Davis Cup

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Davis Cup
Aktuální ročník:
Davis Cup 2022
logo Davisova poháru
logo Davisova poháru
Sporttenis
Založeno1900
VlastníkITF
Počet týmů18 finále
24 kvalifikační kolo
148 v roce 2022
Poslední vítězRTF tennis team flag.png RTF (3. titul)
Nejvíce titulůUSA Spojené státy (32 titulů)
SponzořiRakuten
Příbuzné soutěžeBillie Jean King Cup
juniorský Davis Cup
ZakladatelDwight F. Davis
Webdaviscup.com

Davis Cup (česky Davisův pohár), oficiálně Davis Cup by Rakuten, je tenisová soutěž mužských reprezentačních družstev, největší každoročně hraná soutěž v mužském sportu, pořádaná Mezinárodní tenisovou federací (ITF). Prvního ročníku se v roce 1900 zúčastnily Spojené státy a Velká Británie. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy, které vyhrály 32 ročníků a 29krát odešly jako poražený finalista.

Od března do listopadu 2022 probíhá 110. ročník, do něhož se přihlásil rekordní počet 148 týmů.[1] Obhájcem titulu je ruský tým, který měl podruhé startovat pod hlavičkou Ruské tenisové federace s neutrálním statusem, bez užití ruské vlajky, hymny a názvu Ruská federace kvůli státem řízenému dopingu.[2][3] Po ruské invazi na Ukrajinu v závěru února 2022 byly reprezentace Ruska a Běloruska vyloučeny ze soutěže.[4][5]

V letech 1981–2018 se hrála šestnáctičlenná Světová skupina, z níž vzešel celkový vítěz. Změny formátu v letech 2018–2022 vedly ke vzniku kvalifikačního kola v podobě dvanácti mezistátních utkání. Vítězové z něj postupují do finálové fáze s šestnácti celky, která je rozdělena do čtyř základních skupin konaných v září. První dva týmy z každé skupiny pak postupují do osmičlenné vyřazovací fáze finále konané v listopadu. První dvě skupiny kontinentálních zón získaly celosvětový charakter s dvanácti vzájemnými duely a dvěma předcházejícími barážemi. Zachována byla koncepce třetí a čtvrté skupiny kontinentálních zón na týdenní bázi se základními bloky a nástavbovou baráží o konečné umístění. Reformu zastřešila investiční skupina Kosmos, v čele s bývalým španělským fotbalistou Gerardem Piquém. Během 25 let Kosmos naplánoval do soutěže investovat tři miliardy dolarů.[6] Konkurenční Asociace tenisových profesionálů (ATP) na změny reagovala vytvořením týmové soutěže ATP Cup, hrané od roku 2020 v Austrálii.

Ženskou obdobou mužského poháru je Billie Jean King Cup, který vznikl v roce 1963 u příležitosti 50. jubilea založení Mezinárodní tenisové federace. Dalšími soutěžemi družstev jsou mistrovství světa ITF smíšených párů – Hopmanův pohár, a mužské turnaje Laver Cup s ATP Cupem. Chlapci v kategorii do 16 let hrají juniorský Davis Cup. Pouze Spojené státy, Austrálie, Česká republika a ruský tým pod hlavičkou Ruské tenisové federace vyhrály Fed Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně (2012) přidalo i triumf na Hopman Cupu.[7]

V roce 2019 se globálním partnerem soutěže stala japonská společnost Rakuten, zaměřená na elektronické obchodování. V této roli nahradila bankovní dům BNP Paribas.[8]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Historie Davis Cupu.

Myšlenka mezinárodního týmového střetnutí mezi USAVelkou Británií v tenise vznikla v roce 1899 v tenisovém klubu na Harvardově univerzitě. Dwight F. Davis vytvořil hrací schéma tohoto střetnutí, dále zakoupil stříbrný pohár dnes známý jako „salátová mísa“ a v roce 1900 se uskutečnilo první utkání. Od roku 1904 se soutěž otevřela dalším státům, mezi kterými významné místo zaujala společná reprezentace AustrálieNového Zélandu, která vystupovala až do roku 1913 pod jménem Australasie.

Američan Dwight F. Davis (na snímku z roku 1924) vytvořil herní formát a vítězi věnoval pozlacenou stříbrnou mísu na salát zakoupenou v bostonském klenotnictví Shreve, Crump & Low

Po Davisově smrti v roce 1945 byla tato mezinárodní tenisová soutěž přejmenována podle zakladatele na Davis Cup. Po 2. světové válce také přišla tzv. Hopmanova éra, když Austrálie pod vedením téhož kapitána prošla dvaadvacetkrát do finále z nichž 15 vyhrála. Vedle USA, Velké Británie a Austrálie se vítězství do roku 1973 včetně dočkala ještě Francie. Vše se změnilo o rok později, kdy se ovšem nakonec finále neuskutečnilo. Indie totiž odmítla nastoupit proti Jihoafrické republice kvůli tamnímu apartheidu a o vítězi tak bylo rozhodnuto bez boje.[9] Až v roce 1989 byl do zápasů Davisova poháru začleněn tie-break.

