Wesley Koolhof

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wesley Koolhof
Wesley Koolhof na French Open 2019
Wesley Koolhof na French Open 2019
PřezdívkaWes[1]
StátNizozemskoNizozemsko Nizozemsko
Datum narození17. dubna 1989 (34 let)[1]
Místo narozeníDuiven, Nizozemsko[1]
BydlištěDuiven, Nizozemsko[1]
Výška180 cm[1]
Hmotnost78 kg[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek4 185 680 USD
Dvouhra
Poměr zápasů0–0
Tituly0 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění462. místo (5. srpna 2013)
Čtyřhra
Poměr zápasů265–173
Tituly19 ATP, 14 challengerů, 17 Futures
Nejvyšší umístění1. místo (7. listopadu 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022, 2023)
French Opensemifinále (2020)
Wimbledonvítěz (2023)
US Openfinále (2020, 2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůvítěz (2020)
Olympijské hry2 . kolo (2020)
Smíšená čtyřhra
Tituly1
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
French Openvítěz (2022)
Wimbledonsemifinále (2019)
US Openčtvrtfinále (2018, 2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240316a16. března 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wesley Koolhof (17. dubna 1989 Duiven) je nizozemský profesionální tenista, deblový specialista a mezi lety 2022–2023 světová jednička ve čtyřhře, kterou se poprvé stal jako padesátý osmý hráč od zavedení klasifikace v březnu 1976 a čtvrtý Nizozemec po Okkerovi, Haarhuisovi a Eltinghovi.[2][3] V pěti obdobích na čele strávil třicet čtyři týdnů. Vedení sdílel se spoluhráčem Nealem Skupskim.[4] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál devatenáct deblových turnajů včetně Wimbledonu 2023, Madrid Masters 2022, Canada Masters 2022, Paris Masters 2022 a Indian Wells Masters 2024. Na challengerech ATPokruhu ITF získal jeden titul ve dvouhře a třicet jeden ve čtyřhře.[5]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2013 na 462. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2022 na 1. místě. Trénují ho Rob Morgan s Mariuszem Fyrstenbergem. Dříve tuto roli plnil Marco Kroes.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se probojoval do finále čtyřhry US Open 2020, v němž s Nikolou Mektićem podlehli Pavićovi se Soaresem. Společně pak ovládli ATP Finals 2020 po závěrečné výhře nad Jürgenem Melzerem a Rogerem-Vasselinem. Stal se tak čtvrtým nizozemským šampionem Turnaje mistrů.[6] Po boku Japonky Eny Šibaharaové triumfoval ve smíšené čtyřhře French Open 2022, když v rozhodujícím duelu porazili Eikeriovou s Vliegenem.[7] Z deblového finále US Open 2022 odešel poražen v páru s Nealem Skupskim. Se stejným partnerem triumfoval o rok později ve Wimbledonu.

V nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 základní skupinou madridského finálového turnaje proti Velké Británii, v němž s Jeanem-Julienem Rojerem prohráli čtyřhru s Jamiem Murraym a Nealem Skupskim. Britové zvítězili 2:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 5–7 ve čtyřhře.[8]

Nizozemsko reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde před druhým kolem mužské čtyřhry odstoupil s Rojerem pro pozitivní test na covid-19.

Jeho otcem byl nizozemský fotbalista Jurrie Koolhof (1960–2019).

