Billie Jean King Cup

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Billie Jean King Cup
Aktuální ročník:
Fed Cup 2020
Pohár pro vítězky Billie Jean King Cupu
Pohár pro vítězky Billie Jean King Cupu
Sport tenis
Založeno 1963
Předchozí názvy Pohár federace (1963–1994)
Fed Cup (1995–2020)
Vlastník Mezinárodní tenisová federace
Rozpočet 18 milionů USD (2020)[1]
Počet týmů 12 (finále)
16 (kvalifikační kolo)
116 v roce 2020[2]
Poslední vítěz Francie Francie (3. titul)
Nejvíce titulů USA Spojené státy (18)
Sponzoři BNP Paribas
Příbuzné soutěže Davis Cup
juniorský Billie Jean King Cup
Web www.billiejeankingcup.com

Billie Jean King Cup (česky: Pohár Billie Jean Kingové) je ženská týmová soutěž v tenise, založená k 50. výročí vzniku Mezinárodní tenisové federace, která ji organizuje. V září 2020 byla pojmenována po americké tenistce Billie Jean Kingové, bojovnici za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost. Mezi roky 1963–1994 se konala jako Pohár federace (Federation Cup) a v letech 1995–2020 probíhala pod názvem Fed Cup. Jedná se o největší mezinárodní týmovou soutěž v ženském světovém sportu, hranou v podobě světového poháru v tenise (The World Cup of Tennis).

Premiérový ročník se uskutečnil v roce 1963. Trofej získalo celkem jedenáct výběrů. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy americké, které vyhrály 18 ročníků a 11krát odešly jako poražený finalista.[3] Od roku 2016 je předsedkyní výboru, řídícího orgánu soutěže, Američanka Katrina Adamsová.[4]

Od února 2020 do roku 2021 probíhá 58. ročník. Obhájkyněmi titulu jsou tenistky Francie, které v perthském finále 2019 porazily hráčky Austrálie 3–2 na zápasy. Získaly tak třetí trofej.[5] Ročník, do něhož nastoupilo 116 týmů, byl v důsledku koronavirové pandemie rozložen do dvou kalendářních let 2020 a 2021. Původně měl být dohrán v červnu 2020.[6]

Od roku 2020 soutěž navázala na změny herního schématu v Davis Cupu. Dvě světové skupiny byly nahrazeny jednotýdenním finálovým turnajem pro dvanáct týmů na neutrální půdě. V letech 2020–2022 jej hostí antukové dvorce maďarské metropole Budapešti. Zavedeno bylo také kvalifikační kolo s osmi vzájemnými duely, jejichž vítězové hrají finálový turnaj. Osm vítězů šestnáctičlenné baráže postupuje do kvalifikačního kola následujícího ročníku. Na poražené pak čeká účast v 1. skupinách tří kontinentálních zón, jejichž formát se základními bloky a barážemi o postup a sestup byl zachován.[1]

Mužskou obdobou je týmová soutěž Davis Cup, jejíž první ročník proběhl v roce 1900. Dalšími kolektivními turnaji jsou Hopmanův pohár, určený pro smíšené páry, a mužský ATP Cup. Dívky v kategorii do 16 let hrají juniorský Billie Jean King Cup. Pouze Spojené státy, Austrálie a Česká republika vyhrály Billie Jean King Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně přidalo i triumf na Hopman Cupu.[7][8]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Logo Fed Cupu by BNP Paribas do roku 2020

Historie Billie Jean King Cupu sahá do roku 1963, kdy byla k 50. výročí založení Mezinárodní tenisové federace (ITF) uvedena soutěž, jež měla být obdobou mužského Davis Cupu. Založení tehdy ještě Federation Cupu (Poháru federace) odráželo vzrůstající popularitu ženského tenisu a s tím související poptávku po podobném typu soutěže.

V roce 1995 došlo ke změně názvu na Fed Cup a nově se také začala pořádat utkání světových skupin systémem domácí–hosté, kdy se nadále nehrálo na předem vybraném, často neutrálním hřišti. V soutěži startovaly tenistky z čela žebříčku jako Billie Jean Kingová, Chris Evertová, Virginia Wadeová, Martina Navrátilová nebo Steffi Grafová. V roce 2000 se do poháru zapojilo 100 zemí celého světa.

V roce 2012 proběhl jubilejní 50. ročník. V listopadovém finále Světové skupiny se v pražské O2 areně střetly obhájce titulu Česká republika a Srbsko. Český tým vyhrál 3:1 na zápasy a získal sedmý titul.