Od roku 1981 byla utvořena šestnáctičlenná světová skupina a systém podskupin. Nejdéle se ve světové skupině bez sestupu udrželo Československo a jako nástupce Česká republika, které ji poprvé a dosud naposledy opustilo až v roce 2005. Jen jednou od zavedení světové skupiny chyběly ještě týmy USA a Švédska.

V roce 2012 proběhl 101. ročník a jubilejní 100. finále Davis Cupu.[10] Obhájcem titulu bylo Španělsko, které se pošesté za uplynulých deset let probojovalo do finále, v němž však prohrálo v Praze s týmem České republiky 2:3 na zápasy. Rozhodovalo se až v posledním pátém zápase, do kterého oba týmy vstupovaly za nerozhodnutého stavu 2:2. Česká dvojka Radek Štěpánek však dokázal porazit světovou jedenáctku Nicolase Almagra 3:1 na sety.[10] Nejdelší zápas v historii Davis Cupu trval 7.02 hodin a byl odehrán 2. února 2013. V ženevském úvodním kole Světové skupiny mezi Českou republikou a Švýcarskem porazili Tomáš BerdychLukášem Rosolem Švýcary Stanislase WawrinkuMarca Chiudinelliho po setech 6–4, 5–7, 6–4, 6–7 a 24–22.[11]

Na pravidelném každoročním zasedání shromáždění Mezinárodní tenisové federacechilské metropoli Santiagu padlo 25. září 2015 rozhodnutí týkající se koncovky zápasu. Od Davis Cupu 2016 byl v pátém rozhodujícím setu zaveden tiebreak pro všechny zápasy. Skončil tak tradiční model, v němž bylo třeba k zisku této sady rozdílu dvou gamů. Cílem bylo omezení dlouhých maratonských utkání. Davis Cup se tak připojil k US Open, jenž jako jediný z grandslamů uplatňoval toto pojetí.[12]

Davis Cup 2021 byl v důsledku koronavirové pandemie rozložen do dvou kalendářních let 2020 a 2021. Původně měl být dohrán v listopadu 2020. Po přerušení tenisové sezóny v březnu 2020 nebyl již v daném roce odehrán žádný daviscupový zápas. O rok odložený finálový turnaj se tak konal v Innsbrucku, Madridu a Turíně až v listopadu a prosinci 2021.[13]

Jediným týmem, který odehrál do konce roku 2022 všech 110 ročníků soutěže byla Velká Británie.[14]

2018–2022: Vývoj formátu soutěže[editovat | editovat zdroj]

Argentina vyhrála Davis Cup 2016 a stala se prvním jihoamerickým vítězem v historii soutěže

Na srpnovém zasedání 2017 řídící organizace Mezinárodní tenisové federace (ITF) v Ho Či Minově Městě došlo k návrhu revolučních změn, které nebyly souhrnně přijaty. Přesto bylo rozhodnuto o testování některých změn v Davisově poháru 2018 s cílem zatraktivnění soutěže. Od roku 2018 tak byl zaveden nový herní formát pro první a druhé skupiny kontinentálních zón, které začaly probíhat jen v pátek a sobotu s utkáními zkrácenými na dvě vítězné sady. Týmy může tvořit až pět namísto čtyř tenistů. Při rozhodnutí duelu ve čtvrté dvouhře, se již nehraje pátý singl, a pokud již o vítězi rozhodla sobotní čtyřhra, konala se v neděli pouze jedna dvouhra.[15]

V důsledku přijaté reformy Davis Cupu v srpnu 2018 na zasedání ITF v Orlandu se v daném roce uskutečnil poslední ročník Světové skupiny s šestnácti členy a vyřazovacím systémem již od osmifinálové fáze. Mezistátní utkání se naposledy hrála ve třech dnech, na tři vítězné sety a v domácím prostředí jednoho z dvojice soupeřů.[16][17] Proti změně formátu prosazované vedením ITF v čele prezidentem Davidem Haggertym se postavily některé velké tenisové svazy v Evropě, včetně Německa, Velké Británie a České republiky, rovněž tak Austrálie. Předmětem kritiky se stalo zejména přerušení 118leté tradice formátu soutěže.[18] Podporu reformě naopak vyjádřily Spojené státy či Francie. Návrh obdržel nutnou dvoutřetinovou většinu, s podílem 71,4 % hlasujících.[6][19]

Slavnostní nástup finalistů Světové skupiny 2018 FrancieChorvatska v lillské aréně Stade Pierre-Mauroy. Francouzi podlehli 1:3 na zápasy.

