Myrcie

Myrcie
	Myrcie Myrcia sylvatica
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	myrtotvaré (Myrtales);
Čeleď	myrtovité (Myrtaceae);
Rod	myrcie (Myrcia); DC., 1827
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Myrcie (Myrcia) je rod rostlin z čeledi myrtovité. Jsou to keře a stromy s jednoduchými vstřícnými listy a drobnými pravidelnými květy s dlouhými tyčinkami. Jsou opylovány zejména včelami sbírajícími pyl. Rod zahrnuje asi 300 druhů a je rozšířen v tropické Americe. Flavonoidy z myrcií mají hypoglykemický účinek a slouží při léčení cukrovky v západní i domorodé medicíně. Rostliny jsou také bohatým zdrojem silic, z nichž některé mají rovněž medicínské využití. Drobné plody některých druhů jsou jedlé. Stromovité druhy jsou lokálním zdrojem dřeva.

Popis

Myrcie jsou keře a menší stromy, jen zřídka přesahující výšku 12 metrů. Listy jsou jednoduché, vstřícné, dosti rozmanitého vzhledu a velikosti. Některé druhy mají listy přeslenitě nahloučené na koncích větévek. Žilnatina je zpeřená. Květy jsou čtyřčetné nebo pětičetné, uspořádané v úžlabních až téměř vrcholových latách nebo výjimečně jednotlivé. Češule je stejně dlouhá jako semeník nebo delší. Kalich je složen ze 4 nebo 5 volných lístků a za plodu je zpravidla vytrvalý. Korunní lístky často sahají do poloviny tyčinek nebo jsou delší. Tyčinek je mnoho. Semeník obsahuje 2 až 3, řidčeji i 4 komůrky, v nichž se nachází po 2 vajíčkách. Plodem je bobule obsahující zpravidla 1 nebo 2 semena.^[1]^[2]^[3]

Detail žilnatiny M. rosangelae
Květy M. rostrata
Plody M. fenzliana
Plodná větévka M. fallax

Rozšíření

Rod myrcie zahrnuje v současném pojetí asi 770 druhů.^[4] Je rozšířen výhradně v tropické Americe, kde je to 2. největší rod čeledi myrtovité. Areál rozšíření sahá od Mexika po severní Argentinu a Uruguay a zahrnuje i ostrovy Karibiku. Největší počet druhů myrcií (přes 250) roste ve východní tropické Jižní Americe v biotopu známém jako jako atlantický les, kde myrcie představuje druhově nejbohatší rod stromů. Dále je hojně zastoupen v keřových formacích cerrado a caatinga a také v deštných lesích Amazonie.^[3]^[5]^[4]

Ekologické interakce

Květy myrcií jsou opylovány hmyzem, zejména různými včelami. Přinejmenším některé druhy nevytvářejí nektar a opylovači květy vyhledávají kvůli sběru pylu. V jihovýchodní Brazílii je navštěvuje např. mednatka Melipona rufiventris, Trigona spinipes a jiné včely z tribu Meliponini, čmelák Bombus morio, drvodělky rodu Xylocopa nebo různé druhy rodu Augochlora či "orchidejových včel" rodu Eufriesea z tribu Euglossini. Ve střední Brazílii náležejí mezi hlavní opylovače druhů Myrcia rostrata a M. tomentosa včely rodu Scaptotrigona, Anthodioctes, Augochlora či Thectochlora.^[6]^[7]

Taxonomie

Rod Myrcia je řazen v rámci myrtovitých do podčeledi Myrtoideae a tribu Myrteae. Náleží mezi taxonomicky obtížné rody, zvláště co se týče vymezení jednotlivých druhů.^[1] V současné taxonomii je pojímán šířeji a zahrnuje i několik dalších, dříve samostatných rodů, protože jinak by nebyl monofyletický. Rody Calyptranthes (čepičnice) a Gomidesia tvoří podle fylogenetické studie z roku 2011 vývojové větve uvnitř rodu Myrcia. Rod Marlierea se objevuje dokonce ve 3 různých větvích tohoto rodu.^[3]

Význam

Myrcie jsou důležitým zdrojem vonných silic. Extrakt Myrcia uniflora je prodáván jako prostředek k léčení diabetes mellitus. V domorodé medicíně Latinské Ameriky je k tomuto účelu používána celá řada druhů. U silic získaných z různých druhů myrcií byl prokázán protizánětlivý, protibolestivý a antimikrobiální účinek, u flavonoidů a odvozených látek zejména účinek hypoglykemický.^[8]

