Přeskočit na obsah

Marcelo Arévalo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marcelo Arévalo
Marcelo Arévalo na French Open 2018
Marcelo Arévalo na French Open 2018
PřezdívkaChelo[1]
StátSalvadorSalvador Salvador
Datum narození17. října 1990 (33 let)[2]
Místo narozeníSonsonate, Salvador[2]
BydlištěSan Salvador, Salvador[2]
Výška193 cm[2]
Hmotnost86 kg[2]
Profesionál od2012
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 949 671 USD
Dvouhra
Poměr zápasů35–21
Tituly0 ATP, 3 challengery, 11 Futures
Nejvyšší umístění139. místo (2. července 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2017, 2019)
French Open2. kolo kvalifikace (2018)
Wimbledon2. kolo kvalifikace (2016)
US Open2. kolo kvalifikace (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů181–125
Tituly12 ATP, 18 challengerů, 18 Futures
Nejvyšší umístění5. místo (14. listopadu 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2020, 2021, 2023)
French Openvítěz (2022, 2024)
Wimbledon2. kolo (2018, 2019, 2023)
US Opensemifinále (2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůzákladní skupina (2022)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022, 2023)
French Openčtvrtfinále (2023, 2024)
Wimbledončtvrtfinále (2023)
US Openfinále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240615a15. června 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcelo Arévalo (* 17. října 1990 Sonsonate) je salvadorský profesionální tenista. Na grandslamu zvítězil ve čtyřhře French Open 2022 s Jeanem-Julienem Rojerem[3] a French Open 2024 po boku Mateho Paviće. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvanáct deblových turnajů včetně Canada Masters 2023. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtrnáct titulů ve dvouhře a třicet šest ve čtyřhře.[4]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2018 na 139. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2022 roku na 5. místě. Trénují ho Yari Bernardo a Carlos Teixeira. Připravuje se v Salvadoru a ve floridském Miami.[1][2]

V salvadorském daviscupovém týmu debutoval v roce 2005 baráží 3. skupiny Americké zóny proti Hondurasu, v níž prohrál úvodní dvouhru s Carlosem Caceresem. Honduras zvítězil 2:0 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k třiceti šesti mezistátním utkáním s bilancí 37–17 ve dvouhře a 19–15 ve čtyřhře.[5]

O čtyři roky starší bratr Rafael Arévalo se v roce 2008 stal prvním salvadorským tenistou na olympijských hrách. Marcelo Arévalo hrál v letech 2010–2011 univerzitní tenis za oklahomskou University of Tulsa, kde studoval management. Ze Středoamerických a karibských her 2010 v portorickém Mayagüezu si odvezl bronzovou medaili z dvouhry. V červenci 2019 vstoupil do manželství se Slovenkou Lucií Kovarčíkovou.[6][1]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v lednu 2007, když na turnaji v San Salvadoru podlehl v úvodním úvodním kole Guatemalci Israeli Morálesovi.[4] Během listopadu 2009 získal první ITF titul v mexickém Puerto Vallarta po finálové výhře nad Moldavanem Romanem Borvanovem z deváté světové stovky. Premiérovou singlovou trofej na challengerech si odvezl ze zářijového Open Bogotá 2017. Do závěrečného utkání postoupil přes nejvýše nasazeného, devadesátého muže žebříčku Víctora Estrellu Burgose. V boji o titul pak přehrál kolumbijského hráče Daniela Elahija Galána z třetí stovky klasifikace.[2][4]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil ve čtyřhře Hall of Fame Tennis Championships 2018 v rhodeislandském Newportu. S Mexičanem Miguelem Ángelem Reyesem-Varelou však uhráli jen tři gamy na izraelsko-novozélandský pár Jonatan Erlich a Artem Sitak.[7] První titul poté vybojovali na mexickém Los Cabos Open 2018, kde v rozhodujícím zápasu porazili americko-australskou dvojici Taylor Fritz a Thanasi Kokkinakis.[8] Na newportském Hall of Fame Open 2019 odešli opět z finále poraženi poté, co nenašli recept na Španěla Marcel Granollers s Ukrajincem Serhijem Stachovským.[9] [10][4]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu Wimbledon 2016. S Venezuelanem Robertem Maytínem zvládli londýnskou kvalifikační soutěž. V úvodním kole čtyřhry však podlehli rusko-ukrajinskému páru Konstantin KravčukDenys Molčanov. V první fázi deblové soutěže ve Wimbledonu 2018 vyřadil s Chilanem Hansem Podlipnikem-Castillem britskou dvojici Jay Clarke a Cameron Norrie po pětisetové bitvě rozložené do tří dnů a trvající 5.02 hodiny. Závěrečný set skončil poměrem her 22–20.[11][10][4]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 2 (2–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2022 French Open antuka Nizozemsko Jean-Julien Rojer Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
6–7(4–7), 7–6(7–5), 6–3
Vítěz 2024 French Open antuka Chorvatsko Mate Pavić Itálie Simone Bolelli
Itálie Andrea Vavassori
7–5, 6–3