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Premiérový titul ve čtyřhře okruhu ATP Tour vybojoval společně s krajanem Matwém Middelkoopem začátkem února na bulharském Garanti Koza Sofia Open 2016, kde si ve finále jako třetí nasazení poradili s rakousko-kanadskou dvojicí Philipp Oswald a Adil Shamasdin.[9] Druhý společný triumf zaznamenali na turnaji Generali Open Kitzbühel v rakouském Kitzbühelu, kde jako nejvýše nasazený pár zdolali domácí nenasazené tenisty Dennise Novaka a Dominica Thiema až v rozhodujícím supertiebreaku.[10]

Na začátku sezóny 2017 získal svůj třetí singlový titul na okruhu, když opět s Middelkoopem porazili ve finále australského Apia International Sydney nejvýše nasazený britsko-brazilský pár Jamie Murray a Bruno Soares po dvousetovém průběhu.[11]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Wesley Koolhof se narodil do sportovní rodiny fotbalového skauta Jurrieho a módní návrhářky Monique Koolhofových. Otec byl profesionální nizozemský fotbalista, který také nastupoval za nizozemskou fotbalovou reprezentaci. Matka reprezentovala Nizozemsko v pozemním hokeji. Mladší bratr Dean Koolhof je profesionální fotbalista, jenž hrál za mužstvo De Graafschap v 2. nejvyšší nizozemské lize Eerste Divisie a odehrál několik zápasů v nizozemské reprezentaci do 21 let.

Tenis začal hrát ve čtyřech letech. Preferuje antuku nebo pomalé dvorce s tvrdým povrchem. Hovoří nizozemsky, německy a anglicky.[1]

Jeho přítelkyní je bývalá německá tenistka Julia Görgesová.[12][13]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 3 (1–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2020 US Open tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Chorvatsko Mate Pavić
Brazílie Bruno Soares
5–7, 3–6
Finalista 2022 US Open tvrdý Spojené království Neal Skupski USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–7(4–7), 5–7
Vítěz 2023 Wimbledon tráva Spojené království Neal Skupski Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
6–4, 6–4

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2022 French Open antuka Japonsko Ena Šibaharaová Norsko Ulrikke Eikeriová
Belgie Joran Vliegen
7–6(7–5), 6–2

