Přeskočit na obsah

Jelena Rybakinová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jelena Rybakinová
Елена Рыбакина
Jelena Rybakinová na Washington Open 2025
Jelena Rybakinová na Washington Open 2025
StátRuskoRusko Rusko (2013–2018)
KazachstánKazachstán Kazachstán (2018–)
Datum narození17. června 1999 (27 let)
Místo narozeníMoskva, Rusko[1]
Výška184 cm[1]
Profesionálka od2016
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek35 318 052 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů439–175
Tituly14 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění1. místo (14. září 2026)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openvítězka (2026)
French Openčtvrtfinále (2021, 2024)
Wimbledonvítězka (2022)
US Openvítězka (2026)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryňvítězka (2025)
Olympijské hry4. místo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů54–51
Tituly0 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění48. místo (18. října 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2023)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Open3. kolo (2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2021)
US Open1. kolo (2025)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupčtvrtfinále (2025)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20260914a14. září 2026
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelena Rybakinová (rusky Елена Андреевна Рыбакина, Jelena Andrejevna Rybakina, * 17. června 1999 Moskva) je kazachstánská profesionální tenistka, která do června 2018 reprezentovala rodné Rusko.[2][3] Od září 2026 je světovou jedničkou ve dvouhře, kterou se stala jako třicátá od založení žebříčku WTA v roce 1975 a první Kazachstánka.[4][5] V grandslamové dvouhře vyhrála Wimbledon 2022, Australian Open 2026 a US Open 2026. Do finále postoupila také na Australian Open 2023. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála čtrnáct singlových turnajů. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[6]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2026 na 1. místě a ve čtyřhře v říjnu 2021 na 48. místě. Trénuje ji Chorvat Stefano Vukov.[1]

Jako bývala juniorská světová trojka na okruhu WTA debutovala Kremlin Cupem 2017. První trofej si odvezla z Romanian Open 2019. Průlomovou sezónu prožila v roce 2020, kdy jako jediná tenistka postoupila do pěti finále. Premiérový grandslamový titul ve Wimbledonu 2022 z ní učinil prvního Kazachstánce, který si na majorech zahrál semifinále i finále dvouhry. Po finálové účasti na Australian Open 2023 debutovala jako první kazachstánský singlista v Top 10. Turnaj mistryň 2025 ovládla jako historicky první asijská šampionka závěrečné události. Na 2. místo klasifikace se posunula během března 2026 i díky trofeji z lednového Australian Open. Po výhře na zářijovém US Open 2026 poprvé vystoupala na pozici světové jedničky.

Týmové soutěže

[editovat | editovat zdroj]

V kazachstánském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2021 córdobskou světovou baráží proti Argentině, v níž podlehla Carléové a porazila Podoroskou. Argentinky zvítězily 3:2 na zápasy. V kvalifikačním kole 2022 přispěla dvěma body k postupu Kazachstánek do finálové skupiny, když v duelu s Německem přehrála Siegemundovou i Kerberovou. Do září 2026 v soutěži nastoupila k devíti mezistátním utkáním s bilancí 10–2 ve dvouhře a 0–2 ve čtyřhře.[7]

Kazachstán reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde postoupila do semifinále ženské dvouhry přes Španělku Garbiñe Muguruzaovou. Následně však prohrála oba zápasy, nejdříve se Švýcarkou Belindou Bencicovou a v utkání o bronz ztratila s Ukrajinkou Elinou Svitolinovou vedení ve druhé sadě 6–1 a 3–1, a poté i ve třetím setu náskok gamů 4–1.[8]

Spolu s Alexandrem Ševčenkem vedli kazachstánský výběr v soutěži smíšených týmů United Cupu 2025. Výhrami nad Španělkou Jéssicou Bouzasovou Maneirovou a Řekyní Marií Sakkariovou přispěla k postupu z prvního místa základní skupiny.[9][10] Ve čtvrtfinále porazila Němku Lauru Siegemundovou, ale v semifinále nestačila na Polku Igu Świątekovou a Kazachstánci vypadli.[11]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V juniorském tenise si zahrála semifinále Australian Open 2017 a French Open 2017. Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF nejvýše figurovala v listopadu 2017 na 3. místě.[2][12]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v prosinci 2014, když na turnaji v Antalyi s dotací 10 tisíc dolarů prošla kvalifikačním sítem. V úvodním kole dvouhry podlehla Slovence Rebecce Šramkové.[6] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v březnu 2018 na kazaňském turnaji s rozpočtem 15 tisíc dolarů. Ve finále přehrála krajanku Darju Nazarkinovou.[1][6]

Na French Open 2021

Na okruhu WTA Tour debutovala říjnovým Kremlin Cupem 2017 v Moskvě, kde v kvalifikaci vyřadila Krejsovou, Martincovou a Kudrjavcevovou. V úvodním kole dvouhry pak podlehla rumunské tenistce Irině-Camelii Beguové.[1] První vítězný zápas dosáhla z pozice 450. hráčky žebříčku na únorovém St. Petersburg Ladies Trophy 2018, na němž po výhrách nad Švýcarkou Timeou Bacsinszkou a Francouzkou Caroline Garciaovou postoupila do čtvrtfinále. V třísetovém duelu s Garciaovou zvládla dva tiebreaky. Premiérově tak porazila členku elitní světové desítky, když Francouzce patřilo 7. místo.[13] Mezi poslední osmičkou však nenašla recept na Němku Julii Görgesovou.[14]

Do semifinále poprvé prošla na travnatém Libéma Open v 's-Hertogenboschi, když do hlavní soutěže prošla po kvalifikačních výhrách nad Štefkovou a McHaleovou. Na její raketě v pavouku dvouhry postupně vypadly Varvara Lepčenková, Alison Van Uytvancková a Kirsten Flipkensová. Zastavila ji až členka světové desítky Kiki Bertensová.[1][6]

Debutové finále na okruhu WTA Tour odehrála jako 106. hráčka světa na antukovém BRD Bucharest Open 2019. Ve čtvrtfinále zdolala druhou nasazenou Viktórii Kužmovou a poté dvě kvalifikantky, nejdříve Italku Martinu Di Giuseppeovou a ve finále Rumunku Patricii Marii Țigovou. Dvacetičtyřletá Țigová nastoupila do prvního turnaje od září 2017, když dlouhodobou absenci způsobilo zranění a v listopadu 2018 narození dcery.[1][15]

Na zářijovém Jiangxi Open 2019 v Nan-čchangu postoupila do boje o titul přes Číňanku Pcheng Šuaj. V závěrečném utkání však uhrála jen dva gemy na 24letou Švédku Rebeccu Petersonovou.[16] Čtvrtfinálové účasti zaznamenala na podzimních Wuhan Open 2019 a Upper Austria Ladies Linz 2019, kde se jejími přemožitelkami staly Aryna Sabalenková, respektive Jeļena Ostapenková. Na lucemburském BGL Luxembourg Open 2019 ji před branami finále zastavila obhájkyně trofeje Görgesová.[6] Bodový zisk však Rybakinovou posunul na nové kariérní maximum, když ve druhé polovině října 2019 figurovala na 37. místě.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu French Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejíž závěrečné fázi vyřadila Japonku Nao Hibinovou. V úvodním kole dvouhry podlehla Češce Kateřině Siniakové. Shodný scénář měl i newyorský US Open 2019, kde nezvládla otevírací duel proti další české reprezentantce Karolíně Muchové.[1]

Vítězka Wimbledonu 2022

[editovat | editovat zdroj]
Předání mísy Venus Rosewater z rukou vévodkyně Catherine

Ve Wimbledonu startovala v hlavní soutěži podruhé, když z předchozího ročníku obhajovala osmifinálovou účast. Postup do této fáze si před startem vytyčila za cíl.[17] Jako dvacátá třetí hráčka žebříčku ztratila na cestě do prvního grandslamového semifinále i finále jediný set, když ve čtvrtfinále prohrála se světovou čtyřiačtyřicítkou Ajlou Tomljanovićovou z Austrálie úvodní sadu. Díky agresivnímu pojetí hry dokázala průběh otočit. V utkání zahrála 32 vítězných míčů na 28 nevynuceným chyb, zatímco se soupeřka dopustila 21 nevynucených chyb a připsala si jen 14 winnerů.[18] Do turnaje vstoupila výhrou nad šťastnou poraženou kvalifikantkou Coco Vandewegheovou, poté zdolala dvě členky šesté světové desítky Biancu Andreescuovou a Čeng Čchin-wen a ve čtvrtém kole osmdesátou v pořadí Petru Martićovou. Tím vyrovnala své čtvrtfinálové maximum z French Open 2021. Po vyřazení Tomljanovićové na ni v semifinále nenašla recept ani rumunská šampionka z roku 2019 Simona Halepová. V každém z obou setů ztratila tři hry. Poprvé tak na trávě porazila členku elitní světové dvacítky. V All England Clubu tím ukončila 12zápasovou neporazitelnost rumunské světové osmnáctky, čítající 21 vyhraných setů v řadě.[19]

