Roman Jebavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Roman Jebavý
Roman Jebavý na French Open 2018
Stát Česko Česko
Datum narození 16. listopadu 1989 (29 let)[1]
Místo narození Turnov, Československo[1]
Bydliště Jilemnice, Česko
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 460 976 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 0–0
Tituly 0 ATP, 5 Futures
Nejvyšší umístění 297. místo (30. září 2013)
Čtyřhra
Poměr zápasů 22–24
Tituly 4 ATP, 11 challengerů, 35 Futures
Nejvyšší umístění 43. místo (4. března 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2018, 2019)
French Open 3. kolo (2017)
Wimbledon 2. kolo (2018)
US Open 3. kolo (2018)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon 3. kolo (2017)
US Open 1. kolo (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 201904011. dubna 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roman Jebavý (* 16. listopadu 1989 Turnov) je český profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál čtyři deblové turnaje, když první z nich ovládl s Jiřím Veselým na antukovém Istanbul Open 2017. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal pět titulů ve dvouhře a čtyřicet šest ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2013 na 297. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2019 na 43. místě. Trénuje ho Lukáš Dlouhý.[2]

V českém daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 barážovým utkáním o účast ve světové skupině proti Nizozemsku, v němž s Adamem Pavláskem prohráli čtyřhru. Nizozemci zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2019 v soutěži nastoupil ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 0–2 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Turnově a od jednoho roku žil v Jilemnici, kde začínal s tenisem. Poté hrál v Jablonci nad Nisou a následně přešel do štvanického klubu I. ČLTK Praha.

Ve Wimbledonu 2007 se v páru se Slovákem Martinem Kližanem probojovali do finále juniorské čtyřhry, v němž podlehli dvojici Matteo Trevisan a Daniel López. Jako nejvýše nasazení pak vstupovali s Bělorusem Uladzimirem Ignatikem do juniorského debla US Open 2007, kde byli vyřazeni v semifinále pozdějšími vítězi Jonathanem Eyssericem a Jeromem Interzillem. Na téže newyorské juniorce podlehl jako sedmý nasazený ve čtvrtfinále dvouhry pozdějšímu šampionu Ričardasu Berankisovi z Litvy. V juniorské kategorii byl nejvýše klasifikován v lednu 2007 na 3. místě světového kombinovaného žebříčku ITF.[4]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu Futures debutoval v květnu 2005, když na turnaj v Jablonci nad Nisou obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl krajanu Michalu Konečnému ve třech setech.[1] Premiérový titul na challengerech si odvezl z červencové čtyřhry Prague Open 2014, do níž nastoupil s Jiřím Veselým. Ve finále zdolali zdolali tchajwansko-čínský pár Lee Hsin-han a Čang Ce po hladkém dvousetovém průběhu. K trofeji uvedl: „Tak snadné jsem to nečekal. Ale oba jsme dnes hráli výborně. Na co jsme sáhli, to se nám povedlo.“[5] Průnik mezi sto nejlepších deblistů světa zaznamenal 13. února 2017, když se na žebříčku ATP posunul ze 101. na 98. příčku.[2][1]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval kvalifikačním turnajem Kremlin Cup 2013 v Moskvě. Ve druhém kole vypadl s Rusem Konstantinem Kravčukem.[2] Premiérový odehraný zápas v hlavní soutěži této úrovně dosáhl ve čtyřhře Croatia Open Umag 2015, kde byli s Veselým na úvod vyřazeni španělským párem Roberto Bautista Agut a David Marrero až v supertiebreaku.[2][1]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil během květnového Istanbul Open 2017, když v závěrečném duelu deblové soutěže s Jiřím Veselým deklasovali turecko-italskou dvojici Tuna Altuna a Alessandro Motti, startující na divokou kartu, dvěma „kanáry“.[6] Na turnaji hrál již jako česká deblová jednička, když mu patřila 94. příčka žebříčku. Šest míst za ním zaostával druhý český tenista ve světové klasifikaci Radek Štěpánek. Bodový zisk jej po turnaji 8. května 2017 posunul na nové kariérní maximum, 73. pozici ve čtyřhře.[2]

Druhou trofej si odvezl z petrohradské čtyřhry St. Petersburg Open 2017, když po boku Nizozemce Matwého Middelkoopa ve finále zdolali chilsko-argentinské turnajové jedničky Julia Peraltu s Horaciem Zeballosem po dvousetovém průběhu. V následném vydání žebříčku ATP čtyřhry se poprvé posunui na 52. příčku.[7]

Hlavní soutěž v nejvyšší grandslamové kategorii poprvé odehrál v páru s Jiřím Veselým v mužském deblu French Open 2017. Po výhře nad osmou nasazenou dvojicí Raven Klaasen a Rajeev Ram ve druhém kole, je v další fázi vyřadil brazilsko-italský pár Rogério Dutra da Silva s Paolem Lorenzim ve dvou setech.[1]

Třetí deblový titul získal na antukovém Generali Open Kitzbühel 2018 s Argentincem Andrésem Moltenim po finálové výhře nad italsko-argentinskou dvojicí Daniele Bracciali a Federico Delbonis. Bodový zisk jej poprvé v kariéře posunul do elitní světové padesátky žebříčku čtyřhry, když 6. srpna 2018 figuroval na 48. místě.[8][2]