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 41 (19–22)[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Grand Slam (1–2)
Turnaj mistrů (1–0)
ATP Tour Masters 1000 (4–5)
ATP Tour 500 (1–5)
ATP Tour 250 (12–10)
Finále podle povrchu
tvrdý (13–13)
antuka (3–7)
tráva (3–1)
Finále podle prostředí
venku (15–15)
hala (4–7)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 7. února 2016 Sofie, Bulharsko tvrdý (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Rakousko Philipp Oswald
Kanada Adil Shamasdin
5–7, 7–6(11–9), [10–6]
Vítěz 2. 23. července 2016 Kitzbühel, Rakousko antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Rakousko Dennis Novak
Rakousko Dominic Thiem
2–6, 6–3, [11–9]
Vítěz 3. 14. ledna 2017 Sydney, Austrálie tvrdý Nizozemsko Matwé Middelkoop Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
6–3, 7–5
Finalista 1. 19. února 2017 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Chorvatsko Ivan Dodig
Španělsko Marcel Granollers
6–7(5–7), 3–6
Finalista 2. 30. července 2017 Atlanta, Spojené státy tvrdý Nový Zéland Artem Sitak USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3–6, 4–6
Finalista 3. 24. září 2017 Mety, Francie tvrdý (h) Nový Zéland Artem Sitak Francie Julien Benneteau
Francie Édouard Roger-Vasselin
5–7, 3–6
Finalista 4. únor 2018 Bronx, New York, Spojené státy tvrdý (h) Nový Zéland Artem Sitak Bělorusko Max Mirnyj
Rakousko Philipp Oswald
4–6, 6–4, [6–10]
Finalista 5. březen 2018 São Paulo, Brazílie antuka (h) Nový Zéland Artem Sitak Argentina Federico Delbonis
Argentina Máximo González
4–6, 2–6
Finalista 6. květen 2018 Estoril, Portugalsko antuka Nový Zéland Artem Sitak Spojené království Kyle Edmund
Spojené království Cameron Norrie
4–6, 2–6
Finalista 8. říjen 2018 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Nový Zéland Marcus Daniell Spojené království Luke Bambridge
Spojené království Jonny O'Mara
5–7, 6–7(8–10)
Vítěz 4. leden 2019 Brisbane, Austrálie tvrdý Nový Zéland Marcus Daniell USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–4, 7–6(8–6)
Finalista 8. březen 2019 Miami, Spojené státy tvrdý Řecko Stefanos Tsitsipas USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
5–7, 6–7(8–10)
Finalista 9. duben 2019 Monte-Carlo, Monako antuka Nizozemsko Robin Haase Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Franko Škugor
7–6(7–3), 6–7(3–7), [9–11]
Finalista 10. duben 2019 Budapešť, Maďarsko antuka Nový Zéland Marcus Daniell Spojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski
3–6, 4–6
Finalista 11. květen 2019 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Nový Zéland Marcus Daniell Spojené království Dominic Inglot
USA Austin Krajicek
4–6, 6–4, [4–10]
Finalista 12. červenec 2019 Hamburk, Německo antuka Nizozemsko Robin Haase Rakousko Oliver Marach
Rakousko Jürgen Melzer
2–6, 6–7(3–7)
Finalista 13. srpen 2019 Montréal, Kanada tvrdý Nizozemsko Robin Haase Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
5–7, 5–7
Vítěz 5. leden 2020 Dauhá, Katar tvrdý Indie Rohan Bopanna Spojené království Luke Bambridge
Mexiko Santiago González
3–6, 6–2, [10–6]
Finalista 14. únor 2020 Marseille, Francie tvrdý (h) Chorvatsko Nikola Mektić Francie Nicolas Mahut
Kanada Vasek Pospisil
3–6, 4–6
Finalista 15. 10. září 2020 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Chorvatsko Mate Pavić
Brazílie Bruno Soares
5–7, 3–6
Vítěz 6. 22. listopadu 2020 Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie tvrdý (h) Chorvatsko Nikola Mektić Rakousko Jürgen Melzer
Francie Édouard Roger-Vasselin
6–2, 3–6, [10–5]
Vítěz 7. 2. května 2021 Mnichov, Německo antuka Německo Kevin Krawietz Belgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen
4–6, 6–4, [10–5]
Vítěz 8. 9. ledna 2022 Melbourne, Austrálie tvrdý Spojené království Neal Skupski Kazachstán Oleksandr Nedověsov
Pákistán Ajsám Kúreší
6–4, 6–4
Vítěz 9. 15. ledna 2022 Adelaide, Austrálie tvrdý Spojené království Neal Skupski Uruguay Ariel Behar
Ekvádor Gonzalo Escobar
7–6(7–5), 6–4
Vítěz 10. 15. února 2022 Dauhá, Katar tvrdý Spojené království Neal Skupski Indie Rohan Bopanna
Kanada Denis Shapovalov
7–6(7–4), 6–1
Finalista 17. 2. dubna 2022 Miami, Spojené státy tvrdý Spojené království Neal Skupski Polsko Hubert Hurkacz
USA John Isner
6–7(5–7), 4–6
Finalista 18. 24. dubna 2022 Barcelona, Španělsko antuka Spojené království Neal Skupski Německo Kevin Krawietz
Německo Andreas Mies
7–6(7–3), 6–7(5–7), [6–10]
Vítěz 11. 8. května 2022 Madrid, Španělsko antuka Spojené království Neal Skupski Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–7(4–7), 6–4, [10–5]
Vítěz 12. 12. června 2022 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Spojené království Neal Skupski Austrálie Matthew Ebden
Austrálie Max Purcell
4–6, 7–5, [10–6]
Vítěz 13. 14. srpna 2022 Montréal, Kanada tvrdý Spojené království Neal Skupski Spojené království Daniel Evans
Austrálie John Peers
6–2, 4–6, [10–6]
Finalista 19. 9. září 2022 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Spojené království Neal Skupski USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–7(4–7), 5–7
Vítěz 14. 6. listopadu 2022 Paříž, Francie tvrdý (h) Spojené království Neal Skupski Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
7–6(7–5), 6–4
Finalista 20. 19. března 2023 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Spojené království Neal Skupski Indie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden
3–6, 6–2, [8–10]
Finalista 21. duben 2023 Barcelona, Španělsko antuka Spojené království Neal Skupski Argentina Máximo González
Argentina Andrés Molteni
3–6, 7–6(10–8), [4–10]
Vítěz 15. červen 2023 's-Hertogenbosch Nizozemsko (2) tráva Spojené království Neal Skupski Ekvádor Gonzalo Escobar
Kazachstán Oleksandr Nedověsov
7–6(7–1), 6–2
Vítěz 15. 15. července 2023 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Spojené království Neal Skupski Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
6–4, 6–4
Finalista 22. 4. října 2023 Peking, Čína tvrdý Spojené království Neal Skupski Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
7–6(14–12), 3–6, [5–10]
Vítěz 17. leden 2024 Auckland, Nový Zéland tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
6–3, 6–7(5–7), [10–7]
Vítěz 18. únor 2024 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Chorvatsko Nikola Mektić Nizozemsko Robin Haase
Nizozemsko Botic van de Zandschulp
6–3, 7–5
Vítěz 19. 15. března 2024 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
7–6(7–2), 7–6(7–4)

