Daniil Medveděv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Daniil Medveděv
Даниил Медведев
Daniil Medveděv na Miami Masters 2019
PřezdívkaMedvěd[1]
StátRuskoRusko Rusko
Datum narození11. února 1996 (26 let)[1]
Místo narozeníMoskva, Rusko[1]
BydlištěMonte Carlo, Monako[1]
Výška198 cm[1]
Hmotnost83 kg[1]
Profesionál od2014[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek24 998 477 USD
Dvouhra
Poměr zápasů256–111
Tituly15 ATP, 1 challenger, 4 Futures
Nejvyšší umístění1. místo (28. února 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2021, 2022)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledon4. kolo (2021)
US Openvítěz (2021)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůvítěz (2020)
Olympijské hryčtvrtfinále (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů16–21
Tituly0 ATP, 4 Futures
Nejvyšší umístění170. místo (19. srpna 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2017)
US Open1. kolo (2017)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2020)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2021)
ATP Cupvítěz (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221017a17. října 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ve Wimbledonu 2018

Daniil Medveděv (rusky Даниил Сергеевич Медведев, Daniil Sergejevič Medveděv; * 11. února 1996 Moskva) je ruský profesionální tenista. V roce 2022 byl světovou jedničkou ve dvouhře, kterou se poprvé stal jako dvacátý sedmý v pořadí od zavedení žebříčku v roce 1973 a po Kafelnikovovi a Safinovi třetí Rus na této pozici. Po Roddickově opuštění čela klasifikace v únoru 2004 se stal také první jedničkou mimo členy tzv. Velké čtyřky.[2][3] Ve dvou obdobích na vrcholu strávil celkem šestnáct týdnů. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál patnáct singlových turnajů, včetně US Open 2021 a Turnaje mistrů 2020. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[4]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2022 na 1. místě a ve čtyřhře v srpnu 2019 na 170. místě. V létě 2017 se jeho hlavním trenérem stal Francouz Gilles Cervara.[1]

Od letního Citi Open 2019 se probojoval do šesti finále v řadě, včetně tří mastersů a grandslamového US Open, kde v pětisetové bitvě podlehl Španělu Rafaelu Nadalovi. Také druhé grandslamové finále na Australian Open 2021 prohrál, když nestačil na srbskou světovou jedničku Novaka Djokoviće.

V ruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 nišským úvodním kolem světové skupiny proti Srbsku, v němž skrečoval dvouhru během čtvrté sady se světovou dvojkou Novakem Djokovićem. Do roku 2023 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 8–2 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[5]

Ruský olympijský výbor reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde v mužské dvouhře startoval jako světová i turnajová dvojka. Ve čtvrtfinále však nestačil na Itala Fabia Fogniniho. V mužské čtyřhře vytvořil čtvrtý nasazený pár s Aslanem Karacevem. V prvním kole je vyřadili Slováci Lukáš Klein a Filip Polášek.

Ruský výběr dovedl v roli jedničky k titulu na ATP Cupu 2021 po finálové výhře nad Itálií 2–0.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

2011–2016[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v březnu 2011, když na moskevském turnaji postoupil z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry porazil Dmitrije Sitaka, aby poté podlehl Lotyši Andisu Juskovi.[4] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl ze zářijového Trophée des Alpilles 2016, konaném v Saint-Rémy-de-Provence. V závěrečném duelu soutěže zdolal Belgičana Jorise De Loorea.[1][4]

Na okruhu ATP World Tour debutoval ve čtyřhře říjnového Kremlin Cupu 2015 v rodné Moskvě, kde po boku krajana Aslana Karaceva přehráli v úvodním kole bělorusko-uzbeckou dvojici Aleksandr Buryj a Denis Istomin. Ve čtvrtfinále však odešli poraženi od páru František Čermák a Radu Albot. Prvním singlovou hlavní soutěží se stal květnový Open de Nice Côte d’Azur 2016, kde prošel kvalifikačním sítem. V dramatické třísetové bitvě úvodního zápasu podlehl Argentinci Guidu Pellovi až v tiebreaku závěrečné sady.

