Přeskočit na obsah

Roberto Bautista Agut

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Roberto Bautista
Roberto Bautista na US Open 2016
Roberto Bautista na US Open 2016
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Datum narození14. dubna 1988 (36 let)
Místo narozeníCastellon de la Plana, Španělsko[1]
BydlištěCastellon de la Plana, Španělsko
Výška183 cm
Hmotnost76 kg
Profesionál od2006
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek17 754 782 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů394–248
Tituly11 ATP, 3 challengery, 10 Futures
Nejvyšší umístění9. místo (4. listopadu 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2019)
French Open4. kolo (2016, 2017)
Wimbledonsemifinále (2019)
US Open4. kolo (2014, 2015)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hryčtvrtfinále (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů21–45
Tituly0 ATP
Nejvyšší umístění169. místo (3. března 2014)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2013, 2014)
French Open3. kolo (2013)
Wimbledon2. kolo (2014)
US Open2. kolo (2013)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hryčtvrtfinále (2016)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240206a6. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roberto Bautista Agut (* 14. dubna 1988 Castellon de la Plana, Valencijské společenství) je španělský profesionální tenista.[2] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jedenáct singlových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal třináct titulů ve dvouhře.[3]

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v listopadu 2019 na 9. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2014 na 169. místě. Trénují ho Javier Piles a Pepe Vendrell. Dříve tuto roli plnil Esteban Carril. V kombinovaném světovém žebříčku ITF juniorů dosáhl maxima v červenci 2006, kdy figuroval na 47. příčce. Poměr výher a proher dvouhry dosáhl v juniorské kategorii aktivní bilance 41–13.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se nejdále probojoval do semifinále Wimbledonu 2019, kde podlehl světové jedničce Novaku Djokovićovi. Na Středomořských hrách 2009 v italské Pescaře získal zlatou medaili z dvouhry a bronz ze čtyřhry mužů.

Ve španělském daviscupovém týmu debutoval v roce 2014 frankfurtským utkáním 1. kola Světové skupiny proti Německu, v němž prohrál první dvouhru s Philippem Kohlschreiberem a posléze i pátou proti Danielu Brandsovi. Španělé podlehli celkově 1:4 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 10–6 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Španělsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře startoval jako desátý nasazený. Cestou do čtvrtfinále na jeho raketě skončili Rus Andrej Kuzněcov, jenž skrečoval po druhé sadě, Ital Paolo Lorenzi a Lucemburčan Gilles Müller. Mezi poslední osmičkou hráčů nestačil ve dvou tiebreacích na později stříbrného medailistu Juana Martína del Potra z Argentiny. Do mužské čtyřhry nastoupili s Davidem Ferrerem v roli turnajových osmiček. Soutěž opustili také ve čtvrtfinále po prohře s americkým párem Steve Johnson a Jack Sock.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Premiérové finále na okruhu ATP Tour si zahrál na lednovém Aircel Chennai Open 2013 v indické Čennaíi. Ve čtvrtfinále zdolal poprvé v kariéře hráče elitní světové desítky, šestého v pořadí Tomáše Berdycha. Po zvládnutém semifinále s Benoîtem Pairem nestačil v boji o titul druhému nasazenému Srbovi Janku Tipsarevićovi, přestože vyhrál úvodní sadu.

Na nejvyšší grandslamové úrovni si ve dvouhře zahrál osmifinále Australian Open 2014, když na jeho raketě zůstali Američan Tim Smyczek, argentinská světová pětka Juan Martín del Potro po pětisetové bitvě[5] a Francouz Benoît Paire, kterému uštědřil druhou porážku v řadě, po aucklandském Heineken Open 2014. Ve čtvrtém kole však nestačil na bulharského tenistu Grigora Dimitrova po čtyřsetovém průběhu.

Na antukovém French Open 2014 si poradil s italským kvalifikantem Paolem Lorenzim a opět s Pairem, když zvýšil bilanci vzájemných střetnutí na 3–0. Ve třetím kole byl nad jeho síly šestý hráč světa Tomáš Berdych, který mu vrátil porážku z březnového Indian Wells Masters 2014.[6]

Debutovou trofej z okruhu ATP Tour zaznamenal na travnatém Topshelf Open 2014, konaném během června v 's-Hertogenboschi. V roli třetího nasazeného sehrál od čtvrtfinále tři vítězné třísetové zápasy, když postupně přešel přes francouzského hráče Nicolase Mahuta, Rakušana Jürgena Melzera a ve finále německého tenistu Benjamina Beckera.[7] Třetí trofej si odvezl z lednového ASB Classic 2016, hraného v Aucklandu. Jako turnajová osmička ve finále zdolal amerického hráče Jacka Socka. Ten, po prohrané úvodní sadě, na počátku druhého setu zápas skrečoval. Americká světová dvacet šestka se potýkala v předchozích dvou dnech s virózou a za teplého a slunečného počasí byla na dvorci malátná.[8]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 D)
ATP Tour 500 (1–0 D)
ATP Tour 250 (10–10 D)

