Montevideo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Montevideo
San Felipe y Santiago de Montevideo
Montevideo – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška43 m n. m.
StátUruguayUruguay Uruguay
Montevideo
Montevideo
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha730 km²
Počet obyvatel1 319 108 (2011)[1]
Hustota zalidnění1 807 obyv./km²
Správa
StarostaCarolina Cosse (od 2020)
Vznik1726
Oficiální webwww.montevideo.gub.uy
Telefonní předvolba2
PSČ11000–12000
Označení vozidelS
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Družicový pohled na Río de la Plata směrem k východu. Vlevo nahoře, na rozhraní modré oceánské a kalné říční vody se při ústí řeky Santa Lucía rozkládá Montevideo, vpravo dole pak Buenos Aires
Ulice ve čtvrti Ciudad Vieja

Montevideo je hlavní město Uruguaye. Leží na východním pobřeží Atlantského oceánu při severovýchodním okraji Río de la Plata, společného nálevkovitého ústí řek Uruguay a Paraná, asi 220 km východně od argentinské metropole Buenos Aires. Ve městě žije zhruba 1,4 milionu lidí, tedy 40 % obyvatelstva Uruguaye. Město je nejvýznamnějším námořním i turistickým přístavem, administrativním, hospodářským a kulturním centrem země. Bývá označováno za nejbezpečnější město celé Latinské Ameriky. Ve městě je také Mezinárodní letiště Carrasco, což je nejdůležitější letiště Uruguaye.

Název[editovat | editovat zdroj]

Etymologie názvu pochází podle tradice ze zvolání námořníka z výpravy portugalského objevitele země, mořeplavce Fernanda Magalhãese "Viděl jsem pahorek!" („Monte vi eu“). Na nejstarších námořních mapách je označení podle zasvěcení „Monte de San Ovidio“ (Hora sv. Ovidia podle sicilského misionáře a mučedníka, umučeného roku 135 v Portugalsku) nebo popis "Šestá hora od východu na západ „Monte VI D(e) E(ste a) O(este)“. Jde o autentický 132 metrů vysoký pahorek Cerro z pohoří Guaraní, který je dosud pohledově dominantní pro turisty připlouvající lodí po moři.

Legislativní palác
Metropolitní katedrála a kašna na Náměstí ústavy

Historie[editovat | editovat zdroj]

Osada zaujímala od počátku důležité strategické místo při ústí Rio de la Plata, k ochraně říčního i námořního obchodu a jako katolická misijní stanice jezuitů. Její osídlení kromě Indiánů kmene Charrua tvořili původem imigranti z Kanárských ostrovů, a především míšenci ras, souhrnně zvaní gaučové.

Opevněné město bylo založeno Španěly roku 1724, oficiálně je zakládací listinou stvrdil španělský voják Don Bruno Mauricio de Zabala, guvernér z Buenos Aires 24. prosince 1726. Bylo a je důležitým přístavem, kulturním a náboženským centrem. Jako hlavní biskupský chrám byla roku 1790 založena katedrála Panny Marie. Španělská koloniální vláda trvala do roku 1814. Po občanské válce mezi přistěhovalci ze Španělska, Anglie a Itálie roku 1814 zvítězila vojenská junta vedená generálem José Artigasem, který roku 1817 vyhlásil nezávislý svazek latinskoamerických států (tzv. ligu) a Montevideo jeho hlavním městem. Po neúspěchu byl nucen uprchnout a nezávislá Uruguay byla vyhlášena až roku 1828. Válečným konfliktem zvaným Velká válka (Guerra grande) trpělo město v letech 1843–1851. Od počátku 20. století se zde usídlilo mnoho dalších přistěhovalců ze Španělska a Itálie. V prosinci roku 1933 se zde konala mezinárodní konference, výsledkem jednání byla Montevidejská konvence o právech a povinnostech států, úmluva podepsaná 26. prosince 1933.

