Rajeev Ram

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rajeev Ram
Rajeev Ram na French Open 2022
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození18. března 1984 (38 let)
Místo narozeníDenver, Colorado,
Spojené státy americké[1]
BydlištěCarmel, Indiana,
Spojené státy americké[1]
Výška193 cm[1]
Hmotnost84 kg[1]
Profesionál od2004
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek7 576 111 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů57–93
Tituly2 ATP, 7 challengerů, 2 Futures
Nejvyšší umístění56. místo (18. dubna 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2013, 2016)
French Open1. kolo (2010, 2016)
Wimbledon2. kolo (2013)
US Open2. kolo (2013, 2015)
Čtyřhra
Poměr zápasů389–286
Tituly25 ATP, 16 challengerů, 5 Futures
Nejvyšší umístění1. místo (3. října 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2020)
French Openčtvrtfinále (2011, 2019, 2020, 2022)
Wimbledonsemifinále (2016, 2021, 2022)
US Openvítěz (2021, 2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůfinále (2016, 2020)
Olympijské hry2. kolo (2016, 2021)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2019, 2021)
French Openčtvrtfinále (2017, 2021)
Wimbledon3. kolo (2011, 2021)
US Openfinále (2016)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hryStříbrná medaile stříbro (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221004a4. října 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
stříbro Rio de Janeiro 2016 smíšená čtyřhra

Rajeev Ram (* 18. března 1984 Denver, Colorado) je americký profesionální tenista a stříbrný olympijský medailista ze smíšené čtyřhry Riodejaneirské olympiády 2016, do níž nastoupil s Venus Williamsovou. Od října 2022 je světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se stal jako padesátý sedmý deblista od zavedení klasifikace v březnu 1976, devatenáctý Američan v pořadí a ve 38 letech jako historicky nejstarší jednička v prvním období.[2][3] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové a dvacet pět deblových turnajů, včetně tří grandslamových. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devět titulů ve dvouhře a dvacet jedna ve čtyřhře.[4]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2016 na 56. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2022 na 1. místě. Trénují ho Bryan Smith a Billy Heiser.[1]

Na nejvyšší grandslamové úrovni ovládl s Češkou Barborou Krejčíkovou smíšenou soutěž Australian Open 2019 a 2021.[5] Po boku Brita Joea Salisburyho triumfoval v mužské čtyřhře na Australian Open 2020 a na US Open v letech 2021 a 2022. Ziskem titulu z Melbourne až při své 58. účasti překonal grandslamový rekord otevřené éry nejdéle čekajícího hráče na první trofej v mužském deblu, který s 55 účastmi držel Martin Damm.[6] S krajanem Brianem Bakerem odešli poraženi z finále juniorské čtyřhry ve Wimbledonu 2002, když nestačili na rumunskou dvojici Florin Mergea a Horia Tecău.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Týmové soutěže[editovat | editovat zdroj]

V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2021 utkáním základní skupiny finálového turnaje proti Itálii, v němž vyhrál čtyřhru po boku Jacka Socka. Američané přesto odešli poraženi 1:2 na zápasy. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 4–1 ve čtyřhře.[7]

Spojené státy americké reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde do mužské čtyřhry nastoupil s Brianem Bakerem díky žebříčkové ochraně. Soutěž opustili ve druhém kole po prohře od rakouského páru Oliver Marach a Alexander Peya. Po boku Venus Williamsové vybojoval stříbrnou medaili ve smíšené čtyřhře. Do finále postoupili přes čtvrtý nasazený indický pár Sania Mirzaová a Rohan Bopanna, aby následně skončili na raketách krajanů Bethanie Mattekové-SandsovéJacka Socka.

Zúčastnil se také odložených Her XXXII. olympiády v Tokiu, kde nastoupil s Francesem Tiafoem do mužské čtyřhry. Ve druhém kole podlehli pozdějším stříbrným medailistům Marinu Čilićovi s Ivanem Dodigem z Chorvatska. Na úvod mixu pak vypadl s Bethanií Mattekovou-Sandsovou.

Profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na RCA Chamionships 2002 v domovském Indianapolisu, kam obdržel divokou kartu. Na úvod podlehl chilskému hráči Nicolási Massúovi. V roce 2003 si na témže turnaji připsal první vyhraný zápas na okruhu, když opět na divokou kartu zdolal Rusa Igora Levina. Debutový singlový titul přišel na newportském Hall of Fame Tennis Championships 2009 v Rhode Islandu, na nějž zavítal jako 181. hráč žebříčku ATP a do hlavní soutěže prošel až jako šťastný poražený z kvalifikace. V posledních třech dnech turnaje odehrál osm zápasů, čtyři v singlu a čtyři v deblu, což znamenalo více než 12 hodin strávených na dvorci. Ve finále dvouhry zdolal třetího nasazeného Sama Querreyho a bodový zisk jej posunul na 108. příčku. Vedle toho triumfoval i ve čtyřhře s Australanem Jordanem Kerrem po výhře nad dvojicí Michael Kohlmann a Rogier Wassen. Jako první od roku 1987 a Dana Goldieho tak v Newportu získal trofeje z obou soutěží.[1]

Premiérový vítězný zápas v sérii ATP Masters zažil na březnovém BNP Paribas Open 2016 po výhře nad šťastným poraženým kvalifikantem Noahem Rubinem, aby jej poté zastavil sedmnáctý nasazený Australan Bernard Tomic.[1]

V rámci kategorie Masters se do osmifinále poprvé podíval na srpnovém Rogers Cupu 2016, kde na jeho raketě zůstali ekvádorský kvalifikant Emilio Gómez a třináctý nasazený Francouz Lucas Pouille. Ve třetím kole jej vyřadila japonská turnajová trojka Kei Nišikori ve dvou setech.[1]

Debut v hlavní singlové soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal na French Open 2010, kde na úvod vypadl s Kazachem Jurijem Ščukinem. Semifinále mužské čtyřhry si v páru s krajanem Scottem Lipskym zahrál na US Open 2014 a také ve Wimbledonu 2016 po boku Jihoafričana Ravena Klaasena.[1]

S Joem Salisburym vytvořil ve čtyřhře Australian Open 2020 jedenáctou nasazenou dvojici. Ve finále zdolali Australany hrající na divokou kartu Maxe Purcella s Lukem Savillem po dvousetovém průběhu. Zisk třetí společné a první grandslamové trofeje z mužského debla jej premiérově posunul na 5. místo žebříčku ATP pro čtyřhru.[6]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Ram je Američan indického původu. Jeho rodiče Raghav a Sushma Ramovi pocházejí z indického Bengalúru.

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 4 (3–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2020 Australian Open tvrdý Spojené království Joe Salisbury Austrálie Max Purcell
Austrálie Luke Saville
6–4, 6–2
Finalista 2021 Australian Open tvrdý Spojené království Joe Salisbury Chorvatsko Ivan Dodig
Slovensko Filip Polášek
3–6, 4–6
Vítěz 2021 US Open tvrdý Spojené království Joe Salisbury Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
3–6, 6–2, 6–2
Vítěz 2022 US Open (2) tvrdý Spojené království Joe Salisbury Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski
7–6(7–4), 7–5

Smíšená čtyřhra: 3 (2–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2016 US Open tvrdý USA Coco Vandewegheová Německo Laura Siegemundová
Chorvatsko Mate Pavić
4–6, 4–6
Vítěz 2019 Australian Open tvrdý Česko Barbora Krejčíková Austrálie Astra Sharmaová
Austrálie John-Patrick Smith
7–6(7–3), 6–1
Vítěz 2021 Australian Open (2) tvrdý Česko Barbora Krejčíková Austrálie Samantha Stosurová
Austrálie Matthew Ebden
6–1, 6–4

Finále na Turnaji mistrů[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 2 (0–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek finále
Finalista 2016 Londýn, Velká Británie tvrdý (h) Jižní Afrika Raven Klaasen Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
6–2, 1–6, [8–10]
Finalista 2021 Turín, Itálie tvrdý (h) Spojené království Joe Salisbury Francie Nicolas Mahut
Francie Pierre-Hugues Herbert
4–6, 6–7(0–7)

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (3–1 Č)
Turnaj mistrů (0–2 Č)
ATP Masters Series /
ATP Tour Masters 1000 (5–2 Č)
ATP International Series Gold /
ATP Tour 500 (4–3 Č)
ATP International Series /
ATP Tour 250 (2–1 D; 13–12 Č)

Dvouhra: 3 (2–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 12. července 2009 Newport, Spojené státy tráva USA Sam Querrey 6–7(3–7), 7–5, 6–3
Vítěz 2. 19. července 2015 Newport, Spojené státy (2) tráva Chorvatsko Ivo Karlović 7–6(7–5), 5–7, 7–6(7–2)
Finalista 1. 21. února 2016 Delray Beach, Spojené státy tvrdý USA Sam Querrey 4–6, 6–7(6–8)

