Wimbledon 2022 – ženská dvouhra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wimbledon 2022
Vítězka:Kazachstán Jelena Rybakinová
Žebříček:         23. → 23. (▬0)[p 1]
Finalistka:Tunisko Ons Džabúrová
Žebříček:         2. → 5. (▼3)[p 1]
Výsledek:3–6, 6–2, 6–2
Soutěže
mužská dvouhra (q) • mužská čtyřhra       
ženská dvouhra (q) • ženská čtyřhra       
smíšená čtyřhra
dvouhra juniorů • čtyřhra juniorů
dvouhra juniorek • čtyřhra juniorek
Wimbledon
ženská dvouhra
2021 ◄◄  2022  ►► 2023
Grand Slam 2022
ženská dvouhra
Australian Open • French Open
 Wimbledon • US Open

Ženská dvouhra ve Wimbledonu 2022 probíhala v závěru června a první polovině července 2022. Do londýnského tenisového grandslamu hraného na trávě All England Clubu nastoupilo sto dvacet osm tenistek. V tříkolovém kvalifikačním turnaji si účast zajistilo devatenáct z nich včetně tří šťastných poražených. Obhájkyní titulu byla Australanka Ashleigh Bartyová,[1] která v březnu 2022 ukončila profesionální kariéru.[2]

Ročník se zákazem účasti ruských a běloruských tenistů a bez přidělení žebříčkových bodů vyhrála 23letá Jelena Rybakinová, která se stala prvním šampionem grandslamové dvouhry z Kazachastánu, nejmladší wimbledonskou finalistkou od 21leté Muguruzaové v roce 2015 a nejmladší vítězkou od 21leté Kvitové v roce 2011. Rodačka z Moskvy, v níž během londýnského turnaje stále žila, se vyhnula restrikci pořadatelů díky nabytí kazachstánského občanství v červenci 2018.[3][4][5]

Průběh turnaje[editovat | editovat zdroj]

Polka Maja Chwalińská vstoupila do své první grandslamové dvouhry výhrou nad Siniakovou, jíž uštědřila „kanára“. V první hlavní soutěži na okruhu WTA Tour ji poté vyřadila Američanka Riskeová-Amritrajová.

V grandslamové dvouhře debutovaly Polka Maja Chwalińská, Američanka Catherine Harrisonová, Japonka Mai Hontamová, Švýcarka Ylena In-Albonová, Britky Sonay Kartalová s Juriko Mijazakiovou a bronzová olympijská medailistka Laura Pigossiová z Brazílie. Poprvé nasazenými na grandslamu se staly Italka Martina Trevisanová (při 9. účasti), Brazilka Beatriz Haddad Maiová (při 9. účasti), Ukrajinka Anhelina Kalininová (při 7. účasti) a Američanka Shelby Rogersová (při 29. účasti).[6]

Třicet tři hráček odehrálo wimbledonskou dvouhru poprvé, třicet pak dosáhlo věku 30 let či více. Do soutěže zasáhlo sedm teenagerek, 18leté Coco Gauffová a Nastasja Schunková a 19leté Clara Tausonová, Emma Raducanuová, Čeng Čchin-wen, Diane Parryová a Marta Kosťuková. Do Wimbledonu přijely čtyři hráčky, které na grandslamech vyhrály více než 100 zápasů: Serena Williamsová (365), Petra Kvitová (119), Angelique Kerberová (118) a Simona Halepová (107). Hranici 100 vítězství na travnatých turnajích pokořila pouze Williamsová (115), z toho 98 výher ve Wimbledonu, což ji řadilo na 2. místo za Navrátilovou (120).[6]

Nejvíce trofejí z trávy před rozehráním měly Serena Williamsová (8) a Petra Kvitová (5); v All England Clubu triumfovalo pět startujících: Serena Williamsová, Kvitová, Muguruzaová, Kerberová a Halepová. V pavouku také bylo pět šampionek wimbledonské juniorky: Kirsten Flipkensová (2003), Belinda Bencicová (2013), Jeļena Ostapenková (2014), Claire Liuová (2017) a Iga Świąteková (2018).[6]

První kolo[editovat | editovat zdroj]

První kole se stalo konečným pro dvě hráčky z první světové desítky. Sedmá nasazená a finalistka Australian Open 2022 Danielle Collinsová neudržela vedení proti Češce Marii Bouzkové, zatímco devátá nasazená Garbiñe Muguruzaová utrpěla v utkání s Greet Minnenovou debakl, když uhrála pouze čtyři hry.[7][8]

Tereza Martincová (vlevo) na úvod podlehla Karolíně Plíškové stejně jako ve třetím kole předchozího ročníku