Ve finále se střetla s tuniskou světovou dvojkou Ons Džabúrovou, která v této fázi grandslamu rovněž debutovala. Podruhé v soutěži prohrála úvodní sadu dvěma ztracenými servisy. Následně však na dvorci již dominovala. Tunisance v každém setu dvakrát prolomila servis a sama se již brejku vyvarovala. Celkem odvrátila devět z jedenácti brejkových hrozeb. V turnaji zahrála nejvyšší počet 53 es, čímž potvrdila postavení nejlépe servírující hráčky sezóny. Ve finále jich však nastřílela pouze čtyři a první eso přišlo až v 64. minutě.[17] Výhrou ukončila sérii čtyř finálových porážek. Hráčku z první světové desítky porazila poprvé od čtvrtfinálové výhry s Muguruzaovou na letní olympiádě 2020, konané v červenci 2021. Premiérově také přehrála členku z první světové trojky. Poměr vzájemných utkání s Džabúrovou srovnala na 2–2.[20][21]

Při jedenácté účasti v grandslamových dvouhrách se stala historicky prvním kazachstánským tenistou, jenž ovládl grandslamovou dvouhru; ve 23 letech jako nejmladší wimbledonská finalistka od 21leté Muguruzaové v roce 2015 a nejmladší šampionka od 21leté Kvitové v roce 2011. Kazachstán se stal dvanáctým státem, jehož zástupkyně zvedla nad hlavu mísu Venus Rosewater pro singlové šampionky. Dvouhru na majorech vyhrála jako třetí Asiatka po Číňance Li Na a Japonce Naomi Ósakaové. Vzhledem k nepřidělení žebříčkových bodů se ve světové klasifikaci neposunula výše, ale setrvala na stejné pozici. V All England Clubu představovala čtvrtou nejníže postavenou finalistku od zavedení žebříčku WTA v roce 1975.[17][20][21] V případě zápočtu bodů by se kvalifikovala na závěrečný Turnaj mistryň jako čtvrtá a podle výsledku by zakončila sezónu mezi 3. až 7. místem. Bez přidělení bodů jí v konečné klasifikaci patřila 22. příčka.[22]

Rybakinová jako rodačka z Moskvy, v níž během londýnského grandslamu stále žila, se vyhnula zákazu startu ruských a běloruských tenistů díky nabytí kazachstánského občanství v červenci 2018.[23][24][25]

2023: Průlom do první světové desítky

[editovat | editovat zdroj]
Na US Open vypadla ve třetím kole

Na Australian Open hrála jako 22. nasazená. V osmifinále zaskočila světovou jedničku Igu Świątekovou ve dvou setech, čímž zaznamenala první vítězství nad nejvýše postavenou hráčkou žebříčku.[26] Mezi poslední osmičkou přehrála pak i Lotyšku Jeļenu Ostapenkovou a v semifinále dvojnásobnou vítězku turnaje Viktorii Azarenkovou a postoupila do druhé grandslamového finále. Stala se tak první hráčkou melbournského majoru od Capriatiové v roce 2001, která v jediném ročníku vyřadila tři bývalé grandslamové šampionky a sedmou tenistkou na grandslamu za předchozích 50 let, jež po zisku prvního titulu dokázala postoupit do finále dalšího majoru v rozmezí jednoho roku. Ve finále její síly byla Aryna Sabalenková, přestože proti ní uhrála první sadu. Bodový zisk jí zajistil premiérový posun do první světové desítky, kterou v novém vydání žebříčku uzavírala.[27][28]

Porážku Sabalenkové oplatila ve finále v Indian Wells, kam postoupila po další výhře nad Świątekovou, tentokrát v semifinálové fázi.[29] Finálový duel, který byl reprízou australského finále, představoval její první výhru nad Sabalenkovou z pěti vzájemných duelů. Bodový zisk jí posunul na nové kariérní maximum, 7. příčku a zároveň získala první titul v kategorii WTA 1000.[30] Na navazujícím Miami Open usilovala o tom, aby jako pátá tenistka v historii zkompletovala Sunshine double, když jí od toho úspěchu dělila po postupu do finále jediná výhra. Ve finále však podlehla v duelu wimbledonských šampionek Češce Petře Kvitové.[31][32]

Madrid Open pro ni skončilo už ve druhém kole, když ji vyřadila Anna Kalinská. Druhý titul v probíhající sezóna získala v Římě. Celkem tři tenistky proti ní skrečovaly utkání – ve třetím kole v průběhu prvního setu Kalinská, ve čtvrtfinále světová jednička Świąteková v úvodu třetího dějství,[33] a ve finále Ukrajinka Anhelina Kalininová po konci první sady.[34] Výhrou si zároveň zajistila premiérový posun do první světové pětky, na 4. místo.[35] Na French Open proto patřila mezi favoritky. Po výhrách nad Češkami Brendou Fruhvirtovou a Lindou Noskovou odstoupila před utkáním třetího kola pro nemoc.[36]

Jako obhájkyně triumfu zavítala do Wimbledonu. Jediný set na cestě do čtvrtfinále ji odebrala hned na úvod Shelby Rogersová. Mezi poslední osmičkou v repríze finále předchozího ročníku jí oplatila Tunisanka Ons Džabúrová.[37]

2024: Tři tituly a zdravotní problémy

[editovat | editovat zdroj]
V Brisbane vyhrála šestý titul

Ročník otevřela na obnoveném Brisbane International, kde startovala jako druhá nasazená. Pouze Australanka Olivia Gadecká, se kterou se střetla po volném losu ve druhém kole, na ni uhrála v jednom setu více než čtyři hry. V semifinále na její raketě dohrála Češka Linda Nosková a ve finále nadělila „kanára“ světové dvojce Aryně Sabalenkové.[38][39] Na Australian Open startovala jako obhájkyně finálové účasti a nasazená trojka. V prvním kole přehrála Karolínu Plíškovou, proti níž odvrátila v prvním setu setboly.[40] Ve druhém kole jí zaskočila Anna Blinkovová, když o vítězce rozhodla až zkrácená hra třetího setu, kterou vyhrála Ruska poměrem míčů 22:20, čímž se stala nejdelším tiebreakem v grandslamové historii. Blinkovová v ní odvrátila šest a Rybakinová sedm mečbolů.[41]

Druhý titul roku získala v roli turnajové jedničky v Abú Zabí po finále výhře nad Darjou Kasatkinovou.[42] Na vítězné vlně pokračovala o týden později v Dauhá z kategorie WTA 1000, kde prošla do finále. V něm byla nad její síly světoví jednička Iga Świąteková, na kterou nestačila po sérii tří výher.[43] Mezi poslední osmičku postoupila i na navazujícím Dubai Tennis Championships, do čtvrtfinálového utkání však nenastoupila kvůli zažívacím potížím.[44] Kvůli stejnému zdravotnímu problému neobhajovala titul v Indian Wells a vrátila se tak až v Miami.[45] Tři sety potřebovala na úvod proti kvalifikantkám Tausonové i Townsendovou. Ve čtvrtfinále přehrála v další třísetové bitvě Marii Sakkariovou[46] a v semifinále s Viktorií Azarenkovou, když o výhře rozhodla až získaným tiebreakem ve třetí sadě. Na cestě do druhé miamského finále ztratila 69 gamů, nejvíce od založení miamské události.[47] Stejně jako v předchozím ročníku však odešla z boje o titul poražena, když se vítězkou stala Američanka Danielle Collinsová.[48]