Čtyřhra: 45 (25–20)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 22. srpna 2005 New Haven, Spojené státy tvrdý USA Bobby Reynolds Argentina Gastón Etlis
Argentina Martin Rodríguez
4–6, 3–6
Vítěz 1. 11. ledna 2009 Čennaj, Indie tvrdý USA Eric Butorac Švýcarsko Jean-Claude Scherrer
Švýcarsko Stanislas Wawrinka
6–3, 6–4
Vítěz 2. 12. července 2009 Newport, Spojené státy tráva Austrálie Jordan Kerr Německo Michael Kohlmann
Nizozemsko Rogier Wassen
6–7(6–8), 7–6(9–7), [10–6]
Vítěz 3. 4. října 2009 Bangkok, Thajsko tvrdý USA Eric Butorac Španělsko Guillermo García-López
Německo Mischa Zverev
7–6(7–4), 6–3
Vítěz 4. 25. července 2010 Atlanta, Spojené státy tvrdý USA Scott Lipsky Indie Rohan Bopanna
Belgie Kristof Vliegen
6–3, 6–7(4–7), [12–10]
Finalista 2. 6. února 2011 Johannesburg, Jihoafrická republika tvrdý USA Scott Lipsky USA James Cerretani
Kanada Adil Shamasdin
3–6, 6–3, [7–10]
Vítěz 5. 13. února 2011 San Jose, Spojené státy tvrdý (h) USA Scott Lipsky Kolumbie Alejandro Falla
Belgie Xavier Malisse
6–4, 4–6, [10–8]
Vítěz 6. 27. února 2011 Delray Beach, Spojené státy tvrdý USA Scott Lipsky Německo Christopher Kas
Rakousko Alexander Peya
4–6, 6–4, [10–3]
Vítěz 7. 23. září 2012 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Srbsko Nenad Zimonjić Slovensko Lukáš Lacko
Slovensko Igor Zelenay
6–2, 4–6, [10–6]
Finalista 3. 13. července 2014 Newport, Spojené státy tráva Izrael Jonatan Erlich Austrálie Lleyton Hewitt
Austrálie Chris Guccione
5–7, 4–6
Vítěz 8. 21. června 2015 Halle, Německo tráva Jižní Afrika Raven Klaasen Indie Rohan Bopanna
Rumunsko Florin Mergea
7–6(7–5), 6–2
Finalista 4. 4. října 2015 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý (h) Jižní Afrika Raven Klaasen Filipíny Treat Conrad Huey
Finsko Henri Kontinen
6–7(4–7), 2–6
Finalista 5. 2. dubna 2016 Miami, Spojené státy tvrdý Jižní Afrika Raven Klaasen Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
7–5, 1–6, [7–10]
Finalista 6. 21. května 2016 Ženeva, Švýcarsko (2) antuka Jižní Afrika Raven Klaasen USA Sam Querrey
USA Steve Johnson
4–6, 1–6
Vítěz 9. 19. června 2016 Halle, Německo (2) tráva Jižní Afrika Raven Klaasen Polsko Łukasz Kubot
Rakousko Alexander Peya
7–6(7–5), 6–2
Vítěz 10. 1. října 2016 Čcheng-tu, ČLR tvrdý Jižní Afrika Raven Klaasen Španělsko Pablo Carreño Busta
Polsko Mariusz Fyrstenberg
7–6(7–2), 7–5
Finalista 7. 9. října 2016 Tokio, Japonsko tvrdý Jižní Afrika Raven Klaasen Španělsko Marcel Granollers
Polsko Marcin Matkowski
2–6, 6–7(4–7)
Finalista 8. 20. listopadu 2016 Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království tvrdý (h) Jižní Afrika Raven Klaasen Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
6–2, 1–6, [8–10]
Vítěz 11. 26. února 2017 Delray Beach, USA tvrdý Jižní Afrika Raven Klaasen Filipíny Treat Conrad Huey
Bělorusko Max Mirnyj
7–5, 7–5
Vítěz 12. 18. března 2017 Indian Wells, USA tvrdý Jižní Afrika Raven Klaasen Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–7(1–7), 6–4, [10–8]
Finalista 9. 17. června 2017 s-Hertogenbosche, Nizozemsko tráva Jižní Afrika Raven Klaasen Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
3–6, 4–6
Vítěz 13. 23. července 2017 Newport, Spojené státy tráva Pákistán Ajsám Kúreší Austrálie Matt Reid
Austrálie John-Patrick Smith
6–4, 4–6, [10–7]
Vítěz 14. 1. října 2017 Šen-čen, Čína tvrdý Rakousko Alexander Peya Chorvatsko Nikola Mektić
USA Nicholas Monroe
6–3, 6–2
Vítěz 15. 6. května 2018 Mnichov, Německo antuka Chorvatsko Ivan Dodig Chorvatsko Nikola Mektić