Pouze tři tenistky Margaret Courtová, Chris Evertová a Billie Jean Kingová vyhrály soutěž jako aktivní hráčky i jako nehrající kapitánky týmu.[9] Petr Pála dosáhl v roce 2016 jako první nehrající kapitán na pět titulů.[10]

V roce 2019 se mohlo poprvé součástí družstva stát pět hráček a poprvé byl zaveden tiebreak za stavu her 6–6 ve třetí, rozhodující sadě.[11] Finanční odměny šestnácti týmům při posledním ročníku ve formátu dvou světových skupin dosáhly výše 7,5 milionů dolarů, což znamenalo téměř zdvojnásobení z částky 3,7 milionů dolarů v roce 2018.[12]

Billie Jean King Cup[editovat | editovat zdroj]

V září 2020 byl Fed Cup přejmenován na Billie Jean King Cup na počest americké tenistky Billie Jean Kingové, která se stala bojovnicí za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost, rovněž tak stála u založení Ženské tenisové asociace. Kingová, s rekordním počtem 10 trofejí získaných v roli hráčky a kapitánky amerického týmu, byla již v roce 2019 jmenována první globální ambasadorkou soutěže. Změněn byl také barevný design z růžové na modrou. Billie Jean King Cup představuje první celosvětovou soutěž ženských družstev, která získala jméno po ženě. První soutěží hranou pod tímto názvem se stane úvodní ročník finálového turnaje, plánovaný na duben 2021.[13][14][15]

Vývoj herního formátu[editovat | editovat zdroj]

Český tým s jubilejním desátým pohárem po vítězství v roce 2016

Významné změny struktury vstoupily v účinnost roku 1995, se změnou názvu soutěže. Z šestnáctičlenné světové skupiny bylo vyčleněno osm týmů, které vytvořily druhou světovou skupinu. K oběma nově osmičlenným úrovním byly zavedeny baráže. Transformoval se i model pořadatelství, když v prvních dvou skupinách zaniklo konání v jednom datu a dějišti. Namísto toho se zápasy odehrávaly na místě jednoho ze vzájemných soupeřů, se střídáním domácího družstva. V roce 2000 došlo opět ke sloučení v jedinou světovou skupinu o třinácti zemích s finálovou fází v jediném areálu. Následující ročník měla světová skupina dva čtyřčlenné bloky. V sezóně 2002 se vrátil systém pavouka s 16 týmy i pořadatelstvím jednoho z duelistů. Roku 2005 pak byly obnoveny dvě světové skupiny po osmi družstvech.

Herní formát do roku 2019 tvořily dvě světové skupiny s barážemi a tři kontinentální zóny s výkonnostními skupinami, když každá z nich byla rozdělena na bloky a závěrečnou baráž.[2][16]

Od roku 2020 soutěž navázala na změny schématu v Davis Cupu. Dvě světové skupiny byly nahrazeny jednotýdenním finálovým turnajem na neutrální půdě v dubnovém termínu. Finále se účastní dvanáct týmů, z nichž osm do něj postupuje z 16členného kvalifikačního kola. Poražení v kvalifikaci hrají baráž. Zbylá čtyři místa pro finále jsou přidělena finalistům předchozího ročníku, hostitelské zemi a pro jeden tým je určena divoká karta. Z šestnáctičlenné baráže postupují vítězové do kvalifikačního kola následujícího ročníku a na poražené čeká sestup do 1. skupin zón. Zachována byla skupinová struktura tří kontinentálních zón, s barážemi o postup a sestup. Utkání kvalifikačního kola a baráže probíhají na domácí půdě jednoho z dvojice týmů. Finále a skupiny zón se konají na neutrální půdě.[2]

Mezistátní zápasy finále a zonálních skupin jsou hrány jediný den do dvou vítězných bodů, s dvěma dvouhrami a závěrečnou čtyřhrou. Mezistátní utkání kvalifikačního kola a baráže probíhají do tří vítězných bodů v rámci dvou dnů, se čtyřmi dvouhrami a závěrečným deblem.[1][2]

Úroveň
1. Finále
12 týmů
2. Kvalifikační kolo
16 týmů
Baráž
16 týmů
3. 1. skupina Americké zóny 1. skupina zóny Asie a Oceánie 1. skupina zóny Evropy a Afriky
4. 2. skupina Americké zóny 2. skupina zóny Asie a Oceánie 2. skupina zóny Evropy a Afriky
5. 3. skupina zóny Evropy a Afriky