Překvapením bylo také vyřazení vítězky wimbledonských generálek z Nottinghamu a Birminghamu Beatriz Haddad Maiové, kterou vyřadila Kaja Juvanová. Ostře sledovaným utkáním prvního kola se stal souboj Sereny Wiliamsové s Harmony Tanovou. 40letá Američanka Serena Williamsová obdržela divokou kartu. Na okruh se vrátila týden před wimbledonským majorem po roční absenci závěrečným přípravným turnajem v Eastbourne, kde nastoupila do čtyřhry. V úvodu předchozího wimbledonského ročníku si přivodila poranění pravého hamstringu a poté rok nehrála.[9] V All England Clubu usilovala o vyrovnání historického rekordu Margaret Courtové v počtu 24 grandslamových singlových trofejí.[10] V prvním kole ji ale přehrála 115. hráčka Harmony Tanová z Francie. Zápas trvající 3 hodiny a 11 minut musel rozhodnout až tiebreak závěrečného setu, nově hraný za stavu 6–6 do deseti bodů.[11]

Alizé Cornetová startem na londýnském grandslamu vyrovnala historický rekord Japonky AI Sugijamové v počtu 62 grandslamových účastí za sebou, když v hlavní soutěži turnajů velké čtyřky nechyběla od Australian Open 2007.[12] V prvním kolem vyřadila nasazenou Julii Putincevovou.

Druhé kolo[editovat | editovat zdroj]

Estonská světová trojka Anett Kontaveitová prohrála ve druhém kole s Niemeierovou

Druhé kole se stalo osudným pro druhou nasazenou Anett Kontaveitovou, které Němka Jule Niemeierová nadělila kanára. Kontaveitová se od května potýkala s následky po onemocnění covidem-19.[13][14] Turnaj opustila i obhájkyně finálové účasti Karolína Plíšková. Stejně jako o týden dříve v Eastbourne nestačila na britskou divokou kartu Katie Boulterovou, přestože v obou utkáních vyhrála první sadu.[15][16] Již před turnajem bylo jisté, že Plíšková opustí první desítku hodnocení žebříčku WTA, když neměla vzhledem k rozhodnutí tenisových organizací o neudělení bodů možnost mezi nejlepší desítkou setrvat. Nahradila ji v ní vítězka US Open 2021 Emma Raducanuová, která vypadla taktéž ve druhém kole na raketě čerstvé šampionky z Bad Homburgu Caroline Garciaové.[17]

Na pokraji vyřazení se ocitla Belgičanka Elise Mertensová. Maďarka Panna Udvardyová po vyhraném prvním setu měla v závěru druhé dějství při svém podání dva mečboly, Mertensová nakonec ovládla set ve zkrácené hře, než byla utkání pro tmu přerušeno. Následující den dokázala v 83minutové dohrávce zvítězit poměrem 7–5. Zápas se stal časem 3 hodiny a 15 minut nejdelším utkáním ženské dvouhry Wimbledonu, když překonal o čtyři minuty souboj prvního kola Williamsové a Tanové, a šestý takovým v dosavadním průběhu sezóny.[18][19] Poosmnácté v řadě postoupila Belgičanka na grandslamu alespoň do třetího kola, když naposledy v této fázi turnaje chyběla na US Open 2017.

Svůj poslední singlový zápas v kariéře odehrála Belgičanka a londýnská semifinalistka z roku 2019 Kirsten Flipkensová. Vyřadila ji Rumunka Simona Halepová ve dvou setech.[20]

Třetí kolo[editovat | editovat zdroj]

Mezi poslední dvaatřicítkou dohrály dvě levoruké bývalé šampiony Wimbledonu. Patnáctá nasazená Angelique Kerberová nestačila na deblovou světovou jedničku Elise Mertensovou.[21] Petra Kvitová, která i s titulem z Eastbourne vyhrála na trávě sedm zápasů v řadě, pak nezvládla koncovky setů proti světové čtyřce Paule Badosové. Španělka tak naopak získala osmé kariérní vítězství na tomto povrchu.[22] Češka po zápase na tiskové konferenci přiznala, že již v eastbournské generálce hrála pod prášky tlumící bolest způsobenou obnoveným zánětem v zápěstí.[23]

Největším překvapením třetího kola, a turnaje vůbec, se stalo vyřazení polské světové jedničky Igy Świątekové, jíž přehrála francouzská reprezentantka Alizé Cornetová. Ukončila tím nejdelší šňůru výher od roku 2000, jíž Polka vytvořila 37zápasovou neporazitelností od únorového Qatar Open 2022. Dvanáctou nejdelší sérií otevřené éry vyrovnala výkon Hingisové z roku 1997 a Navrátilové ze sezóny 1978. Rekordmanka Martina Navrátilová pak nebyla poražena v 74 utkáních za sebou během sezóny 1984, až do prohry se Sukovou v semifinále Australian Open.[24][6][25] Ve 21 letech byla Świąteková nejmladší první nasazenou od 20leté Caroline Wozniacké v roce 2011. Z Wimbledonu odjížděla stále bez výhry na trávě nad hráčkou z první padesátky žebříčku.[6] Cornetová již londýnským startem vyrovnala historický rekord Sugijamové v počtu 62 grandslamových účastí za sebou, když v hlavní soutěži turnajů velké čtyřky nechyběla od Australian Open 2007.[12] Úřadující světovou jedničku porazila poprvé od výhry nad Serenou Williamsovou ve třetím kole Wimbledonu 2014.[26]

Čtvrté kolo[editovat | editovat zdroj]

Poprvé v historii byly osmifinálové zápasy plánovaně rozehrány již během první neděle;[27] v letech 1991, 1997, 2004 a 2016 se v tento den hrálo kvůli skluzu způsobenému deštěm. Premiérově od roku 2005 se do čtvrtého kola probojovaly tři Francouzky.