V roce 2019 byl zaveden jednotýdenní finálový turnaj s 18 účastníky na neutrální půdě. Formát mezistátního utkání, hraného v jediném dni, představuje dvě dvouhry a čtyřhru na dvě vítězné sady. Do finálového turnaje se automaticky kvalifikují semifinalisté z předchozího ročníku, dva výběry získávají divokou kartu a zbylých dvanáct celků postupuje z kvalifikačního kola. To má charakter mezistátního duelu do tří vítězných bodů ve dvou hracích dnech, s celkovou účastí dvaceti čtyř týmů, které tvoří dvojice. Kvalifikační kolo je hráno během března a poražení sestupují do zářijové 1. světové skupiny daného ročníku.[16][17]

V letech 2019 a 2021 se listopadové finále konalo ve formátu šesti tříčlenných skupin, z nichž vítězové a dva nejlepší týmy z druhých míst (dle nejvyššího poměru utkání, případně setů a her) postoupili do čtvrtfinále hraného vyřazovacím systémem.[16][17] V roce 2022 byl počet finalistů zredukován na šestnáct (12 z kvalifikačního kola, 2 finalisté předchozího ročníku, 2 divoké karty). Čtyři města získala zářijové pořadatelství čtyř finálových skupin ve formátu každý s každým. První dva celky z každé skupiny postupují do listopadové vyřazovací fáze, probíhající od čtvrtfinále v jediném dějišti.[20]

V roce 2020 došlo ke změně charakteru 1. a 2. skupin tří kontinentální zón, které byly v zářijovém termínu globalizovány do 1. a 2. světové skupiny, s předcházejícími dvěma březnovými barážemi. V každé světové skupině i baráží se koná dvanáct vzájemných duelů do tří vítězných bodů ve dvou dnech, se čtyřmi dvouhrami a čtyřhrou jako třetím utkáním v pořadí. Kontinentální zóny 3. a 4. skupin byly zachovány ve formátu jednotýdenních základních bloků a barážové nástavby o konečné umístění, s dvěma dvouhrami a jednou čtyřhrou, do dvou vítězných bodů.[21][6]

Formát Davisu Cupu od 2020[21]
Březen Září Listopad
Finále – skupiny Finále – K.O. systém
šipka 12 vítězů 16 týmů 5 dní 4 skupiny 2 dvouhry
1 čtyřhra
8 týmů 5 dní vyřazovací
fáze
2 dvouhry
1 čtyřhra
Kvalifikační kolo
24 týmů 2 dny 12 zápasů
doma/venku
4 dvouhry
1 čtyřhra
šipka 12 poražených šipka 1. světová skupina
šipka 12 vítězů 24 týmů 2 dny 12 zápasů
doma/venku
4 dvouhry
1 čtyřhra
Baráž 1. světové skupiny
24 týmů 2 dny 12 zápasů
doma/venku
4 dvouhry
1 čtyřhra
šipka 12 poražených šipka 2. světová skupina
šipka 12 vítězů 24 týmů 2 dny 12 zápasů
doma/venku
4 dvouhry
1 čtyřhra
Baráž 2. světové skupiny
24 týmů 2 dny 12 zápasů
doma/venku
4 dvouhry
1 čtyřhra
šipka 12 poražených III. skupina
základní bloky 7 dní baráž o umístění 2 dvouhry
1 čtyřhra
Afrika Amerika Asie a Oceánie Evropa
IV. skupina
základní bloky 7 dní baráž o umístění 2 dvouhry
1 čtyřhra
Afrika Asie a Oceánie Evropa
červen / červenec / září


Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Legenda éry vyzývacího finále (1900–1971)
vítěz zonálního, od r. 1923 mezipásmového finále a vítěz vyzývacího finále
obhájce trofeje a vítěz vyzývacího finále
jediný zápas v ročníku
Finále Davis Cupu
Rok vítěz výsledek finalista dějiště (povrch) místo konání
1900 USA Spojené státy 3–0 Spojené království Velká Británie Longwood Cricket Club (tráva) Boston, Spojené státy
1901 nehráno
1902 USA Spojené státy 3–2 Spojené království Velká Británie Crescent Athletic Club (tráva) New York, Spojené státy
1903 Spojené království Velká Británie 4–1 USA Spojené státy Longwood Cricket Club (tráva) Boston, Spojené státy
1904 Spojené království Velká Británie 5–0 Belgie Belgie Worple Road (tráva) Londýn, Velká Británie
1905 Spojené království Velká Británie 5–0 USA Spojené státy Queen's Club (tráva) Londýn, Velká Británie
1906 Spojené království Velká Británie 5–0 USA Spojené státy Worple Road (tráva) Londýn, Velká Británie
1907 Austrálie Australasie 3–2 Spojené království Velká Británie Worple Road (tráva) Londýn, Velká Británie
1908 Austrálie Australasie 3–2 USA Spojené státy Albert Ground (tráva) Melbourne, Austrálie
1909 Austrálie Australasie 5–0 USA Spojené státy Double Bay Grounds (tráva) Sydney, Austrálie
1910 nehráno
1911 Austrálie Australasie 4–0 USA Spojené státy Lancaster Park (tráva) Christchurch, Nový Zéland
1912 Spojené království Velká Británie 3–2 Austrálie Australasie Albert Ground (tráva) Melbourne, Austrálie
1913 USA Spojené státy 3–2 Spojené království Velká Británie Worple Road (tráva) Londýn, Velká Británie
1914 Austrálie Australasie 3–2 USA Spojené státy West Side Tennis Club (tráva) New York, Spojené státy
1915 nehráno pro 1. světovou válku
1916
1917
1918
1919 Austrálie Australasie 4–1 Spojené království Velká Británie Double Bay Grounds (tráva) Sydney, Austrálie
1920 USA Spojené státy 5–0 Austrálie Australasie Domain Cricket Club (tráva) Auckland, Nový Zéland
1921 USA Spojené státy 5–0 Japonsko Japonsko West Side Tennis Club (tráva) New York, Spojené státy
1922 USA Spojené státy 4–1 Austrálie Australasie West Side Tennis Club (tráva) New York, Spojené státy
1923 USA Spojené státy 4–1 Austrálie Austrálie West Side Tennis Club (tráva) New York, Spojené státy
1924 USA Spojené státy 5–0 Austrálie Austrálie Germantown Cricket Club (tráva) Filadelfie, Spojené státy
1925 USA Spojené státy 5–0 Francie Francie Germantown Cricket Club (tráva) Filadelfie, Spojené státy
1926 USA Spojené státy 4–1 Francie Francie Germantown Cricket Club (tráva) Filadelfie, Spojené státy
1927 Francie Francie 3–2 USA Spojené státy Germantown Cricket Club (tráva) Filadelfie, Spojené státy
1928 Francie Francie 4–1 USA Spojené státy Stade Roland-Garros (antuka) Paříž, Francie
1929 Francie Francie 3–2 USA Spojené státy Stade Roland-Garros (antuka) Paříž, Francie
1930 Francie Francie 4–1 USA Spojené státy Stade Roland-Garros (antuka) Paříž, Francie
1931 Francie Francie 3–2 Spojené království Velká Británie Stade Roland-Garros (antuka) Paříž, Francie
1932 Francie Francie 3–2 USA Spojené státy Stade Roland-Garros (antuka) Paříž, Francie
1933 Spojené království Velká Británie 3–2 Francie Francie Stade Roland-Garros (antuka) Paříž, Francie
1934 Spojené království Velká Británie 4–1 USA Spojené státy Centre Court, Wimbledon (tráva) Londýn, Velká Británie
1935 Spojené království Velká Británie 5–0 USA Spojené státy Centre Court, Wimbledon (tráva) Londýn, Velká Británie
1936 Spojené království Velká Británie 3–2 Austrálie Austrálie Centre Court, Wimbledon (tráva) Londýn, Velká Británie
1937 USA Spojené státy 4–1 Spojené království Velká Británie Centre Court, Wimbledon (tráva) Londýn, Velká Británie
1938 USA Spojené státy 3–2 Austrálie Austrálie Germantown Cricket Club (tráva) Filadelfie, Spojené státy
1939 Austrálie Austrálie 3–2 USA Spojené státy Merion Cricket Club (tráva) Haverford, Spojené státy
1940 nehráno pro 2. světovou válku
1941
1942
1943
1944
1945
1946 USA Spojené státy 5–0 Austrálie Austrálie Kooyong Stadium (tráva) Melbourne, Austrálie
1947 USA Spojené státy 4–1 Austrálie Austrálie West Side Tennis Club (tráva) New York, Spojené státy
1948 USA Spojené státy 5–0 Austrálie Austrálie West Side Tennis Club (tráva) New York, Spojené státy
1949 USA Spojené státy 4–1 Austrálie Austrálie West Side Tennis Club (tráva) New York, Spojené státy
1950 Austrálie Austrálie 4–1 USA Spojené státy West Side Tennis Club (tráva) New York, Spojené státy
1951 Austrálie Austrálie 3–2 USA Spojené státy White City Stadium (tráva) Sydney, Austrálie
1952 Austrálie Austrálie 4–1 USA Spojené státy Memorial Drive Tennis Centre (tráva) Adelaide, Austrálie
1953 Austrálie Austrálie 3–2 USA Spojené státy Kooyong Stadium (tráva) Melbourne, Austrálie
1954 USA Spojené státy 3–2 Austrálie Austrálie White City Stadium (tráva) Sydney, Austrálie
1955 Austrálie Austrálie 5–0 USA Spojené státy West Side Tennis Club (tráva) New York, Spojené státy
1956 Austrálie Austrálie 5–0 USA Spojené státy Memorial Drive Tennis Centre (tráva) Adelaide, Austrálie
1957 Austrálie Austrálie 3–2 USA Spojené státy Kooyong Stadium (tráva) Melbourne, Austrálie
1958 USA Spojené státy 3–2 Austrálie Austrálie Milton Courts (tráva) Brisbane, Austrálie
1959 Austrálie Austrálie 3–2 USA Spojené státy West Side Tennis Club (tráva) New York, Spojené státy
1960 Austrálie Austrálie 4–1 Itálie Itálie White City Stadium (tráva) Sydney, Austrálie
1961 Austrálie Austrálie 5–0 Itálie Itálie Kooyong Stadium (tráva) Melbourne, Austrálie
1962 Austrálie Austrálie 5–0 Mexiko Mexiko Milton Courts (tráva) Brisbane, Austrálie