17. prosince 1939 zde byla zneškodněna německá válečná loď Admiral Graf Spee, která potopila devět lodí britských. Tři britské křižníky pod vedením komodora Henryho Harwooda rozpoutaly následně bitvu o ústí řeky Rio de la Plata.[2]

Klima[editovat | editovat zdroj]

Montevideo má vlhké subtropické klima. Město má chladné zimy (červen až září), teplá a horká léta (prosinec až březen) a nestálá jara (říjen a listopad); jsou četné bouřky, ale žádné tropické cyklóny. Srážky jsou pravidelné a rovnoměrně rozložené po celý rok a dosahují přibližně 950 milimetrů. Roční průměrná teplota je 16,7 °C. Nejnižší zaznamenaná teplota byla -5,6 °C, zatímco nejvyšší byla 42,8 °C.

Administrativní rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Město je rozděleno do 62 barrios (čtvrtí nebo městských částí). Nejdůležitější jsou Ciudad Vieja (Staré město), kde najdeme budovy koloniální éry a prvních desetiletí nezávislosti a čtvrť Centro, která bývala hlavním obchodním místem města, ale po otevření prvních nákupních center zde bylo mnoho malých obchodů zavřeno.

Od roku 2010 bylo město Montevideo z administrativních důvodů rozděleno do 8 politických obcí ( Municipios ), které byly označeny písmeny od A do G, včetně CH. Každou čtvrť vede starosta volený občany, registrovanými v příslušném volebním obvodu.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Palác Salvo – 100 m vysoká budova na Náměstí nezávislosti

Architektura Montevidea sahá od neoklasicistních budov, jako je Metropolitní katedrála, až po budovy v pozdně moderním stylu, jako je 158metrová telekomunikační věž ANTEL, nejvyšší mrakodrap v zemi. Tato věž spolu s Palacio Salvo dominuje panoramatu zálivu Montevideo. Fasády budov na Starém Městě odrážejí rozsáhlou evropskou imigraci do města a vykazují vliv staré evropské architektury. Mezi pozoruhodné vládní budovy patří Legislativní palác, radnice, Estévezův palác a Executive Tower.

Čtvrť Pocitos poblíž stejnojmenné pláže má mnoho domů postavených v letech 1920 až 1940 v evropském stylu italskými architekty.

Náměstí ústavy – Plaza Constitución[editovat | editovat zdroj]

Během prvních desetiletí uruguayské nezávislosti bylo toto náměstí hlavním centrem městského života.

  • katedrála Panny Marie – Iglesia Matriz neoklasicistní budova se dvěma věžemi v průčelí a kupolí v křížení hlavní lodi s transeptem, postavená roku 1790.
  • kamenná trojpatrová kašna

Náměstí nezávislosti – Plaza Independencia[editovat | editovat zdroj]

Je to nejdůležitější náměstí Montevidea. Nachází mezi Ciudad Vieja a centrem města.

  • jezdecký pomník generála José Artigase (Mausoleo del General Artigas),
  • palác Palacio Estévez z 18. století,
  • palác Palacio Salvo, první mrakodrap z roku 1925, původně hotel, nyní úřední a rezidenční budova, 100 metrů vysoká, nejvyšší budova historického centra
  • Nejstarší městské divadlo Teatro Solís (z let 1840–1856), interiéry jsou přístupné jako muzeum

Náměstí generála Zabaly – Plaza Zabala[editovat | editovat zdroj]

Náměstí je ve Starém městě a je na něm jezdecká socha generála Zabaly, zakladatele města

Historické kavárny[editovat | editovat zdroj]

  • Café Brasilero (1877), ul. Ituzaingó, secesní interiér
  • Café Roldos (1886), uvnitř městské tržnice v přístavu
  • Café Bacacay ve stejnojmenné ulici, s barem El Vasquito

Městská tržniceMercado del puerto, litinová konstrukce členité haly se skleněnou střechou a cihelnými příčkami, postavena v 60. letech 19. století; na ose hlavní ulice z přístavu