Před druhým kolem US Open odstoupila

Osmý kariérní titul získala ve stuttgartské hale. V semifinále ukončila 10zápasovou stuttgartskou neporazitelnost světové jedničky Świątekové, přičemž nejvýše postavenou tenistku porazila popáté porazila světovou jedničku.[49] Ve finále hladce zdolala Martu Kosťukovou, když v úvodní sadě ztratila na prvním podání jen jeden z šestnácti bodů a v jejím průběhu nečelila žádnému brejkbolu.[50] Do semifinále Madrid Open postoupila po třísetové bitvě s krajankou Julií Putincevovou, proti které prohrávala ve třetím setu již 2–5 a čelila dvěma mečbolům, když první z nich odvrátila díky úderu zahraném o pásku sítě a druhý esem.[51] Po šestém finále v roce sahala proti Sabalenkové, které sebrala první set jasným poměrem 6–1 a ve druhém vedla o brejk a dokonce podávala na vítězství. Koncovky obou setu ale zvládla lépe světová dvojka a ukončila 16zápasovou neporazitelnosti Rybakinové.[52] Z římského podniku, kde měla obhajovat titul, odstoupila pro nemoc.[53] Na French Open prošla podruhé v kariéře do čtvrtfinále. Tam ji zastavila světová patnáctka Jasmine Paoliniová.[54]

Jediný travnatý přípravný turnaj v Berlíně pro ni skončil skrečí ve čtvrtfinále. Ve Wimbledonu přesto třetí rok po sobě nechyběla ve čtvrtfinálové fázi. Ve třetím kole za 57 minut deklasovala Caroline Wozniackou, s níž ztratila jediný game, nejméně v jejím dohraném grandslamovém zápase.[55] O kolo později jí skrečovala Anna Kalinská kvůli zraněnému zápěstí a v boji o semifinále zvládla zápas proti Elině Svitolinové za 62 minut.[56] Její semifinálovou soupeřkou byla Barbora Krejčíková, proti které neudržela náskok setu a vůbec poprvé poražena z grandslamového semifinále.[57]

Zdravotní problémy se naplno projevily v druhé polovině roku. Před rozehráním odstoupila z olympijského turnaje i z Canada Masters a na Cincinnati Open skončila hned po prvním zápase na raketě Fernandezové. Na US Open sice postoupila do druhého kola, do nějž už však vinou zranění nenastoupila.[58] Následně vynechala i celé asijské turné. V mezidobí se objevily spekulace, že ji bývalý chorvatský trenér Stefano Vukov, s nímž se rozešla před US Open 2024, měl urážet a psychicky týrat, což mělo vyústit v psychické problémy Rybakinové stojícími za častými odhláškami z turnajů během roku.[59][60]

Především díky první polovině roku se podruhé v řadě kvalifikovala na Turnaj mistryň, poprvé konaný v Rijádu.[61] První dva zápasy proti Jasmine Paoliniové a Čeng Čchin-wen prohrála a do posledního zápasu v základní skupině tak vstupovala bez možnosti postupu do vyřazovací fáze. V něm podruhé v sezóně a celkem pošesté v kariéře porazila úřadující světovou jedničku Arynu Sabalenkovou, čímž ukončila její osmizápasovou neporazitelnost proti členkám první světové desítky.[62]

2025: Vítězka Turnaje mistryň

[editovat | editovat zdroj]

Na úvod sezóny zvolila namísto obhajoby brisbanského titulu účast na týmovém United Cupu, kde Kazachstán vypadl v semifinále. Na Australian Open nestačila v pozici šesté nasazené ve čtvrtém kole na pozdější vítězku turnaje Madison Keysovou.[63]

Na French Open si zahrála osmifinále

V Abú Zabí hrála jako obhájkyně titulu a nasazená jednička. V semifinále její cestu turnajem ukončila 157. hráčka žebříčku Švýcarka Belinda Bencicová vracející se na okruh po mateřské pauze.[64] Na prvním sezónním turnaji z kategorie WTA 1000 v Dauhá neobhájila finálou účast, když ve čtvrtfinálového repríze finále posledního ročníku prohrála se Świątekovou.[65] Ve třetím kole Dubai Tennis Championships odvrátila proti světové desítce Paule Badosové šest mečbolů a lépe zvládla zkrácené hry druhé a třetí sady.[66] V semifinále byla nad její síly 17letá Mirra Andrejevová.[67] Na stejnou soupeřku nestačila i ve čtvrtém kole Indian Wells Open, když uhrála jen tři hry.[68] V roli dvojnásobné obhájkyně finálové účasti skončila na Miami Open již v prvním zápase po porážce s Ashlyn Kruegerovou.[69]

Neobhajoba titulu na Porsche Tennis Grand Prix ve prospěch účasti v brisbanském Billie Jean King Cupu znamenala ztrátu bodů, kvůli které poprvé od ledna 2023 opustila první světovou desítku.[70][71] Na velkých antukových turnajích skončila ve třetích kolech – v Madridu prohrála s Elinou Svitolinovou a v Římě s 121. hráčkou světa Biancou Andreescuovou. První titul více než po roce získala ve Štrasburku po finálové výhře nad Ljudmilou Samsonovovou ve třech setech. Jednalo se o její teprve druhé vítězství nad hráčkou z první světové dvacítky v probíhající sezóně. Pátý ročník za sebou nechyběla ve třetím kole French Open. V něm přehrála Lotyšku Jeļenu Ostapenkovou, když v každé sadě povolila jen dva gamy.[72] Do osmifinálové utkání s trojnásobnou obhájkyní titulu Igou Świątekovou vstupovala s bilancí 2–0 v rámci zápasů hraných na antuce. I tohoto utkání vstoupila lépe, když si vypracovala vedení o set a brejk, Polka však v dalším průběhu utkání zpřesnila hru a zvítězila.[73]

Ve čtvrtfinále obnoveného HSBC Championships, na trávě londýnského Queen's Clubu, nestačila na německou kvalifikantku a pozdější vítězku Tatjanu Mariovou. Ve stejné fázi skončila i na Berlin Tennis Open, když v tiebreaku třetí rozhodující sady nevyužila, při vedení míčů 6–2, čtyři mečboly v řadě proti světové jedničce Aryně Sabalenkové.[74] Ve Wimbledonu zaznamenala vůbec nejhorší kariérní výsledek a poprvé při účasti v hlavní soutěži neprošla do druhé týdne. Ve třetím kole podlehla ve dvou sadách Dánce Claře Tausonové.[75]

Na Washington Open podlehla pozdější vítězce Fernandezové

Tři semifinálové porážky zaznamenala během letních severoamerických turnajů. Na Washington Open vyhrála proti Leylah Fernandezové první set a ve druhém podávala za stavu 5–3 na vítězství. Nakonec však duel prohrála po ztrátě tiebreaků ve druhém a třetím setu.[76] Na montréalském National Bank Open nevyužila mečbol proti Kanaďance Victorii Mbokové hrající na divokou kartu. Nadějně rozehrané utkání nedopodávala a opět prohrála zkrácenou hru rozhodující sady.[77] Bodový zisk jí i přesto zajistil návrat do první světové desítky. V Cincinnati cestou do semifinále zaznamenala druhou a třetí výhru nad hráčkami z první světové desítky, když v osmifinále porazila Madison Keysovou a ve obhájkyni titulu a světovou jedničku Arynu Sabalenkovou. Jednalo se o její sedmou kariérní výhru nad úřadující světovou jedničkou v kariéře.[78] V semifinále nestačila ve dvou setech na Świątekovou. Na US Open 2025 – ženská dvouhra bez ztráty setu prošla poprvé v kariéře do osmifinále, když nejblíže prohrané sadě byla ve druhém kole s kvalifikantkou Terezou Valentovou z konce elitní stovky, která měla ve druhé sadě čtyři setboly.[79] Její přemožitelkou se stala ve čtvrtém kole Markéta Vondroušová.[80][81]

Po brzkém vyřazení v Pekingu ve třetím kole od Němky Evy Lysové a čtvrtfinálové prohře se Sabalenkovou ve Wu-chanu nefigurovala mezi osmi nejlepšími hráčkami pro postup na závěrečné WTA Finals 2025, když na osmou Paoliniovou ztrácela přes 200 bodů a na sedmou Andrejevovou přes 400 bodů a na posledních dvou turnajích sezóny v kategorii WTA 500 potřebovala minimálně získat jeden titul a dojít do semifinále. V semifinále Ningbo Open porazila Paoliniovou a ve finále zdolala desátou hráčku žebříčku Jekatěrinu Alexandrovovou, čímž získala jubilejní desátý kariérní titul.[82][83] O týden později na tokijském Toray Pan Pacific Open si postupem přes Kanaďanky Fernandezovou a Mbokovou, kterým oplatila těsně porážky z léta do semifinále zajistila osmé účastnické místo na Turnaj mistryň.[84][85] Před semifinále s Noskovou odstoupila kvůli potížím se zády.[86]