1963 USA Spojené státy 3–2 Austrálie Austrálie Memorial Drive Tennis Centre (tráva) Adelaide, Austrálie
1964 Austrálie Austrálie 3–2 USA Spojené státy Harold Clark Courts (antuka) Cleveland, Spojené státy
1965 Austrálie Austrálie 4–1 Španělsko Španělsko White City Stadium (tráva) Sydney, Austrálie
1966 Austrálie Austrálie 4–1 Indie Indie Kooyong Stadium (tráva) Melbourne, Austrálie
1967 Austrálie Austrálie 4–1 Španělsko Španělsko Milton Courts (tráva) Brisbane, Austrálie
1968 USA Spojené státy 4–1 Austrálie Austrálie Memorial Drive Tennis Centre (tráva) Adelaide, Austrálie
1969 USA Spojené státy 5–0 Rumunsko Rumunsko Harold Clark Courts (tvrdý) Cleveland, Spojené státy
1970 USA Spojené státy 5–0 Německo Západní Německo Harold Clark Courts (tvrdý) Cleveland, Spojené státy
1971 USA Spojené státy 3–2 Rumunsko Rumunsko Olde Providence Racquet Club (antuka) Charlotte, Spojené státy
1972 USA Spojené státy 3–2 Rumunsko Rumunsko Club Sportiv Progresul (antuka) Bukurešť, Rumunsko
1973 Austrálie Austrálie 5–0 USA Spojené státy Public Auditorium (koberec, hala) Cleveland, Spojené státy
1974 Jihoafrická republika Jihoafrická republika bez boje Indie Indie nehráno nehráno
1975 Švédsko Švédsko 3–2 Československo Československo Kungliga tennishallen (koberec, hala) Stockholm, Švédsko
1976 Itálie Itálie 4–1 Chile Chile Estadio Nacional (antuka) Santiago, Chile
1977 Austrálie Austrálie 3–1 Itálie Itálie White City Stadium (tráva) Sydney, Austrálie
1978 USA Spojené státy 4–1 Spojené království Velká Británie Mission Hills CC (tvrdý) Rancho Mirage, Spojené státy
1979 USA Spojené státy 5–0 Itálie Itálie Civic Auditorium (koberec, hala) San Francisco, Spojené státy
1980 Československo Československo 4–1 Itálie Itálie Sportovní hala (koberec, hala) Praha, Československo
1981 USA Spojené státy 3–1 Argentina Argentina Riverfront Coliseum (koberec, hala) Cincinnati, Spojené státy
1982 USA Spojené státy 4–1 Francie Francie Palais des Sports (antuka, hala) Grenoble, Francie
1983 Austrálie Austrálie 3–2 Švédsko Švédsko Kooyong Stadium (tráva) Melbourne, Austrálie
1984 Švédsko Švédsko 4–1 USA Spojené státy Scandinavium (antuka, hala) Göteborg, Švédsko
1985 Švédsko Švédsko 3–2 Německo Německo Olympiahalle (koberec, hala) Mnichov, Západní Německo
1986 Austrálie Austrálie 3–2 Švédsko Švédsko Kooyong Stadium (tráva) Melbourne, Austrálie
1987 Švédsko Švédsko 5–0 Indie Indie Scandinavium (antuka, hala) Göteborg, Švédsko
1988 Německo Západní Německo 4–1 Švédsko Švédsko Scandinavium (antuka, hala) Göteborg, Švédsko
1989 Německo Západní Německo 3–2 Švédsko Švédsko Schleyerhalle (koberec, hala) Stuttgart, Západní Německo
1990 USA Spojené státy 3–2 Austrálie Austrálie Suncoast Dome (antuka, hala) St. Petersburg, Spojené státy
1991 Francie Francie 3–1 USA Spojené státy Palais des Sports de Gerland (koberec, hala) Lyon, Francie
1992 USA Spojené státy 3–1 Švýcarsko Švýcarsko Tarrant County Center (tvrdý, hala) Fort Worth, Spojené státy
1993 Německo Německo 4–1 Austrálie Austrálie Messe Düsseldorf Exhibition Hall (antuka, hala) Düsseldorf, Německo
1994 Švédsko Švédsko 4–1 Rusko Rusko Olympijský stadion (koberec, hala) Moskva, Rusko
1995 USA Spojené státy 3–2 Rusko Rusko Olympijský stadion (antuka, hala) Moskva, Rusko
1996 Francie Francie 3–2 Švédsko Švédsko Malmö Isstadion (tvrdý, hala) Malmö, Švédsko
1997 Švédsko Švédsko 5–0 USA Spojené státy Scandinavium (koberec, hala) Göteborg, Švédsko
1998 Švédsko Švédsko 4–1 Itálie Itálie Forum (antuka, hala) Milán, Itálie
1999 Austrálie Austrálie 3–2 Francie Francie Acropolis Exhibition Hall (antuka, hala) Nice, Francie
2000 Španělsko Španělsko 3–1 Austrálie Austrálie Palau Sant Jordi (antuka, hala) Barcelona, Španělsko
2001 Francie Francie 3–2 Austrálie Austrálie Rod Laver Arena (tráva) Melbourne, Austrálie
2002 Rusko Rusko 3–2 Francie Francie Palais Omnisports (antuka, hala) Paříž, Francie
2003 Austrálie Austrálie 3–1 Španělsko Španělsko Rod Laver Arena (tráva) Melbourne, Austrálie
2004 Španělsko Španělsko 3–2 USA Spojené státy Estadio de La Cartuja (antuka, hala) Sevilla, Španělsko
2005 Chorvatsko Chorvatsko 3–2 Slovensko Slovensko Sibamac Arena (tvrdý, hala) Bratislava, Slovensko
2006 Rusko Rusko 3–2 Argentina Argentina Olympijský stadion (koberec, hala) Moskva, Rusko
2007 USA Spojené státy 4–1 Rusko Rusko Memorial Coliseum (tvrdý, hala) Portland, Spojené státy
2008 Španělsko Španělsko 3–1 Argentina Argentina Polideportivo Islas Malvinas (tvrdý, hala) Mar del Plata, Argentina
2009 Španělsko Španělsko 5–0 Česko Česko Palau Sant Jordi (antuka, hala) Barcelona, Španělsko
2010 Srbsko Srbsko 3–2 Francie Francie Belgrade Arena (tvrdý, hala) Bělehrad, Srbsko
2011 Španělsko Španělsko 3–1 Argentina Argentina Estadio de La Cartuja (antuka, hala) Sevilla, Španělsko
2012 Česko Česko 3–2 Španělsko Španělsko O2 arena (tvrdý, hala) Praha, Česko
2013 Česko Česko 3–2 Srbsko Srbsko Kombank Arena (tvrdý, hala) Belgrade, Srbsko
2014 Švýcarsko Švýcarsko 3–1 Francie Francie Stade Pierre-Mauroy (antuka, hala) Lille, Francie
2015 Spojené království Velká Británie 3–1 Belgie Belgie Flanders Expo (antuka, hala) Gent, Belgie
2016 Argentina Argentina 3–2 Chorvatsko Chorvatsko Arena Zagreb (tvrdý, hala) Záhřeb, Chorvatsko
2017 Francie Francie 3–2 Belgie Belgie Stade Pierre-Mauroy (tvrdý, hala) Lille, Francie
2018 Chorvatsko Chorvatsko 3–1 Francie Francie Stade Pierre-Mauroy (antuka, hala) Lille, Francie
2019 Španělsko Španělsko 2–0 Kanada Kanada Caja Mágica (tvrdý, hala) Madrid, Španělsko
2021 RTF tennis team flag.png RTF 2–0 Chorvatsko Chorvatsko Madrid Arena (tvrdý, hala) Madrid, Španělsko