Premiérový kariérní vyhraný zápas na túře ATP dosáhl na travnatém Ricoh Open 2016 v 's-Hertogenboschi, na němž opět postoupil z kvalifikace. V prvním kole na něj uhrál jen čtyři gamy argentinský antukář Horacio Zeballos. Následně skončil na raketě Francouze Adriana Mannarina ve dvou sadách. V rámci série ATP Masters odehrál první utkání v dubnové kvalifikaci Monte-Carlo Rolex Masters 2016, kde jej přehrál nejvýše nasazený Španěl Marcel Granollers.[1]

Bodový zisk ze semifinále bratislavského challengeru Slovak Open 2016, v němž podlehl Rumunu Mariusu Copilovi ve dvou zkrácených hrách, mu zajistil debutový posun do elitní stovky žebříčku ATP, když 14. listopadu 2016 figuroval na 98. místě.[1]

2017–2019[editovat | editovat zdroj]

Do premiérového semifinále i finále na okruhu ATP Tour postoupil, jako 99. hráč žebříčku, na lednovém Aircel Chennai Open 2017 v Čennaí, v němž jej přehrál druhý nasazený Španěl Roberto Bautista Agut po dvousetovém průběhu 6–3 a 6–4.[6][1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017. V úvodním kole však nenašel recept na amerického kvalifikanta Ernesta Escobeda, s nímž odešel poražen po čtyřech setech.[1]

Čtvrtfinále si zahrál na travnatém Ricoh Open 2017, kde vyřadil šestého nasazeného Robina Haaseho a Thanasiho Kokkinakise, než jej zastavil Chorvat Ivo Karlović. Navazující AEGON Championships 2017 znamenal vítězství nad Nicolasem Mahutem a opět Kokkinakisem, aby skončil na raketě turnajové šestky Grigora Dimitrova ve čtvrtfinále. Dobrou formu na travnatém povrchu potvrdil semifinálem na AEGON International 2017 v Eastbourne, v němž podlehl světové čtyřce Novaku Djokovićovi. Ve Wimbledonu 2017 pak v úvodním kole vyřadil třetího hráče světa Stana Wawrinku po čtyřsetovém průběhu. Ve druhé fázi však nestačil po pětisetové bitvě na kvalifikanta Rubena Bemelmanse.[1]

První titul na túře ATP si odvezl jako 21letý z lednového Sydney International 2018, na němž postoupil do hlavní soutěže z kvalifikace. V roli 84. hráče žebříčku si ve finále poradil s 18letým Australanem Alexem de Minaurem, figurujícím na 134. pozici, po třísetovém průběhu.[7] Druhou trofej přidal na srpnovém Winston-Salem Open 2018, kde ve finále zdolal americkou turnajovou osmičku Steva Johnsona po dvousetovém průběhu. Turnajem prošel bez ztráty sady. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, když mu v žebříčku ATP patřila 36. příčka.[8] Třetí sezónní titul vybojoval na říjnovém Rakuten Japan Open Tennis Championships 2018 v Tokiu, kde postoupil do hlavní soutěže opět z kvalifikace. Ve finálovém duelu za 64 minut přehrál japonskou turnajovou trojku Keie Nišikoriho po dvousetovém průběhu. Po dohrání mu nově patřilo 22. místo, čímž se poprvé v kariéře stal ruskou jedničkou.[9]

Do prvního finále v sérii Masters postoupil na montréalském Rogers Cupu 2019 po výhře nad krajanem a světovou osmičkou Karenem Chačanovem. V boji o titul však podlehl obhájci trofeje Rafaelu Nadalovi, který mu dovolil uhrát jen tři hry. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, když na 8. místě vystřídal Chačanova.[10] Na navazujícím turnaji, srpnovém Western & Southern Open 2019 v Cincinnati, v semifinále přehrál světovou jedničku Novaka Djokoviće ve třech setech. Ve finále pak za 100 minut zdolal 28letou belgickou turnajovou šestnáctku Davida Goffina po dvousetovém průběhu. Pátý singlový titul na túře ATP Tour znamenal první trofej ze série Masters. Navázal tak na finále z předchozích dvou událostí ve Washingtonu a Montréalu, z nichž odešel poražen. Celkově 44. vítězným utkáním se posunul do čela statistik vyhraných zápasů v roce 2019. Získané body mu zajistily debutové zařazení do elitní světové pětky, jíž uzavíral na 5. příčce.[11] Čtvrté finále v řadě, a první grandslamové, odehrál na US Open, v němž jej po pětisetové bitvě trvající téměř pět hodin zdolala světová dvojka Rafael Nadal. V celé sérii US Open tak dosáhl zápasovou bilanci 20–3 a bodový zisk jej posunul na 4. místo světové klasifikace.[12]