Na Turnaj mistryň, hraný podruhé v Rijádu, postoupila třetí sezónu v řadě. V základní skupině Sereny Williamsové prohrála jediný set, když porazila Amandu Anisimovovou se ztrátou čtyř her, Igu Świątekovou, které po prohrané první sadě povolila jenom jednu hru, i náhradnici Alexandrovovou. Poprvé v kariéře tak postoupila ze skupiny. V semifinále otočila utkání se světovou pětkou Jessicou Pegulaovou a ve finále zdolala světovou jedničku Arynu Sabalenkovou ve dvou setech, když v závěru druhého odvrátila setbolovou příležitost soupeřky. Následně ovládla zkrácenou hru bez ztráty bodu. Díky jedenácté výhře v řadě získala jedenáctý kariérní titul. Na Turnaji mistryň se stala první kazachstánskou finalistkou i šampionkou bez rozdílu soutěže a první asijskou vítězkou turnaje. Po skončení se posunula na 5. místo žebříčku a získala nejvyšší jednorázovou odměnu – 5,235 milionů dolarů, v historii ženského sportu.[87][88][89]

2026: Triumf na Australian Open i US Open a světová jednička

[editovat | editovat zdroj]

Sezónu otevřela čtvrtfinálovou účastí na Brisbane International, kde její šňůru 13 výher v řadě přerušila Karolína Muchová.[90] Na Australian Open startovala jako pátá nasazená. Na její raketě postupně ve dvou setech dohrály Slovinka Kaja Juvanová, Francouzka Varvara Gračovová, Češka Tereza Valentová a Belgičanka Elise Mertensová. Ve čtvrtfinále porazila polskou světovou dvojku Světová dvojka Igu Świątekovou a poosmé v řadě porazila tenistku z Top 10.[91] V semifinále ji nezastavila ani americká světová šestka Jessica Pegulaová, proti níž v závěru druhé sady odvrátila dva setboly.[92] Probojovala se tak do třetího finále grandslamu, v němž se v repríze z melbournského finále z roku 2023 i listopadového Turnaje mistryň utkala s Arynou Sabalenkovou. Ve finále po více než dvou hodinách světovou jedničku porazila, když ve třetím setu otočila nepříznivě se vyvíjející průběh sady, kde prohrála již 0–3, než získala pět her v řadě.[93] Získala tak druhý grandslam v kariéře a dvanáctou trofej. Na turnaji vyřadila tři hráčky z první světové desítky, což v Melbourne předtím dokázala naposledy Naomi Ósakaová v roce 2019. Proti této skupině soupeřek po finále držela již 10zápasovou neporazitelnost a světovou jedničku zdolala podeváté, což ji mezi aktivními tenistkami řadilo na druhé místo za patnáct výher Venus Williamsové.[94][95]

Na Qatar TotalEnergies Open ji ve čtvrtfinále po třísetové bitvě zdolala Kanaďanka Victoria Mboková.[96] Na navazujícím Dubai Tennis Championships nedohrála utkání třetího kola proti Chorvatce Ružićové.[97] Na březnové tisícovce BNP Paribas Open v Indian Wells si podruhé v kariéře dokráčela až do finále tohoto turnaje. Vyřazením světové pětky Pegulaové ve čtvrtfinále si zajistila posun na kariérní maximum, druhé místo světového žebříčku. V semifinále porazila světovou devítku Elinu Svitolinovou a ve finále se v repríze finále turnaje z roku 2023 utkala se Sabalenkovou, když tentokrát o vítězce rozhodl až tiebreak třetího setu, v němž Rybakinová nevyužila za stavu 6:5 mečbol.[98] Skončila tak svou šňůru dvanácti výher proti členkám Top 10. Na Sabalenkovou nestačila ani v Miami, kde se utkaly již v semifinále, když tentokrát neuhrála ani set.[99]

Turnajový triumfem na Porsche Tennis Grand Prix zahájila antukovou sezónu, přestože se na hraně vyřazení ocitla ve čtvrtfinále, když ve tříhodinové bitvě proti ní Leylah Fernandezová nevyužila dva mečboly.[100] Ve finále přehrála Karolínu Muchovou a vybojovala třináctý singlový titul, šestý v úrovni WTA 500, pátý antukový a druhý ve Stuttgartu, když na turnaji držela osmizápasovou neporazitelnost.[101] Během zbylých jarních antukových turnajích došla nejdále na Rome Masters, kde postoupila mezi poslední osmičku. V boji o semifinále její cestu turnajem ukončila pozdější vítězka Svitolinová. Na Madrid Open odešla poražena již ve čtvrtém kole po porážce od šťastné poražené Anastasije Potapovové.[102] Brzkou porážku utrpěla na French Open od 55. hráčky hodnocení Julije Starodubcevé, když nezvádla závěrečný tiebreak třetího rozhodující setu.[103] Na turnaji přitom mohla v případě postupu alespoň do semifinále útočit na pozici světové jedničky.

Zlepšení formy nepřinesla ani travnatá část sezóny, když pouze na Queen's Club Championships postoupila do čtvrtfinále. Na Berlin Open skončila po volném losu na úvod turnaje ve druhém kole a ve Wimbledonu skončila ve třetí fázi po porážce od Elise Mertensové. Na londýnském pažitu přitom mohla v případě postupu alespoň do čtvrtfinále atakovat pozici světové jedničky ve dvouhře žen.[104]

Čtvrté finále v probíhající sezóně zaznamenala na National Bank Open, hraném v kanadském Torontu, po semifinálové výhře nad Gauffovou, kterou porazila poprvé v kariéře. Ve finále byla nad její síly Iga Świąteková.[105][106] Bodový zisk jí opětovně přiblížil k pozici světové jedničky a na Cincinnati Open jí stačil postup do finále bez ohledu na výsledek Sabalenkové, ve čtvrtfinále však skrečovala duel proti Świątekové pro poranění levého hlezna.[107]

Na US Open poprvé v kariéře postoupila do čtvrtfinále, čímž zároveň zkompletovala sbírku těchto účastí na všech grandslamech, když v úvodním týdnu turnaje neztratila ani set. Třísetová výhra nad 121. hráčkou klasifikace Čeng Čchin-wen jí zajistil debutový posun do čela žebříčku WTA.[4][5][108] V semifinále přehrála ve třech setech Gauffovou a ve finále dosluhující první hráčku žebříčku a dvojnásobnou obhájkyni Arynu Sabalenkovou ve třech setech a získala třetí kariérní grandslam po. Ve 21. století se stala třetí šampionkou australského i newyorského majoru v jedné sezóně po Kerberové a právě Sabalenkové.[109][110]

Trenérské vedení

[editovat | editovat zdroj]
Jelena Rybakinová jako wimbledonská vítězka na kazachstánské poštovní známce

V letech 2019–2024 byl jejím hlavním koučem Chorvat Stefano Vukov, s nímž se rozešla před US Open 2024. Kvůli dlouhodobému toxickému vztahu a psychickém tlaku na hráčku měl být podle tenisového experta Craiga Shapira, po jejím odstoupení z newyorského grandslamu, vyškrtnut z listiny trenérů WTA,[59][60][111] což nebylo potvrzeno.[112]

Během listopadového Turnaje mistryň 2024 oznámila, že od sezóny 2025 jako kouče angažovala chorvatského wimbledonského vítěze Gorana Ivaniševiće.[113][114] Přesto při zahájení sezóny, během lednového United Cupu 2025 oznámila, že se do trenérského týmu vrátil i Stefano Vukov. Chorvat byl však na okruhu WTA Tour v danou chvíli předběžně suspendován, bez trenérské licence, když probíhalo neveřejné vyšetřování kvůli jeho porušení etického kodexu WTA. Tennis Australia mu neudělila akreditaci k doprovodu Rybakinové na australské turnaje. Vukov však jakékoli porušení kodexu odmítl, Rybakinová jej před nařčeními hájila[115][116] a v Austrálii ji doprovázel neoficiálně jako divák. Po vyřazení z Australian Open 2025 se tenistka s Ivaniševićem po zkušebním období rozešla.[117] V únoru 2025 WTA suspendovala Vukova na jeden rok za porušení etického kodexu a jejím trenérem se oficiálně stal Ital Davide Sanguinetti.[118][119] Po úspěšném odvolání Vukova jeho suspenzaci WTA v srpnu 2025 zrušila a tenistka tak ukončila spolupráci s dočasným koučem Sanguinettim.[120][121]