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vítězek Billie Jean King Cupu.
Členky amerického výběrů při oslavě druhého titulu v roce1966. Zleva: Carole Caldwell Graebnerová, Julie HeldmanováBillie Jean Kingová.
Ana Ivanovićová během 1. zápasu čtvrtfinále II. světové skupiny Srbsko–Japonsko v únoru 2009, v němž porazila Ai Sugijamovou 6–4, 6–4
Slovinka Polona Hercogová ve dvouhře druhé Světové skupiny 2011, kde podlehla Němce Andree Petkovicové
Američanka Serena Williamsová ve dvouhře baráže Světové skupiny 2012, v níž porazila Ukrajinku Lesju Curenkovou
Rok Vítěz Finalista Výsledek
1963 USA Spojené státy Austrálie Austrálie 2–1
1964 Austrálie Austrálie USA Spojené státy 2–1
1965 Austrálie Austrálie USA Spojené státy 2–1
1966 USA Spojené státy Německo Západní Německo 3–0
1967 USA Spojené státy Spojené království Velká Británie 2–0
1968 Austrálie Austrálie Nizozemsko Nizozemsko 3–0
1969 USA Spojené státy Austrálie Austrálie 2–1
1970 Austrálie Austrálie Německo Západní Německo 3–0
1971 Austrálie Austrálie Spojené království Velká Británie 3–0
1972 Jihoafrická republika Jihoafrická republika Spojené království Velká Británie 2–1
1973 Austrálie Austrálie Jihoafrická republika Jihoafrická republika 3–0
1974 Austrálie Austrálie USA Spojené státy 2–1
1975 Československo Československo Austrálie Austrálie 3–0
1976 USA Spojené státy Austrálie Austrálie 2–1
1977 USA Spojené státy Austrálie Austrálie 2–1
1978 USA Spojené státy Austrálie Austrálie 2–1
1979 USA Spojené státy Austrálie Austrálie 3–0
1980 USA Spojené státy Austrálie Austrálie 3–0
1981 USA Spojené státy Spojené království Velká Británie 3–0
1982 USA Spojené státy Německo Západní Německo 3–0
1983 Československo Československo Německo Západní Německo 2–1
1984 Československo Československo Austrálie Austrálie 2–1
1985 Československo Československo USA Spojené státy 2–1
1986 USA Spojené státy Československo Československo 3–0
1987 Německo Západní Německo USA Spojené státy 2–1
1988 Československo Československo Sovětský svaz Sovětský svaz 2–1
1989 USA Spojené státy Španělsko Španělsko 3–0
1990 USA Spojené státy Sovětský svaz Sovětský svaz 2–1
1991 Španělsko Španělsko USA Spojené státy 2–1
1992 Německo Německo Španělsko Španělsko 2–1
1993 Španělsko Španělsko Austrálie Austrálie 3–0
1994 Španělsko Španělsko USA Spojené státy 3–0
1995 Španělsko Španělsko USA Spojené státy 3–2
1996 USA Spojené státy Španělsko Španělsko 5–0
1997 Francie Francie Nizozemsko Nizozemsko 4–1
1998 Španělsko Španělsko Švýcarsko Švýcarsko 3–2
1999 USA Spojené státy Rusko Rusko 4–1
2000 USA Spojené státy Španělsko Španělsko 5–0
2001 Belgie Belgie Rusko Rusko 2–1
2002 Slovensko Slovensko Španělsko Španělsko 3–1
2003 Francie Francie USA Spojené státy 4–1
2004 Rusko Rusko Francie Francie 3–2
2005 Rusko Rusko Francie Francie 3–2
2006 Itálie Itálie Belgie Belgie 3–2
2007 Rusko Rusko Itálie Itálie 4–0
2008 Rusko Rusko Španělsko Španělsko 4–0
2009 Itálie Itálie USA Spojené státy 4–0
2010 Itálie Itálie USA Spojené státy 3–1
2011 Česko Česko Rusko Rusko 3–2
2012 Česko Česko Srbsko Srbsko 3–1
2013 Itálie Itálie Rusko Rusko 4–0
2014 Česko Česko Německo Německo 3–1
2015 Česko Česko Rusko Rusko 3–2
2016 Česko Česko Francie Francie 3–2
2017 USA Spojené státy Bělorusko Bělorusko 3–2
2018 Česko Česko USA Spojené státy 3–0
2019 Francie Francie Austrálie Austrálie 3–2