Na říjnovém Shanghai Rolex Masters 2019 prošel do šestého finále v řadě. V zápase o titul přehrál 22letou německou turnajovou pětku Alexandra Zvereva po dvousetovém průběhu. Pasivní bilanci vzájemných utkání tak snížil na 1–4 a získal druhý Masters. Z posledních dvaceti tří zápasů měl bilanci 22–1.[13]

Od roku 2020[editovat | editovat zdroj]

Po srpnovém obnovení ATP Tour nastoupil jako obhájce vítězství do Western & Southern Open výjimečně hraném v dějišti US Open Národním tenisovém centru Billie Jean Kingové. Ve čtvrtfinále ho vyřadil Roberto Bautista Agut. Na navazujícím US Open postoupil suverénně bez ztráty setu do semifinále, když jediným obtížnějším zápasem se stalo čtvrtfinále proti Rubljovovi, kde zvládl dvě zkrácené hry. V semifinále podlehl pozdějšímu vítězovi Thiemovi, když tentokrát dva tiebreaky nezvládl.[14]

Bez výhry odešel z netradiční podzimní antukové šňůry, když v prvních kolech prohrál na Hamburg European Open a i na French Open, kde jej vyřadil Márton Fucsovics.[15] I počtvrté tak v hlavní soutěži pařížského grandslamu nevyhrál ani zápas a prohrál šestý zápas na antuce v řadě.

Zlepšenou formou se prezentoval po návratu na tvrdý povrch. Na Rolex Paris Masters postoupil po více než roce do finále turnaje ATP, ve kterém otočil zápas s Němcem Zverevem a připsal si devátý kariérní titul a třetí z kategorie Masters.[16] Podruhé v řadě se kvalifikoval na závěrečný Turnaj mistrů. Ve skupině Tokio 1970 vyhrál všechny své zápasy, když mu Schwartzman, světová jednička Djoković a ani Zverev nedokázali vzít set. V semifinále otočil duel se španělskou světovou dvojkou Nadalem, který na konci druhého setu dokonce servíroval na postup.[17] Ve finále pak oplatil po 2 hodinách 42 minutách newyorskou porážku světové trojce Thiemovi. Stal se tak prvním první hráčem od vítězství Davida Nalbandiana na Masters Madrid 2007 a vůbec prvním na Turnaji mistrů, který cestou za titulem porazil první tři hráče světové klasifikace a po Nikolaji Davyděnkovi druhým ruským šampionem turnaje.[18]

Na úvod únorového australského léta 2021 pomohl Rusům k vítězství na druhém ročníku ATP Cupu. Na turnaji prodloužil šňůru neporazitelnosti z konce předešlé sezóny na 14 utkání, když porazil zaznamenal čtyři výhry včetně tří nad hráči z první světové desítky – Schwartzmanem, Zverevem a Berrettinim.[19] Do druhého grandslamového finále došel na Australian Open 2021. Cestou do něj ztratil pouze dva sety, když mu ve třetím kole málem nestačil náskok 2–0 na sety proti Filipu Krajinovićovi. Ve čtvrtfinále přehrál krajana Rubljova a v semifinále pak Tsitsipase. Stal se tak na Australian Open prvním ruským finalistou od Marata Safina v roce 2005. V boji o titul nestačil na světovou jedničku Novaka Djokoviće ve třech setech.[20] Bodový zisk mu zajistil premiérový posun na 3. místo žebříčku ATP před Thiema.[21] Desátou trofej si připsal na březnovém Open 13 Provence 2021 v Marseille. V závěrečném duelu zdolal Francouze Pierra-Huguese Herberta po těsném třísetovém průběhu.[22] Po skončení se poprvé v kariéře posunul na 2. místo žebříčku ATP, kde vystřídal Rafaela Nadala. Po 15 letech se tak světovou dvojkou stal jiný hráč než člen tzv. Velké čtyřky – Federer, Djoković, Nadal či Murray. Naposledy předtím byl takovým tenistou Lleyton Hewitt ve vydání z 18. července 2005.[23][24]