Dvouhra: 22 (11–11)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 6. ledna 2013 Čennaj, Indie tvrdý Srbsko Janko Tipsarević 6–3, 1–6, 3–6
Vítěz 1. 21. června 2014 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Německo Benjamin Becker 2–6, 7–6(7–2), 6–4
Vítěz 2. 13. července 2014 Stuttgart, Německo antuka Česko Lukáš Rosol 6–3, 4–6, 6–2
Finalista 2. 19. října 2014 Moskva, Rusko tvrdý (h) Chorvatsko Marin Čilić 4–6, 4–6
Finalista 3. 25. října 2015 Moskva, Rusko (2) tvrdý (h) Chorvatsko Marin Čilić 4–6, 4–6
Finalista 4. 20151101a1. listopadu 2015 Valencie, Španělsko tvrdý (h) Portugalsko João Sousa 6–3, 3–6, 4–6
Vítěz 3. 20160116a16. ledna 2016 Auckland, Nový Zéland tvrdý USA Jack Sock 6–1, 1–0skreč
Vítěz 4. 20160207a7. února 2016 Sofia, Bulharsko tvrdý (h) Srbsko Viktor Troicki 6–3, 6–4
Finalista 5. 20160827a27. srpna 2016 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Španělsko Pablo Carreño Busta 7–6(8–6), 6–7(1–7), 4–6
Finalista 6. 16. října 2016 Šanghaj, Čína tvrdý Spojené království Andy Murray 6−7(1−7), 1−6
Vítěz 5. 8. ledna 2017 Čennaj, Indie tvrdý Rusko Daniil Medveděv 6–3, 6–4[9]
Vítěz 6. 26. srpna 2017 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Bosna a Hercegovina Damir Džumhur 6–4, 6–4
Vítěz 7. 13. ledna 2018 Auckland, Nový Zéland tvrdý Argentina Juan Martín del Potro 6–1, 4–6, 7–5
Vítěz 8. 3. března 2018 Dubaj, SAE tvrdý Francie Lucas Pouille 6–3, 6–4
Finalista 7. 29. července 2018 Gstaad, Švýcarsko antuka Itálie Matteo Berrettini 6–7(9–11), 4–6
Vítěz 9. 5. ledna 2019 Dauhá, Katar tvrdý Česko Tomáš Berdych 6–4, 3–6, 6–3
Finalista 8. 28. února 2021 Montpellier, Francie tvrdý (h) Belgie David Goffin 7–5, 4–6, 2–6
Finalista 9. 13. března 2021 Dauhá, Katar tvrdý Gruzie Nikoloz Basilašvili 6–7(5–7), 2–6
Vítěz 10. 19. února 2022 Dauhá, Katar tvrdý Gruzie Nikoloz Basilašvili 6–3, 6–4
Finalista 10. 25. června 2022 Mallorca, Španělsko tráva Řecko Stefanos Tsitsipas 4–6, 6–3, 6–7(2–7)
Vítěz 11. 30. července 2022 Kitzbühel, Rakousko antuka Rakousko Filip Misolic 6–2, 6–2
Finalista 11. 14. ledna 2023 Adelaide, Austrálie tvrdý Jižní Korea Kwon Sun-u 4–6, 6–3, 6–7(4–7)

Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda – tituly
Challengery (3)
Futures (10)

Dvouhra (13)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 25. června 2007 Màlaga, Španělsko antuka Španělsko Pedro Clar-Rosselló 7–5, 6–3
2. 30. července 2007 Xàtiva, Španělsko antuka Španělsko Pedro Clar-Rosselló 6–3, 6–4
3. 28. července 2008 Xàtiva, Španělsko antuka Španělsko Gerard Granollers 6–4, 6–4
4. 22. září 2008 Martos, Španělsko tvrdý Spojené království James Ward 3–6, 6–3, 6–2
5. 29. září 2008 Còrdoba, Španělsko tvrdý Francie Jean-Noel Insausti 6–7(5–7), 6–3, 6–4
6. 16. března 2009 Badalona, Španělsko antuka Španělsko Marc Fornell-Mestres 6–4, 6–4
7. 21. září 2009 Alcorcón, Španělsko tvrdý Nizozemsko Thomas Schoorel 6–4, 6–3
8. 25. ledna 2010 Murcia, Španělsko tvrdý Španělsko Sergio Gutiérrez-Ferrol 7–5, 6–2
9. 8. března 2010 Tripton, Velká Británie tvrdý Spojené království Daniel Smethurst 7–5, 6–4
10. 13. září 2010 Mòstoles, Španělsko tvrdý Kanada Philip Bester 6–7, 6–4, 6–2
11. 22. dubna 2012 Rai Open, Itálie antuka Portugalsko Rui Machado 6–7 (7–9), 6–4, 6–3
12. 29. července 2012 Orbetello, Itálie antuka Srbsko Dušan Lajović 6–3, 6–1
13. 12. srpna 2012 Pozoblanco, Španělsko tvrdý Španělsko Arnau Brugués-Davi 6–3, 6–4

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roberto Bautista-Agut na anglické Wikipedii.

  1. Roberto Bautista Agut na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20220625a25. června 2022
  2. MENAYO, David. Roberto Bautista: "Confío mucho en mis posibilidades en el mundo del tenis". Marca [online]. 2009-07-09 [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  3. Roberto Bautista Agut na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220625a25. června 2022
  4. Roberto Bautista Agut na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220625a25. června 2022
  5. Australian Open: Juan Martín del Potro knocked out by Roberto Bautista Agut. the Guardian [online]. 2014-01-16 [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Berdych je v osmifinále, Štěpánek na Roland Garros končí | Ostatní sporty. Lidovky.cz [online]. 2014-05-30 [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  7. Bautista Agut Wins Second Title In Four Weeks In Stuttgart. ATP Tour [online]. 2014-07-13 [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Roberto Bautista Agut wins Auckland tennis title as Jack Sock retires in final [online]. ABC News, 2016-01-16 [cit. 2016-01-18]. Dostupné online. 
  9. Petr Pokorný. Bautista ve finále v Čennaí porazil ruského mladíka Medvěděva [online]. Tenisportal.cz, 2017-01-08 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]