Pevnost del Cerro[editovat | editovat zdroj]

Z této pevnosti je pěkný výhled na záliv Montevideo. Nejdříve bylo na tomto místě postaveno Španěly pozorovací stanoviště. To bylo na konci 18. století. V roce 1802 nahradil pozorovací stanoviště maják. Stavba pevnosti začala v roce 1809 a byla dokončena v roce 1839. V roce 1907 byl starý maják vyměněn za elektrický. Pevnost je národní památkou a od roku 1916 zde sídlí vojenské muzeum. Je jednou z turistických atrakcí Montevidea.

Ostatní zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Rambla je třída, která vede podél celého pobřeží Montevidea.

Je to důležité místo pro rekreaci a volný čas v Montevideu. Každý den tam chodí velké množství lidí na dlouhé procházky, běhání, kolo, kolečkové brusle, rybaření a ve vyhrazené oblasti i skateboard. Její délka 27 kilometrů z ní dělá jednu z nejdelších esplanád na světě.

Montevideo je známé svými plážemi, které jsou pro město důležité, protože 60 % populace tráví léto ve městě. Nejznámější pláže jsou Ramírez, Pocitos, Carrasco, Buceo a Malvín. Celková délka pláží je 13 km.

Největší ze šesti hlavních veřejných parků v Montevideu, založený v roce 1873, je Parque Prado o rozloze cca 1 km². Nachází se v severní části města.

Muzea[editovat | editovat zdroj]

  • Museo de arte precolombiano et indigena (archeologické nálezy jižní Ameriky z předkolumbovského období, současné národopisné památky)
  • Museo historico nacional de 25. Mayo – Historické muzeum národně osvobozeneckého boje 19. století

Museo Torrés García – soukromá sbírka, především obrazů, jak ikon, tak moderní malby Pablo Picassovy a Braqueovy

  • Museo naval – Námořní muzeum
  • Museo del Gaucho – muzeum obyvatelstva komunity gaučů
  • Museo del Carnaval – muzeum karnevalu

Festivaly[editovat | editovat zdroj]

Montevideo je domovem řady festivalů a karnevalů. Hlavním festivalem je každoroční karneval, který je součástí národního festivalu Týden karnevalu. Začíná na masopustní pondělí a slaví se po celé Uruguayi. Hlavní aktivity jsou však v Montevideu. Během karnevalu se koná mnoho představení a soutěží pod širým nebem a ulice a domy jsou bohatě vyzdobeny.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Fotbal[editovat | editovat zdroj]

V Montevideu se v roce 1930 odehrálo celé první mistrovství světa ve fotbale. Pro tento účel byl postaven národní stadion Estadio Centenario pojmenovaný podle 100. výročí první ústavy Uruguaye.

V Montevideu sídlí 2 nejslavnější uruguayské fotbalové kluby, Peñarol a Nacional. Každý z nich vyhrál 3× Interkontinentální pohár.

Jachting[editovat | editovat zdroj]

Patří k nejoblíbenějším sportům v Uruguayi a v Montevideu si lze najmout samostatnou jachtu na krátkou vyjížďku či na celou dovolenou, s kapitánem či bez.

Koňské polo[editovat | editovat zdroj]

Oblíbený sport, který zavedli počátkem 20. století britští přistěhovalci, má vlastní stadion a zdejší mužstva hrají uruguayskou ligu.

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Montevideo na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Irving, Washington – Malý, Jakub – Prescott, William, Hickling : Amerika od času svého odkrytí až na nejnovější dobu, díl VI., Dějepis emancipace Ameriky, Praha 1857, s. 334–336.
  • Josef Janáček: Století zámořských objevů (1415–1522). Praha 1959.
  • Aleš SKŘIVAN – Petr KŘIVSKÝ: Moře, objevy, staletí. Praha : Mladá fronta, 1980.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]