První grandslam kariéry vybojoval z pozice druhého muže žebříku na US Open 2021. Na cestě za titulem ztratil jediný set ve čtvrtfinále, s nizozemským kvalifikantem Boticem van de Zandschulpem, a celkově si prohrál jen sedm podání. V semifinále vyřadil Kanaďana Félixe Augera-Aliassimeho. V boji o titul oplatil světové jedničce Novaku Djokovićovi finálovou prohru z Australian Open 2021. Po Kafelnikovi a Safinovi se stal třetím ruským šampionem na turnajích velké čtyřky a prvním od Safinova triumfu na Australian Open 2005. Do New Yorku zavítal jako jeden z hlavních favoritů, když v letech 2018–2021 představoval nejúspěšnějšího tenistu na tvrdém povrchu, s nejvyšším počtem 12 titulů, 17 finále a 147 vyhraných zápasů.[25][26]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

V roce 2019 se oženil s Moskvankou Darjou Černyškovovou, absolventkou Lomonosovovy univerzity, která do osmnácti let hrála závodní tenis.[27] V říjnu 2022 se do manželství narodila dcera Alice.[28][29]

V únoru 2022 po zahájení ruské invaze na Ukrajinu dal stejně jako Andrej Rubljov najevo svůj protiválečný postoj a vyslovil se pro zachování míru ve světě.[30]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra: 4 (1–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2019 US Open tvrdý Španělsko Rafael Nadal 5–7, 3–6, 7–5, 6–4, 4–6
Finalista 2021 Australian Open tvrdý Srbsko Novak Djoković 5–7, 2–6, 2–6
Vítěz 2021 US Open tvrdý Srbsko Novak Djoković 6–4, 6–4, 6–4
Finalista 2022 Australian Open tvrdý Španělsko Rafael Nadal 6–2, 7–6(7–5), 4–6, 4–6, 5–7

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–3 D)
Turnaj mistrů (1–1 D)
ATP Tour Masters 1000 (4–2 D)
ATP Tour 500 (2–3 D)
ATP Tour 250 (7–3 D)

Dvouhra: 27 (12–12)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 8. ledna 2017 Čennaí, Indie tvrdý Španělsko Roberto Bautista Agut 3–6, 4–6
Vítěz 1. 13. ledna 2018 Sydney, Austrálie tvrdý Austrálie Alex de Minaur 1–6, 6–4, 7–5
Vítěz 2. 26. srpna 2018 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý USA Steve Johnson 6–4, 6–4
Vítěz 3. 7. října 2018 Tokio, Japonsko tvrdý Japonsko Kei Nišikori 6–2, 6–4
Finalista 2. 6. ledna 2019 Brisbane, Austrálie tvrdý Japonsko Kei Nišikori 4–6, 6–3, 2–6
Vítěz 4. 10. února 2019 Sofie, Bulharsko tvrdý Maďarsko Márton Fucsovics 6–4, 6–3
Finalista 3. 28. dubna 2018 Barcelona, Španělsko antuka Rakousko Dominic Thiem 4–6, 0–6
Finalista 4. 4. srpna 2019 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Austrálie Nick Kyrgios 6–7(6–8), 6–7(4–7)
Finalista 5. 11. srpna 2019 Montréal, Kanada tvrdý Španělsko Rafael Nadal 3–6, 0–6
Vítěz 5. 18. srpna 2019 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Belgie David Goffin 7–6(7–3), 6–4
Finalista 6. 8. září 2019 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Španělsko Rafael Nadal 5–7, 3–6, 7–5, 6–4, 4–6
Vítěz 6. 22. září 2019 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Chorvatsko Borna Ćorić 6–3, 6–1
Vítěz 7. 13. října 2019 Šanghaj, Čína tvrdý Německo Alexander Zverev 6–4, 6–1
Vítěz 8. 8. listopadu 2020 Paříž, Francie tvrdý (h) Německo Alexander Zverev 5–7, 6–4, 6–1
Vítěz 9. 22. listopadu 2020 Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie tvrdý (h) Rakousko Dominic Thiem 4–6, 7–6(7–2), 6–4
Finalista 7. 21. února 2021 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Srbsko Novak Djoković 5–7, 2–6, 2–6
Vítěz 10. 14. března 2021 Marseille, France tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert 6–4, 6–7(4–7), 6–4
Vítěz 11. 26. června 2021 Mallorca, Španělsko tráva USA Sam Querrey 6–4, 6–2
Vítěz 12. 15. srpna 2021 Toronto, Kanada tvrdý USA Reilly Opelka 6–4, 6–3
Vítěz 13. 12. září 2021 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Srbsko Novak Djoković 6–4, 6–4, 6–4
Finalista 8. 7. listopadu 2021 Paříž, Francie tvrdý (h) Srbsko Novak Djoković 6–4, 3–6, 3–6
Finalista 9. 21. listopadu 2021 Turnaj mistrů, Turín, Itálie tvrdý (h) Německo Alexander Zverev 4–6, 4–6
Finalista 10. 30. ledna 2022 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Španělsko Rafael Nadal 6–2, 7–6(7–5), 4–6, 4–6, 5–7
Finalista 11. 12. června 2022 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Nizozemsko Tim van Rijthoven 4–6, 1–6
Finalista 12. 19. června 2022 Halle, Německo tráva Polsko Hubert Hurkacz 1–6, 4–6
Vítěz 14. 6. srpna 2022 Los Cabos, Mexiko tvrdý Spojené království Cameron Norrie 7–5, 6–0
Vítěz 15. 30. října 2022 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Kanada Denis Shapovalov 4–6, 6–3, 6–2

