Billie Jean King Cup

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Billie Jean King Cup
Aktuální ročník:
Billie Jean King Cup 2022
Billie Jean King Cup by Gainbridge
Fed Cup Trophy.png
Sporttenis
Založeno1963
Předchozí názvyPohár federace (1963–1994)
Fed Cup (1995–2020)
VlastníkMezinárodní tenisová federace
Počet týmů12 (finále)
16 (kvalifikační kolo)
127 v roce 2022
Poslední vítězŠvýcarsko Švýcarsko (1. titul)
Nejvíce titulůUSA Spojené státy (18)
SponzořiBNP Paribas (2005–2022)
Gainbridge (od 2023)[1]
Příbuzné soutěžeDavis Cup
juniorský Billie Jean King Cup
Webwww.billiejeankingcup.com

Billie Jean King Cup (česky: Pohár Billie Jean Kingové) je ženská týmová soutěž v tenise, založená k 50. výročí vzniku Mezinárodní tenisové federace, která ji organizuje. V září 2020 byla pojmenována po americké tenistce Billie Jean Kingové, bojovnici za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost. Mezi roky 1963–1994 se konala jako Pohár federace (Federation Cup) a v letech 1995–2020 probíhala pod názvem Fed Cup. Jedná se o největší mezinárodní týmovou soutěž v ženském světovém sportu, hranou v podobě světového poháru v tenise (The World Cup of Tennis).

Premiérový ročník se uskutečnil v roce 1963. Trofej získalo celkem dvanáct výběrů. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy americké, které vyhrály 18 ročníků a 11krát odešly jako poražený finalista.[2] Od roku 2016 je předsedkyní výboru, řídícího orgánu soutěže, Američanka Katrina Adamsová.[3]

Od dubna do listopadu 2022 probíhal 59. ročník, do něhož nastoupil rekordní počet 127 týmů.[4] První titul v něm vybojovalo Švýcarsko, které vylepšilo finálová maxima z let 1998 a 2021. Ve finále zdolalo Austrálii 2–0 na zápasy. Hlavní oporou glasgowského finálového turnaje se stala neporažená světová dvanáctka Belinda Bencicová, která zvítězila ve čtyřech dvouhrách a jedné čtyřhře. Švýcarsko se tak stalo dvanáctou zemí, která získala trofej. Austrálie usilovala o zisk osmého titulu, když sedmý v pořadí si odvezla z neapolského finále v roce 1974. Do roku 2022 pak odehrála dalších deset finále, ale ze všech odešla poražena.[5][6]

Od roku 2020 soutěž navázala na změny herního schématu v Davis Cupu. Dvě světové skupiny byly nahrazeny jednotýdenním finálovým turnajem pro dvanáct týmů na neutrální půdě. V roce 2021 proběhlo první takové finále v Praze. Zavedeno bylo také kvalifikační kolo s osmi vzájemnými duely, jejichž vítězové hrají finálový turnaj. Osm vítězů šestnáctičlenné baráže postupuje do kvalifikačního kola následujícího ročníku. Na poražené čeká účast v 1. skupinách tří kontinentálních zón, jejichž formát se základními bloky a barážemi o postup a sestup byl zachován.[7]

Mužskou obdobou je týmová soutěž Davis Cup, jejíž první ročník proběhl v roce 1900. Od roku 2023 se hraje i smíšená soutěž United Cup, která nahradila mužský ATP Cup a společnou účastí mužů a žen navázala na Hopmanův pohár. Dívky v kategorii do 16 let se účastní juniorského Billie Jean King Cupu. Pouze Spojené státy, Austrálie, Česká republika a ruský tým pod hlavičkou Ruské tenisové federace vyhrály Billie Jean King Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně přidalo i triumf na Hopman Cupu.[8]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Američanky Caldwellová Graebnerová, HeldmanováJean Kingová (zleva) po zisku druhého titulu v roce 1966

Historie Billie Jean King Cupu sahá do roku 1963, kdy byla k 50. výročí založení Mezinárodní tenisové federace (ITF) uvedena soutěž, jež měla být obdobou mužského Davis Cupu. Založení tehdy ještě Federation Cupu (Poháru federace) odráželo vzrůstající popularitu ženského tenisu a s tím související poptávku po podobném typu soutěže.