Přehled

[editovat | editovat zdroj]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra: 4 (3–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 2022 Wimbledon tráva Tunisko Ons Džabúrová 3–6, 6–2, 6–2
Finalistka 2023 Australian Open tvrdý   Aryna Sabalenková 6–4, 3–6, 4–6
Vítězka 2026 Australian Open tvrdý   Aryna Sabalenková 6–4, 4–6, 6–4
Vítězka 2026 US Open tvrdý   Aryna Sabalenková 6–4, 5–7, 6–2

Finále Turnaje mistryň

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok dějiště povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 2025 Rijád, Saúdská Arábie tvrdý (h)   Aryna Sabalenková 6–3, 7–6(7–0)

Zápasy o olympijské medaile

[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok místo konání povrch soupeřka výsledek
4. místo 2020 Tokio, Japonsko tvrdý Ukrajina Elina Svitolinová 6–1, 6–7(5–7), 4–6

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (3–1 D)
Turnaj mistryň (1–0 D)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (2–5 D; 0–1 Č)
Premier / WTA 500 (6–3 D; 0–1 Č)
International / WTA 250 (2–4 D)
Finále podle povrchu
tvrdý (8–12 D; 0–2 Č)
tráva (1–0 D)
antuka (5–1 D)

Dvouhra: 27 (14–13)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 15. července 2019 Bukurešť, Rumunsko International antuka Rumunsko Patricia Maria Țigová 6–2, 6–0
Finalistka 1. 21. září 2019 Nan-čchang, Čína International tvrdý Švédsko Rebecca Petersonová 2–6, 0–6
Finalistka 2. 11. ledna 2020 Šen-čen, Čína International tvrdý Rusko Jekatěrina Alexandrovová 2–6, 4–6
Vítězka 2. 18. ledna 2020 Hobart, Austrálie International tvrdý Čína Čang Šuaj 7–6(9–7), 6–3
Finalistka 3. 16. února 2020 Petrohrad, Rusko Premier tvrdý (h) Nizozemsko Kiki Bertensová 1–6, 3–6
Finalistka 4. 22. února 2020 Dubaj, Spojené arabské emiráty Premier tvrdý Rumunsko Simona Halepová 6–3, 3–6, 6–7(5–7)
Finalistka 5. 26. září 2020 Štrasburk, Francie International antuka Ukrajina Elina Svitolinová 4–6, 6–1, 2–6
Finalistka 6. 9. ledna 2022 Adelaide, Austrálie WTA 500 tvrdý Austrálie Ashleigh Bartyová 3–6, 2–6
Vítězka 3. 9. července 2022 Wimbledon, Londýn, Spojené království Grand Slam tráva Tunisko Ons Džabúrová 3–6, 6–2, 6–2
Finalistka 7. 18. září 2022 Portorož, Slovinsko WTA 250 tvrdý Česko Kateřina Siniaková 7–6(7–4), 6–7(5–7), 4–6
Finalistka 8. 28. ledna 2023 Australian Open, Melbourne, Austrálie Grand Slam tvrdý   Aryna Sabalenková 6–4, 3–6, 4–6
Vítězka 4. 19. března 2023 Indian Wells, Spojené státy WTA 1000 tvrdý   Aryna Sabalenková 7–6(13–11), 6–4
Finalistka 9. 1. dubna 2023 Miami, Spojené státy WTA 1000 tvrdý Česko Petra Kvitová 6–7(14–16), 2–6
Vítězka 5. 20. května 2023 Řím, Itálie WTA 1000 antuka Ukrajina Anhelina Kalininová 6–4, 1–0skreč
Vítězka 6. 7. ledna 2024 Brisbane, Austrálie WTA 500 tvrdý   Aryna Sabalenková 6–0, 6–3
Vítězka 7. 11. února 2024 Abú Zabí, Spojené arabské emiráty WTA 500 tvrdý   Darja Kasatkinová 6–1, 6–4
Finalistka 10. 18. února 2024 Dauhá, Katar WTA 1000 tvrdý Polsko Iga Świąteková 6–7(8–10), 2–6
Finalistka 11. 30. března 2024 Miami, Spojené státy WTA 1000 tvrdý USA Danielle Collinsová 5–7, 3–6
Vítězka 8. 21. dubna 2024 Stuttgart, Německo WTA 500 antuka (h) Ukrajina Marta Kosťuková 6–2, 6–2
Vítězka 9. 24. května 2025 Štrasburk, Francie WTA 500 antuka   Ljudmila Samsonovová 6–1, 6–7(2–7), 6–1
Vítězka 10. 19. října 2025 Ning-po, Čína WTA 500 tvrdý   Jekatěrina Alexandrovová 3–6, 6–0, 6–2
Vítězka 11. 8. listopadu 2025 Rijád, Saúdská Arábie Turnaj mistryň tvrdý (h)   Aryna Sabalenková 6–3, 7–6(7–0)
Vítězka 12. 31. ledna 2026 Australian Open, Melbourne, Austrálie Grand Slam tvrdý   Aryna Sabalenková 6–4, 4–6, 6–4
Finalistka 12. 15. března 2026 Indian Wells, Spojené státy WTA 1000 tvrdý   Aryna Sabalenková 6–3, 3–6, 6–7(6–8)
Vítězka 13. 19. dubna 2026 Stuttgart, Německo (2) WTA 500 antuka (h) Česko Karolína Muchová 7–5, 6–1
Finalistka 13. 13. srpna 2026 Toronto, Kanada WTA 1000 tvrdý Polsko Iga Świąteková 2–6, 3–6
Vítězka 14. 12. září 2026 US Open, New York, Spojené státy Grand Slam tvrdý   Aryna Sabalenková 6–4, 5–7, 6–2

Čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 16. října 2021 Indian Wells, Spojené státy WTA 1000 tvrdý Rusko Veronika Kuděrmetovová Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová		 6–7(1–7), 3–6
Finalistka 2. 14. ledna 2023 Adelaide, Austrálie WTA 500 tvrdý   Anastasija Pavljučenkovová Brazílie Luisa Stefaniová
USA Taylor Townsendová		 5–7, 6–7(3–7)

Finále na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Turnaje okruhu ITF
Turnaje W75/W60 (60 000 $)Turnaje W50/W40 (50/40 000 $)
Turnaje W35/W25 (25 000 $)Turnaje W15/W10 (15/10 000 $)

Dvouhra: 9 (4–5)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. listopad 2015 Antalya, Turecko 10 000 antuka Gruzie Jekatěrine Gorgodzeová 5–7, 7–6(7–3), 3–6
Finalistka 2. listopad 2016 Helsinky, Finsko 10 000 tvrdý (h) Dánsko Karen Barritzová 3–6, 4–6
Finalistka 3. červen 2017 Fergana, Uzbekistán 25 000 tvrdý Uzbekistán Sabina Šaripovová 4–6, 6–7(5–7)
Vítězka 1. březen 2018 Kazaň, Rusko 15 000 tvrdý (h) Rusko Darja Nazarkinová 6–4, 7–6(7–5)
Finalistka 4. duben 2018 Istanbul, Turecko 60 000 tvrdý Uzbekistán Sabina Šaripovová 6–7(0–7), 4–6
Finalistka 5. leden 2019 Playford, Austrálie W25 tvrdý Rusko Anna Kalinská 4–6, 4–6
Vítězka 2. únor 2019 Launceston, Austrálie W60 tvrdý Rusko Irina Chromačovová 7–5, 3–3skreč
Vítězka 3. březen 2019 Moskva, Rusko W25 tvrdý (h) Ukrajina Ganna Pozničirenková 7–5, 6–0
Vítězka 4. březen 2019 Kazaň, Rusko W25 tvrdý (h) Polsko Urszula Radwańská 6–2, 6–3

Čtyřhra: 4 (4–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. duben 2017 Istanbul, Turecko 15 000 tvrdý (h) Rusko Jekatěrina Kazionovová Řecko Eleni Daniilidou
Izrael Vlada Ekšibarovová		 6–1, 6–3
Vítězka 2. květen 2017 Antalya, Turecko 15 000 antuka Rusko Amina Anšbová Rusko Darja Nazarkinová
Rusko Anna Ukolovová		 7–5, 4–6, [10–8]
Vítězka 3. březen 2018 Kazaň, Rusko 15 000 tvrdý (h) Rusko Alena Fominová Rusko Anastasija Frolovová
Rusko Xenija Lykinová		 6–4, 1–6, [10–6]
Vítězka 4. březen 2019 Moskva, Rusko W25 tvrdý (h) Rusko Sofja Lansereová Ukrajina Ganna Poznichirenková
Německo Vivian Heisenová		 1–6, 6–3, [10–4]

