Josef Množislav Bačkora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Množislav Bačkora
Josef Množislav Bačkora
Josef Množislav Bačkora
Narození12. února 1803
Malín
České královstvíČeské království České království
Úmrtí5. prosince 1876 (ve věku 73 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánípedagog, spisovatel a překladatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Množislav Bačkora (12. února 1803 Malín[1]5. prosince 1876 Praha[2] ) byl český pedagog. Dvacet let vyučoval na c. k. české hlavní škole (dříve vzorná česká škola) v Praze. Byl autorem učebnic a knih pro mládež. Překládal z ruštiny. Jeho bratr Štěpán Bačkora (1813–1887) byl rovněž známý učitel; společně vydali některé práce.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pokřtěn byl Josef František. Narodil se 12. února 1803 v Malíně u Kutné Hory v rodině učitelského pomocníka a baráčníka Františka Bačkory,[1] původem z Telče. Školní docházku absolvoval v Malíně a Kutné Hoře, kde vystudoval i učitelskou průpravku. Poté získal zaměstnání jako pomocník na městské škole v Čáslavi. Měl zájem si rozšířit vzdělání, proto odjel do Prahy s cílem získat kvalifikaci pro hlavní školu. Z finančních důvodů ale musel studium přerušit a přijmout místo soukromého vychovatele ve Zdechovicích v rodině hraběte Paara. S našetřenými penězi se vrátil a roku 1827 se mu podařilo požadované vysvědčení získat. Od roku 1827 již žil trvale v Praze.[3] Nemohl ale najít stálé místo, pracoval nadále jako soukromý učitel a ve volném čase navštěvoval univerzitní přednášky Jana Nejedlého.[4]

Roku 1835 složil další zkoušky na hrádecké opatrovně Jana Svobody, což mu umožnilo získat v roce 1837 místo v opatrovně na Malé Straně. Působil tam do roku 1843, kdy se vrátil k soukromému vyučování.[4]

Roku 1848 byl přijat na nově založenou vzornou českou školu, později označovanou jako c. k. česká hlavní škola, na Novém Městě, s níž byl spojen i učitelský ústav. Působil tam dvacet let. Byl známý svým jemným, humánním vystupováním a vytříbeným jazykem.[4]

V roce 1868 vyhlásila vídeňská vláda konkurs na obsazení několika učitelských míst na c. k. hlavní škole v Praze, což znamenalo výpověď pro Bačkoru a několik dalších učitelů. Toto rozhodnutí bylo v českém tisku ostře kritizováno, protože se propuštění týkalo úspěšných a oblíbených českých učitelů, zatímco v téže době v řadě českých obcí zůstávali ve školách nepopulární zastánci germanizace.[5] František Jan Zoubek, ředitel c. k. hlavní a průmyslové školy na Smíchově, se pokusil toto rozhodnutí zvrátit osobní žádostí císaři Františku Josefovi I. během jeho návštěvy Prahy, byl ale odmítnut.[6]

Aby se uživil, vrátil se Bačkora k soukromému vyučování. Jako jistou satisfakci za propuštění byl jmenován společně s dalšími postiženými (Karel Slavoj Amerling, Škoda, Tesař) čestným členem Jednoty učitelské pro kraj písecký.[4]

Roku 1874 získal zásluhou Václava Kredby a Jana Lepaře výpomocné místo na pražské škole. Dlouho tam ale nesetrval — počátkem školního roku 1876–77 onemocněl a 5. prosince 1876 zemřel.[4]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

S manželkou Uršulou (1825–1875) měl šest dětí. Nejmladší dceři bylo v době úmrtí matky 12 let.[3][7]

  • Bratr Štěpán Bačkora (1813–1887) se rovněž proslavil jako učitel a odborný spisovatel.
  • Syn Přemysl (1848–1904), známý pod jménem Bedřich Bernau, byl autorem historických a vlastivědných spisů v češtině i němčině.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Je autorem např. těchto knižně vydaných prací:

  • Malý Gratulant, čili, Přánky malých (1845, společně s bratrem Štěpánem)
  • Malý vyprávěč, čili, Deklamovanky (1845, společně s bratrem Štěpánem)
  • Počátky ve čtení (1849–52)
  • Návodná proprava ke mluvnici (1850)
  • Praktické navedení ke hláskování a čtení (1854)

Překlady:

Přispíval rovněž do časopisů (Česká včela, Jindy a nyní, Vlastimil, Květy).[4] Br

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Malín 1784-1827, snímek 39, Záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  3. a b Josef Množislav Bačkora. Beseda učitelská. 1. 3. 1877, s. 1–2. Dostupné online. 
  4. a b c d e f KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Bačkora Josef Množislav, s. 53–55. 
  5. Propuštění učitelů. Národní listy. 1868-06-19, roč. 8, čís. 167, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-07-09]. 
  6. K pobytu Jeho Veličenstva císaře v Praze. Národní listy. 1868-06-25, roč. 8, čís. 173, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-07-09]. 
  7. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 9, obraz 857, Bačkora Joseph
  8. VYKOUKAL, František Vladimír. Nové rovy. Osvěta. 1904, roč. 34, čís. 1, s. 183. Dostupné online [cit. 2012-10-21]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]