstvům patří např. Yuku, násilný a zlovolný bůh deště s jedním okem, nebo jeho zeť, bůh blesku Suawaka, který zabíjí vodní nestvůry. Z toho důvodu v pozdějším synkretickém náboženství Suawaka splývá s archandělem Michaelem. Mezi křesťanskými světci uctívají zejména Pannu Marii Guadalupskou, jejíž kult navazuje na uctívání předkolumbovských bohyní země a přírody.

V populární kultuře

Podobně jako jiní severoameričtí indiáni byli také Jakiové zobrazeni v některých dobrodružných románech a westernových filmech. Mezi nejznámější westerny, v nichž vystupují Jakiové patří Zbraně pro San Sebastian (1968), kde jsou zobrazeni spíše negativně nebo Sto pušek (1969). Jelení tanec Jakiů je znázorněn ve filmu Sedm statečných (1960).

Odkazy

Literatura

• Giddings, Elisabeth Warner: Mýty a legendy Yakiů. Praha: Volvox Globator, 2011.
• Zelený, Mnislav: Indiánská encyklopedie. Indiáni tří Amerik. Praha: Albatros, 1994.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakiové na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ph662729 LCCN: sh85149014 NLI: 987007531842805171