Wesley Koolhof

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wesley Koolhof
Wesley Koolhof na French Open 2019
PřezdívkaWes[1]
StátNizozemskoNizozemsko Nizozemsko
Datum narození17. dubna 1989 (33 let)[1]
Místo narozeníDuiven, Nizozemsko[1]
BydlištěDuiven, Nizozemsko[1]
Výška180 cm[1]
Hmotnost78 kg[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 781 219 USD
Dvouhra
Poměr zápasů0–0
Tituly0 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění462. místo (5. srpna 2013)
Čtyřhra
Poměr zápasů212–146
Tituly14 ATP, 14 challengerů, 17 Futures
Nejvyšší umístění1. místo (7. listopadu 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022)
French Opensemifinále (2020)
Wimbledončtvrtfinále (2019)
US Openfinále (2020, 2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůvítěz (2020)
Olympijské hry2 . kolo (2020)
Smíšená čtyřhra
Tituly1
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
French Openvítěz (2022)
Wimbledonsemifinále (2019)
US Openčtvrtfinále (2018, 2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221107a7. listopadu 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wesley Koolhof (17. dubna 1989 Duiven) je nizozemský profesionální tenista, deblový specialista a od listopadu 2022 světová jednička ve čtyřhře, kterou se stal jako padesátý osmý hráč od zavedení klasifikace v březnu 1976 a čtvrtý Nizozemec po Okkerovi, Haarhuisovi a Eltinghovi.[2][3] O týden později se k němu na vrcholu klasifikace připojil spoluhráč Neal Skupski.[4] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtrnáct deblových turnajů včetně Madrid Masters 2022, Canada Masters 2022 a Paris Masters 2022 s Nealem Skupskim. Na challengerech ATPokruhu ITF získal jeden titul ve dvouhře a třicet jeden ve čtyřhře.[5]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2013 na 462. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2022 na 1. místě. Trénují ho Rob Morgan s Mariuszem Fyrstenbergem. Dříve tuto roli plnil Marco Kroes.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se probojoval do finále čtyřhry US Open 2020, v němž s Nikolou Mektićem podlehli Pavićovi se Soaresem. Společně pak ovládli ATP Finals 2020 po závěrečné výhře nad Jürgenem Melzerem a Rogerem-Vasselinem. Stal se tak čtvrtým nizozemským šampionem Turnaje mistrů.[6] Po boku Japonky Eny Šibaharaové triumfoval ve smíšené čtyřhře French Open 2022, když v rozhodujícím duelu porazili Eikeriovou s Vliegenem.[7] Z deblového finále US Open 2022 odešel poražen v páru s Nealem Skupskim.

V nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 základní skupinou madridského finálového turnaje proti Velké Británii, v němž s Jeanem-Julienem Rojerem prohráli čtyřhru s Jamiem Murraym a Nealem Skupskim. Britové zvítězili 2:1 na zápasy. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 3–3 ve čtyřhře.[8]

Nizozemsko reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde před druhým kolem mužské čtyřhry odstoupil s Rojerem pro pozitivní test na covid-19.

Jeho otcem byl nizozemský fotbalista Jurrie Koolhof (1960–2019).

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Premiérový titul ve čtyřhře okruhu ATP Tour vybojoval společně s krajanem Matwém Middelkoopem začátkem února na bulharském Garanti Koza Sofia Open 2016, kde si ve finále jako třetí nasazení poradili s rakousko-kanadskou dvojicí Philipp Oswald a Adil Shamasdin.[9] Druhý společný triumf zaznamenali na turnaji Generali Open Kitzbühel v rakouském Kitzbühelu, kde jako nejvýše nasazený pár zdolali domácí nenasazené tenisty Dennise Novaka a Dominica Thiema až v rozhodujícím supertiebreaku.[10]

Na začátku sezóny 2017 získal svůj třetí singlový titul na okruhu, když opět s Middelkoopem porazili ve finále australského Apia International Sydney nejvýše nasazený britsko-brazilský pár Jamie Murray a Bruno Soares po dvousetovém průběhu.[11]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Wesley Koolhof se narodil do sportovní rodiny fotbalového skauta Jurrieho a módní návrhářky Monique Koolhofových. Otec byl profesionální nizozemský fotbalista, který také nastupoval za nizozemskou fotbalovou reprezentaci. Matka reprezentovala Nizozemsko v pozemním hokeji. Mladší bratr Dean Koolhof je profesionální fotbalista, jenž hrál za mužstvo De Graafschap v 2. nejvyšší nizozemské lize Eerste Divisie a odehrál několik zápasů v nizozemské reprezentaci do 21 let.