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Finalistka 2021 US Open tvrdý Mexiko Giuliana Olmosová USA Desirae Krawczyková
Spojené království Joe Salisbury
5–7, 2–6

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 17 (12–5)

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Grand Slam (2–0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (1–1)
ATP Tour 500 (0–1)
ATP Tour 250 (9–3)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. červenec 2018 Newport, Spojené státy tráva Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela Izrael Jonatan Erlich
Nový Zéland Artem Sitak
1–6, 2–6
Vítěz 1. srpen 2018 Los Cabos, Mexiko tvrdý Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela USA Taylor Fritz
Austrálie Thanasi Kokkinakis
6–4, 6–4
Finalista 2. červenec 2019 Newport, Spojené státy tráva Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela Španělsko Marcel Granollers
Ukrajina Serhij Stachovskyj
7–6(12–10), 4–6, [11–13]
Finalista 3. únor 2020 Santiago, Chile antuka Spojené království Jonny O'Mara Španělsko Roberto Carballés Baena
Španělsko Alejandro Davidovich Fokina
6–7(3–7), 1–6
Vítěz 2. srpen 2021 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Nizozemsko Matwé Middelkoop Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
6–7(5–7), 7–5, [10–6]
Vítěz 3. únor 2022 Dallas, Spojené státy tvrdý (h) Nizozemsko Jean-Julien Rojer Spojené království Lloyd Glasspool
Finsko Harri Heliövaara
7–6(7–4), 6–4
Vítěz 4. únor 2022 Delray Beach, Spojené státy tvrdý Nizozemsko Jean-Julien Rojer Kazachstán Oleksandr Nedověsov
Pákistán Ajsám Kúreší
6–2, 6–7(5–7), [10–4]
Finalista 4. únor 2022 Acapulco, Mexiko tvrdý Nizozemsko Jean-Julien Rojer Španělsko Feliciano López
Řecko Stefanos Tsitsipas
5–7, 4–6
Vítěz 5. červen 2022 French Open, Paříž, Francie antuka Nizozemsko Jean-Julien Rojer Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
6–7(4–7), 7–6(7–5), 6–3
Vítěz 6. říjen 2022 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Nizozemsko Jean-Julien Rojer Spojené království Lloyd Glasspool
Finsko Harri Heliövaara
6–3, 6–3
Vítěz 7. leden 2023 Adelaide, Austrálie tvrdý Nizozemsko Jean-Julien Rojer Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
bez boje
Vítěz 8. únor 2023 Delray Beach, Spojené státy (2) tvrdý Nizozemsko Jean-Julien Rojer Austrálie Rinky Hijikata
USA Reese Stalder
6–3, 6–4
Vítěz 9. srpen 2023 Toronto, Kanada tvrdý Nizozemsko Jean-Julien Rojer USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–3, 6–1
Vítěz 10. leden 2024 Hongkong, Čína tvrdý Chorvatsko Mate Pavić Belgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen
7–6(7–3), 6–4
Finalista 5. květen 2024 Řím, Itálie antuka Chorvatsko Mate Pavić Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
2–6, 2–6
Vítěz 11. květen 2024 Ženeva, Švýcarsko antuka Chorvatsko Mate Pavić Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Spojené království Lloyd Glasspool
7–6(7–2), 7–5
Vítěz 12. červen 2024 French Open, Paříž, Francie (2) antuka Chorvatsko Mate Pavić Itálie Simone Bolelli
Itálie Andrea Vavassori
7–5, 6–3

Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (3 D; 18 Č)
Futures (11 D; 18 Č)

Dvouhra (14 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. listopad 2009 Puerto Vallarta, Mexiko tvrdý Moldavsko Roman Borvanov 6–3, 6–3
2. listopad 2009 Santa Tecla, Salvador antuka Řecko Alexandros Jakupovic 7–6(7–2), 6–2
3. květen 2012 Puebla, Mexiko tvrdý Francie Antoine Benneteau 7–6(7–5), 5–7, 6–2
4. květen 2012 Arequipa, Peru antuka Brazílie Marcelo Demoliner 6–4, 7–5
5. červen 2013 Innisbrook, Spojené státy antuka Brazílie Fernando Romboli 6–3, 7–6(7–5)
6. srpen 2014 Medellín, Kolumbie antuka Kolumbie Juan Carlos Spir 7–6(7–2), 6–4
7. únor 2015 Guatemala, Guatemala tvrdý Guatemala Christopher Díaz Figueroa 6–3, 6–1
8. listopad 2015 Guatemala, Guatemala tvrdý Kolumbie Juan Sebastián Gómez 6–2, 5–7, 6–3
9. prosinec 2015 San Pedro Sula, Honduras tvrdý Guatemala Christopher Díaz Figueroa bez boje
10. listopad 2016 San Salvador, Salvador tvrdý Zimbabwe Benjamin Lock 6–2, 6–3
11. listopad 2016 La Libertad, Salvador antuka Brazílie Bruno Sant'Anna 6–1, 6–2
1. září 2017 Bogota, Kolumbie antuka Kolumbie Daniel Elahi Galán 7–5, 6–4
2. duben 2018 San Luis Potosí, Mexiko antuka Dominikánská republika Roberto Cid Subervi 6–3, 6–7(3–7), 6–4
3. duben 2018 Guadalajara, Mexiko tvrdý USA Christopher Eubanks 6–4, 5–7, 7–6(7–4)