V roce 1995 došlo ke změně názvu na Fed Cup a nově se také začala pořádat utkání světových skupin systémem domácí–hosté, kdy se nadále nehrálo na předem vybraném, často neutrálním hřišti. V soutěži startovaly tenistky z čela žebříčku jako Billie Jean Kingová, Chris Evertová, Virginia Wadeová, Martina Navrátilová nebo Steffi Grafová. V roce 2000 se do poháru zapojilo 100 zemí celého světa.

V roce 2012 proběhl jubilejní 50. ročník. V listopadovém finále Světové skupiny se v pražské O2 areně střetly obhájce titulu Česká republika a Srbsko. Český tým vyhrál 3:1 na zápasy a získal sedmý titul.

Pouze Margaret Courtová, Chris Evertová a Billie Jean Kingová vyhrály soutěž jako aktivní hráčky i jako nehrající kapitánky týmu.[9] Petr Pála dosáhl v roce 2016 jako první nehrající kapitán na pět titulů.[10]

V roce 2019 se mohlo poprvé součástí družstva stát pět hráček a premiérově byl zaveden tiebreak za stavu her 6–6 ve třetí, rozhodující sadě.[11] Finanční odměny šestnácti týmům při posledním ročníku ve formátu dvou světových skupin dosáhly výše 7,5 milionů dolarů, což znamenalo téměř zdvojnásobení z částky 3,7 milionů dolarů v roce 2018.[11]

Billie Jean King Cup[editovat | editovat zdroj]

V září 2020 byl Fed Cup přejmenován na Billie Jean King Cup na počest americké tenistky Billie Jean Kingové, která se stala bojovnicí za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost, rovněž tak stála u založení Ženské tenisové asociace. Kingová, s rekordním počtem 10 trofejí získaných v roli hráčky a kapitánky amerického týmu, byla již v roce 2019 jmenována první globální ambasadorkou soutěže. Změněn byl také barevný design z růžové na modrou. Billie Jean King Cup představuje první celosvětovou soutěž ženských družstev, která získala jméno po ženě.[12][13][14]

Vývoj herního formátu[editovat | editovat zdroj]

Významné změny struktury vstoupily v účinnost roku 1995, se změnou názvu soutěže. Z šestnáctičlenné světové skupiny bylo vyčleněno osm týmů, které vytvořily druhou světovou skupinu. K oběma nově osmičlenným úrovním byly zavedeny baráže. Transformoval se i model pořadatelství, když v prvních dvou skupinách zaniklo konání v jednom datu a dějišti. Namísto toho se zápasy odehrávaly na místě jednoho ze vzájemných soupeřů, se střídáním domácího družstva.

Český tým s desátým pohárem po finálové výhře v roce 2016

V roce 2000 došlo opět ke sloučení v jedinou světovou skupinu o třinácti zemích s finálovou fází v jediném areálu. Následující ročník měla světová skupina dva čtyřčlenné bloky. V sezóně 2002 se vrátil systém pavouka s 16 týmy i pořadatelstvím jednoho z duelistů. Roku 2005 pak byly obnoveny dvě světové skupiny po osmi družstvech.

Herní formát do roku 2019 tvořily dvě světové skupiny s barážemi a tři kontinentální zóny s výkonnostními skupinami, když každá z nich byla rozdělena na bloky a závěrečnou baráž.[15][16]

Od roku 2020 soutěž navázala na změny schématu v Davis Cupu. Dvě světové skupiny byly nahrazeny jednotýdenním finálovým turnajem na neutrální půdě v dubnovém termínu. Finále se účastní dvanáct týmů, z nichž devět do něj postupuje z 18členného kvalifikačního kola. Poražení v kvalifikaci hrají baráž. Zbylá čtyři místa pro finále jsou přidělena finalistům předchozího ročníku, hostitelské zemi a pro jeden tým je určena divoká karta. Z šestnáctičlenné baráže postupují vítězové do kvalifikačního kola následujícího ročníku a na poražené čeká sestup do 1. skupin zón. Zachována byla skupinová struktura tří kontinentálních zón, s barážemi o postup a sestup. Utkání kvalifikačního kola a baráže probíhají na domácí půdě jednoho z dvojice týmů. Finále a skupiny zón se konají na neutrální půdě.[15]

Mezistátní zápasy finále a zonálních skupin jsou hrány jediný den do dvou vítězných bodů, s dvěma dvouhrami a závěrečnou čtyřhrou. Mezistátní utkání kvalifikačního kola a baráže probíhají do tří vítězných bodů v rámci dvou dnů, se čtyřmi dvouhrami a závěrečným deblem.[7][15]

