Jelena Rybakinová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jelena Rybakinová
Елена Рыбакина
Rybakinová na French Open 2021
StátRuskoRusko Rusko (2013–2018)
KazachstánKazachstán Kazachstán (2018–)
Datum narození17. června 1999 (23 let)
Místo narozeníMoskva, Rusko[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek6 302 608 USD
Dvouhra
Poměr zápasů237–113
Tituly3 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění12. místo (17. ledna 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2020)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledonvítězka (2022)
US Open3. kolo (2021)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry4. místo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů44–44
Tituly0 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění48. místo (18. října 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2020)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Open1. kolo (2019)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2021)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupzákladní skupina finále (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221003a3. října 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelena Rybakinová (rusky: Елена Андреевна Рыбакина, Jelena Andrejevna Rybakina; * 17. června 1999 Moskva) je kazachstánská profesionální tenistka, která do června 2018 reprezentovala rodné Rusko.[2][3] Na grandslamu vyhrála dvouhru ve Wimbledonu 2022 jako první kazachstánský vítěz grandslamové dvouhry v historii. Stala se i prvním zástupcem kazachstánského tenisu v singlovém semifinále a finále grandslamu. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála tři singlové turnaje. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[4]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v lednu 2022 na 12. místě a ve čtyřhře v říjnu 2021 na 48. místě. Trénuje ji Stefano Vukov.[1]

V juniorském tenise si zahrála semifinále Australian Open 2017 a French Open 2017. Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF nejvýše figurovala v listopadu 2017 na 3. místě.[2][5]

V kazachstánském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2021 córdobskou světovou baráží proti Argentině, v níž podlehla Carléové a porazila Podoroskou. Argentinky zvítězily 3:2 na zápasy. V kvalifikačním kole 2022 přispěla dvěma body k postupu Kazachstánek do finálové skupiny, když v duelu s Německem přehrála Siegemundovou i Kerberovou. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupila k dvěma mezistátním utkáním s bilancí 3–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[6]

Kazachstán reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde postoupila do semifinále ženské dvouhry přes Španělku Garbiñe Muguruzaovou. Následně však prohrála oba zápasy, nejdříve se Švýcarkou Belindou Bencicovou a v utkání o bronz ztratila s Ukrajinkou Elinou Svitolinovou vedení ve druhé sadě 6–1 a 3–1, a poté i ve třetím setu náskok gamů 4–1.[7]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v prosinci 2014, když na turnaji v Antalyi s dotací 10 tisíc dolarů prošla kvalifikačním sítem. V úvodním kole dvouhry podlehla Slovence Rebecce Šramkové.[4] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v březnu 2018 na kazaňském turnaji s rozpočtem 15 tisíc dolarů. Ve finále přehrála krajanku Darju Nazarkinovou.[4][1]

Na okruhu WTA Tour debutovala říjnovým Kremlin Cupem 2017 v Moskvě, kde v kvalifikaci vyřadila Krejsovou, Martincovou a Kudrjavcevovou. V úvodním kole dvouhry pak podlehla rumunské tenistce Irině-Camelii Beguové.[1] První vítězný zápas dosáhla z pozice 450. hráčky žebříčku na únorovém St. Petersburg Ladies Trophy 2018, na němž po výhrách nad Švýcarkou Timeou Bacsinszkou a Francouzkou Caroline Garciaovou postoupila do čtvrtfinále. V třísetovém duelu s Garciaovou zvládla dva tiebreaky. Premiérově tak porazila členku elitní světové desítky, když Francouzce patřilo 7. místo.[8] Mezi poslední osmičkou však nenašla recept na Němku Julii Görgesovou.[9]

Do semifinále poprvé prošla na travnatém Libéma Open v 's-Hertogenboschi, když do hlavní soutěže prošla po kvalifikačních výhrách nad Štefkovou a McHaleovou. Na její raketě v pavouku dvouhry postupně vypadly Varvara Lepčenková, Alison Van Uytvancková a Kirsten Flipkensová. Zastavila ji až členka světové desítky Kiki Bertensová.[4][1]