Tuniská světová dvojka Ons Džabúrová postoupila do čtvrtfinále přes Mertensovou

Ze spodní poloviny postoupily do svého prvního čtvrtfinále na grandslamu tři tenistky. Jako první tak uskutečnila Češka Marie Bouzková, která se proti chybující Caroline Garciaové sama dopustila pouhých čtyř nevynucených chyb.[28][29] Němka Tatjana Mariová otočila utkání proti Lotyšce a dvanácté nasazené Jeļeně Ostapenkové. Ta ovládla první set poměrem 7–5 a ve druhém se ujala vysokého vedení 4–1. Za stavu 5–4 měla při podání Němky dva mečboly, neproměnila je a ztrátou tří her v řadě prohrála i druhý set. Mariová vstoupila ztrátou podání i do rozhodujícího dějství, deficit ale dokázala ihned dohnat. Utkání dovedla do vítězného konce, když jej na druhý pokus dopodávala. V zápase se projevil výrazně odlišný herní styl obou soupeřek – zatímco agresivně hrající Ostapenková zahrála 52 vítězných úderů a 57 nevynucených chyb, Mariová praktikovala techničtější pojetí a získala 23 winnerů oproti 15 nevynuceným chybám, z toho 11 v první sadě. Stala se po Kingové, Wadeové, Evertové, Navrátilové a sestrách Williamsových sedmou ženou, které na majoru postoupila mezi poslední osmičku ve věku 34 let a více. Zároveň porážka Lotyšky zajistila novou grandslamovou finalistku.[30] Druhou německou čtvrtfinalistkou se záhy stala Jule Niemeierová, která přehrála Heather Watsonovou. Ukončila tak britské šance na vítězku wimbledonské dvouhry. Naposledy předtím se britskou šampionkou v roce 1977 stala Virginia Wadeová.[31] Třetí nasazená Ons Džabúrová zkompletovala dolní čtveřici čtvrtfinalistek, když ve dvou setech oplatila Mertensové porážku ze třetího kola US Open 2021. V tiebreaku prvního setu odvrátila pět setbolů Belgičanky, včetně tří v řadě ze stavu 3–6, než sama využila svůj druhý a zkrácenou hru ovládla vysokým poměrem 11–9.

Čtvrtfinále[editovat | editovat zdroj]

Ve svém druhém grandslamovém čtvrtfinále dohrála americká turnajová dvacítka Amanda Anisimovová. Proti Rumunce Simoně Halepové získala šest gamů. Ve Wimbledonu tím vylepšila předchozí maximum, jímž bylo druhé kolo z roku 2019.[32] Rovněž světová čtyřiačtyřicítka Ajla Tomljanovićová vypadla s Kazachstánkou Jelenu Rybakinovou po třísetovém průběhu. Zopakovala tak svůj nejlepší grandslamový výsledek z předchozího wimbledonského ročníku. V utkání zahrála pouze 14 vítězných míčů proti 21 nevynuceným chybám, zatímco agrsivně hrající Kazachstánka se dopustila 28 nevynucených chyb na 32 winnerů.[33]

Forhendový a bekhendový náběh Jeleny Rybakinové k síti

Poslední zástupkyně českého tenisu v soutěži, Marie Bouzková, nenašla v prvním vzájemném duelu recept na světovou dvojku Ons Džabúrovou. Do utkání přitom vstoupila lépe, když si připsala úvodní sadu. V dalším průběhu však favorizované Tunisance odebrala pouze dvě hry. Při čtrnácté grandslamové účasti v hlavní soutěži Bouzková poprvé vyhrála více než jeden zápas a prolomila brány druhé kola.[34]

Z ryze německého klání vyšla vítězně Tatjana Mariová poté, co otočila průběh s 22letou Jule Niemeierovou. V rámci otevřené éry se 34letá Mariová stala nejstarší debutantkou ve wimbledonském čtvrtfinále a teprve sedmou tenistkou ve věku 34 let či starší, jíž se podařilo postoupit do této fáze londýnského majoru.[35] Po ztrátě úvodní sady prohrála 103. hráčka žebříčku Mariová servis i na úvod druhé, než sérií čtyř gamů získala rozhodující náskok, jímž si vynutila rozhodující třetí set. V něm ji opět o šest příček výše postavená Niemeierová prolomila podání, ale do zápasu se ze stavu her 2–4 vrátila rebreakem. V koncovce pak za stavu 6–5 využila první mečbol. Niemeierová startovala teprve ve druhé hlavní grandslamové soutěži, když na French Open 2022 vypadla již v prvním kole.[34]

Semifinále[editovat | editovat zdroj]

V semifinále grandslamu prožily debut tři ze čtyř hráček, Ons Džabúrová, Tatjana Mariová a Jelena Rybakinová, která se stala vůbec prvním kazachstánským tenistou v singlovém semifinále turnajů velké čtyřky.[33]