Rakousko Alexander Peya
6–3, 7–5
Finalista 10. 26. května 2018 Ženeva, Švýcarsko antuka Chorvatsko Ivan Dodig Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić
6–3, 6–7(3–7), [9–11]
Finalista 11. 29. července 2018 Atlanta, Spojené státy tvrdý USA Ryan Harrison USA Nicholas Monroe
Austrálie John-Patrick Smith
6–3, 6–7(5–7), [8–10]
Finalista 12. 30. září 2018 Šen-čen, ČLR tvrdý Švédsko Robert Lindstedt Japonsko Ben McLachlan
Spojené království Joe Salisbury
6–7(5–7), 6–7(4–7)
Vítěz 16. 21. října 2018 Moskva, Rusko tvrdý (h) USA Austin Krajicek Bělorusko Max Mirnyj
Rakousko Philipp Oswald
7–6(7–4), 6–4
Vítěz 17. 4. listopadu 2018 Paříž, Francie tvrdý (h) Španělsko Marcel Granollers Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
6–4, 6–4
Finalista 13. 6. ledna 2019 Brisbane, Austrálie tvrdý Spojené království Joe Salisbury Nový Zéland Marcus Daniell
Nizozemsko Wesley Koolhof
4–6, 6–7(6–8)
Vítěz 18. 2. března 2019 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý Spojené království Joe Salisbury Japonsko Ben McLachlan
Německo Jan-Lennard Struff
7–6(7–4), 6–3
Finalista 14. 23. června 2019 Queen's Club, Londýn, Velká Británie tráva Spojené království Joe Salisbury Španělsko Feliciano López
Spojené království Andy Murray
6–7(6–8), 7–5, [5–10]
Finalista 15. 20. října 2019 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Spojené království Joe Salisbury Německo Kevin Krawietz
Německo Andreas Mies
6–7(1–7), 3–6
Vítěz 19. 27. října 2019 Vídeň, Rakousko (2) tvrdý (h) Spojené království Joe Salisbury Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–4, 6–7(5–7), [10–5]
Vítěz 20. 2. února 2020 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Spojené království Joe Salisbury Austrálie Max Purcell
Austrálie Luke Saville
6–4, 6–2
Finalista 16. 21. února 2021 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Spojené království Joe Salisbury Chorvatsko Ivan Dodig
Slovensko Filip Polášek
3–6, 4–6
Finalista 17. 16. května 2021 Řím, Itálie antuka Spojené království Joe Salisbury Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
4–6, 6–7(4–7)
Finalista 18. 25. června 2021 Eastbourne, Velká Británie tráva Spojené království Joe Salisbury Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
4–6, 3–6
Vítěz 21. 15. srpna 2021 Toronto, Kanada tvrdý Spojené království Joe Salisbury Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
6–3, 4–6, [10–3]
Vítěz 22. 10. září 2021 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Spojené království Joe Salisbury Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
3–6, 6–2, 6–2
Finalista 19. 31. října 2021 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Spojené království Joe Salisbury Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
4–6, 2–6
Finalista 8. 21. listopadu 2021 Turnaj mistrů, Turín, Itálie tvrdý (h) Spojené království Joe Salisbury Francie Nicolas Mahut
Francie Pierre-Hugues Herbert
4–6, 6–7(0–7)
Vítěz 23. 18. dubna 2022 Monte Carlo, Monako antuka Spojené království Joe Salisbury Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–4, 3–6, [10–7]
Vítěz 24. 21. srpna 2022 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Spojené království Joe Salisbury Německo Tim Pütz
Nový Zéland Michael Venus
7–6(7–4), 7–6(7–5)
Vítěz 25. 9. září 2022 US Open, New York, Spojené státy (2) tvrdý Spojené království Joe Salisbury Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski
7–6(7–4), 7–5