Úroveň
1. Finále
12 týmů
2. Kvalifikační kolo
16 týmů
Baráž
16 týmů
3. 1. skupina Americké zóny 1. skupina zóny Asie a Oceánie 1. skupina zóny Evropy a Afriky
4. 2. skupina Americké zóny 2. skupina zóny Asie a Oceánie 2. skupina zóny Evropy a Afriky
5. 3. skupina zóny Evropy a Afriky

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vítězek Billie Jean King Cupu.
Rok vítěz výsledek finalista dějiště (povrch) místo konání
1963 USA Spojené státy 2–1 Austrálie Austrálie Queen's Club (tráva) Londýn, Velká Británie
1964 Austrálie Austrálie 2–1 USA Spojené státy Germantown Cricket Club (tráva) Filadelfie, Spojené státy
1965 Austrálie Austrálie 2–1 USA Spojené státy Kooyong Club (tráva) Melbourne, Austrálie
1966 USA Spojené státy 3–0 Německo Západní Německo Turin Press Sporting Club (antuka) Turín, Itálie
1967 USA Spojené státy 2–0 Spojené království Velká Británie Blau-Weiss T.C. (antuka) Západní Berlín, Západní Německo
1968 Austrálie Austrálie 3–0 Nizozemsko Nizozemsko Stade Roland-Garros (antuka) Paříž, Francie
1969 USA Spojené státy 2–1 Austrálie Austrálie Athens Tennis Club (antuka) Athény, Řecko
1970 Austrálie Austrálie 3–0 Německo Západní Německo Freiburg T.C. (antuka) Freiburg, Západní Německo
1971 Austrálie Austrálie 3–0 Spojené království Velká Británie Royal King's Park T.C. (tráva) Perth, Austrálie
1972 Jihoafrická republika Jihoafrická republika 2–1 Spojené království Velká Británie Ellis Park (tvrdý) Johannesburg, Jižní Afrika
1973 Austrálie Austrálie 3–0 Jihoafrická republika Jihoafrická republika Bad Homburg T.C. (antuka) Bad Homburg, Západní Německo
1974 Austrálie Austrálie 2–1 USA Spojené státy Naples T.C. (antuka) Neapol, Itálie
1975 Československo Československo 3–0 Austrálie Austrálie Aixoise C.C. (antuka) Aix-en-Provence, Francie
1976 USA Spojené státy 2–1 Austrálie Austrálie The Spectrum (koberec, hala) Filadelfie, Spojené státy
1977 USA Spojené státy 2–1 Austrálie Austrálie Devonshire Park (tráva) Eastbourne, Velká Británie
1978 USA Spojené státy 2–1 Austrálie Austrálie Kooyong Club (tráva) Melbourne, Austrálie
1979 USA Spojené státy 3–0 Austrálie Austrálie RSHE Club Campo (antuka) Madrid, Španělsko
1980 USA Spojené státy 3–0 Austrálie Austrálie Rot-Weiss Tennis Club (antuka) Západní Berlín
1981 USA Spojené státy 3–0 Spojené království Velká Británie Tamagawa-en Racquet Club (antuka) Tokio, Japonsko
1982 USA Spojené státy 3–0 Německo Západní Německo Decathlon Club (tvrdý) Santa Clara, Spojené státy
1983 Československo Československo 2–1 Německo Západní Německo Albisguetli T.C. (antuka) Curych, Švýcarsko
1984 Československo Československo 2–1 Austrálie Austrálie Pinheiros Sports Club (antuka) São Paulo, Brazílie
1985 Československo Československo 2–1 USA Spojené státy Nagoya Green T.C. (tvrdý) Nagoja, Japonsko
1986 USA Spojené státy 3–0 Československo Československo Štvanice (antuka) Praha, Česko
1987 Německo Západní Německo 2–1 USA Spojené státy Hollyburn C.C. (tvrdý) Vancouver, Kanada
1988 Československo Československo 2–1 Sovětský svaz Sovětský svaz Flinders Park (tvrdý) Melbourne, Austrálie