Debutové finále na okruhu WTA Tour odehrála jako 106. hráčka světa na antukovém BRD Bucharest Open 2019. Ve čtvrtfinále zdolala druhou nasazenou Viktórii Kužmovou a poté dvě kvalifikantky, nejdříve Italku Martinu Di Giuseppeovou a ve finále Rumunku Patricii Marii Țigovou. Dvacetičtyřletá Țigová nastoupila do prvního turnaje od září 2017, když dlouhodobou absenci způsobilo zranění a v listopadu 2018 narození dcery.[10][1]

Na zářijovém Jiangxi Open 2019 v Nan-čchangu postoupila do boje o titul přes Číňanku Pcheng Šuaj. V závěrečném utkání však uhrála jen dva gemy na 24letou Švédku Rebeccu Petersonovou.[11] Čtvrtfinálové účasti zaznamenala na podzimních Wuhan Open 2019 a Upper Austria Ladies Linz 2019, kde se jejími přemožitelkami staly Aryna Sabalenková, respektive Jeļena Ostapenková. Na lucemburském BGL Luxembourg Open 2019 ji před branami finále zastavila obhájkyně trofeje Görgesová.[4] Bodový zisk však Rybakinovou posunul na nové kariérní maximum, když ve druhé polovině října 2019 figurovala na 37. místě.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu French Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejíž závěrečné fázi vyřadila Japonku Nao Hibinovou. V úvodním kole dvouhry podlehla Češce Kateřině Siniakové. Shodný scénář měl i newyorský US Open 2019, kde nezvládla otevírací duel proti další české reprezentantce Karolíně Muchové.[1]

Vítězka Wimbledonu 2022[editovat | editovat zdroj]

Elena Rybakina & Catherine, Duchess of Cambridge (52206418833).jpg
Elena Rybakina Venus Rosewater Dish 2022 2.jpg
Předání mísy Venus Rosewater z rukou vévodkyně Catherine

Ve Wimbledonu startovala v hlavní soutěži podruhé, když z předchozího ročníku obhajovala osmifinálovou účast. Postup do této fáze si před startem vytyčila za cíl.[12] Jako dvacátá třetí hráčka žebříčku ztratila na cestě do prvního grandslamového semifinále i finále jediný set, když ve čtvrtfinále prohrála se světovou čtyřiačtyřicítkou Ajlou Tomljanovićovou z Austrálie úvodní sadu. Díky agresivnímu pojetí hry dokázala průběh otočit. V utkání zahrála 32 vítězných míčů na 28 nevynuceným chyb, zatímco se soupeřka dopustila 21 nevynucených chyb a připsala si jen 14 winnerů.[13] Do turnaje vstoupila výhrou nad šťastnou poraženou kvalifikantkou Coco Vandewegheovou, poté zdolala dvě členky šesté světové desítky Biancu Andreescuovou a Čeng Čchin-wen a ve čtvrtém kole osmdesátou v pořadí Petru Martićovou. Tím vyrovnala své čtvrtfinálové maximum z French Open 2021. Po vyřazení Tomljanovićové na ni v semifinále nenašla recept ani rumunská šampionka z roku 2019 Simona Halepová. V každém z obou setů ztratila tři hry. Poprvé tak na trávě porazila členku elitní světové dvacítky. V All England Clubu tím ukončila 12zápasovou neporazitelnost rumunské světové osmnáctky, čítající 21 vyhraných setů v řadě.[14]

Ve finále se střetla s tuniskou světovou dvojkou Ons Džabúrovou, která v této fázi grandslamu rovněž debutovala. Podruhé v soutěži prohrála úvodní sadu dvěma ztracenými servisy. Následně však na dvorci již dominovala. Tunisance v každém setu dvakrát promolila servis a sama se již brejku vyvarovala. Celkem odvrátila devět z jedenácti brejkových hrozeb. V turnaji zahrála nejvyšší počet 53 es, čímž potvrdila postavení nejlépe servírující hráčky sezóny. Ve finále jich však nastřílela pouze čtyři a první eso přišlo až v 64. minutě.[12] Výhrou ukončila sérii čtyř finálových porážek. Hráčku z první světové desítky porazila poprvé od čtvrtfinálové výhry s Muguruzaovou na letní olympiádě 2020, konané v červenci 2021. Premiérově také přehrála členku z první světové trojky. Poměr vzájemných utkání s Džabúrovou srovnala na 2–2.[15][16]