Plody M. hebepetala jsou jedlé, sladce voní a jsou natrpklé. V jižní a východní Brazílii jsou lokálně sbírány. Jedlé jsou i plody široce rozšířeného druhu M. splendens, dále M. albitomentosa, M. selloi aj.^[9]^[1] Dřevo myrcií má pouze místní význam. Druh M. leptoclada má dřevo velmi tvrdé a těžké, které se v Karibiku používá zejména na kůly plotů a ohrad.^[10] Druh Myrcia selloi je pěstován jako okrasná dřevina s dekorativní kůrou.^[9]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VII). Missouri: Timber Press, 2003. ISBN 1-930723-13-X. (anglicky)
↑ MCVAUGH, Roberts. Flora of Peru. Myrtaceae. Botany. Jun 1941, čís. 13.
↑ ^a ^b ^c LUCAS, Eve J. et al. Phylogenetics, morphology, and evolution of the large genus Myrcia s.l. (Myrtaceae). International Journal of Plant Sciences. 2011, čís. 172(7).
↑ ^a ^b AMORIM, Bruno S.; MACIEL, Jefferson R.; ALVES, Marccus. New geographical records of Myrcia s.l. (Myrteae, Myrtaceae) from South America, with a focus on Brazilian taxa. Check List. Feb. 2015, čís. 11(2).
↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
↑ FIDALGO, Adriana De O.; KLEINERT, Astrid De M. P. Reproductive biology of six Brazilian Myrtaceae: Is there a syndrome associated with buzz pollination?. New Zealand Journal of Botany. 2009, čís. 47. Dostupné online. ISSN 1175-8643.
↑ TOREZAN-SILINGARDI, Helena Maura; DE OLIVEIRA, Paulo Eugenio Alves Macedo. Phenology and reproductive ecology of Myrcia rostrata and M. tomentosa (Myrtaceae) in Central Brazil. Phyton. 2004, čís. 44(1). Dostupné online.
↑ CASCAES, Márcia Moraes et al. Constituents and pharmacological activities of Myrcia (Myrtaceae): A review of an aromatic and medicinal group of plants. International Journal of Molecular Sciences. Oct. 2015, čís. 16(10). Dostupné online. ISSN 23881–23904.
↑ ^a ^b FERN, Ken. Useful tropical plants [online]. [cit. 2016-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-02. (anglicky)
↑ LITTLE, Elbert L.; WOODBURY, Roy O.; WADSHWORTH, Frank H. Trees of Puerto Rico and the Virgin Islands. Second Volume. [s.l.]: U.S. Dep. of Agriculture, 1974. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu myrcie na Wikimedia Commons
Taxon Myrcia ve Wikidruzích

[vengua_7-1] BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VII). Missouri: Timber Press, 2003. ISBN 1-930723-13-X. (anglicky)

[flperu13-2] MCVAUGH, Roberts. Flora of Peru. Myrtaceae. Botany. Jun 1941, čís. 13.

[lucas-3] LUCAS, Eve J. et al. Phylogenetics, morphology, and evolution of the large genus Myrcia s.l. (Myrtaceae). International Journal of Plant Sciences. 2011, čís. 172(7).

[amorim-4] AMORIM, Bruno S.; MACIEL, Jefferson R.; ALVES, Marccus. New geographical records of Myrcia s.l. (Myrteae, Myrtaceae) from South America, with a focus on Brazilian taxa. Check List. Feb. 2015, čís. 11(2).

[catlif-5] HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)

[fidalgo-6] FIDALGO, Adriana De O.; KLEINERT, Astrid De M. P. Reproductive biology of six Brazilian Myrtaceae: Is there a syndrome associated with buzz pollination?. New Zealand Journal of Botany. 2009, čís. 47. Dostupné online. ISSN 1175-8643.

[torezan-7] TOREZAN-SILINGARDI, Helena Maura; DE OLIVEIRA, Paulo Eugenio Alves Macedo. Phenology and reproductive ecology of Myrcia rostrata and M. tomentosa (Myrtaceae) in Central Brazil. Phyton. 2004, čís. 44(1). Dostupné online.

[cascaes-8] CASCAES, Márcia Moraes et al. Constituents and pharmacological activities of Myrcia (Myrtaceae): A review of an aromatic and medicinal group of plants. International Journal of Molecular Sciences. Oct. 2015, čís. 16(10). Dostupné online. ISSN 23881–23904.

[fern-9] FERN, Ken. Useful tropical plants [online]. [cit. 2016-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-02. (anglicky)

[little-10] LITTLE, Elbert L.; WOODBURY, Roy O.; WADSHWORTH, Frank H. Trees of Puerto Rico and the Virgin Islands. Second Volume. [s.l.]: U.S. Dep. of Agriculture, 1974. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]