ATP Challenger Tour

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

ATP Challenger Tour, do roku 2008 existující pod názvem ATP Challenger Series, je mužský profesionální okruh mezinárodních tenisových turnajů. Nejvyšší kategorii mužského tenisu tvoří okruh ATP Tour. Události Challenger Tour jsou druhou nejvyšší úrovní a nejnižší třetí se pak skládá z turnajů Futures pořádaných mužským okruhem ITF (ITF Men's Circuit).

ATP Challenger Tour je organizován Asociací profesionálních tenistů. Tím se odlišuje od ženského tenisu, v němž se pod nejvyšší úrovní WTA Tour nachází ženský okruh ITF (ITF Women's Circuit) pořádaný Mezinárodní tenisovou federací.

Hráči získávají za výsledky na ATP Challenger Tour body do žebříčku ATP, čímž mají v případě dobrých výkonů přístup do kvalifikací turnajů série ATP Tour a mohou se etablovat v nejvyšší profesionální úrovni.

ATP Challenger Tour 2011 obsahovala 15 turnajů nejvyšší kategorie tzv. Tretorn SERIE+ a dalších přibližně 150 turnajů s rozpočtem od 35 tisíc do 150 tisíc dolarů. V roce 2019 se série skládala ze 158 turnajů, z toho dvacet událostí proběhlo v kategorii Challenger 125, sedm v Challenger 110, jedenáct v Challenger 100, dvacet jedna v Challenger 90 a devadesát devět v Challenger 80. Od sezóny 2020 byla zavedena nejnižší kategorie Challenger 50 pro třicet dva hráčů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První série celkem osmnácti challengerů se odehrála v roce 1978 a byla na úrovni dnešního okruhu ATP Tour. Debutové dva turnaje se hrály od 8. ledna, první v Aucklandu a druhý v Hobartu. Následující přišly na území Spojených států, první v týdnu od 18. června a další pak od 18. srpna. Jejich dějištěm se staly Shreveport, Birmingham, Asheville, Raleigh, Hilton Head, Virginia Beach, Wall, Cape Cod a Lancaster.

Po jednoměsíční přestávce následovaly dva turnaje od 24. a 25. září v Tinton Falls a v hlavním nebraském městě Lincolnu. Poté se konala událost v utažském Salt Lake City následována souběžně konanými turnaji v Tel Avivu a San Ramonu. Pokračovaním byl turnaj v Pasadeně a k zakončení okruhu došlo v japonském Kjótu. Pro srovnání v sezóně 2008 obsahovala listina 178 challengerů hraných ve více než čtyřiceti státech světa.

Finanční odměny a distribuce bodů[editovat | editovat zdroj]

Rozpočet challengerů se pohybuje v rozmezí od 35 000 až do 162 480 dolarů. Některé z nich zajišťují bezplatné stravování a ubytování (Hospitality), od čehož se také odvíjí vyšší částka přidělovaných bodů konkrétní událostí.

Hráči se získané body kumulují za období posledních 52 týdnů. Zisk 400 bodů v tomto období by znamenal umístění okolo 100. místa na žebříčku ATP, připsání si 200 bodů pak umístění okolo 200. příčky, 100 bodů pohyb okolo 350. pozice a 50 bodů přítomnost v okolí 500. místa. Body získané na challengerech, tak umožňují tenistovi s růstem výkonnosti rychlejší vzestup klasifikací ATP.

Distribuce bodů[editovat | editovat zdroj]

2020[editovat | editovat zdroj]

ATP Challenger Tour 2020[1]
Kategorie dotace Dvouhra Čtyřhra
vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole 32 v kole 48 v kole VQ vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole
Challenger 125 162 480 $
137 560 €
125 75 45 25 10 5 0 1 125 75 45 25 0
Challenger 110 135 400 $
114 800 €
110 65 40 20 9 5 0 1 110 65 40 20 0
Challenger 100 108 320 $
92 040 €
100 60 35 18 8 5 0 1 100 60 35 18 0
Challenger 90 81 240 $
69 280 €
90 55 33 17 8 5 0 1 90 55 33 17 0
Challenger 80 54 160 $
46 660 €
80 48 29 15 7 4 0 1 80 48 29 15 0
Challenger 50 35 000 $
30 000 €
50 30 15 7 4 0 N/A 1 50 30 15 7 0
VQ – vítěz kvalifikace

Kvalita hráčů[editovat | editovat zdroj]

Challengerů se obvykle účastní tenisté, kteří byli úspěšní v nejnižší třetí turnajové úrovni Futures, která je součástí ATP Tour. Díky nižšímu bodovému hodnocení hraje challengery největší skupina hráčů pohybujících se mezi 100. až 500. místem žebříčku.

Výjimku tvoří druhý týden grandslamů, kdy většina hráčů z první stovky na této události vypadne. Ti se poté snaží získat divokou kartu k účasti na challengerech konaných v tomto období.

Tretorn Serie+[editovat | editovat zdroj]

Firma Tretorn poskytovala ATP Challenger Tour od února 2007 oficiální tenisové míče a v rámci tohoto okruhu vznikla elitní série turnajů s rozpočtem od 100 000+ dolarů nazvaná Tretorn Serie+. Společnost obnovila v roce 2010 sponzorství Asociace profesionálních tenistů (ATP), které pokračovalo do konce sezóny 2011.