1989 USA Spojené státy 3–0 Španělsko Španělsko Ariake Forest Park Centre (tvrdý) Tokio, Japonsko
1990 USA Spojené státy 2–1 Sovětský svaz Sovětský svaz Peachtree W.O.T. (tvrdý) Atlanta, Spojené státy
1991 Španělsko Španělsko 2–1 USA Spojené státy Nottingham Tennis Centre (tvrdý) Nottingham, Velká Británie
1992 Německo Německo 2–1 Španělsko Španělsko Waldstadion T.C. (antuka) Frankfurt, Německo
1993 Španělsko Španělsko 3–0 Austrálie Austrálie Waldstadion T.C. (antuka) Frankfurt, Německo
1994 Španělsko Španělsko 3–0 USA Spojené státy Waldstadion T.C. (antuka) Frankfurt, Německo
1995 Španělsko Španělsko 3–2 USA Spojené státy Valencia T.C. (antuka) Valencie, Španělsko
1996 USA Spojené státy 5–0 Španělsko Španělsko Atlantic City Convention Center (koberec, hala) Atlantic City, Spojené státy
1997 Francie Francie 4–1 Nizozemsko Nizozemsko Brabant Hall (koberec, hala) 's-Hertogenbosch, Nizozemsko
1998 Španělsko Španělsko 3–2 Švýcarsko Švýcarsko Palexpo (tvrdý, hala) Ženeva, Švýcarsko
1999 USA Spojené státy 4–1 Rusko Rusko Taube Tennis Stadium (tvrdý) Stanford, Spojené státy
2000 USA Spojené státy 5–0 Španělsko Španělsko Mandalay Bay Events Center (koberec, hala) Las Vegas, Spojené státy
2001 Belgie Belgie 2–1 Rusko Rusko Parque Ferial Juan Carlos I (antuka, hala) Madrid, Španělsko
2002 Slovensko Slovensko 3–1 Španělsko Španělsko Palacio de Congresos (tvrdý, hala) Gran Canaria, Španělsko
2003 Francie Francie 4–1 USA Spojené státy Olympijský stadion (koberec, hala) Moskva, Rusko
2004 Rusko Rusko 3–2 Francie Francie Ledový palác Krylatskoje (koberec, hala) Moskva, Rusko
2005 Rusko Rusko 3–2 Francie Francie Court Philippe Chatrier (antuka) Paříž, Francie
2006 Itálie Itálie 3–2 Belgie Belgie Spiroudome (tvrdý, hala) Charleroi, Belgie
2007 Rusko Rusko 4–0 Itálie Itálie Lužniki (tvrdý, hala) Moskva, Rusko
2008 Rusko Rusko 4–0 Španělsko Španělsko Club de Campo Villa de Madrid (antuka) Madrid, Španělsko
2009 Itálie Itálie 4–0 USA Spojené státy Circolo del Tennis (antuka) Reggio di Calabria, Itálie
2010 Itálie Itálie 3–1 USA Spojené státy San Diego Sports Arena (tvrdý, hala) San Diego, Spojené státy
2011 Česko Česko 3–2 Rusko Rusko Olympijský stadion (tvrdý, hala) Moskva, Rusko
2012 Česko Česko 3–1 Srbsko Srbsko O2 arena (tvrdý, hala) Praha, Česko
2013 Itálie Itálie 4–0 Rusko Rusko Tennis Club Cagliari (antuka) Cagliari, Itálie
2014 Česko Česko 3–1 Německo Německo O2 arena (tvrdý, hala) Praha, Česko
2015 Česko Česko 3–2 Rusko Rusko O2 arena (tvrdý, hala) Praha, Česko
2016 Česko Česko 3–2 Francie Francie Rhénus Sport (tvrdý, hala) Štrasburk, Francie
2017 USA Spojené státy 3–2 Bělorusko Bělorusko Čyžouka-Arena (tvrdý, hala) Minsk, Bělorusko
2018 Česko Česko 3–0 USA Spojené státy (12) O2 arena (tvrdý, hala) Praha, Česko
2019 Francie Francie 3–2 Austrálie Austrálie RAC Arena (tvrdý) Perth, Austrálie
2021 RTF tennis team flag.png RTF[p. 1] 2–0 Švýcarsko Švýcarsko O2 arena (tvrdý, hala) Praha, Česko
2022 Švýcarsko Švýcarsko 2–0 Austrálie Austrálie Emirates Arena (tvrdý, hala) Glasgow, Velká Británie