Rybakinová zdolala rumunskou šampionku z roku 2019 Simonu Halepovou za 75 minut, když v každém z obou setu ztratila tři hry. Na trávě poprvé porazila členku světové dvacítky. V All England Clubu tím ukončila 12zápasovou neporazitelnost rumunské světové osmnáctky, čítající 21 vyhraných setů v řadě. V pěti předchozích duelech probíhajícího ročníku ztratila Halepová 28 her.[36][33] Ve druhém duelu Mariová nenašla recept na Džabúrovou, přestože se jí podařilo vyhrát druhé dějství. Ve 34 letech se Němka stala nejstarší debutantkou v semifinále open éry grandslamu, první vícenásobnou matkou v této fázi majorů od Margaret Courtové ve Wimbledonu 1975 a čtvrtou wimbledonskou semifinalistkou postavenou mimo první stovku světové klasifikace.[37]

Finále: Rybakinová prvním kazachstánským vítězem dvouhry na grandslamu[editovat | editovat zdroj]

Statistiky finále[38]
Rybakinová Džabúrová
4 esa 4
3 dvojchyby 1
56/94 1. podání do dvorce 39/72
35/56 úspěšnost 1. podání 27/39
22/38 úspěšnost 2. podání 16/33
29 vítězné míče 17
33 nevynucené chyby 24
5/10 brejkboly 1/1
17/36 hra na síti 7/14
86/166 získané body 80/166
délka utkání 1.47 hodiny

Vůbec první wimbledonské finále v otevřené éře, v němž se střetly dvě debutantky v této fázi grandslamu, vyhrála dvacátá třetí hráčka klasifikace Jelena Rybakinová z Kazachstánu. Za 1.47 hodiny zdolala tuniskou světovou dvojku Ons Džabúrovou ve třech sadách 3–6, 6–2 a 6–2. V úvodu přitom dominovala Tunisanka, která dvěma prolomenými podáními získala první set, uzavřený čistou hrou na příjmu. Kazachstánka, nejlépe podávající hráčka sezóny, však okamžitě zareagovala, když v zahajovací hře druhého dějství soupeřku brejkla, a stejně jako v předchozím setu i ona si pojistila rozhodující set druhým prolomeným podáním. Situace z druhé sady se opakovala v úvodu třetí, když Džabúrová rychle přišla o podání. Možnost vrátit se do zápasu měla za stavu 2–3 a 0:40, ale na returnu nevyužila ani jeden ze tří nabízených brejkbolů. Posílená Rybakinová udrženým servisem ihned zaútočila a znovu soupeřce sebrala servis. S náskokem doublebrejku pak v poslední hře na podání využila první mečbol. Poprvé od Mauresmové a roku 2006 vítězka otočila finále po ztrátě první sady. Členku z elitní světové desítky Rybakinová porazila poprvé od čtvrtfinálové výhry s Muguruzaovou na odložené letní olympiádě 2020, konané v červenci 2021. Premiérově také zdolala členku z první trojky. Poměr vzájemných utkání s Džabúrovou srovnala na 2–2.[39]

Při své teprve druhé singlové účasti v All England Clubu vybojovala Rybakinová první grandslamovou trofej a třetí na okruhu WTA Tour, čímž přerušila sérii čtyř finálových porážek. Za přítomnosti prezidenta kazachstánského tenisového svazu Bulata Utemuratova se stala prvním kazachstánským tenistou, jenž ovládl grandslamovou dvouhru; ve 23 letech jako nejmladší wimbledonská finalistka od 21leté Muguruzaové v roce 2015 a nejmladší šampionka od 21leté Kvitové v roce 2011. Grandslamovou dvouhru ovládla jako třetí Asiatka po Číňance Li Na a Japonce Naomi Ósakaové.[39] Z pozice 23. hráčky žebříčku byla čtvrtou nejníže postavenou finalistkou od zavedení žebříčku WTA v roce 1975.[40]

Poražená Džabúrová se v otevřené éře stala první tuniskou, arabskou i africkou ženou ve finále grandslamové dvouhry. Z předchozích 25 utkání utržila teprve třetí porážku, čímž skončila její 11zápasová neporazitelnost na trávě. V sezóně 2021 a odehrané části 2022 vyhrála nejvyšší počet 84 zápasů, více než druhá Świąteková s 81 výhrami. Ve Wimbledonu vylepšila arabské a severoafrické maximum, po otevření turnaje v roce 1968, Egypťana Ismaila El Shafeie, který si jako jediný zahrál čtvrtfinále v roce 1974. Jediným africkým finalistou ve wimbledonské open éře byl Jihoafričan Kevin Anderson v roce 2018, během celé historie pak jedinou takovou africkou finalistkou Jihoafričanka Sandra Reynoldsová v roce 1960. Ve 27 letech Džabúrová rovněž představovala nejstarší finálovou debutantku od Tauziatové v roce 1998.[41][37]

Podání rukou finalistek po skončení
Podání rukou finalistek po skončení
Vévodkyně Catherine předává tác poražené finalistce Džabúrové
Vévodkyně Catherine předává tác poražené finalistce Džabúrové
Vévodkyně Catherine předává mísu Venus Rosewater vítězné Rybakinové
Vévodkyně Catherine předává mísu Venus Rosewater vítězné Rybakinové
Rybakinová s mísou Venus Rosewater
Rybakinová s mísou Venus Rosewater