Tenis začal hrát ve čtyřech letech. Preferuje antuku nebo pomalé dvorce s tvrdým povrchem. Hovoří nizozemsky, německy a anglicky.[1]

Jeho přítelkyní je bývalá německá tenistka Julia Görgesová.[12][13]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 2 (0–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2020 US Open tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Chorvatsko Mate Pavić
Brazílie Bruno Soares
5–7, 3–6
Finalista 2022 US Open tvrdý Spojené království Neal Skupski USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–7(4–7), 5–7

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2022 French Open antuka Japonsko Ena Šibaharaová Norsko Ulrikke Eikeriová
Belgie Joran Vliegen
7–6(7–5), 6–2

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 33 (14–19)[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Grand Slam (0–2)
Turnaj mistrů (1–0)
ATP Tour Masters 1000 (3–4)
ATP Tour 500 (0–3)
ATP Tour 250 (10–10)
Tituly dle povrchu
tvrdý (10–11)
antuka (3–6)
tráva (1–1)
Tituly dle prostředí
venku (11–11)
hala (3–7)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 7. února 2016 Sofie, Bulharsko tvrdý (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Rakousko Philipp Oswald
Kanada Adil Shamasdin
5–7, 7–6(11–9), [10–6]
Vítěz 2. 23. července 2016 Kitzbühel, Rakousko antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Rakousko Dennis Novak
Rakousko Dominic Thiem
2–6, 6–3, [11–9]
Vítěz 3. 14. ledna 2017 Sydney, Austrálie tvrdý Nizozemsko Matwé Middelkoop Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
6–3, 7–5
Finalista 1. 19. února 2017 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Chorvatsko Ivan Dodig
Španělsko Marcel Granollers
6–7(5–7), 3–6
Finalista 2. 30. července 2017 Atlanta, Spojené státy tvrdý Nový Zéland Artem Sitak USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3–6, 4–6
Finalista 3. 24. září 2017 Mety, Francie tvrdý (h) Nový Zéland Artem Sitak Francie Julien Benneteau
Francie Édouard Roger-Vasselin
5–7, 3–6
Finalista 4. únor 2018 Bronx, New York, Spojené státy tvrdý (h) Nový Zéland Artem Sitak Bělorusko Max Mirnyj
Rakousko Philipp Oswald
4–6, 6–4, [6–10]
Finalista 5. březen 2018 São Paulo, Brazílie antuka (h) Nový Zéland Artem Sitak Argentina Federico Delbonis
Argentina Máximo González
4–6, 2–6
Finalista 6. květen 2018 Estoril, Portugalsko antuka Nový Zéland Artem Sitak Spojené království Kyle Edmund
Spojené království Cameron Norrie
4–6, 2–6
Finalista 8. říjen 2018 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Nový Zéland Marcus Daniell Spojené království Luke Bambridge
Spojené království Jonny O'Mara
5–7, 6–7(8–10)
Vítěz 4. leden 2019 Brisbane, Austrálie tvrdý Nový Zéland Marcus Daniell USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–4, 7–6(8–6)
Finalista 8. březen 2019 Miami, Spojené státy tvrdý Řecko Stefanos Tsitsipas USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
5–7, 6–7(8–10)
Finalista 9. duben 2019 Monte-Carlo, Monako antuka Nizozemsko Robin Haase Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Franko Škugor
7–6(7–3), 6–7(3–7), [9–11]
Finalista 10. duben 2019 Budapešť, Maďarsko antuka Nový Zéland Marcus Daniell Spojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski
3–6, 4–6
Finalista 11. květen 2019 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Nový Zéland Marcus Daniell Spojené království Dominic Inglot
USA Austin Krajicek
4–6, 6–4, [4–10]
Finalista 12. červenec 2019 Hamburk, Německo antuka Nizozemsko Robin Haase Rakousko Oliver Marach
Rakousko Jürgen Melzer
2–6, 6–7(3–7)
Finalista 13. srpen 2019 Montréal, Kanada tvrdý Nizozemsko Robin Haase Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
5–7, 5–7
Vítěz 5. leden 2020 Dauhá, Katar tvrdý Indie Rohan Bopanna Spojené království Luke Bambridge
Mexiko Santiago González
3–6, 6–2, [10–6]
Finalista 14. únor 2020 Marseille, Francie tvrdý (h) Chorvatsko Nikola Mektić Francie Nicolas Mahut
Kanada Vasek Pospisil
3–6, 4–6
Finalista 15. 10. září 2020 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Chorvatsko Mate Pavić
Brazílie Bruno Soares
5–7, 3–6
Vítěz 6. 22. listopadu 2020 Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie tvrdý (h) Chorvatsko Nikola Mektić Rakousko Jürgen Melzer
Francie Édouard Roger-Vasselin
6–2, 3–6, [10–5]
Vítěz 7. 2. května 2021 Mnichov, Německo antuka Německo Kevin Krawietz Belgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen
4–6, 6–4, [10–5]
Vítěz 8. 9. ledna 2022 Melbourne, Austrálie tvrdý Spojené království Neal Skupski Kazachstán Oleksandr Nedověsov
Pákistán Ajsám Kúreší
6–4, 6–4
Vítěz 9. 15. ledna 2022 Adelaide, Austrálie tvrdý Spojené království Neal Skupski Uruguay Ariel Behar
Ekvádor Gonzalo Escobar
7–6(7–5), 6–4
Vítěz 10. 15. února 2022 Dauhá, Katar tvrdý Spojené království Neal Skupski Indie Rohan Bopanna
Kanada Denis Shapovalov
7–6(7–4), 6–1
Finalista 17. 2. dubna 2022 Miami, Spojené státy tvrdý Spojené království Neal Skupski Polsko Hubert Hurkacz
USA John Isner
6–7(5–7), 4–6
Finalista 18. 24. dubna 2022 Barcelona, Španělsko antuka Spojené království Neal Skupski Německo Kevin Krawietz
Německo Andreas Mies
7–6(7–3), 6–7(5–7), [6–10]
Vítěz 11. 8. května 2022 Madrid, Španělsko antuka Spojené království Neal Skupski Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–7(4–7), 6–4, [10–5]
Vítěz 12. 12. června 2022 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Spojené království Neal Skupski Austrálie Matthew Ebden
Austrálie Max Purcell
4–6, 7–5, [10–6]
Vítěz 13. 14. srpna 2022 Montréal, Kanada tvrdý Spojené království Neal Skupski Spojené království Daniel Evans
Austrálie John Peers
6–2, 4–6, [10–6]
Finalista 19. 9. září 2022 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Spojené království Neal Skupski USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–7(4–7), 5–7
Vítěz 14. 6. listopadu 2022 Paříž, Francie tvrdý (h) Spojené království Neal Skupski Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
7–6(7–5), 6–4