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Přehled vítězství a finále[editovat | editovat zdroj]

Stát Vítězství Finále
počet roky počet roky
USA Spojené státy 18 1963, 1966, 1967, 1969, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1986, 1989, 1990, 1996, 1999, 2000, 2017 12 1964, 1965, 1974, 1985, 1987, 1991, 1994, 1995, 2003, 2009, 2010, 2018
Česko Česko
Československo Československo
11 2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018
1975, 1983, 1984, 1985, 1988
1
1986
Austrálie Austrálie 7 1964, 1965, 1968, 1970, 1971, 1973, 1974 12 1963, 1969, 1975, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1984, 1993, 2019, 2022
Španělsko Španělsko 5 1991, 1993, 1994, 1995, 1998 6 1989, 1992, 1996, 2000, 2002, 2008
Rusko Rusko
Sovětský svaz Sovětský svaz
5 2004, 2005, 2007, 2008, 2021 7 1999, 2001, 2011, 2013, 2015
1988, 1990
Itálie Itálie 4 2006, 2009, 2010, 2013 1 2007
Francie Francie 3 1997, 2003, 2019 3 2004, 2005, 2016
Německo Německo
Německo Západní Německo
2 1992
1987
5 2014
1966, 1970, 1982, 1983
Švýcarsko Švýcarsko 1 2022 2 1998, 2021
Jižní Afrika Jihoafrická republika 1 1972 1 1973
Belgie Belgie 1 2001 1 2006
Slovensko Slovensko 1 2002 0
Spojené království Velká Británie 0 4 1967, 1971, 1972, 1981
Nizozemsko Nizozemsko 0 2 1968, 1997
Srbsko Srbsko 0 1 2012
Bělorusko Bělorusko 0 1 2017

Žebříček ITF[editovat | editovat zdroj]

Žebříček ženských týmů ITF
Poř. země body změna
1. Austrálie Austrálie 1 142,71
2. Švýcarsko Švýcarsko 1041,81 3
3. Španělsko Španělsko 929,62
4. Česko Česko 922,92
5. Francie Francie 910,6 3
6. Kanada Kanada 815,09
7. USA Spojené státy 793,09
8. Slovensko Slovensko 779,23
9. Německo Německo 777,52 1
10. Kazachstán Kazachstán 739,75 1
vydán 16. listopadu 2022[19]
Poř. země body změna
11.   Rusko 691,71
12. Rumunsko Rumunsko 688,93 1
13. Itálie Itálie 680,24 1
14. Belgie Belgie 657,32
15. Spojené království Velká Británie 656,75 2
16. Polsko Polsko 652,38 1
17. Brazílie Brazílie 644,92 2
18. Lotyšsko Lotyšsko 603,62 2
19. Japonsko Japonsko 573,84 1
20. Ukrajina Ukrajina 551,61 6

Týmy na 1. místě žebříčku ITF[editovat | editovat zdroj]

Na 1. místě žebříčku ITF od jeho zavedení v listopadu 2002 se vystřídalo šest týmů.

Č. stát nástup odchod kol v jednom období kol celkem
1. Slovensko Slovensko 20021104a4. listopadu 2002 20031123a23. listopadu 2003 4 4
2. Francie Francie 20031124a24. listopadu 2003 20050918a18. září 2005 7 7
3. Rusko Rusko 20050919a19. září 2005 20091108a8. listopadu 2009 12 12
4. Itálie Itálie 20091109a9. listopadu 2009 20120422a22. dubna 2012 8 8
5. Česko Česko 20120423a23. dubna 2012 20131103a3. listopadu 2013 4 4
Itálie Itálie (2) 20131104a4. listopadu 2013 20140420a20. dubna 2014 2 10
Česko Česko (2) 20140421a21. dubna 2014 20191110a10. listopadu 2019 22 26
Francie Francie (2) 20191111a11. listopadu 2019 20211108a8. listopadu 2021 8 15
6. Austrálie Austrálie 20211108a8. listopadu 2021 úřadující 1 1
Aktualizováno k 16. listopadu 2022.[19]
tučně je uvedena rekordní hodnota

Systém přidělování bodů do roku 2019[editovat | editovat zdroj]

Petra Kvitová s pohárem v Moskvě, 2011

Po každém odehraném kole je žebříček aktualizován.

Body každého týmu ve Fed Cupu byly kumulovány ze čtyř posledních ročníků. Větší váhu měly body získané nověji a naopak váha bodů dosažených dříve se snižovala.[20] V celkové sumě tak měly 100% váhu body získané v posledním, předešlém roce, počítané k datu daného kola. Do součtu pak byly přičteny i body získané před dvěma, třemi a čtyřmi lety k danému datu, a to se sníženou váhou, přičemž platilo, že váha bodů dosažených před 2 lety byla 75 %, před 3 lety 50 % a před 4 lety 25 % z jejich původní hodnoty.