Tituly na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra (14 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (14)
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 16. listopadu 2013 Guayaquil, Ekvádor antuka Nizozemsko Stephan Fransen Moldavsko Roman Borvanov
Německo Alexander Satschko
1–6, 6–2, [10–5]
2. 27. července 2014 Oberstaufen, Německo antuka Itálie Alessandro Motti Moldavsko Radu Albot
Polsko Mateusz Kowalczyk
7–6(9–7), 6–3
3. 8. února 2015 Glasgow, Velká Británie tvrdý (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Ukrajina Sergej Bubka
Kazachstán Oleksandr Nedověsov
6–1, 6–4
4. 2. května 2015 Turín, Itálie antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Chorvatsko Dino Marcan
Chorvatsko Antonio Šančić
4–6, 6–3, [10–5]
5. 4. července 2015 Marburg, Německo antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Německo Tobias Kamke
Německo Simon Stadler
6–1, 7–5
6. 15. srpna 2015 Praha, Česko antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Bělorusko Sjarhej Betau
Rusko Michail Jelgin
6–4, 3–6, [10–7]
7. 11. září 2015 Sevilla, Španělsko antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Itálie Marco Bortolotti
Polsko Kamil Majchrzak
7–6(7–5), 6–4
8. 26. září 2015 Trnava, Slovensko antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Polsko Kamil Majchrzak
Francie Stéphane Robert
6–4, 6–2
9. 25. října 2015 Brest, Francie tvrdý (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Spojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski
3–6, 6–4, [10–6]
10. 16. ledna 2016 Bangkok, Thajsko tvrdý Nizozemsko Matwé Middelkoop Německo Gero Kretschmer
Německo Alexander Satschko
6–3, 7–6(7–1)
11. 19. července 2016 Ilkley, Velká Británie tráva Nizozemsko Matwé Middelkoop Brazílie Marcelo Demoliner
Pákistán Ajsám Kúreší
7–6(7–5), 0–6, [10–8]
12. 31. července 2016 Scheveningen, Nizozemsko antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Nizozemsko Tallon Griekspoor
Nizozemsko Tim van Rijthoven
6–1, 3–6, [13–11]
13. 26. listopadu 2016 Andria, Itálie koberec (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Česko Roman Jebavý
Česko Zdeněk Kolář
6–3, 6–3
14. 13. května 2017 Aix-en-Provence, Francie antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Německo Andre Begemann
Francie Jérémy Chardy
2–6, 6–4, [16–14]