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP World Tour 250 (4–3 Č)

Čtyřhra: 7 (4–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 7. května 2017 Istanbul, Turecko antuka Česko Jiří Veselý Turecko Tuna Altuna
Itálie Alessandro Motti
6–0, 6–0
Vítěz 2. 24. září 2017 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Chile Julio Peralta
Argentina Horacio Zeballos
6–4, 6–4
Finalista 1. 26. května 2018 Lyon, Francie antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Austrálie Nick Kyrgios
USA Jack Sock
5–7, 6–2, [9–11]
Finalista 2. 22. července 2018 Umag, Chorvatsko antuka Česko Jiří Veselý Nizozemsko Matwé Middelkoop
Nizozemsko Robin Haase
4–6, 4–6
Vítěz 3. 5. srpna 2018 Kitzbühel, Rakousko antuka Argentina Andrés Molteni Itálie Daniele Bracciali
Argentina Federico Delbonis
6–2, 6–4
Finalista 3. 23. září 2018 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Itálie Matteo Berrettini
Itálie Fabio Fognini
6–7(6–8), 6–7(4–7)
Vítěz 4. 10. února 2019 Córdoba, Argentina antuka Argentina Andrés Molteni Argentina Máximo González
Argentina Horacio Zeballos
6–4, 7–6(7–4)

Tituly na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (0 D; 11 Č)
Futures (5 D; 35 Č)

Čtyřhra (11)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 14. června 2014 Praha, Česko antuka Česko Jiří Veselý Čínská Tchaj-pej Lee Hsin-han
Čína Čang Ce
6–1, 6–3
2. 2. srpna 2014 Liberec, Česko antuka Česko Jaroslav Pospíšil Filipíny Ruben Gonzales
Spojené království Sean Thornley
6–4, 6–3
3. 20. září 2014 Trnava, Slovensko antuka Česko Jaroslav Pospíšil Nizozemsko Stephan Fransen
Nizozemsko Robin Haase
6–4, 6–2
4. 20. června 2015 Poprad-Tatry, Slovensko antuka Česko Jan Šátral Slovensko Norbert Gombos
Česko Adam Pavlásek
6–2, 6–2
5. 3. září 2016 Como, Itálie antuka Slovensko Andrej Martin Německo Nils Langer
Rakousko Gerald Melzer
3–6, 6–1, [10–5]
6. 17. září 2016 Banja Luka,
Bosna a Hercegovina
antuka Česko Jan Šátral Itálie Andrea Arnaboldi
Rakousko Maximilian Neuchrist
7–6(7–3), 4–6, [10–7]
7. 15. října 2016 Casablanca, Maroko antuka Slovensko Andrej Martin Chorvatsko Dino Marcan
Chorvatsko Antonio Šančić
6–4, 6–2
8. 19. února 2017 Cherbourg, Francie tvrdý (h) Slovensko Igor Zelenay Chorvatsko Dino Marcan
Rakousko Tristan-Samuel Weissborn
7–6(7–4), 6–7(4–7), [10–6]
9. 21. května 2017 Heilbronn, Německo antuka Chorvatsko Antonio Šančić Kanada Adil Shamasdin
Slovensko Igor Zelenay
6–4, 6–1
10. 19. srpna 2017 Cordenons, Itálie antuka Česko Zdeněk Kolář Nizozemsko Matwé Middelkoop
Slovensko Igor Zelenay
6–2, 6–3
11. 5. listopadu 2017 Eckental, Německo koberec (h) Nizozemsko Sander Arends Spojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski
6–2, 6–4

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 1277. 426. 580. 521. 428. 437. 374. 526. 1059. 924.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 1752. 1288. 1439. 1169. 307. 342. 374. 233. 306. 231. 137. 215. 104. 59. 49.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roman Jebavý na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g (anglicky) Roman Jebavý na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 201904011. dubna 2019
  2. a b c d e f (anglicky) Roman Jebavý na stránkách ATP Tour, přístup: 201904011. dubna 2019
  3. (anglicky) Roman Jebavý na stránkách Davis Cupu, přístup: 201904011. dubna 2019
  4. (anglicky) Roman Jebavý – juniorský profil na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2017051414. května 2017
  5. Jebavý a Veselý vyhráli nad Prague Open čtyřhru. tenisportál.cz [online]. 2014-06-14 [cit. 2014-07-20]. Dostupné online. 
  6. ZABLOUDIL, Luboš. Veselý s Jebavým vyhráli turnaj ATP v Istanbulu. Ve finále neztratili ani game [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-07 [cit. 2017-05-09]. Dostupné online. (česky) 
  7. ZABLOUDIL, Luboš. Deblista Jebavý má druhý titul z turnaje ATP. V Petrohradu vyhrál s Nizozemcem Middelkoopem [online]. Tenisportal.cz, 2017-09-24 [cit. 2017-09-26]. Dostupné online. (česky) 
  8. Molteni/Jebavy Capture Kitzbühel Title [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-08-04 [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]