Chronologie výsledků na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj201820192020202120222023202420252026SRV–P
Australian Open A 2Q 3. kolo 2. kolo 2. kolo F 2. kolo 4. kolo Vítěz 1 / 7 21–6
French Open A 1. kolo 2. kolo ČF 3. kolo 3. kolo[a] ČF 4. kolo 2. kolo 0 / 8 17–7
Wimbledon A 3Q NH 4. kolo Vítěz ČF SF 3. kolo 3. kolo 1 / 6 23–5
US Open 2Q 1. kolo 2. kolo 3. kolo 1. kolo 3. kolo[b] 2. kolo[c] 4. kolo Vítěz 1 / 8 15–6
výhry–prohry 0–0 0–2 4–3 10–4 10–3 13–3 11–3 11–4 17–2 3 / 29 76–24

Vysvětlivky

  1. ↑ Odstoupení Rybakinové pro nemoc před 3. kolem French Open 2023 nebylo započítáno jako porážka.
  2. ↑ Rybakinová neodehrála utkání 2. kola US Open 2023 po odstoupení soupeřky. Nebyla jí tak započítána výhra.
  3. ↑ Odstoupení Rybakinové před 2. kolem US Open 2024 nebylo započítáno jako porážka.
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným		 W–L
V–P		 výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
Q1 / 1Q prohra v kole kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
ČF / QF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elena Rybakina na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Jelena Rybakinová na WTA Tour (anglicky), přístup: 14. září 2026
  2. 1 2 ILIC, JOVICA. Former Russian junior No. 3 changes her nationality to represent Kazakhstan [online]. Tennis World, 2018-06-21 [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
  3. ↑ Кафельников: Лена Рыбакина — запомните это имя [online]. www.championat.com [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. (rusky)
  4. 1 2 The long, methodical road that carried Elena Rybakina to No. 1. Women's Tennis Association [online]. 2026-09-09 [cit. 2026-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
  5. 1 2 Historic achievement: Kazakhstan’s Elena Rybakina becomes World No.1. ktf.kz [online]. Kazakhstan Tennis Federation, 2026-09-09 [cit. 2026-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
  6. 1 2 3 4 5 Jelena Rybakinová na World Tennis (anglicky), přístup: 14. září 2026
  7. ↑ Jelena Rybakinová v Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 18. dubna 2026
  8. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Svitolinová otočila zápas o bronz proti Rybakinové a získala první medaili pro Ukrajinu. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-31 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online.
  9. ↑ Rybakina wins twice as Kazakhstan triumphs in United Cup opening tie. Women's Tennis Association [online]. 2024-12-27 [cit. 2026-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
  10. ↑ United Cup 2025: Dominant Rybakina leads Kazakhstan into quarterfinals. Sportstar [online]. 2024-12-30 [cit. 2026-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
  11. ↑ Hubert Hurkacz, Iga Swiatek return Poland to United Cup final. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-01-04 [cit. 2026-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
  12. ↑ Elena Rybakina Juniors Singles Overview [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2020 [cit. 2020-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
  13. ↑ Teen Rybakina stuns Garcia for spot in St. Petersburg QF [online]. 31-01-2018 [cit. 2018-04-13]. Dostupné online.
  14. ↑ Goerges rolls past Rybakina to reach St. Petersburg semifinals [online]. 02-02-2018 [cit. 2018-04-13]. Dostupné online.
  15. ↑ Rybakina too strong for new mother Tig in Bucharest [online]. Sport24, 2019-07-21 [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
  16. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Petersonová v Nanchangu získala první titul a ukončila nadvládu domácích šampionek [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-15 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online.
  17. 1 2 3 Rybakina by the numbers. www.wimbledon.com [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. (anglicky)
  18. ↑ String of errors costs Ajla Tomljanovic as she bows out in Wimbledon quarterfinals. ABC News [online]. 2022-07-06 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
  19. ↑ Rybakina tops Halep at Wimbledon, makes first Grand Slam final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
  20. 1 2 Rybakina claims historic Wimbledon title with comeback win over Jabeur. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
  21. 1 2 NGUYEN, Courtney. Jabeur vs. Rybakina: The numbers behind a historic Wimbledon final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
  22. ↑ BERKOK, John. What the WTA’s year-end Top 30 would look like if there had been points at Wimbledon. Tennis.com [online]. 2022-11-22 [cit. 2022-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-23. (anglicky)
  23. ↑ Ostracized by Wimbledon, Russians back Moscow-born Rybakina in final. Reuters [online]. 2022-07-08 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
  24. ↑ Russia, Kazakhstan, serve - 10 questions you might have about Elena Rybakina - updated after Wimbledon title. Tennis Majors [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
  25. ↑ Elena Rybakina becomes one of Wimbledon's biggest surprise champions. OlympicTalk | NBC Sports [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
  26. ↑ Takeaways: Rybakina knocks out World No.1 Swiatek in Melbourne upset. Women's Tennis Association [online]. 2023-01-22 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
  27. ↑ Barty triumphs over Collins, becomes first Australian Open home champion since 1978. Women's Tennis Association [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-28]. [Sabalenka holds off Rybakina to win Australian Open, first Slam title Dostupné online].
  28. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Sabalenková slaví první grandslamový titul. Australian Open má po 10 letech běloruskou šampionku. TenisPortal.cz [online]. [cit. 2023-01-28]. Dostupné online.
  29. ↑ Rybakina dominates No.1 Swiatek to make Indian Wells final. Women's Tennis Association [online]. 2023-03-18 [cit. 2023-03-18]. Dostupné online.
  30. ↑ Rybakina tops Sabalenka to win Indian Wells title. Women's Tennis Association [online]. 2023-03-20 [cit. 2023-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
  31. ↑ Kvitova snaps Rybakina's streak to win Miami; 30th career title. Women's Tennis Association [online]. 2023-04-01 [cit. 2023-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
  32. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kvitová jako druhá nejstarší ovládla Miami! Turnaj WTA 1000 vyhrála po pěti letech. TenisPortal.cz [online]. 2023-04-01 [cit. 2023-04-01]. Dostupné online.
  33. ↑ Rybakina advances to Rome semifinals after Swiatek retires due to injury. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-17 [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
  34. ↑ NGUYEN, Courtney. Champions Corner: Rybakina’s unusual journey to the Rome championship. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-21 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
  35. ↑ Rybakina takes Rome title over injured Kalinina. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-21 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
  36. ↑ Favoritka končí bez boje. Rybakinová kvůli nemoci odstoupila z French Open. www.livesport.cz [online]. 2023-06-03 [cit. 2024-10-30]. Dostupné online.
  37. ↑ In Wimbledon rematch, Jabeur rallies past Rybakina to return to semis. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-12 [cit. 2023-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
  38. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Rybakinová ovládla jednoznačné finále v Brisbane. Sabalenkovou si 'nakousla' kanárem. TenisPortal.cz [online]. 2024-01-07 [cit. 2024-01-07]. Dostupné online.
  39. ↑ Rybakina races past Sabalenka to win Brisbane International. Women's Tennis Association [online]. 2024-01-07 [cit. 2024-01-07]. Dostupné online. (anglicky)
  40. ↑ Plíšková zahodila setboly proti loňské finalistce. Čtvrtfinále neobhájí a vypadne z TOP 70. TenisPortal.cz [online]. 2024-01-16 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online.
  41. ↑ Blinkova wins longest match-tiebreak in Slam history to upset No.3 Rybakina. Women's Tennis Association [online]. 2024-01-18 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. (anglicky)
  42. ↑ Rybakina wins Abu Dhabi to capture second title of the season. Women's Tennis Association [online]. 2024-02-11 [cit. 2024-02-11]. Dostupné online. (anglicky)
  43. ↑ Swiatek finds her spark once again with Doha three-peat. Women's Tennis Association [online]. 2024-02-17 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
  44. ↑ BOYDEN, Alex. Elena Rybakina withdraws from Dubai. Tennis Tonic [online]. 2024-02-22 [cit. 2024-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
  45. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Rybakinová titul v Indian Wells obhajovat nebude, opět ji trápí potíže se zažíváním. TenisPortal.cz [online]. 2024-03-09 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online.
  46. ↑ Rybakina outlasts Sakkari to return to Miami semifinals. Women's Tennis Association [online]. 2024-03-27 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online.
  47. ↑ Rybakina fights off Azarenka to make second straight Miami final. Women's Tennis Association [online]. 2024-03-29 [cit. 2024-03-29]. Dostupné online. (anglicky)
  48. ↑ Collins takes down Rybakina in Miami to win first WTA 1000 title. Women's Tennis Association [online]. 2024-03-31 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
  49. ↑ Rybakina ends Swiatek's winning streak in Stuttgart; faces Kostyuk in final. Women's Tennis Association [online]. 2024-04-20 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
  50. ↑ Rybakina rolls to third title of the season in Stuttgart. Women's Tennis Association [online]. 2024-04-21 [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
  51. ↑ Rybakina saves two match points to escape Putintseva in Madrid quarters. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-01 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online.
  52. ↑ Sabalenka thwarts Rybakina to make third Madrid final; faces Swiatek. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-02 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online.
  53. ↑ Defending champ Rybakina out of Italian Open. www.espn.in [online]. ESPN, 2024-05-10 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
  54. ↑ Paolini stuns Rybakina at Roland Garros to reach first Grand Slam semifinal. Women's Tennis Association [online]. 2024-06-05 [cit. 2024-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
  55. ↑ Inside Rybakina's 57-minute masterclass vs. Wozniacki at Wimbledon. Women's Tennis Association [online]. 2024-07-06 [cit. 2024-07-13]. Dostupné online. (anglicky)
  56. ↑ CARAYOL, Tumaini. Elena Rybakina powers past Elina Svitolina to reach Wimbledon semi-final. The Guardian [online]. 2024-07-10 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  57. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Krejčíková zajistila další českou finalistku Wimbledonu! Rybakinovou i potřetí porazila po obratu. TenisPortal.cz [online]. 2024-07-11 [cit. 2024-07-18]. Dostupné online.
  58. ↑ Rybakina's withdrawal from US Open sends Ponchet thru to face Wozniacki. Women's Tennis Association [online]. 2024-08-29 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online.
  59. 1 2 KUČERA, Stanislav. Proč má Rybakinová potíže a nehraje? Trenér ji údajně šikanoval a urážel. iDNES.cz [online]. 2024-10-03 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online.
  60. 1 2 Pavel Novotný, Martin Drozd. Tušení se potvrdilo. Wimbledonská šampionka čelila týrání ze strany svého trenéra - Sport.cz. Sport.cz [online]. 2024-09-27 [cit. 2024-10-20]. Dostupné online.