Body byly přidělovány pouze vítězným týmům daného kola soutěže. Vítězové ve světových skupinách byli bodováni štědřeji než v kontinentálních zónách, stejně tak i následná kola měla vzestupnou bodovou gradaci. Bonusové body náležely družstvům, která porazila výše postaveného soupeře, ale pouze tehdy, jestliže byl soupeř umístěn do 75. místa žebříčku. Při volném losu družstvo získalo standardní počet bodů za postup do dalšího kola. Žádné body také nebyly přidělovány z eventuálních turnajů útěchy.[20]

V 1., 2. a 3. skupinách tří kontinentálních zón byly body každého týmu vytvořeny na základě jeho výsledného postavení ve skupině. Suma bodového ohodnocení závisela na počtu týmů, které se daný rok soutěže zúčastnil. Nicméně maximální bodový strop byl v každé skupině neměnný.[20]

Skupina fáze předešlý rok – 2 roky – 3 roky – 4 roky
Světová skupina I finále 8 000 6 000 4 000 2 000
semifinále 6 000 4 500 3 000 1 500
čtvrtfinále 4 000 3 000 2 000 1 000
baráž 2 000 1 500 1 000 500
Světová skupina II 1. kolo 1 500 1 125 750 375
baráž 1 000 750 500 250
1. skupina zóny základní blok a baráž maximálně 1 000 bodů
2. skupina zóny základní blok a baráž maximálně 400 bodů
3. skupina zóny základní blok a baráž maximálně 160 bodů
Žebříček soupeře bonus
1. 200
2.–5. 180
6.–10. 150
11.–20. 100
21.–30. 80
31.–50. 50
51.–75. 30

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský tým v roce 2021 startoval pod hlavičkou Ruské tenisové federace s neutrálním statusem, bez užití ruské vlajky, hymny a názvu Ruská federace kvůli státem řízenému dopingu.[17][18]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gainbridge to level the playing field as new title partner of Billie Jean King Cup. Billie Jean King Cup [online]. 2022-09-28 [cit. 2022-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-05. (anglicky) 
  2. Fed Cup History [online]. ITF [cit. 2017-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-09. (anglicky) 
  3. FED CUP COMMITTEE [online]. Fed Cup [cit. 2018-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-26. (anglicky) 
  4. Billie Jean King Cup - Format. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2022-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-05. (anglicky) 
  5. Switzerland wins Billie Jean King Cup championship for first time. Women's Tennis Association [online]. 2022-11-13 [cit. 2022-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Australia loses Billie Jean King Cup final to Switzerland as injuries cruel Sanders's dream run. ABC News [online]. 2022-11-13 [cit. 2022-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Fed Cup následuje Davis Cup. Od příštího roku se v šestidenním finále utká 12 zemí [online]. 2018-06-27 [cit. 2019-07-07]. Dostupné online. 
  8. Třetí den finále: Berdych Ferrerovi podlehl, Španěly dorazil Štěpánek. iDNES.cz [online]. 2012-11-18 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. 
  9. Fed Cup Final #Trivia [online]. Twitter /Fed Cup account/, 2016-10-26 [cit. 2016-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. TenisPortal.cz, ČTK, Ondřej Jirásek. Splněný fedcupový sen: Češky slaví hattrick! [online]. Tenisportal.cz, 2016-11-13 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online. 
  11. a b Mezinárodní tenisová federace. ITF announces record Fed Cup investment for 2019 [online]. Tenisportal.cz, 2018-08-24 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  12. Tenisový Fed Cup ženských týmů se mění na Billie Jean King Cup. iDNES.cz [online]. 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. 
  13. VOJKŮVKA, Jan. Fed Cup oblékne nové barvy. ITF oznámila novinky ženské týmové soutěže [online]. Tenisový svět.cz, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. 
  14. ITF to debut Billie Jean King Cup in 2021 [online]. WTA Tennis, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b c Fed Cup Format. International Tennis Federation [online]. [cit. 2020-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-15. 
  16. Fed Cup Rules & Regulations [online]. International Tennis Federation, 13-01-2016 [cit. 2016-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ADDICOTT, Adam. The ITF Reacts With Caution To Russian Doping Ban. UBITENNIS [online]. 2019-12-10 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Dopingové aféry. Rusko bylo vyloučeno ze dvou OH a světových akcí na dva roky. Deník.cz [online]. 2020-12-17 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  19. a b Billie Jean King Cup Ranking [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2022-11-17]. Dostupné online. 
  20. a b c How the Rankings Work [online]. International Tennis Federation. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]