Finále soutěží družstev: 2 (2–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. soutěž povrch spoluhráči soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 2.–7. února 2021
ATP Cup
Melbourne, Austrálie 		tvrdý Rusko Andrej Rubljov
Rusko Aslan Karacev
Rusko Jevgenij Donskoj 		Itálie Matteo Berrettini
Itálie Fabio Fognini
Itálie Simone Bolelli
Itálie Andrea Vavassori
Itálie Vincenzo Santopadre 		2–0
Vítěz 2. 5. prosince 2021
Davis Cup
Madrid, Španělsko 		tvrdý (h) RTF tennis team flag.png Andrej Rubljov
RTF tennis team flag.png Aslan Karacev
RTF tennis team flag.png Karen Chačanov
RTF tennis team flag.png Jevgenij Donskoj 		Chorvatsko Marin Čilić
Chorvatsko Nino Serdarušić
Chorvatsko Borna Gojo
Chorvatsko Mate Pavić
Chorvatsko Nikola Mektić 		2–0

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (1–1 D)
Futures (4–0 D; 4–6 Č)

Dvouhra: 6 (5–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 10. srpna 2014 Telavi, Gruzie antuka Itálie Gianluca Mager 3–6, 6–2, 6–2
Vítěz 2. 12. dubna 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Francie Tom Jomby 6–4, 6–0
Vítěz 3. 30. května 2015 Moskva, Rusko antuka Rusko Ivan Gachov 6–4, 6–1
Vítěz 4. 20. února 2016 Trimbach, Švýcarsko koberec (h) Švýcarsko Adrien Bossel 6–1, 6–3
Finalista 1. 13. srpna 2016 Portorož, Slovinsko tvrdý Německo Florian Mayer 1–6, 2–6
Vítěz 5. 11. září 2016 Saint-Rémy-de-Provence, Francie tvrdý Belgie Joris De Loore 6–3, 6–3

Čtyřhra: 10 (4–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2. srpna 2014 Telavi, Gruzie antuka Francie Florent Diep Itálie Emanuele Molina
Itálie Riccardo Sinicropi 		6–1, 4–6, [10–3]
Vítěz 12. září 2014 Mylhúzy, Francie tvrdý (h) Rusko Karen Chačanov Francie Olivier Charroin
Francie Elie Rousset 		7–6(7–5), 4–6, [10–7]
Finalista 31. ledna 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Bulharsko Alexandar Lazov Itálie Riccardo Ghedin
Itálie Claudio Grassi 		6–4, 6–7(2–7), [4–10]
Finalista 7. února 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Bulharsko Alexandar Lazov Německo Peter Heller
Rakousko Dominic Weidinger 		3–6, 3–6
Finalista 11. dubna 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Francie Remy Chala Tunisko Anis Ghorbel
Bulharsko Vasko Mladenov 		6–4, 1–6, [9–11]
Vítěz 1. května 2015 Grasse, Francie antuka Belgie Julien Dubail Francie Maxime Chazal
Francie Jérôme Inzerillo 		6–4, 6–4
Finalista 19. června 2015 Kazaň, Rusko antuka Ukrajina Vladimir Užilovskij Bělorusko Maxim Dubarenco
Ukrajina Vladyslav Manafov 		3–6, 6–4, [6–10]
Finalista 17. července 2015 Saint-Gervais-les-Bains, Francie antuka Čína Čang Č’-čen Brazílie Caio Silva
Chile Ricardo Urzua-Rivera 		6–7(4–7), 1–6
Finalista 21. srpna 2015 Minsk, Bělorusko tvrdý Čína Čang Č’-čen Bělorusko Jegor Gerasimov
Bělorusko Ilja Ivaška 		1–6, 3–6
Vítěz 5. března 2016 Lille, Francie tvrdý (h) Rusko Denis Macukjevič Nizozemsko David Pel
Nizozemsko Antal van der Duim 		7–6(7–5), 4–6, [11–9]