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 20162023
Pořadí 1711. 955. 827. 570. 562. 725. 1256.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Pořadí 1231. 514. 560. 392. 171. 211. 67. 60. 46. 42. 14. 5. 21. 1. 8.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wesley Koolhof na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Wesley Koolhof na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 12. října 2016
  2. Koolhof Secures No. 1, Paris SF Slot. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-04 [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Koolhof pakt Masters 1000-titel Parijs en is nieuwe nummer één van de wereld. KNLTB Toptennis [online]. 2022-11-06 [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  4. Skupski Makes 'Dream Come True', Climbs To Doubles World No. 1. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-14 [cit. 2022-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-14. (anglicky) 
  5. Wesley Koolhof na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240316a16. března 2024
  6. Koolhof/Mektic End Team Debut Season With London Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2020-11-22 [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Shibahara and Koolhof win mixed doubles title in historic French Open final. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-02 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Wesley Koolhof na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240224a24. února 2024
  9. ATP Staff. Dutch Duo Save Two M.P. For Sofia Title [online]. ATP Tour, 2016-02-07 [cit. 2016-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ATP Staff. Koolhof/Middelkoop Claim Second Title Of 2016 [online]. ATP Tour, 2016-07-23 [cit. 2016-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ATP Staff. Last In, Last To Leave, Middelkoop & Koolhof Win Sydney [online]. ATP Tour, 2017-01-14 [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Wesley Koolhof and German Julia Görges have found each other. 🗞️ CCeit News [online]. 2020-09-16 [cit. 2022-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-26. 
  13. Goerges says tour break helped lead to her retirement decision. Tennis.com [online]. [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra20240408a8. dubna 2024
Poř. tenista body posun
1. Srbsko Novak Djoković (SRB) 9 725
2. Itálie Jannik Sinner (ITA) 8 710
3. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 8 645
4.  Daniil Medveděv 7 165
5. Německo Alexander Zverev (GER) 5 415
6.  Andrej Rubljov 4 890
7. Dánsko Holger Rune (DEN) 3 795
8. Polsko Hubert Hurkacz (POL) 3 665 2
9. Bulharsko Grigor Dimitrov (BUL) 3 540
10. Norsko Casper Ruud (NOR) 3 465 2
Ženská dvouhra20240408a8. dubna 2024
Poř. tenistka body posun
1. Polsko Iga Świąteková (POL) 10 835
2.   Aryna Sabalenková 8 045
3. USA Coco Gauffová (USA) 7 205
4. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ) 5 848
5. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 870
6. Řecko Maria Sakkariová (GRE) 4 195 1
7. Čína Čeng Čchin-wen (CHN) 3 995 1
8. Česko Markéta Vondroušová (CZE) 3 895 1
9. Tunisko Ons Džabúrová (TUN) 3 658 3
10. Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT) 3 438
Mužská čtyřhra20240408a8. dubna 2024
Poř. tenista body posun
1. Indie Rohan Bopanna (IND) 8 080
2. Austrálie Matthew Ebden (AUS) 8 080
3. Chorvatsko Ivan Dodig (CRO) 7 140
4. USA Austin Krajicek (USA) 7 140
5. Argentina Horacio Zeballos (ARG) 6 757
6. Španělsko Marcel Granollers (ESP) 6 757
7. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 6 690
8. Spojené království Joe Salisbury (GBR) 6 630
9. USA Rajeev Ram (USA) 6 630
10. Spojené království Neal Skupski (GBR) 5 330
Ženská čtyřhra20240408a8. dubna 2024
Poř. tenistka body posun
1. Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE) 8 565
2. Belgie Elise Mertensová (BEL) 8 345
3. Austrálie Storm Hunterová (AUS) 7 695
4. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 6 495
5. Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL) 6 250
6. Německo Laura Siegemundová (GER) 5 670
7. USA Nicole Melichar-Martinezová (USA) 5 395
8. Austrálie Ellen Perezová (AUS) 5 275
9.  Věra Zvonarevová 4 956
10. Nizozemsko Demi Schuursová (NED) 4 680