Bedřich Bernau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bedřich Bernau
Bedrich Bernau 1899 Narodni album.jpg
Narození22. srpna 1849
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. ledna 1904 (ve věku 54 let)
Plaňany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníPlaňany
PseudonymPřemysl O. Berka
Povoláníspisovatel, historik a archeolog
NárodnostČeši
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich (Friedrich) Bernau, roz. Přemysl Bačkora (22. srpna 1849 Praha[1]2. ledna 1904 Plaňany[2]), byl český spisovatel, autor vlastivědných spisů v češtině a němčině.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se pod jménem Přemysl Bačkora v rodině známého vlasteneckého učitele a odborného spisovatele Josefa Množislava Bačkory (1803–1876), ale v dospělosti si změnil jméno na německé Bedřich (Friedrich) Bernau. Důvodem mu byla nejspíš obava, že by němečtí nakladatelé mohli odmítnout uveřejnit práce česky znějícího autora. Nestal se však odrodilcem, ve svých německých spisech nikdy neútočil na Čechy.[3]

Oženil se s Annou Žofií Franclovou. V době, kdy pracoval jako účetní v radonickém cukrovaru, se jim ve městě narodily děti Gustav (1876), Zdenka (1877) a Karel (1880). Dne 1. června 1881 se rodina odstěhovala do Štětí, kde žila necelý rok a odkud se odstěhovala do Plaňan. V Plaňanech Bedřich Bernau pracoval jako správce cukrovaru a po smrti byl pohřben na tamním hřbitově.[4]

Působil jako účetní v pražské plynárně, pojišťovně a v několika cukrovarech, naposledy v Plaňanech. Ve volném čase se zabýval archeologií, historií a kulturou.[5] Spolupracoval s Ottovým slovníkem naučným a byl aktivním členem Společnosti Musea Království českého a mnoha spolků, které se věnovaly historii. Roku 1895 byl jednatelem Archeologické komise při ČAVU.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl známý vlastivědnými a historickými studiemi z českých zemí, které psal česky i německy (Comotovia, Allgemeines Jahrbuch für das mittlere Egergebiet). Přispíval do časopisu Památky archeologické[3] a Ottova rozsáhlého průvodce Čechy.[5]

Jeho hlavním dílem bylo Album der Burgen und Schlösser im Königreiche Böhmen 1-2, vydávané na pokračování v Žatci v letech 1879–1883 s ilustracemi Baltazara Kutiny. (Teprve o něco později začal své úspěšnější Hrady, zámky a tvrze království Českého vydávat August Sedláček, oba však tvořili nezávisle.) Edice skončila předčasně roku 1883. Jedním z důvodů mohlo být, že Bernau líčil dějiny smířlivě a objektivně, bez projevů nepřátelství vůči Čechům.[3] Městu, kde strávil poslední léta života, věnoval spis Plaňany s okolím (1896).

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Geschichte des alten Schlosses Petschau bei Carlsbad, Carlsbad 1875
  • Geschichte der ehemaligen Herrschaft Winternitz und der Einstigen Schutzstadt Radonitz (in Böhmen), Komotau 1877
  • Der Böhmerwald, Prag 1890
  • Hassenstein. Ein Beitrag zur Geschichte des Erzgebirges, Böhmisch Leipa 1893
  • Die Burg Bösing in Böhmen, Prag 1895
  • Krušné hory a Poohří (Čechy 10), Praha 1896
  • Plaňany s okolím. Příspěvky místo- a dějepisné, Praha 1896
  • Středohoří (Čechy 7), Praha 1896
  • Studien und Materialien zur Spezialgeschichte und Heimatskunde des deutschen Sprachgebiete in Böhmen und Mähren, Prag 1903
  • Friedrich Bernau: Herrschaft Schatzlar. In: Karl Prätorius (Hrsg.): Schatzlar. Eine sudetendeutsche Stadt im böhmischen Riesengebirge und die Bezirksgemeinden. Wenzel, Marburg/Lahn 1993, S. 95–105.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených u sv. Jindřicha, sign. JCH N23, s. 179. Dostupné online.
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele Platany
  3. a b c VYKOUKAL, František Vladimír. Nové rovy. Osvěta. 1904, roč. 34, čís. 1, s. 183. Dostupné online [cit. 2012-10-21]. 
  4. VALEŠ, Vladimír. Radonice, Mašťov a okolí. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 96 s. Kapitola Radonice, s. 17–18. 
  5. a b Bedřich Bernau. In: Zlatá Praha, roč. XXI, č. 11, s. 132. (online)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 100, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]