Nasazení hráček[editovat | editovat zdroj]

 1.   Polsko Iga Świąteková (3. kolo)
 2.   Estonsko Anett Kontaveitová (2. kolo)
 3.   Tunisko Ons Džabúrová (finále)
 4.   Španělsko Paula Badosová (4. kolo)
 5.   Řecko Maria Sakkariová(3. kolo)
 6.   Česko Karolína Plíšková (2. kolo)
 7.   USA Danielle Collinsová (1. kolo)
 8.   USA Jessica Pegulaová (3. kolo)
 9.   Španělsko Garbiñe Muguruzaová (1. kolo)
10.   Spojené království Emma Raducanuová (2. kolo)
11.   USA Coco Gauffová (3. kolo)
12.   Lotyšsko Jeļena Ostapenková (4. kolo)
13.   Česko Barbora Krejčíková (3. kolo)
14.   Švýcarsko Belinda Bencicová (1. kolo)
15.   Německo Angelique Kerberová (3. kolo)
16.   Rumunsko Simona Halepová (semifinále)
17.   Kazachstán Jelena Rybakinová (vítězka)
18.   Švýcarsko Jil Teichmannová (1. kolo)
19.   USA Madison Keysová (odstoupila)
20.   USA Amanda Anisimovová (čtvrtfinále)
21.   Itálie Camila Giorgiová (1. kolo)
22.   Itálie Martina Trevisanová (1. kolo)
23.   Brazílie Beatriz Haddad Maiová (1. kolo)
24.   Belgie Elise Mertensová (4. kolo)
25.   Česko Petra Kvitová (3. kolo)
26.   Rumunsko Sorana Cîrsteaová (2. kolo)
27.   Kazachstán Julia Putincevová (1. kolo)
28.   USA Alison Riskeová-Amritrajová (3. kolo)
29.   Ukrajina Anhelina Kalininová (2. kolo)
30.   USA Shelby Rogersová (1. kolo)
31.   Estonsko Kaia Kanepiová (1. kolo)
32.   Španělsko Sara Sorribesová Tormová (2. kolo)
33.   Čína Čang Šuaj (3. kolo)

Kvalifikace[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Wimbledon 2022 – kvalifikace ženské dvouhry.

Pavouk[editovat | editovat zdroj]

Legenda

Finálová fáze[editovat | editovat zdroj]

  Čtvrtfinále Semifinále Finále
                                       
   Austrálie Ajla Tomljanovićová 6 2 4  
17  Kazachstán Jelena Rybakinová 4 6 6  
  17  Kazachstán Jelena Rybakinová 6 6  
  16  Rumunsko Simona Halepová 3 3  
16  Rumunsko Simona Halepová 6 6
  20  USA Amanda Anisimovová 2 4  
    17  Kazachstán Jelena Rybakinová 3 6 6
  3  Tunisko Ons Džabúrová 6 2 2
   Česko Marie Bouzková 6 1 1  
3  Tunisko Ons Džabúrová 3 6 6  
3  Tunisko Ons Džabúrová 6 3 6
   Německo Tatjana Mariová 2 6 1  
 Německo Tatjana Mariová 4 6 7
   Německo Jule Niemeierová 6 2 5  


Horní polovina[editovat | editovat zdroj]

1. sekce[editovat | editovat zdroj]

První kolo   Druhé kolo   Třetí kolo   Čtvrté kolo
1  Polsko I Świątek 6 6  
Q  Chorvatsko J Fett 0 3     1  Polsko I Świątek 6 4 6  
WC  Spojené království S Kartal 4 6 1     LL  Nizozemsko L Pattinama Kerkhove 4 6 3  
LL  Nizozemsko L Pattinama Kerkhove 6 3 6       1  Polsko I Świątek 4 2  
 USA C Liu 7 6        Francie A Cornet 6 6  
 Španělsko N Párrizas Díaz 5 3      USA C Liu 3 3
 Francie A Cornet 6 77      Francie A Cornet 6 6  
27  Kazachstán J Putinceva 3 65        Francie A Cornet 6 4 3
18  Švýcarsko J Teichmann 2 3        Austrálie A Tomljanović 4 6 6
 Austrálie A Tomljanović 6 6      Austrálie A Tomljanović 6 6  
Q  USA C Harrison 6 6     Q  USA C Harrison 2 2  
 Nizozemsko A Rus 1 4        Austrálie A Tomljanović 2 6 6
 Švýcarsko V Golubic 6 6       13  Česko B Krejčíková 6 4 3  
 Německo A Petkovic 4 3      Švýcarsko V Golubic 3 4
 Belgie M Zanevska 64 3     13  Česko B Krejčíková 6 6  
13  Česko B Krejčíková 77 6  

2. sekce[editovat | editovat zdroj]