Zápasy o olympijské medaile[editovat | editovat zdroj]

Smíšená čtyřhra: 1 (1 stříbro)[editovat | editovat zdroj]

Medaile datum turnaj spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Stříbro 14. srpna 2016 Rio de Janeiro, Brazílie USA Venus Williamsová USA Bethanie Matteková-Sandsová
USA Jack Sock
7–6(7–3), 1–6, [7–10]

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2002 Wimbledon tráva USA Brian Baker Rumunsko Florin Mergea
Rumunsko Horia Tecău
4–6, 6–4, 4–6

Postavení na žebříčku ATP na konci sezóny[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 20182021
Pořadí 1379. 838. 385. 290. 199. 202. 234. 195. 79. 184. 149. 132. 127. 139. 89. 129. 353.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021
Pořadí 1474. 1101. 688. 510. 129. 113. 138. 63. 69. 39. 67. 45. 44. 78. 53. 36. 14. 22. 21. 24. 14. 4.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rajeev Ram na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i Rajeev Ram na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20221004a4. října 2022
  2. EICHENHOLZ, Andrew. Team-Minded Rajeev Ram Climbs To Doubles World No. 1: 'It's Pretty Amazing'. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-10-03 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. BERKOK, John. Ranking Reaction: Rafael Nadal back up to No. 2, kicking off 580th career week in Top 2. Tennis.com [online]. 2022-10-03 [cit. 2022-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Rajeev Ram na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20221004a4. října 2022
  5. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Krejčíková vyhrála třetí rok po sobě smíšenou čtyřhru na Australian Open!. www.tenisportal.cz [online]. 2021-02-20 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. 
  6. a b Salisbury/Ram Win First Grand Slam Doubles Title At Australian Open [online]. ATP Tour, Inc., 2020-02-02 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Rajeev Ram na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20221004a4. října 2022

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

                                Žebříček ATP                                                                       Žebříček WTA                                
Mužská dvouhra20221003a3. října 2022
Poř. tenista body posun
1. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 6 740
2. Španělsko Rafael Nadal (ESP) 5 810 1
3. Norsko Casper Ruud (NOR) 5 645 1
4.  Daniil Medveděv 5 065
5. Německo Alexander Zverev (GER) 5 040
6. Řecko Stefanos Tsitsipas (GRE) 4 810
7. Srbsko Novak Djoković (SRB) 3 820
8. Spojené království Cameron Norrie (GBR) 3 445
9.  Andrej Rubljov 3 345
10. Polsko Hubert Hurkacz (POL) 3 175 1
Ženská dvouhra20221003a3. října 2022
Poř. tenistka body posun
1. Polsko Iga Świąteková (POL) 10 180
2. Tunisko Ons Džabúrová (TUN) 4 885
3. Estonsko Anett Kontaveitová (EST) 4 010 1
4. Španělsko Paula Badosová (ESP) 3 934 1
5.  Aryna Sabalenková 3 470 1
6. USA Jessica Pegulaová (USA) 3 447 1
7. Řecko Maria Sakkariová (GRE) 3 355
8. USA Coco Gauffová (USA) 3 047
9. Rumunsko Simona Halepová (ROU) 3 025
10. Francie Caroline Garciaová (FRA) 2 930
Mužská čtyřhra20221003a3. října 2022
Poř. tenista body posun
1. USA Rajeev Ram (USA) 7 190 1
2. Spojené království Joe Salisbury (GBR) 7 100 1
3. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 6 690 1
4. Spojené království Neal Skupski (GBR) 6 540 1
5. Nizozemsko Jean-Julien Rojer (NED) 5 170
6. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 5 005
7. Nový Zéland Michael Venus (NZL) 4 680
8. Německo Tim Pütz (GER) 4 575
9. Chorvatsko Mate Pavić (CRO) 4 450
10. Chorvatsko Nikola Mektić (CRO) 4 245
Ženská čtyřhra20221003a3. října 2022
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 7 365
2. Česko Barbora Krejčíková (CZE) 6 222
3. Belgie Elise Mertensová (BEL) 5 575
4.   Veronika Kuděrmetovová 5 175
5. USA Coco Gauffová (USA) 4 560
6. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 445
7. Mexiko Giuliana Olmosová (MEX) 4 400 1
8. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 4 305 2
9. Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT) 4 190 2
10. Ukrajina Ljudmila Kičenoková (UKR) 4 180 1