Tituly na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]

Legenda – tituly
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (14 Č)

Čtyřhra (14 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 16. listopadu 2013 Guayaquil, Ekvádor antuka Nizozemsko Stephan Fransen Moldavsko Roman Borvanov
Německo Alexander Satschko
1–6, 6–2, [10–5]
2. 27. července 2014 Oberstaufen, Německo antuka Itálie Alessandro Motti Moldavsko Radu Albot
Polsko Mateusz Kowalczyk
7–6(9–7), 6–3
3. 8. února 2015 Glasgow, Velká Británie tvrdý (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Ukrajina Sergej Bubka
Kazachstán Oleksandr Nedověsov
6–1, 6–4
4. 2. května 2015 Turín, Itálie antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Chorvatsko Dino Marcan
Chorvatsko Antonio Šančić
4–6, 6–3, [10–5]
5. 4. července 2015 Marburg, Německo antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Německo Tobias Kamke
Německo Simon Stadler
6–1, 7–5
6. 15. srpna 2015 Praha, Česko antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Bělorusko Sjarhej Betau
Rusko Michail Jelgin
6–4, 3–6, [10–7]
7. 11. září 2015 Sevilla, Španělsko antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Itálie Marco Bortolotti
Polsko Kamil Majchrzak
7–6(7–5), 6–4
8. 26. září 2015 Trnava, Slovensko antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Polsko Kamil Majchrzak
Francie Stéphane Robert
6–4, 6–2
9. 25. října 2015 Brest, Francie tvrdý (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Spojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski
3–6, 6–4, [10–6]
10. 16. ledna 2016 Bangkok, Thajsko tvrdý Nizozemsko Matwé Middelkoop Německo Gero Kretschmer
Německo Alexander Satschko
6–3, 7–6(7–1)
11. 19. července 2016 Ilkley, Velká Británie tráva Nizozemsko Matwé Middelkoop Brazílie Marcelo Demoliner
Pákistán Ajsám Kúreší
7–6(7–5), 0–6, [10–8]
12. 31. července 2016 Scheveningen, Nizozemsko antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Nizozemsko Tallon Griekspoor
Nizozemsko Tim van Rijthoven
6–1, 3–6, [13–11]
13. 26. listopadu 2016 Andria, Itálie koberec (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Česko Roman Jebavý
Česko Zdeněk Kolář
6–3, 6–3
14. 13. května 2017 Aix-en-Provence, Francie antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Německo Andre Begemann
Francie Jérémy Chardy
2–6, 6–4, [16–14]