Rekordy[editovat | editovat zdroj]

Aktualizováno po sezóně 2019.[2]

Nejvyšší počet 7 titulů z jediného turnaje získal Korejec I Hjung-tchäk v Soulu, následován 6 trofejemi Marcose Daniela v Bogotě. Maximální počet 6 trofejí z jediné sezóny si odvezli Tunisan Júnis Al Ajnáví (1998), Juan Ignacio Chela (2001) a Facundo Bagnis (2016). Nejdelší finále trvalo 3.31 hodiny. Sehráli jej Somdev Devvarman a Daniel Nguyen ve Winnetce 2015.[2]

Nejdelší šňůru 24zápasové neporazitelnosti v jedné sezóně zaznamenal Argentinec Juan Ignacio Chela v roce 2001. Nejlepší poměr finále 16–2 drží Slovinec Aljaž Bedene. Nejdelší období mezi dvěma tituly dosáhl Španěl David Ferrer, když zvítězil v Manerbiu 2002 a poté až v Monterrey 2018 (proluka 16 let a 1 měsíce). Nejvýše postaveným tenistou na žebříčku, jenž zasáhl do turnaje byla světová osmička Rainer Schüttler v Braunschweigu 2003.[2]

Nejmladším šampionem dvouhry se stal Američan Michael Chang v 15 letech a 7 měsících na turnaji v Las Vegas 1987; zároveň tím ustanovil rekord nejmladšího vítěze v rámci debutového startu na challengerech i nejmladšího finalisty vůbec. Jako nejmladší vyhrál zápas v hlavní soutěži Kanaďan Félix Auger-Aliassime v Granby 2015, když mu bylo 14 let a 11 měsíců. V zápase dvouhry tak dokázal zvítězit jako první hráč narozený v roce 2000 či později.[2]

Po sobě jdoucí tituly z challengeru a okruhu ATP Tour vybojovali Belgičan David Goffin (2014: Tampere / Kitzbühel), Američan Ryan Harrison (2017: Dallas / Memphis), Španěl Pablo Andújar (2018: Alicante / Marrákeš) a Jo-Wilfried Tsonga (2019: Cassis / Méty).[2]

Nejvíce titulů[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[2]
Poř. tenista tituly
1. Čínská Tchaj-pej Lu Jan-sun 29
2. Izrael Dudi Sela 23
3. Itálie Paolo Lorenzi 21
4. Argentina Carlos Berlocq 19
5. Japonsko Go Soeda 18
6. Argentina Máximo González 17
Slovinsko Blaž Kavčič
Čtyřhra[2]
Poř. tenista tituly
1. Thajsko Sančai Ratiwatana 48
2. Thajsko Sončat Ratiwatana 46
3. Jihoafrická republika Rik de Voest 37
4. Brazílie André Sá 34
5. Argentina Horacio Zeballos 34

Nejstarší vítězové[editovat | editovat zdroj]

Nejstarším vítězem turnaje se stal Chorvat Ivo Karlović, když na challengeru Calgary National Bank 2018 triumfoval ve věku 39 let, 7 měsíců a 23 dní.[3][2] Karlović také postoupil jako nejstarší hráč do finále, které odehrál v Houstonu 2019 ve 40 letech a 8 měsících.[2]

Tenista[2] věk titul
Chorvatsko Ivo Karlović 39 let a 7 měsíců Calgary 2018
Belgie Dick Norman 38 let a 1 měsíc Ciudad de México 2009
Francie Stéphane Robert 37 let a 8 měsíců Burnie 2018
Austrálie Bob Carmichael 37 let a 6 měsíců Hobart 1978
Francie Stéphane Robert 37 let a 5 měsíců Kóbe 2017
Španělsko Tommy Robredo 37 let a 1 měsíc Parma 2019
Poznaň 2019
Dominikánská republika Víctor Estrella Burgos 37 let Santo Domingo 2017

Nejvíce vyhraných zápasů[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce vyhraných zápasů v kariéře
Poř. tenista[2] výhry–prohry
1. Španělsko Rubén Ramírez Hidalgo 423–285
2. Itálie Paolo Lorenzi 414–255
3. Japonsko Go Soeda 397–222
4. Čínská Tchaj-pej Lu Jan-sun 369–143
5. Argentina Carlos Berlocq 350–169
Nejvíce vyhraných zápasů v sezóně
Poř. tenista[2] výhry
1. Argentina Carlos Berlocq 57
2. Austrálie Jordan Thompson 52
3. Jugoslávie/Srbsko Boris Pašanski 51
4. Španělsko Iñigo Cervantes 50
Brazílie Rogério Dutra da Silva
Slovinsko Blaž Kavčič

Nejníže postavení vítězové turnaje (od 2000)[editovat | editovat zdroj]

Poř. tenista[2] ATP titul
1. Česko Petr Luxa 848. Istanbul 2002
2. Austrálie Max Purcell 762. Kimčchon 2016
3. Argentina Gastón Gaudio 762. Tunis 2009
4. Jižní Korea Lim Yong-kyu 760. Pusan 2010
5. USA John Isner 745. Lexington 2007

Výběr turnajů[editovat | editovat zdroj]

Challenger 125[editovat | editovat zdroj]

Challenger 110[editovat | editovat zdroj]

Challenger 100[editovat | editovat zdroj]

ATP Challenger Tour obsahuje další turnaje v kategoriích Challenger 90, Challenger 80 a Challenger 50.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP Challenger Tour na anglické Wikipedii.

  1. 2020 ATP Official Rulebook / IX. FedEx ATP Rankings [PDF]. ATP Tour, Inc., 2019 [cit. 2020-01-15]. S. 223–224. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m ATP Challenger Tour by the numbers [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2020-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MEISELES, Josh. Karlovic Becomes Oldest Challenger Champion [online]. ATP World Tour [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]