Při jedenácté účasti v grandslamových dvouhrách se stala historicky prvním kazachstánským tenistou, jenž ovládl grandslamovou dvouhru; ve 23 letech jako nejmladší wimbledonská finalistka od 21leté Muguruzaové v roce 2015 a nejmladší šampionka od 21leté Kvitové v roce 2011. Kazachstán se stal dvanáctým státem, jehož zástupkyně zvedla nad hlavu mísu Venus Rosewater pro singlové šampionky. Dvouhru na majorech vyhrála jako třetí Asiatka po Číňance Li Na a Japonce Naomi Ósakaové. Vzhledem k nepřidělení žebříčkových bodů se ve světové klasifikaci neposunula výše, ale setrvala na stejné pozici. V All England Clubu představovala čtvrtou nejníže postavenou finalistku od zavedení žebříčku WTA v roce 1975.[15][16][12] V případě zápočtu bodů by se kvalifikovala na závěrečný Turnaj mistryň jako čtvrtá a podle výsledku by zakončila sezónu mezi 3. až 7. místem. Bez přidělení bodů jí v konečné klasifikaci patřila 22. příčka.[17]

Rybakinová jako rodačka z Moskvy, v níž během londýnského grandslamu stále žila, se vyhnula zákazu startu ruských a běloruských tenistů díky nabytí kazachstánského občanství v červenci 2018.[18][19][20]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 2022 Wimbledon tráva Tunisko Ons Džabúrová 3–6, 6–2, 6–2

Zápasy o olympijské medaile[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok místo konání povrch soupeřka výsledek
4. místo 2020 Tokio, Japonsko tvrdý Ukrajina Elina Svitolinová 6–1, 6–7(5–7), 4–6

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–0 D)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0–1 Č)
Premier / WTA 500 (0–3 D)
International / WTA 250 (2–4 D)

Dvouhra: 10 (3–7)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 15. července 2019 Bukurešť, Rumunsko antuka Rumunsko Patricia Maria Țigová 6–2, 6–0
Finalistka 1. 21. září 2019 Nan-čchang, Čína tvrdý Švédsko Rebecca Petersonová 2–6, 0–6
Finalistka 2. 11. ledna 2020 Šen-čen, Čína tvrdý Rusko Jekatěrina Alexandrovová 2–6, 4–6
Vítězka 2. 18. ledna 2020 Hobart, Austrálie tvrdý Čína Čang Šuaj 7–6(9–7), 6–3
Finalistka 3. 16. února 2020 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Nizozemsko Kiki Bertensová 1–6, 3–6
Finalistka 4. 22. února 2020 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý Rumunsko Simona Halepová 6–3, 3–6, 6–7(5–7)
Finalistka 5. 26. září 2020 Štrasburk, Francie antuka Ukrajina Elina Svitolinová 4–6, 6–1, 2–6
Finalistka 6. 9. ledna 2022 Adelaide, Austrálie tvrdý Austrálie Ashleigh Bartyová 3–6, 2–6
Vítězka 3. 9. července 2022 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Tunisko Ons Džabúrová 3–6, 6–2, 6–2
Finalistka 7. 18. září 2022 Portorož, Slovinsko tvrdý Česko Kateřina Siniaková 7–6(7–4), 6–7(5–7), 4–6

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 16. října 2021 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Rusko Veronika Kuděrmetovová Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej
Belgie Elise Mertensová
6–7(1–7), 3–6

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 9 (4–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. listopad 2015 Antalya, Turecko antuka Gruzie Jekatěrine Gorgodzeová 5–7, 7–6(7–3), 3–6
Finalistka 2. listopad 2016 Helsinky, Finsko tvrdý (h) Dánsko Karen Barritzová 3–6, 4–6
Finalistka 3. červen 2017 Fergana, Uzbekistán tvrdý Uzbekistán Sabina Šaripovová 4–6, 6–7(5–7)
Vítězka 1. březen 2018 Kazaň, Rusko tvrdý (h) Rusko Darja Nazarkinová 6–4, 7–6(7–5)
Finalistka 4. duben 2018 Istanbul, Turecko tvrdý Uzbekistán Sabina Šaripovová 6–7(0–7), 4–6
Finalistka 5. leden 2019 Playford, Austrálie tvrdý Rusko Anna Kalinská 4–6, 4–6
Vítězka 2. únor 2019 Launceston, Austrálie tvrdý Rusko Irina Chromačovová 7–5, 3–3skreč
Vítězka 3. březen 2019 Moskva, Rusko tvrdý (h) Ukrajina Ganna Poznichirenková 7–5, 6–0
Vítězka 4. březen 2019 Kazaň, Rusko tvrdý (h) Polsko Urszula Radwańská 6–2, 6–3