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 20162021
Pořadí 1711. 955. 827. 570. 562. 725. 1256.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021
Pořadí 1231. 514. 560. 392. 171. 211. 67. 60. 46. 42. 14. 5. 21.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wesley Koolhof na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Wesley Koolhof na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 12. října 2016
  2. Koolhof Secures No. 1, Paris SF Slot. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-04 [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Koolhof pakt Masters 1000-titel Parijs en is nieuwe nummer één van de wereld. KNLTB Toptennis [online]. 2022-11-06 [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  4. Skupski Makes 'Dream Come True', Climbs To Doubles World No. 1. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-14 [cit. 2022-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-14. (anglicky) 
  5. Wesley Koolhof na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20221107a7. listopadu 2022
  6. Koolhof/Mektic End Team Debut Season With London Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2020-11-22 [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Shibahara and Koolhof win mixed doubles title in historic French Open final. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-02 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Wesley Koolhof na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20221107a7. listopadu 2022
  9. ATP Staff. Dutch Duo Save Two M.P. For Sofia Title [online]. ATP Tour, 2016-02-07 [cit. 2016-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ATP Staff. Koolhof/Middelkoop Claim Second Title Of 2016 [online]. ATP Tour, 2016-07-23 [cit. 2016-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ATP Staff. Last In, Last To Leave, Middelkoop & Koolhof Win Sydney [online]. ATP Tour, 2017-01-14 [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Wesley Koolhof and German Julia Görges have found each other. 🗞️ CCeit News [online]. 2020-09-16 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. 
  13. Goerges says tour break helped lead to her retirement decision. Tennis.com [online]. [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

                                Žebříček ATP                                                                       Žebříček WTA                                
Mužská dvouhra20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenista body posun
1. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 6 820
2. Španělsko Rafael Nadal (ESP) 6 020
3. Norsko Casper Ruud (NOR) 5 820
4. Řecko Stefanos Tsitsipas (GRE) 5 550
5. Srbsko Novak Djoković (SRB) 4 820
6. Kanada Félix Auger-Aliassime (CAN) 4 195
7.  Daniil Medveděv 4 065
8.  Andrej Rubljov 3 930
9. USA Taylor Fritz (USA) 3 355
10. Polsko Hubert Hurkacz (POL) 2 905
Ženská dvouhra20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenistka body posun
1. Polsko Iga Świąteková (POL) 11 085
2. Tunisko Ons Džabúrová (TUN) 5 055
3. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 691
4. Francie Caroline Garciaová (FRA) 4 375
5.  Aryna Sabalenková 3 925
6. Řecko Maria Sakkariová (GRE) 3 871
7. USA Coco Gauffová (USA) 3.646
8.  Darja Kasatkinová 3 435
9.  Veronika Kuděrmetovová 2 795
10. Rumunsko Simona Halepová (ROU) 2 661
Mužská čtyřhra20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenista body posun
1. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 7 850
Spojené království Neal Skupski (GBR) 7 850
3. USA Rajeev Ram (USA) 7 480
4. Spojené království Joe Salisbury (GBR) 7 390
5. Chorvatsko Mate Pavić (CRO) 5 325
6. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 5 230
Nizozemsko Jean-Julien Rojer (NED) 5 230
8. Chorvatsko Nikola Mektić (CRO) 5 120
9. Chorvatsko Ivan Dodig (CRO) 4 210
10. USA Austin Krajicek (USA) 4 205
Ženská čtyřhra20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 6 890
2.   Veronika Kuděrmetovová 6 035
3. Česko Barbora Krejčíková (CZE) 5 937
4. USA Coco Gauffová (USA) 5 360
5. Belgie Elise Mertensová (BEL) 5 310
6. USA Jessica Pegulaová (USA) 5 160
7. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 4 740
8. Mexiko Giuliana Olmosová (MEX) 4 650
9. Ukrajina Ljudmila Kičenoková (UKR) 4 300
10. Austrálie Storm Sandersová (AUS) 4 265