Čtyřhra (36 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. listopad 2009 Santa Tecla, Salvador antuka Salvador Rafael Arévalo Guatemala Christopher Díaz Figueroa
Guatemala Julen Urigüen
7–6(7–5), 6–4
2. září 2011 Zacatecas, Mexiko tvrdý Mexiko César Ramírez Guatemala Christopher Díaz Figueroa
Guatemala Sebastien Vidal
6–3, 6–2
3. říjen 2011 Veracruz, Mexiko tvrdý Portoriko Alex Llompart Mexiko Javier Herrera-Eguiluz
Spojené státy americké Amrit Narasimhan
6–3, 6–0
4. únor 2012 Panamá, Panama antuka Mexiko César Ramírez Guatemala Christopher Díaz Figueroa
Guatemala Sebastien Vidal
6–1, 6–4
5. květen 2012 Arequipa, Peru antuka Brazílie Marcelo Demoliner Argentina Andres Ceppo
Kolumbie Felipe Mantilla
6–2, 6–2
6. červen 2012 Godfrey, Spojené státy tvrdý Spojené státy americké Ryan Rowe Francie Sebastien Boltz
Švýcarsko Luca Margaroli
6–4, 6–4
7. září 2012 Manzanillo, Mexiko tvrdý Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela Guatemala Christopher Díaz Figueroa
Barbados Darian King
6–1, 7–5
8. květen 2013 Guatemala, Guatemala tvrdý Guatemala Christopher Díaz Figueroa Moldavsko Roman Borvanov
Spojené státy americké Vahid Mirzadeh
6–2, 7–6(7–0)
9. květen 2013 Santa Tecla, Salvador antuka Spojené státy americké Vahid Mirzadeh Kolumbie Nicolás Barrientos
Austrálie Chris Letcher
6–4, 6–3
10. červen 2013 Innisbrook, Spojené státy antuka Venezuela Roberto Maytín Spojené státy americké Sekou Bangoura
Spojené státy americké Eric Quigley
3–6, 6–4, [10–7]
1. červen 2013ec Manta, Ekvádor tvrdý Peru Sergio Galdós Kolumbie Alejandro González
Kolumbie Carlos Salamanca
6–3, 6–4
11. listopad 2013 Mérida, Mexiko tvrdý Portoriko Alex Llompart Mexiko Daniel Garza
Mexiko Angel Peredo
6–4, 7–5
12. únor 2014 Guatemala, Guatemala tvrdý Guatemala Christopher Díaz Figueroa Ekvádor Emilio Gómez
Venezuela Luis David Martínez
6–3, 7–6(7–5)
13. srpen 2014 Medellín, Kolumbie antuka Mexiko César Ramírez Spojené státy americké Cătălin Gârd
Argentina Facundo Mena
6–4, 6–4
14. prosinec 2014 Mérida, Mexiko tvrdý Itálie Claudio Grassi Spojené státy americké Dennis Novikov
Spojené státy americké Clay Thompson
6–2, 6–4
15. únor 2015 Santa Tecla, Salvador antuka Venezuela Luis David Martínez Jižní Afrika Keith-Patrick Crowley
Mexiko Hans Hach Verdugo
6–4, 6–4
2. září 2015 Barranquilla, Kolumbie antuka Peru Sergio Galdós Peru Duilio Beretta
Peru Mauricio Echazú
6–1, 6–4
16. listopad 2015 Guatemala, Guatemala tvrdý Guatemala Christopher Díaz Figueroa Guatemala Wilfredo Gonzalez
Polsko Piotr Lomacki
7–5, 6–2
17. prosinec 2015 San Pedro Sula, Honduras tvrdý Guatemala Christopher Díaz Figueroa Mexiko Ivar Jose Aramburu Contreras
Spojené státy americké Nicholas Reyes
6–2, 6–1
3. listopad 2016 Bogotá, Kolumbie antuka Peru Sergio Galdós Uruguay Ariel Behar
Ekvádor Gonzalo Escobar
6–4, 6–1
18. listopad 2016 La Libertad, Salvador tvrdý Guatemala Christopher Díaz Figueroa Německo Pirmin Haenle
Spojené státy americké Nicholas Reyes
6–0, 6–4
4. únor 2017 Tempe, Spojené státy tvrdý Dominikánská republika José Hernández-Fernández Itálie Walter Trusendi
Itálie Matteo Viola
7–5, 2–6, [10–12]
5. září 2017 Quito, Ekvádor antuka Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela Chile Nicolás Jarry
Ekvádor Roberto Quiroz
4–6, 6–4, [10–7]
6. září 2017 Bogotá, Kolumbie antuka Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Franko Škugor
6–3, 3–6, [10–6]
7. září 2017 Cary, Spojené státy tvrdý Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela Lotyšsko Miķelis Lībietis
Spojené státy americké Dennis Novikov
6–7(6–8), 7–6(7–1), [10–6]
8. říjen 2017 Cali, Kolumbie antuka Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela Peru Sergio Galdós
Brazílie Fabrício Neis
6–3, 6–4
9. listopad 2017 Guayaquil, Ekvádor antuka Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela Bolívie Hugo Dellien
Bolívie Federico Zeballos
6–1, 6–7(7–9), [10–6]
10. únor 2018 San Francisco, Spojené státy tvrdý (h) Venezuela Roberto Maytín Spojené království Luke Bambridge
Spojené království Joe Salisbury
6–3, 6–7(5–7), [10–7]
11. duben 2018 San Luis Potosí, Mexiko antuka Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela Spojené království Jay Clarke
Německo Kevin Krawietz
6–1, 6–4
12. duben 2018 Guadalajara, Mexiko tvrdý Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela Spojené království Brydan Klein
Jižní Afrika Ruan Roelofse
7–6(7–3), 7–5
13. květen 2018 Lisabon, Portugalsko antuka Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela Polsko Tomasz Bednarek
Spojené státy americké Hunter Reese
6–3, 3–6, [10–1]
14. říjen 2018 Monterrey, Mexiko tvrdý Indie Džívan Nedunčežijan Indie Leander Paes
Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela
6–1, 6–4
15. říjen 2018 Las Vegas, Spojené státy tvrdý Venezuela Roberto Maytín Spojené státy americké Robert Galloway
Spojené státy americké Nathan Pasha
6–3, 6–3
16. duben 2019 San Luis Potosí, Mexiko antuka Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela Uruguay Ariel Behar
Ekvádor Roberto Quiroz
1–6, 6–4, [12–10]
17. srpen 2019 Aptos, Spojené státy tvrdý Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela Spojené státy americké Nathan Pasha
Spojené státy americké Max Schnur
5–7, 6–3, [10–8]
18. říjen 2020 Parma, Itálie antuka Bosna a Hercegovina Tomislav Brkić Uruguay Ariel Behar
Ekvádor Gonzalo Escobar
6-4, 6-4