  61. ↑ Gauff, Rybakina among four singles players to qualify for WTA Finals Riyadh. Women's Tennis Association [online]. 2024-10-14 [cit. 2024-11-02]. Dostupné online. (anglicky)
  62. ↑ Rybakina hands No.1 Sabalenka first loss at WTA Finals Riyadh. Women's Tennis Association [online]. 2024-11-06 [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
  63. ↑ Keys ousts Rybakina in Melbourne; sets quarterfinal meeting with Svitolina. Women's Tennis Association [online]. 2025-01-20 [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
  64. ↑ Bencic upsets Rybakina, will face Krueger for Abu Dhabi title. Women's Tennis Association [online]. 2025-02-07 [cit. 2025-02-09]. Dostupné online. (anglicky)
  65. ↑ Iga Swiatek defeats Elena Rybakina in Qatar Open Quarterfinals. Serve On SI [online]. 2025-02-13 [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
  66. ↑ Dubai Tennis Championships: Elena Rybakina saves six match points in win against Paula Badosa. BBC Sport [online]. 2025-02-19 [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
  67. ↑ Andreeva upsets Rybakina in Dubai to become youngest-ever WTA 1000 finalist. Women's Tennis Association [online]. 2025-02-21 [cit. 2025-02-21]. Dostupné online. (anglicky)
  68. ↑ Mirra Andreeva scores Elena Rybakina win in rainy Indian Wells. Tennis.com [online]. [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
  69. ↑ Krueger upsets Rybakina in Miami for first Top 10 win. Women's Tennis Association [online]. 2025-03-20 [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
  70. ↑ OKECHUKWU, Victor. "The schedule overall is packed," Elena Rybakina reveals why she won't defend the Porsche Tennis Grand Prix. FirstSportz Tennis [online]. 2025-04-15 [cit. 2025-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
  71. ↑ SYED, Yasmin. Elena Rybakina takes aim after being forced out of WTA Stuttgart title defence. Express.co.uk [online]. 2025-04-12 [cit. 2025-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
  72. ↑ CARAYOL, Tumaini. Elena Rybakina thrashes Ostapenko to set up intriguing tussle with Iga Swiatek. The Guardian [online]. 2025-05-30 [cit. 2025-06-05]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  73. ↑ From 6-1, 2-0 down, Swiatek escapes Rybakina at Roland Garros. Women's Tennis Association [online]. 2025-06-02 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (anglicky)
  74. ↑ Down 6-2 in final-set tiebreak, Sabalenka escapes Rybakina in Berlin. Women's Tennis Association [online]. 2025-06-20 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky)
  75. ↑ REID, Candy. Fallen champions open door for new winner. www.wimbledon.com [online]. Wimbledon, 2025-07-05 [cit. 2025-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
  76. ↑ Leylah Fernandez shows fighting spirit to win DC Open tiebreak duel with Elena Rybakina. Tennis.com [online]. [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
  77. ↑ Mboková otočila duel s Rybakinovou a pokračuje v pohádce. O titul se utká s Ósakaovou. TenisPortal.cz [online]. 2025-08-07 [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
  78. ↑ HÁJEK, Jakub. Rybakinová v Cincinnati smetla Sabalenkovou. V semifinále ji čeká další odveta proti Šwiatekové. TenisPortal.cz [online]. 2025-08-15 [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
  79. ↑ Osmnáctiletá Češka trápila wimbledonskou vítězku. Jenže neproměňovala setboly. Aktuálně.cz [online]. 2025-08-28 [cit. 2025-08-28]. Dostupné online.
  80. ↑ By the numbers: Vondrousova upsets Rybakina in New York in three-set thriller. Women's Tennis Association [online]. 2025-09-01 [cit. 2025-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
  81. ↑ NOVOTNÝ, Pavel. Paráda na US Open! Ve čtvrtfinále je i Vondroušová, vyzve Sabalenkovou. TenisPortal.cz [online]. 2025-09-01 [cit. 2025-09-01]. Dostupné online.
  82. ↑ Perfect 10: Rybakina defeats Alexandrova to capture Ningbo title. Women's Tennis Association [online]. 2025-10-19 [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
  83. ↑ Rybakina wins Ningbo title to close in on WTA Finals. Reuters [online]. 2025-10-19 [cit. 2025-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
  84. ↑ Rybakina clinches last spot for WTA Finals. www.espn.com.au [online]. ESPN, 2025-10-24 [cit. 2025-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
  85. ↑ NOVOTNÝ, Pavel. Rybakinová má jistý Turnaj mistryň. A před sebou oblíbenou českou soupeřku. TenisPortal.cz [online]. 2025-10-24 [cit. 2025-10-24]. Dostupné online.
  86. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Nosková si v Tokiu zahraje o titul! Do šestého kariérního finále postoupila bez boje. TenisPortal.cz [online]. 2025-10-25 [cit. 2025-10-25]. Dostupné online.
  87. ↑ Elena Rybakina wins record women’s sports payout at WTA Finals. Women's Tennis Association [online]. 2025-11-08 [cit. 2025-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
  88. ↑ The perfect ending: Rybakina tops Sabalenka to win WTA Finals crown. Women's Tennis Association [online]. 2025-11-08 [cit. 2025-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
  89. ↑ CARAYOL, Tumaini. Elena Rybakina sinks Aryna Sabalenka to claim WTA Finals and record prize. The Guardian [online]. 2025-11-08 [cit. 2025-11-08]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  90. ↑ Muchova halts Rybakina’s win streak; to face Sabalenka in Brisbane semis. Women's Tennis Association [online]. 2026-01-09 [cit. 2026-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
  91. ↑ Rybakina pulls away to defeat Swiatek in Australian Open quarterfinals. Women's Tennis Association [online]. 2026-01-28 [cit. 2026-01-28]. Dostupné online.
  92. ↑ Rybakina holds off Pegula to set rematch of 2023 Australian Open final. Women's Tennis Association [online]. 2026-01-29 [cit. 2026-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
  93. ↑ Australian Open 2026: Elena Rybakina beats Aryna Sabalenka to win women's singles title. BBC Sport [online]. 2026-01-31 [cit. 2026-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
  94. ↑ TAN, Gill. Resilient Rybakina beats Sabalenka to AO 2026 title. Australian Open [online]. Tennis Australia [cit. 2026-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
  95. ↑ Rybakina outlasts Sabalenka in three sets to capture first Australian Open title. Women's Tennis Association [online]. 2026-01-31 [cit. 2026-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
  96. ↑ Mboko ousts Australian Open champion Rybakina to reach Doha semifinals. Women's Tennis Association [online]. 2026-02-12 [cit. 2026-02-13]. Dostupné online. (anglicky)
  97. ↑ Rybakinové se po triumfu v Melbourne nedaří. V Dubaji skrečovala a zahodila velkou šanci. Tenis Portál [online]. [cit. 2026-09-16]. Dostupné online.
  98. ↑ Down match point, Sabalenka solves Rybakina to win first Indian Wells title. Women's Tennis Association [online]. 2026-03-15 [cit. 2026-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
  99. ↑ Sabalenka's commanding win over Rybakina sends her to second straight Miami final. Women's Tennis Association [online]. 2026-03-27 [cit. 2026-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
  100. ↑ By the numbers: Rybakina survives Fernandez in three-hour Stuttgart thriller. Women's Tennis Association [online]. 2026-04-17 [cit. 2026-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
  101. ↑ Rybakina returns to winner's circle in Stuttgart with straight-sets win over Muchova. Women's Tennis Association [online]. 2026-04-19 [cit. 2026-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
  102. ↑ POSER, Noah. Potapova stuns Rybakina in midnight upset to reach Madrid quarterfinals. Women's Tennis Association [online]. 2026-04-27 [cit. 2026-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
  103. ↑ Starodubtseva delivers latest upset, edges Rybakina at Roland Garros. Women's Tennis Association [online]. 2026-05-27 [cit. 2026-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
  104. ↑ By the numbers: Mertens upsets 2022 champ Rybakina, into Wimbledon last 16. Women's Tennis Association [online]. 2026-07-04 [cit. 2026-07-05]. Dostupné online. (anglicky)
  105. ↑ POSER, Noah. Swiatek wins first title of 2026 after sweeping past Rybakina in Toronto. Women's Tennis Association [online]. 2026-08-14 [cit. 2026-08-15]. Dostupné online. (anglicky)
  106. ↑ Rankings Watch: Swiatek returns to Top 5, Rybakina narrows gap to No. 1. Women's Tennis Association [online]. 2026-08-14 [cit. 2026-08-15]. Dostupné online. (anglicky)
  107. ↑ Swiatek reaches Cincinnati semifinals as Rybakina succumbs to left ankle injury. Women's Tennis Association [online]. 2026-08-20 [cit. 2026-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
  108. ↑ Rybakina overcomes Zheng and 'battle inside' to make first US Open semifinal. Women's Tennis Association [online]. 2026-09-09 [cit. 2026-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
  109. ↑ POSER, Noah. The new No. 1 has a new US Open trophy: Rybakina ends Sabalenka's reign. Women's Tennis Association [online]. 2026-09-12 [cit. 2026-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
  110. ↑ CARAYOL, Tumaini. Elena Rybakina beats Aryna Sabalenka to seal dramatic US Open title triumph. The Guardian [online]. 2026-09-12 [cit. 2026-09-13]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  111. ↑ BANIK, Sreeja. Elena Rybakina's former coach Stefano Vukov removed from WTA coaches list and banned from tour following Kazakh's US Open 2024. Sportskeeda.com [online]. 2024-08-30 [cit. 2024-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
  112. ↑ LEMONCELLI, Jenna. Elena Rybakina fired coach days before US Open over alleged insults. New York Post [online]. 2024-09-26 [cit. 2024-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
  113. ↑ Rybakina hires Goran Ivanisevic as new coach in 2025. Women's Tennis Association [online]. 2024-11-01 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online.
  114. ↑ Tenistka Rybakinová angažovala na místo trenéra Chorvata Ivaniševiče - Sport.cz. Sport.cz [online]. 2024-11-01 [cit. 2024-11-05]. Dostupné online.
  115. ↑ FUTTERMAN, Matthew; ECCLESHARE, Charlie. Elena Rybakina’s former coach Stefano Vukov suspended by WTA under code of conduct investigation. The New York Times [online]. [cit. 2025-01-07]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  116. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Rybakinová šokovala tenisový svět. Chce zpět kouče Vukova, Chorvat ale čelí suspendaci. TenisPortal.cz [online]. 2025-01-03 [cit. 2025-01-07]. Dostupné online.
  117. ↑ Martin Drozd, ČTK. Další zvrat v příběhu wimbledonské šampionky. Hodně štěstí, hlásí kouč a končí - Sport.cz. Sport.cz [online]. 2025-01-21 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online.
  118. ↑ DROZD, Martin. Týral ji, wimbledonská šampionka i tak kouče brání. Má být jejím milencem. Sport.cz [online]. 2025-02-15 [cit. 2025-02-15]. Dostupné online.
  119. ↑ Rybakina has a new coach: "The goal is to win a Grand Slam again". Puntodebreak.com [online]. 2025-02-06 [cit. 2025-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
  120. 1 2 3 JIRÁSEK, Ondřej. Očekávaný scénář. Rybakinová vyhodila italského kouče, nechá si jen kontroverzního Vukova. TenisPortal.cz [online]. 2025-09-04 [cit. 2025-09-05]. Dostupné online.
  121. ↑ "This is So Sad"- Fans React as Elena Rybakina Fires Davide Sanguinetti After Reunion with Controversial Coach Stefano Vukov. First Sportz [online]. 2025-09-04 [cit. 2025-09-05]. Dostupné online. (anglicky)
  122. ↑ Getting to Know: Elena Rybakina's rocket rise. Women's Tennis Association [online]. 2020-01-18 [cit. 2025-02-15]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce Jelena Rybakinová Nástupce