Čtyřhra: 4 (4–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. duben 2017 Istanbul, Turecko tvrdý (h) Rusko Jekatěrina Kazionovová Řecko Eleni Daniilidou
Izrael Vlada Ekšibarovová
6–1, 6–3
Vítězka 2. květen 2017 Antalya, Turecko antuka Rusko Amina Anšbaová Rusko Darja Nazarkinová
Rusko Anna Ukolovová
7–5, 4–6, [10–8]
Vítězka 3. březen 2018 Kazaň, Rusko tvrdý (h) Rusko Alena Fominová Rusko Anastasija Frolovová
Rusko Xenija Lykinová
6–4, 1–6, [10–6]
Vítězka 4. březen 2019 Moskva, Rusko tvrdý (h) Rusko Sofja Lansereová Ukrajina Ganna Poznichirenková
Německo Vivian Heisenová
1–6, 6–3, [10–4]

Chronologie výsledků na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 2018 2019 2020 2021 2022 SR V–P
Australian Open A 2Q 3. kolo 2. kolo 2. kolo 0 / 3 4–3
French Open A 1. kolo 2. kolo ČF 3. kolo 0 / 4 7–4
Wimbledon A 3Q NH 4. kolo Vítěz 1 / 2 10–1
US Open 2Q 1. kolo 2. kolo 3. kolo 1. kolo 0 / 4 3–4
výhry–prohry 0–0 0–2 4–3 10–4 10–3 1 / 13 24–12
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elena Rybakina na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Jelena Rybakinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20221003a3. října 2022
  2. a b ILIC, JOVICA. Former Russian junior No. 3 changes her nationality to represent Kazakhstan [online]. Tennis World, 2018-06-21 [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Кафельников: Лена Рыбакина — запомните это имя [online]. www.championat.com [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. (rusky) 
  4. a b c d e Jelena Rybakinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20221003a3. října 2022
  5. Elena Rybakina Juniors Singles Overview [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2020 [cit. 2020-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Jelena Rybakinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20221003a3. října 2022
  7. ZABLOUDIL, Luboš. Svitolinová otočila zápas o bronz proti Rybakinové a získala první medaili pro Ukrajinu. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-31 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. 
  8. Teen Rybakina stuns Garcia for spot in St. Petersburg QF [online]. 31-01-2018 [cit. 2018-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Goerges rolls past Rybakina to reach St. Petersburg semifinals [online]. 02-02-2018 [cit. 2018-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Rybakina too strong for new mother Tig in Bucharest [online]. Sport24, 2019-07-21 [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Petersonová v Nanchangu získala první titul a ukončila nadvládu domácích šampionek [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-15 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. 
  12. a b c Rybakina by the numbers. www.wimbledon.com [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. String of errors costs Ajla Tomljanovic as she bows out in Wimbledon quarterfinals. ABC News [online]. 2022-07-06 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Rybakina tops Halep at Wimbledon, makes first Grand Slam final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b Rybakina claims historic Wimbledon title with comeback win over Jabeur. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b NGUYEN, Courtney. Jabeur vs. Rybakina: The numbers behind a historic Wimbledon final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. BERKOK, John. What the WTA’s year-end Top 30 would look like if there had been points at Wimbledon. Tennis.com [online]. 2022-11-22 [cit. 2022-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-23. (anglicky) 
  18. Ostracized by Wimbledon, Russians back Moscow-born Rybakina in final. Reuters [online]. 2022-07-08 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Russia, Kazakhstan, serve - 10 questions you might have about Elena Rybakina - updated after Wimbledon title. Tennis Majors [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Elena Rybakina becomes one of Wimbledon's biggest surprise champions. OlympicTalk | NBC Sports [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]