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Přehled vítězů a finalistů[editovat | editovat zdroj]

Stát Vítězství Finále
počet roky počet roky
USA Spojené státy 32 1900, 1902, 1913, 1920, 1921, 1922, 1923, 1924, 1925, 1926, 1937, 1938, 1946, 1947, 1948, 1949, 1954, 1958, 1963, 1968, 1969, 1970, 1971, 1972, 1978, 1979, 1981, 1982, 1990, 1992, 1995, 2007 29 1903, 1905, 1906, 1908, 1909, 1911, 1914, 1927, 1928, 1929, 1930, 1932, 1934, 1935, 1939, 1950, 1951, 1952, 1953, 1955, 1956, 1957, 1959, 1964, 1973, 1984, 1991, 1997, 2004
Austrálie Austrálie 28 1907, 1908, 1909, 1911, 1914, 1919, 1939, 1950, 1951, 1952, 1953, 1955, 1956, 1957, 1959, 1960, 1961, 1962, 1964, 1965, 1966, 1967, 1973, 1977, 1983, 1986, 1999, 2003
(1905–1922 s Novým Zélandem jako Australasie)
19 1912, 1920, 1922, 1923, 1924, 1936, 1938, 1946, 1947, 1948, 1949, 1954, 1958, 1963, 1968, 1990, 1993, 2000, 2001
Francie Francie 10 1927, 1928, 1929, 1930, 1931, 1932, 1991, 1996, 2001, 2017 9 1925, 1926, 1933, 1982, 1999, 2002, 2010, 2014, 2018
Spojené království Velká Británie 10 1903, 1904, 1905, 1906, 1912, 1933, 1934, 1935, 1936, 2015 8 1900, 1902, 1907, 1913, 1919, 1931, 1937, 1978
Španělsko Španělsko 6 2000, 2004, 2008, 2009, 2011, 2019 4 1965, 1967, 2003, 2012
Švédsko Švédsko 7 1975, 1984, 1985, 1987, 1994, 1997, 1998 5 1983, 1986, 1988, 1989, 1996
Česko Česko 3 1980 (jako Československo), 2012, 2013 2 1975, 2009
Německo Německo 3 1988, 1989, 1993 2 1970, 1985
Rusko Rusko 3 2002, 2006, 2021 (jako RTF) 3 1994, 1995, 2007
Chorvatsko Chorvatsko 2 2005, 2018 2 2016, 2021
Itálie Itálie 1 1976 6 1960, 1961, 1977, 1979, 1980, 1998
Argentina Argentina 1 2016 4 1981, 2006, 2008, 2011
Srbsko Srbsko 1 2010 1 2013
Švýcarsko Švýcarsko 1 2014 1 1992
Jižní Afrika Jihoafrická republika 1 1974 0
Indie Indie 0 3 1966, 1974, 1987
Rumunsko Rumunsko 0 3 1969, 1971, 1972
Belgie Belgie 0 3 1904, 2015, 2017
Slovensko Slovensko 0 1 2005
Chile Chile 0 1 1976
Japonsko Japonsko 0 1 1921
Mexiko Mexiko 0 1 1962
Kanada Kanada 0 1 2019
       Celkem 109 109

