Myrcie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMyrcie
alternativní popis obrázku chybí
Myrcie Myrcia sylvatica
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď myrtovité (Myrtaceae)
Rod myrcie (Myrcia)
DC., 1827
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Myrcie (Myrcia) je rod rostlin z čeledi myrtovité. Jsou to keře a stromy s jednoduchými vstřícnými listy a drobnými pravidelnými květy s dlouhými tyčinkami. Jsou opylovány zejména včelami sbírajícími pyl. Rod zahrnuje asi 300 druhů a je rozšířen v tropické Americe. Flavonoidy z myrcií mají hypoglykemický účinek a slouží při léčení cukrovky v západní i domorodé medicíně. Rostliny jsou také bohatým zdrojem silic, z nichž některé mají rovněž medicínské využití. Drobné plody některých druhů jsou jedlé. Stromovité druhy jsou lokálním zdrojem dřeva.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Myrcie jsou keře a menší stromy, jen zřídka přesahující výšku 12 metrů. Listy jsou jednoduché, vstřícné, dosti rozmanitého vzhledu a velikosti. Některé druhy mají listy přeslenitě nahloučené na koncích větévek. Žilnatina je zpeřená. Květy jsou čtyřčetné nebo pětičetné, uspořádané v úžlabních až téměř vrcholových latách nebo výjimečně jednotlivé. Češule je stejně dlouhá jako semeník nebo delší. Kalich je složen ze 4 nebo 5 volných lístků a za plodu je zpravidla vytrvalý. Korunní lístky často sahají do poloviny tyčinek nebo jsou delší. Tyčinek je mnoho. Semeník obsahuje 2 až 3, řidčeji i 4 komůrky, v nichž se nachází po 2 vajíčkách. Plodem je bobule obsahující zpravidla 1 nebo 2 semena.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod myrcie zahrnuje v současném pojetí asi 770 druhů.[4] Je rozšířen výhradně v tropické Americe, kde je to 2. největší rod čeledi myrtovité. Areál rozšíření sahá od Mexika po severní Argentinu a Uruguay a zahrnuje i ostrovy Karibiku. Největší počet druhů myrcií (přes 250) roste ve východní tropické Jižní Americe v biotopu známém jako jako atlantický les, kde myrcie představuje druhově nejbohatší rod stromů. Dále je hojně zastoupen v keřových formacích cerrado a caatinga a také v deštných lesích Amazonie.[3][5][4]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Včela rodu Augochlora

Květy myrcií jsou opylovány hmyzem, zejména různými včelami. Přinejmenším některé druhy nevytvářejí nektar a opylovači květy vyhledávají kvůli sběru pylu. V jihovýchodní Brazílii je navštěvuje např. mednatka Melipona rufiventris, Trigona spinipes a jiné včely z tribu Meliponini, čmelák Bombus morio, drvodělky rodu Xylocopa nebo různé druhy rodu Augochlora či "orchidejových včel" rodu Eufriesea z tribu Euglossini. Ve střední Brazílii náležejí mezi hlavní opylovače druhů Myrcia rostrata a M. tomentosa včely rodu Scaptotrigona, Anthodioctes, Augochlora či Thectochlora.[6][7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Myrcia je řazen v rámci myrtovitých do podčeledi Myrtoideae a tribu Myrteae. Náleží mezi taxonomicky obtížné rody, zvláště co se týče vymezení jednotlivých druhů.[1] V současné taxonomii je pojímán šířeji a zahrnuje i několik dalších, dříve samostatných rodů, protože jinak by nebyl monofyletický. Rody Calyptranthes (čepičnice) a Gomidesia tvoří podle fylogenetické studie z roku 2011 vývojové větve uvnitř rodu Myrcia. Rod Marlierea se objevuje dokonce ve 3 různých větvích tohoto rodu.[3]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Myrcie jsou důležitým zdrojem vonných silic. Etrakt Myrcia uniflora je prodáván jako prostředek k léčení diabetes mellitus. V domorodé medicíně Latinské Ameriky je k tomuto účelu používána celá řada druhů. U silic získaných z různých druhů myrcií byl prokázán protizánětlivý, protibolestivý a antimikrobiální účinek, u flavonoidů a odvozených látek zejména účinek hypoglykemický.[8]

Plody M. hebepetala jsou jedlé, sladce voní a jsou natrpklé. V jižní a východní Brazílii jsou lokálně sbírány. Jedlé jsou i plody široce rozšířeného druhu M. splendens, dále M. albitomentosa, M. selloi aj.[9][1] Dřevo myrcií má pouze místní význam. Druh M. leptoclada má dřevo velmi tvrdé a těžké, které se v Karibiku používá zejména na kůly plotů a ohrad.[10] Druh Myrcia selloi je pěstován jako okrasná dřevina s dekorativní kůrou.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VII). Missouri: Timber Press, 2003. ISBN 0-930723-13-X. (anglicky) 
  2. MCVAUGH, Roberts. Flora of Peru. Myrtaceae. Botany. Jun 1941, čís. 13. 
  3. a b c LUCAS, Eve J. et al. Phylogenetics, morphology, and evolution of the large genus Myrcia s.l. (Myrtaceae). International Journal of Plant Sciences. 2011, čís. 172(7). 
  4. a b AMORIM, Bruno S.; MACIEL, Jefferson R.; ALVES, Marccus. New geographical records of Myrcia s.l. (Myrteae, Myrtaceae) from South America, with a focus on Brazilian taxa. Check List. Feb. 2015, čís. 11(2). 
  5. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  6. FIDALGO, Adriana De O.; KLEINERT, Astrid De M. P. Reproductive biology of six Brazilian Myrtaceae: Is there a syndrome associated with buzz pollination?. New Zealand Journal of Botany. 2009, čís. 47. Dostupné online. ISSN 1175-8643. 
  7. TOREZAN-SILINGARDI, Helena Maura; DE OLIVEIRA, Paulo Eugenio Alves Macedo. Phenology and reproductive ecology of Myrcia rostrata and M. tomentosa (Myrtaceae) in Central Brazil. Phyton. 2004, čís. 44(1). Dostupné online. 
  8. CASCAES, Márcia Moraes et al. Constituents and pharmacological activities of Myrcia (Myrtaceae): A review of an aromatic and medicinal group of plants. International Journal of Molecular Sciences. Oct. 2015, čís. 16(10). Dostupné online. ISSN 23881–23904. 
  9. a b FERN, Ken. Useful tropical plants [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. LITTLE, Elbert L.; WOODBURY, Roy O.; WADSHWORTH, Frank H. Trees of Puerto Rico and the Virgin Islands. Second Volume. [s.l.]: U.S. Dep. of Agriculture, 1974. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]