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcelo Arévalo na anglické Wikipedii.

  1. a b c Marcelo Arevalo | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g Marcelo Arévalo na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240615a15. června 2024
  3. El Salvador's Arevalo first central American player to win Grand Slam title in Paris. Reuters [online]. 2022-06-04 [cit. 2022-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e Marcelo Arévalo na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240615a15. června 2024
  5. Marcelo Arévalo na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240529a29. května 2024
  6. El tenista salvadoreño Chelo Arévalo ganó el Grand Slam de su vida: ¡se casó!. El Salvador [online]. 2020-11-30 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (španělsky) 
  7. Erlich Notches 20th Title, Teams With Sitak For Newport Crown [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-07-22 [cit. 2018-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Los Cabos Crowns A Homegrown Champ [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-08-05 [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Granollers/Stakhovsky Clinch Newport Doubles Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2019-07-21 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b Marcelo Arevalo | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Wimbledon BritWatch: Jay Clarke and Cameron Norrie miss out in doubles epic [online]. LTA Tennis, 2018-07-06 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra20240715a15. července 2024
Poř. tenista body posun
1. Itálie Jannik Sinner (ITA) 9 570
2. Srbsko Novak Djoković (SRB) 8 460
3. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 8 130
4. Německo Alexander Zverev (GER) 7 015
5.   Daniil Medveděv 6 525
6. Austrálie Alex de Minaur (AUS) 4 185 3
7. Polsko Hubert Hurkacz (POL) 4 105
8.   Andrej Rubljov 4 070 2
9. Norsko Casper Ruud (NOR) 4 030 1
10. Bulharsko Grigor Dimitrov (BUL) 3 770
Ženská dvouhra20240715a15. července 2024
Poř. tenistka body posun
1. Polsko Iga Świąteková (POL) 11 285
2. USA Coco Gauffová (USA) 8 173
3.   Aryna Sabalenková 7 061
4. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ) 6 376
5. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 518 2
6. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 665 1
7. Čína Čeng Čchin-wen (CHN) 4 055 1
8. Řecko Maria Sakkariová (GRE) 3 925 1
9. USA Danielle Collinsová (USA) 3 702 2
10. Česko Barbora Krejčíková (CZE) 3 573 22
Mužská čtyřhra20240715a15. července 2024
Poř. tenista body posun
1. Španělsko Marcel Granollers (ESP) 7 500 1
Argentina Horacio Zeballos (ARG) 7 500 1
3. Austrálie Matthew Ebden (AUS) 7 495 2
4. Indie Rohan Bopanna (IND) 7 210
5. Spojené království Joe Salisbury (GBR) 6 560
6. USA Rajeev Ram (USA) 6 515
7. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 6 350
8. Chorvatsko Mate Pavić (CRO) 5 590 1
9. Itálie Andrea Vavassori (ITA) 4 985 1
10. Itálie Simone Bolelli (ITA) 4 785 1
Ženská čtyřhra20240715a15. července 2024
Poř. tenistka body posun
1. Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL) 8 390 2
2. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 8 243 3
3. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 7 805 1
4. Belgie Elise Mertensová (BEL) 7 330 3
5. Německo Laura Siegemundová (GER) 6 255 2
6. Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE) 6 093 4
7. USA Taylor Townsendová (USA) 5 024 17
8. Austrálie Storm Hunterová (AUS) 5 005 2
9.   Věra Zvonarevová 4 958 1
10. USA Nicole Melichar-Martinezová (USA) 4 930 1
Austrálie Ellen Perezová (AUS) 4 930 1