Držitelé nejvíce titulů[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Historie Davis Cupu#Historické rekordy.
Salátová mísa určená pro vítěze se jmény tenistů, kteří soutěž vyhráli, Praha 2012
Tým od do
Salátová mísa pro vítěze
Salátová mísa pro vítěze
USA Spojené státy 1900 1904 1
Spojené království Velká Británie 1905 1918 3
Austrálie Austrálie 1919 1922 6
USA Spojené státy 1923 1964 7
Austrálie Austrálie 1965 1970 20
USA Spojené státy 1971 úřadující 23
Tabulka uvádí týmy, které v průběhu soutěže držely
nejvyšší počet titulů. Při stejném počtu je uveden tým,
který dosáhl rekordu dříve.

Žebříček ITF[editovat | editovat zdroj]

Žebříček mužských týmů ITF
Poř. země body změna
1. Chorvatsko Chorvatsko 910,38
2. Španělsko Španělsko 671,25 1
3. Francie Francie 614,00 1
4. USA Spojené státy 460,34 1
5. Německo Německo 439,09 4
6. Kanada Kanada 427,75 1
7. Itálie Itálie 397,00 3
8. Spojené království Velká Británie 384,00 3
9. Kazachstán Kazachstán 378,13 4
10. Belgie Belgie 365,00 6
vydán 7. března 2022[22]
Poř. země body změna
11. Srbsko Srbsko 360,25 5
12. Argentina Argentina 348,75 3
13. Švédsko Švédsko 346,81 1
14. Rusko Rusko 340,75 6
15. Austrálie Austrálie 334,25 3
16. Rakousko Rakousko 319,76
17. Kolumbie Kolumbie 319,75
18. Česko Česko 317,75 1
19. Japonsko Japonsko 310,00 1
20. Nizozemsko Nizozemsko 308,13

Týmy na 1. místě žebříčku ITF[editovat | editovat zdroj]