První kolo   Druhé kolo   Třetí kolo   Čtvrté kolo
9  Španělsko G Muguruza 4 0  
 Belgie G Minnen 6 6      Belgie G Minnen 4 1  
 Čína Č-w Čeng 77 7      Čína Č-w Čeng 6 6  
 USA S Stephens 61 5        Čína Č-w Čeng 64 5  
Q  USA E Bektas 1 3       17  Kazachstán J Rybakina 77 7  
 Kanada B Andreescu 6 6      Kanada B Andreescu 4 6
LL  USA C Vandeweghe 62 5     17  Kazachstán J Rybakina 6 7?  
17  Kazachstán J Rybakina 77 7       17  Kazachstán J Rybakina 7 6
30  USA S Rogers 2 64        Chorvatsko P Martić 5 3
 Chorvatsko P Martić 6 77      Chorvatsko P Martić 77 6  
 Slovensko K Kučová 7 6      Slovensko K Kučová 64 3  
 Brazílie L Pigossi 5 0        Chorvatsko P Martić 6 77
 Španělsko R Masarova 1 4       8  USA J Pegula 2 65  
 Spojené království H Dart 6 6      Spojené království H Dart 6 3 1
 Chorvatsko D Vekić 3 62     8  USA J Pegula 4 6 6  
8  USA J Pegula 6 77  

3. sekce[editovat | editovat zdroj]

První kolo   Druhé kolo   Třetí kolo   Čtvrté kolo
4  Španělsko P Badosa 6 6  
Q  USA L Chirico 2 1     4  Španělsko P Badosa 6 6  
 Rumunsko I Bara 6 6      Rumunsko I Bara 3 2  
 Francie C Paquet 2 4       4  Španělsko P Badosa 7 77  
 Rumunsko A Bogdan 6 6       25  Česko P Kvitová 5 64  
 Ukrajina D Jastremska 2 2      Rumunsko A Bogdan 1 65
 Itálie J Paolini 6 4 2     25  Česko P Kvitová 6 77  
25  Česko P Kvitová 2 6 6       4  Španělsko P Badosa 1 2
21  Itálie C Giorgi 64 1       16  Rumunsko S Halep 6 6
 Polsko M Fręch 77 6      Polsko M Fręch 6 6  
 Švédsko R Peterson 5 6 3      Slovensko AK Schmiedlová 4 4  
 Slovensko AK Schmiedlová 7 0 6        Polsko M Fręch 4 1
PR  Belgie K Flipkens 7 6       16  Rumunsko S Halep 6 6  
Q  Austrálie J Fourlis 5 2     PR  Belgie K Flipkens 5 4
 Česko K Muchová 3 2     16  Rumunsko S Halep 7 6  
16  Rumunsko S Halep 6 6  

4. sekce[editovat | editovat zdroj]

První kolo   Druhé kolo   Třetí kolo   Čtvrté kolo
11  USA C Gauff 2 6 7  
 Rumunsko E-G Ruse 6 3 5     11  USA C Gauff 6 6  
 Rumunsko M Buzărnescu 6 6      Rumunsko M Buzărnescu 2 3  
Q  Německo N Schunk 4 2       11  USA C Gauff 77 2 1  
 USA M Brengle 2 5       20  USA A Anisimova 64 6 6  
 USA L Davis 6 7      USA L Davis 6 3 4
LL  Čína J Jüan 3 4     20  USA A Anisimova 2 6 6  
20  USA A Anisimova 6 6       20  USA A Anisimova 6 6
32  Španělsko S Sorribes Tormo 6 6        Francie H Tan 2 3
Q  USA C McHale 2 1     32  Španělsko S Sorribes Tormo 3 4  
WC  USA S Williams 5 6 67      Francie H Tan 6 6  
 Francie H Tan 7 1 710        Francie H Tan 6 6
 Francie C Burel 5 3       WC  Spojené království K Boulter 1 1  
WC  Spojené království K Boulter 7 6     WC  Spojené království K Boulter 3 77 6
 Česko T Martincová 61 5     6  Česko Ka Plíšková 6 64 4  
6  Česko Ka Plíšková 77 7  

Dolní polovina[editovat | editovat zdroj]

5. sekce[editovat | editovat zdroj]

První kolo   Druhé kolo   Třetí kolo   Čtvrté kolo
7  USA D Collins 7 4 4  
 Česko M Bouzková 5 6 6      Česko M Bouzková 6 6  
 Itálie L Bronzetti 1 4      USA A Li 0 3  
 USA A Li 6 6        Česko M Bouzková 6 6  
 Česko K Siniaková 0 5       28  USA A Riske-Amritraj 2 3  
Q  Polsko M Chwalińska 6 7     Q  Polsko M Chwalińska 6 1 0
 Švýcarsko Y In-Albon 2 4     28  USA A Riske-Amritraj 3 6 6  
28  USA A Riske-Amritraj 6 6        Česko M Bouzková 7 6
33  Čína Š Čang 6 6        Francie C Garcia 5 2
 Japonsko M Doi 4 0     33  Čína Š Čang 78 6  
 Ukrajina M Kosťuk 4 6 6      Ukrajina M Kosťuk 66 2  
WC  Spojené království K Swan 6 4 4       33  Čína Š Čang 63 65
 Francie C Garcia 4 6 710        Francie C Garcia 77 77  
WC  Spojené království J Mijazaki 6 1 64      Francie C Garcia 6 6
 Belgie A Van Uytvanck 4 4     10  Spojené království E Raducanu 3 3  
10  Spojené království E Raducanu 6 6  