Přehled vítězství a finále[editovat | editovat zdroj]

Stát Vítězství Finále
počet roky počet roky
USA Spojené státy 18 1963, 1966, 1967, 1969, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1986, 1989, 1990, 1996, 1999, 2000, 2017 12 1964, 1965, 1974, 1985, 1987, 1991, 1994, 1995, 2003, 2009, 2010, 2018
Česko Česko
Československo Československo
11 2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018
1975, 1983, 1984, 1985, 1988
1
1986
Austrálie Austrálie 7 1964, 1965, 1968, 1970, 1971, 1973, 1974 11 1963, 1969, 1975, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1984, 1993, 2019
Španělsko Španělsko 5 1991, 1993, 1994, 1995, 1998 6 1989, 1992, 1996, 2000, 2002, 2008
Rusko Rusko
Sovětský svaz Sovětský svaz
4 2004, 2005, 2007, 2008
  
7 1999, 2001, 2011, 2013, 2015
1988, 1990
Itálie Itálie 4 2006, 2009, 2010, 2013 1 2007
Francie Francie 3 1997, 2003, 2019 3 2004, 2005, 2016
Německo Německo
Německo Západní Německo
2 1992
1987
5 2014
1966, 1970, 1982, 1983
Jihoafrická republika Jihoafrická republika 1 1972 1 1973
Belgie Belgie 1 2001 1 2006
Slovensko Slovensko 1 2002 0
Spojené království Velká Británie 0 4 1967, 1971, 1972, 1981
Nizozemsko Nizozemsko 0 2 1968, 1997
Srbsko Srbsko 0 1 2012
Švýcarsko Švýcarsko 0 1 1998
Bělorusko Bělorusko 0 1 2017

Žebříček ITF[editovat | editovat zdroj]

Žebříček ženských týmů ITF
Poř. země body změna
1. Francie Francie 25 280,00 2
2. Česko Česko 22 700,00 1
3. USA Spojené státy 20 115,00 1
4. Austrálie Austrálie 14 160,00
5. Bělorusko Bělorusko 11 880,00
6. Rumunsko Rumunsko 7 562,50
7. Německo Německo 6 822,50
8. Španělsko Španělsko 5 532,50
9. Švýcarsko Švýcarsko 4 735,00
10. Belgie Belgie 4 050,00
vydán 11. listopadu 2019[17]
Poř. země body změna
11. Spojené království Velká Británie 4 035,00
12. Lotyšsko Lotyšsko 3 782,50
13. Kanada Kanada 3 630,00
14. Japonsko Japonsko 3 455,00
15. Slovensko Slovensko 3 417,50
16. Rusko Rusko 3 080,00
17. Kazachstán Kazachstán 2 482,50
18. Brazílie Brazílie 2 280,00
19. Nizozemsko Nizozemsko 2 095,00
20. Paraguay Paraguay 2 047,50

Týmy na 1. místě žebříčku ITF[editovat | editovat zdroj]

Na 1. místě žebříčku ITF od jeho zavedení v listopadu 2002 se vystřídalo pět týmů.

Č. stát nástup odchod kol v jednom období kol celkem
1. Slovensko Slovensko 20021104a4. listopadu 2002 20031123a23. listopadu 2003 4 4
2. Francie Francie 20031124a24. listopadu 2003 20050918a18. září 2005 7 7
3. Rusko Rusko 20050919a19. září 2005 20091108a8. listopadu 2009 12 12
4. Itálie Itálie 20091109a9. listopadu 2009 20120422a22. dubna 2012 8 8
5. Česko Česko 20120423a23. dubna 2012 20131103a3. listopadu 2013 4 4
Itálie Itálie (2) 20131104a4. listopadu 2013 20140420a20. dubna 2014 2 10
Česko Česko (2) 20140421a21. dubna 2014 20191110a10. listopadu 2019 16 20
Francie Francie (2) 20191111a11. listopadu 2019 úřadující 1 8
Aktualizováno k 3. březnu 2020.[17]
tučně je uvedena rekordní hodnota

Systém přidělování bodů do roku 2019[editovat | editovat zdroj]

Petra Kvitová s pohárem v Moskvě, 2011

Po každém odehraném kole je žebříček aktualizován.

