Pálení čarodějnic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oslava čarodějnic v Jesenici u Prahy, 2016

Pálení čarodějnic či filipojakubská noc[pozn. 1] je český lidový svátek spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Pod názvem Valpuržina noc[pozn. 2] je slaven také v německy mluvících zemích a Skandinávii.

Pálení čarodějnic a Valpuržina noc je často ztotožňováno s gaelským svátek Beltain.

Česko[editovat | editovat zdroj]

Walpuržina noc, Albert Welti, 1897
Malé čarodějnice ve Valticích, 1998

Zvyk pálení ohňů v předvečer prvního máje není zmiňován v žádných staročeských pramenech a podle Čeňka Zíbrta vznikl pod německým vlivem. Už v polovině 19. století však byl tento zvyk zakazován jako pověrečná praktika, stejně tak nemohl probíhat během 2. světové války a byl potlačován komunistickým režimem. Na mnoha místech Česka tak pálení čarodějnic zaniklo.[1]

O podobě této události na počátku 20. století píše James Frazer:

V Čechách v předvečer prvního máje zapalují mladí lidé ohně na kopcích a na vršcích, na rozcestích a na pastvinách a tančí kolem nich. Přeskakují žhnoucí oharky nebo dokonce skáčou přes plameny. Obřad se nazývá ,pálení čarodějnic‘. Na některých místech bývá zvykem na hranici upalovat loutku představující čarodějnici. Musíme si připomenout, že první máj je proslulá Valpuržina noc a všude v povětří je plno neviditelných čarodějnic na pekelných pochůzkách.[2]

Dalším typickým zvykem bylo metání zapálených košťat do vzduchu a nošení jejich ohořelých částích domů pro ochranu. Kromě toho se v souvislosti s nadcházejícím prvním májem stavěla májka, uklízelo hospodářství a chlévy a umísťovaly větvičky do oken za účelem ochrany.[3]

Současná podoba[editovat | editovat zdroj]

Podoba pálení čarodějnic na počátku 21. století si zachová řadu rysů pocházejících z minulosti, zároveň však došlo k řadě změn. Odlišná je především funkce, původní sociální, ochranný a náboženský význam byl nahrazen funkcí zábavnou a společenskou. Pálení čarodějnic probíhá jak v rámci rodiny, sousedů či přátel tak jako organizovaná akce. Především mětské a organizované akce někdy mívají charakter jakéhosi „čarodějnického karnevalu“. Existují i komerční akce svázané s tímto zvykem jako brněnský Čarodějáles nebo freetekno festival Czarotek.[4]

Příkladem proměny zvyku může být přežívající ústřední role ohně, který je však v některých případech upozaďován a hlavní dění probíhá stranou od něj. Oheň také ztratil svou magickou funkci zajišťující ochranu a prosperitu. Také již není nutným zvykem oheň zapalovat na kopci.[5]

Dále zanikl zvyk házení zapálených košťat do vzduchu. Zvyk upalovat figurínu čarodějnice však přetrval či byl znovu vynalezen.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. název odkazuje na svátek světců Filipa a Jakuba Mladšího, který v 19. století slaven 1. května
  2. název odkazuje na svátek svaté Valpurgy, který byl slaven 1. května

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MIKSCHEOVÁ, Kristýna. Současná podoba pálení čarodějnic:vynalezená tradice?. Brno, 2014. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie. Vedoucí práce Barbora Machová. s. 12-13. [Dále jen Mikscheová (2014)]. Dostupné online.
  2. FRAZER, James George. Zlatá ratolest. Překlad Věra Heroldová-Šťovíčková, Erich Herold. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 671 s. ISBN 978-80-7380-017-8. S. 685.  
  3. Mikscheová (2014), s. 14.
  4. Mikscheová (2014), s. 16-20.
  5. Mikscheová (2014), s. 16.
  6. Mikscheová (2014), s. 17.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]