6. sekce[editovat | editovat zdroj]

První kolo   Druhé kolo   Třetí kolo   Čtvrté kolo
15  Německo A Kerber 6 7  
 Francie K Mladenovic 0 5     15  Německo A Kerber 6 6  
 Polsko M Linette 6 6      Polsko M Linette 3 3  
Q  Mexiko F Contreras Gómez 1 4       15  Německo A Kerber 4 5  
 Slovinsko T Zidanšek 4 61       24  Belgie E Mertens 6 7  
 Maďarsko P Udvardy 6 77      Maďarsko P Udvardy 6 65 5
 Kolumbie C Osorio 6 2 2r     24  Belgie E Mertens 3 77 7  
24  Belgie E Mertens 1 6 4       24  Belgie E Mertens 69 4
31  Estonsko K Kanepi 4 4       3  Tunisko O Džabúr 711 6
 Francie D Parry 6 6      Francie D Parry 6 6  
 Dánsko C Tauson 1r     Q  Japonsko M Hontama 3 2  
Q  Japonsko M Hontama 4        Francie D Parry 2 3
 Kanada R Marino 4 6 5       3  Tunisko O Džabúr 6 6  
Q  Polsko K Kawa 6 3 7     Q  Polsko K Kawa 4 0
Q  Švédsko M Björklund 1 3     3  Tunisko O Džabúr 6 6  
3  Tunisko O Džabúr 6 6  

7. sekce[editovat | editovat zdroj]

První kolo   Druhé kolo   Třetí kolo   Čtvrté kolo
5  Řecko M Sakkari 6 6  
Q  Austrálie Z Hives 1 4     5  Řecko M Sakkari 6 6  
WC  Austrálie D Saville 5 6 5      Bulharsko V Tomova 4 3  
 Bulharsko V Tomova 7 3 7       5  Řecko M Sakkari 3 5  
Q  Austrálie A Sharma 6 3 4        Německo T Maria 6 7  
 Německo T Maria 4 6 6      Německo T Maria 6 1 7
 Srbsko A Krunić 65 61     26  Rumunsko S Cîrstea 3 6 5  
26  Rumunsko S Cîrstea 77 77        Německo T Maria 5 7 7
22  Itálie M Trevisan 2 0       12  Lotyšsko J Ostapenko 7 5 5
PR  Itálie E Cocciaretto 6 6     PR  Itálie E Cocciaretto 4 4  
 Gruzie J Gorgodze 4 1      Rumunsko I-C Begu 6 6  
 Rumunsko I-C Begu 6 6        Rumunsko I-C Begu 6 1 1
Q  Belgie Y Wickmayer 6 6       12  Lotyšsko J Ostapenko 3 6 6  
 Čína L Ču 4 2     Q  Belgie Y Wickmayer 2 2
 Francie O Dodin 4 4     12  Lotyšsko J Ostapenko 6 6  
12  Lotyšsko J Ostapenko 6 6  

8. sekce[editovat | editovat zdroj]