Aryna Sabalenková		 Světová jednička ve dvouhře
14. 9. 2026 –     
úřadující
Žebříček ATPŽebříček WTA
Mužská dvouhra – 20260928a28. září 2026
Poř. tenista body posun
1. Itálie Jannik Sinner (ITA)11 000▬
2. Německo Alexander Zverev (GER)9 630▬
3. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP)5 060▬
4. USA Ben Shelton (USA)4 680▬
5. Kanada Félix Auger-Aliassime (CAN)3 890▬
6.  Daniil Medveděv3 860▬
7. Itálie Flavio Cobolli (ITA)3 680▬
8. USA Frances Tiafoe (USA)3 380▬
9. Francie Arthur Fils (FRA)3 150▲ 2
10. Austrálie Alex de Minaur (AUS)3 150▼ 1
Ženská dvouhra – 20260928a28. září 2026
Poř. tenistka body posun
1. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ)9 901▬
2.   Aryna Sabalenková7 810▬
3. USA Jessica Pegulaová (USA)7 265▬
4. USA Coco Gauffová (USA)7 244▬
5.   Mirra Andrejevová5 841▬
6. Česko Linda Nosková (CZE)5 328▬
7. Ukrajina Elina Svitolinová (UKR)4 809▬
8. Česko Karolína Muchová (CZE)4 683▬
9. Polsko Iga Świąteková (POL)4 119▬
10. Ukrajina Marta Kosťuková (UKR)4 040▬
Mužská čtyřhra – 20260928a28. září 2026
Poř. tenista body posun
1. Finsko Harri Heliövaara (FIN)10 540▬
Spojené království Henry Patten (GBR)10 540▬
3. Spojené království Neal Skupski (GBR)6 890▬
4. USA Christian Harrison (USA)6 050▬
5. Argentina Horacio Zeballos (ARG)6 030▬
6. Španělsko Marcel Granollers (ESP)6 030▬
7. Německo Kevin Krawietz (GER)5 670▬
8. Salvador Marcelo Arévalo (ESA)5 650▬
9. Chorvatsko Mate Pavić (CRO)5 650▬
10. Německo Tim Pütz (GER)5 400▬
Ženská čtyřhra – 20260928a28. září 2026
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE)11 350▬
2. USA Taylor Townsendová (USA)9 545▬
3. Brazílie Luisa Stefaniová (BRA)7 795▬
4. Srbsko Aleksandra Krunićová (SRB)6 850▬
5. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN)6 835▬
6. Kazachstán Anna Danilinová (KAZ)6 675▬
7. Čína Čang Šuaj (CHN)6 050▬
8. Belgie Elise Mertensová (BEL)5 423▬
9. USA Nicole Melichar-Martinezová (USA)4 760▬
10. Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE)4 625▬
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jelena_Rybakinová&oldid=26290246“