Body každého týmu ve Fed Cupu byly kumulovány ze čtyř posledních ročníků. Větší váhu měly body získané nověji a naopak váha bodů dosažených dříve se snižovala.[18] V celkové sumě tak měly 100% váhu body získané v posledním, předešlém roce, počítané k datu daného kola. Do součtu pak byly přičteny i body získané před dvěma, třemi a čtyřmi lety k danému datu, a to se sníženou váhou, přičemž platilo, že váha bodů dosažených před 2 lety byla 75 %, před 3 lety 50 % a před 4 lety 25 % z jejich původní hodnoty.

Body byly přidělovány pouze vítězným týmům daného kola soutěže. Vítězové ve světových skupinách byli bodováni štědřeji než v kontinentálních zónách, stejně tak i následná kola měla vzestupnou bodovou gradaci. Bonusové body náležely družstvům, která porazila výše postaveného soupeře, ale pouze tehdy, jestliže byl soupeř umístěn do 75. místa žebříčku. Při volném losu družstvo získalo standardní počet bodů za postup do dalšího kola. Žádné body také nebyly přidělovány z eventuálních turnajů útěchy.[18]

V 1., 2. a 3. skupinách tří kontinentálních zón byly body každého týmu vytvořeny na základě jeho výsledného postavení ve skupině. Suma bodového ohodnocení závisela na počtu týmů, které se daný rok soutěže zúčastnil. Nicméně maximální bodový strop byl v každé skupině neměnný.[18]

Skupina fáze předešlý rok – 2 roky – 3 roky – 4 roky
Světová skupina I finále 8 000 6 000 4 000 2 000
semifinále 6 000 4 500 3 000 1 500
čtvrtfinále 4 000 3 000 2 000 1 000
baráž 2 000 1 500 1 000 500
Světová skupina II 1. kolo 1 500 1 125 750 375
baráž 1 000 750 500 250
1. skupina zóny základní blok a baráž maximálně 1 000 bodů
2. skupina zóny základní blok a baráž maximálně 400 bodů
3. skupina zóny základní blok a baráž maximálně 160 bodů
Žebříček soupeře bonus
1. 200
2.–5. 180
6.–10. 150
11.–20. 100
21.–30. 80
31.–50. 50
51.–75. 30

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Fed Cup následuje Davis Cup. Od příštího roku se v šestidenním finále utká 12 zemí [online]. 2018-06-27 [cit. 2019-07-07]. Dostupné online. 
  2. a b c d Fed Cup Format [online]. International Tennis Federation [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Fed Cup History [online]. ITF [cit. 2017-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. FED CUP COMMITTEE [online]. Fed Cup [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Francie díky třem bodům Mladenovicové vyhrála po 16 letech Fed Cup [online]. TenisPortal.cz, 2019-11-10 [cit. 2019-11-14]. Dostupné online. 
  6. Fed Cup Finals rescheduled for 2021 [online]. Fed Cup, 26-06-2020 [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Stepanek leads Czech Republic to victory, Davis Cup Web, 18.11.2012
  8. Třetí den finále: Berdych Ferrerovi podlehl, Španěly dorazil Štěpánek. iDNES.cz [online]. 2012-11-18 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. 
  9. Fed Cup Final #Trivia [online]. Twitter /Fed Cup account/, 2016-10-26 [cit. 2016-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. TenisPortal.cz, ČTK, Ondřej Jirásek. Splněný fedcupový sen: Češky slaví hattrick! [online]. Tenisportal.cz, 2016-11-13 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online. 
  11. Mezinárodní tenisová federace. ITF announces record Fed Cup investment for 2019 [online]. Tenisportal.cz, 2018-08-24 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  12. Mezinárodní tenisová federace. ITF announces record Fed Cup investment for 2019 [online]. Tenisportal.cz, 2018-08-24 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  13. Tenisový Fed Cup ženských týmů se mění na Billie Jean King Cup. iDNES.cz [online]. 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. 
  14. VOJKŮVKA, Jan. Fed Cup oblékne nové barvy. ITF oznámila novinky ženské týmové soutěže [online]. Tenisový svět.cz, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. 
  15. ITF to debut Billie Jean King Cup in 2021 [online]. WTA Tennis, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Fed Cup Rules & Regulations [online]. International Tennis Federation, 13-01-2016 [cit. 2016-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. a b Billie Jean King Cup Ranking [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. 
  18. a b c How the Rankings Work [online]. International Tennis Federation. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]