Na 1. místě žebříčku ITF od jeho zavedení v prosinci 2001 se vystřídalo osm týmů.[23]

Č. stát nástup odchod kol v jednom období kol celkem
1. Austrálie Austrálie 20011203a3. prosince 2001 20020210a10. února 2002 1 1
2. Francie Francie 20020211a11. února 2002 20031130a30. listopadu 2003 7 7
Austrálie Austrálie (2) 20031201a1. prosince 2003 20040411a11. dubna 2004 2 3
Francie Francie (2) 20040412a12. dubna 2004 20040926a26. září 2004 1 8
3. Španělsko Španělsko 20040927a27. září 2004 20051204a4. prosince 2005 5 5
4. Chorvatsko Chorvatsko 20051205a5. prosince 2005 20061203a3. prosince 2006 4 4
5. Rusko Rusko 20061204a4. prosince 2006 20090712a12. července 2009 10 10
Španělsko Španělsko (2) 20090713a13. července 2009 20130407a7. dubna 2013 16 21
6. Česko Česko 20130408a8. dubna 2013 20151129a29. listopadu 2015 10 10
7. Spojené království Velká Británie 20151130a30. listopadu 2015 20161127a27. listopadu 2016 4 4
8. Argentina Argentina[24] 20161128a28. listopadu 2016 20171126a26. listopadu 2017 4 4
Francie Francie (3) 20171127a27. listopadu 2017 20211205a5. prosince 2021 17 25
Chorvatsko Chorvatsko (2) 20211206a6. prosince 2021 úřadující 1 5
Aktualizováno k 7. březnu 2022,[22] tučně – rekordní hodnota

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Davis Cup - Format. www.daviscup.com [online]. Davis Cup [cit. 2022-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-09. (anglicky) 
  2. ADDICOTT, Adam. The ITF Reacts With Caution To Russian Doping Ban. UBITENNIS [online]. 2019-12-10 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Dopingové aféry. Rusko bylo vyloučeno ze dvou OH a světových akcí na dva roky. Deník.cz [online]. 2020-12-17 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  4. Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Ruské týmy vyloučeny, triumfy v Davis Cupu a Billie Jean King Cupu neobhájí. iDNES.cz [online]. 2022-03-01 [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  6. a b c Radikální změna Davis Cupu schválena, vyvrcholí finálovým turnajem. iDNES.cz [online]. 2018-08-16 [cit. 2019-02-02]. Dostupné online. 
  7. Stepanek leads Czech Republic to victory. www.daviscup.com [online]. 2012-11-18 [cit. 2022-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-19. (anglicky) 
  8. Rakuten to Become New Global Partner for Davis Cup [online]. DavisCup.com, 2019-06-04 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. DAVE SEMINARA: The Year the Davis Cup Felt Empty, NY Times, citováno 18. 11. 2013 (anglicky)
  10. a b Čeští tenisté slaví historický úspěch: triumf v Davis Cupu. iDNES.cz [online]. 2012-11-18 [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. 
  11. Czechs outlast Switzerland in epic [online]. daviscup.com, 2013-02-02 [cit. 2013-02-02]. Dostupné online. 
  12. Davis Cup set for fifth set tiebreak in 2016 [online]. Davis Cup, 2015-09-26 [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. 2020 Davis Cup Finals to be postponed until 2021 [online]. Daviscup.com [cit. 2020-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Great Britain Davis Cup Profile [online]. Davis Cup [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. iDNES.cz, ČTK. Davis Cup se mění. Otestuje dvoudenní program a zápasy na dva sety. iDNES.cz [online]. 2017-10-06 [cit. 2018-02-15]. Dostupné online. 
  16. a b c iDNES.cz, ČTK. Radikální změna Davis Cupu schválena, vyvrcholí finálovým turnajem [online]. iDNES.cz, 2018-08-16 [cit. 2018-11-26]. Dostupné online. 
  17. a b c Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Chorvatsko podruhé vyhrálo Davis Cup, o triumfu rozhodl Čilič [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-25 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. 
  18. Davis Cup revamp plans get mixed response [online]. [cit. 2018-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-23. (anglicky) 
  19. ITF delegates approve radical Davis Cup overhaul [online]. [cit. 2018-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-17. (anglicky) 
  20. All the information on the Finals competition format. Davis Cup [online]. [cit. 2022-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-17. (anglicky) 
  21. a b ITF introduces global format for Davis Cup Groups I and II [online]. Davis Cup, 2019-09-04 [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. a b Davis Cup Ranking [online]. Davis Cup [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Argentina on top after Davis Cup triumph [online]. Davis Cup, 2018-11-26 [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Argentina on top of the world following historic Davis Cup triumph [online]. daviscup.com [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]