První kolo   Druhé kolo   Třetí kolo   Čtvrté kolo
14  Švýcarsko B Bencic 4 7 2  
 Čína Č Wang 6 5 6      Čína Č Wang 5 4  
 Německo T Korpatsch 79 5 2      Spojené království H Watson 7 6  
 Spojené království H Watson 67 7 6        Spojené království H Watson 78 6  
Q  Austrálie M Inglis 7 3 4        Slovinsko K Juvan 62 2  
 Maďarsko D Gálfi 5 6 6      Maďarsko D Gálfi 5 3
 Slovinsko K Juvan 6 4 6      Slovinsko K Juvan 7 6  
23  Brazílie B Haddad Maia 4 6 2        Spojené království H Watson 2 4
29  Ukrajina A Kalinina 4 6 6        Německo J Niemeier 6 6
 Maďarsko A Bondár 6 2 4     29  Ukrajina A Kalinina 6 4 3  
WC  Spojené království J Burrage 2 3      Ukrajina L Curenko 3 6 6  
 Ukrajina L Curenko 6 6        Ukrajina L Curenko 4 6 3
 Německo J Niemeier 6 6        Německo J Niemeier 6 3 6  
 Čína Si- Wang 1 4      Německo J Niemeier 6 6
 USA B Pera 5 1     2  Estonsko A Kontaveit 4 0  
2  Estonsko A Kontaveit 7 6  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Ženská tenisová asociace (WTA) nepřidělila tenistkám z Wimbledonu žádné body do žebříčku, viz nepřidělení bodů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2022 Wimbledon Championships – Women's singles na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Barty claims Wimbledon title with three-set defeat of Pliskova [online]. WTA Tennis, 2021-07-10 [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ WTA World No.1 Ashleigh Barty announces retirement from professional tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-23 [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Ostracized by Wimbledon, Russians back Moscow-born Rybakina in final. Reuters [online]. 2022-07-08 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Russia, Kazakhstan, serve - 10 questions you might have about Elena Rybakina - updated after Wimbledon title. Tennis Majors [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Elena Rybakina becomes one of Wimbledon's biggest surprise champions. OlympicTalk | NBC Sports [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e NGUYEN, Courtney. From streaks to milestones, what's at stake at Wimbledon 2022. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-25 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-25. (anglicky) 
  7. ↑ JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. Bezchybná Bouzková ve Wimbledonu vyřadila Collinsovou, Siniaková prohrála s debutantkou Chwaliňskou. TenisPortal.cz [online]. 2022-06-27 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ Kerber rolls at Wimbledon; Minnen ousts Muguruza for first Top 10 win. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-29 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ CLAREY, Christopher. Serena Williams, in Pain and in Tears, Exits Wimbledon With a Leg Injury. The New York Times [online]. 2021-06-29 [cit. 2022-06-30]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  10. ↑ Ball in Serena's court at Wimbledon with rivals' fitness doubts [online]. France24, 2021-06-22 [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Tan prevails over Serena in three-hour Wimbledon opener. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-29 [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b ROTHENBERG, Ben. A Grand Slam Streak Without (Yet) a Quarterfinal. The New York Times [online]. 2022-01-23 [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  13. ↑ Niemeier routs Kontaveit at Wimbledon; Tsurenko wins all-Ukrainian contest. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-29 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  14. ↑ Anett Kontaveit dealing with after-effects of virus ahead of Wimbledon. Tennis World USA [online]. [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. 
  15. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Kvitová se oklepala ze ztráty vedení, druhé kolo zvládla i Krejčíková. Loňská finalistka Plíšková vypadla. TenisPortal.cz [online]. 2022-06-30 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  16. ↑ Boulter stuns Pliskova again; Krejcikova, Rybakina advance at Wimbledon. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-30 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  17. ↑ Garcia surges past Raducanu on Centre Court at Wimbledon. Women's Tennis Association [online]. [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  18. ↑ Marathon Marvels 2022: All this year's three-hour matches. Women's Tennis Association [online]. [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ No.2 Jabeur, Sakkari power into third round at Wimbledon. Women's Tennis Association [online]. [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  20. ↑ Halep rallies to win in Flipkens' Wimbledon farewell; Gauff sets Anisimova clash. Women's Tennis Association [online]. [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  21. ↑ Maria upsets Sakkari; Mertens ousts Kerber in Wimbledon third round. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-01 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  22. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková podlehla Tomljanovicové a wimbledonské osmifinále neobhájila. Skončila i Kvitová. TenisPortal.cz [online]. 2022-07-02 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  23. ↑ Sedm výher navzdory zánětu v zápěstí. Hrála jsem pod prášky, odtajnila Kvitová. Tenisový svět [online]. 2022-07-02 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  24. ↑ TROLLOPE, Matt. AO Flashback: Hingis’ 1997 title part of 37-match win streak. Tennis Australian [online]. 2022-07-01 [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Top 10: Longest WTA winning runs. Women's Tennis Association [online]. 2020-05-15 [cit. 2022-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-15. (anglicky) 
  26. ↑ Cornet ends Swiatek's 37-match win streak; reaches fourth round at Wimbledon. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-02 [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Wimbledon 2021: Dates, draws, prize money and what you need to know [online]. WTA Tennis, 2021-06-27 [cit. 2022-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Bouzkova's breakthrough Wimbledon continues, first through to quarterfinals. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-03 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  29. ↑ Z, Luboš. Bezchybná Bouzková zastavila Garciaovou a je ve čtvrtfinále Wimbledonu!. TenisPortal.cz [online]. 2022-07-03 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  30. ↑ Maria saves match points, upsets Ostapenko to reach Wimbledon quarters. Women's Tennis Association [online]. [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  31. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Ve čtvrtfinále Wimbledonu jsou dvě Němky. Mariaovou s Niemierovou a čeká souboj o semifinále. TenisPortal.cz [online]. 2022-07-03 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. 
  32. ↑ Halep soars past Anisimova into third Wimbledon semifinal. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-06 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ a b c String of errors costs Ajla Tomljanovic as she bows out in Wimbledon quarterfinals. ABC News [online]. 2022-07-06 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ a b Tři sety, konec ve čtvrtfinále. Bouzková ve Wimbledonu podlehla Džabúrové. iDNES.cz [online]. 2022-07-05 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. 
  35. ↑ Maria saves match points, upsets Ostapenko to reach Wimbledon quarters. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-03 [cit. 2022-07-04]. Dostupné online. (entřísetov) 
  36. ↑ Rybakina tops Halep at Wimbledon, makes first Grand Slam final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ a b Jabeur makes history by booking Wimbledon final berth. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ www.wimbledon.com [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. 
  39. ↑ a b Rybakina claims historic Wimbledon title with comeback win over Jabeur. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Rybakina by the numbers. www.wimbledon.com [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ NGUYEN, Courtney. Jabeur vs. Rybakina: The numbers behind a historic Wimbledon final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wimbledon_2022_–_ženská_dvouhra&oldid=22927398“