Chronologie výsledků na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 SR V–P
Australian Open A 1. kolo 2. kolo 4. kolo 4. kolo F F 0 / 6 19–6
French Open A 1. kolo 1. kolo 1. kolo 1. kolo ČF 4. kolo 0 / 6 7–6
Wimbledon Q3 2. kolo 3. kolo 3. kolo NH 4. kolo A 0 / 4 8–4
US Open Q1 1. kolo 3. kolo F SF Vítěz 4. kolo 1 / 6 23–5
výhry–prohry 0–0 1–4 5–4 11–4 8–3 20–3 12–3 1 / 22 57–21
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniil Medvedev na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Daniil Medveděv na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20221017a17. října 2022
  2. ↑ Daniil Medvedev Makes History, Reaches No. 1 In ATP Rankings. ATP Tour [online]. 2022-02-28 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ Vesely Stuns Djokovic, Whose No. 1 Reign Will End Monday. ATP Tour [online]. 2022-02-24 [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Daniil Medveděv na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20221017a17. října 2022
  5. ↑ Daniil Medveděv na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20221017a17. října 2022
  6. ↑ Petr Pokorný. Bautista ve finále v Čennaí porazil ruského mladíka Medvěděva [online]. Tenisportal.cz, 2017-01-08 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medvěděv v Sydney otočil finále proti De Minaurovi a je poprvé šampionem [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-13 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medveděv ve Winston Salemu neztratil ani set a má druhý titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-26 [cit. 2018-08-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medveděv poprvé vyhrál turnaj ATP 500. V Tokiu si poradil i s Nišikorim [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-07 [cit. 2018-10-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal smetl Medveděva a popáté ovládl Rogers Cup. Z Masters má 35. titul [online]. TenisPortal.cz, 2019-08-12 [cit. 2019-08-12]. Dostupné online. 
  11. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Rozjetý Medveděv si v Cincinnati došel pro první titul z Masters [online]. TenisPortal.cz, 2019-08-19 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  12. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Nadal v pětisetové bitvě přemohl Medveděva, počtvrté ovládl US Open a má 19 grandslamový titul [online]. Tenisportal.cz, 2019-09-09 [cit. 2019-09-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medveděv vyhrál Masters v Šanghaji. Ve finále na pátý pokus porazil Zvereva [online]. TenisPortal.cz, 2019-10-13 [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Thiem v souboji největších favoritů s Medveděvem neztratil set. Ve svém prvním finále na US Open se utká se Zverevem. TenisPortal.cz [online]. 2020-09-12 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  15. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Medveděv v Paříži nevyhrál ani na čtvrtý pokus. Fucsovics si proti Rusovi připsal životní skalp. TenisPortal.cz [online]. 2020-09-29 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medveděv v Paříži otočil své první letošní finále proti Zverevovi a má 3. titul z Masters [online]. TenisPortal.cz, 2020-11-08 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  17. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Medveděv otočil duel s Nadalem a postoupil do finále Turnaje mistrů. TenisPortal.cz [online]. 2020-11-21 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  18. ↑ Giant Killer! Medvedev Takes Nitto ATP Finals Title [online]. ATP Tour, Inc., 2019-11-22 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Rusko - Itálie 2:0, Rubljov s Medveděvem deklasovali své soupeře a slaví zisk prestižního ATP Cupu. www.sport.cz [online]. 2021-02-07 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  20. ↑ Dominant Novak Djokovic Seals Historic Ninth Australian Open Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2021-02-21 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. 9 finále, 9 výher. Djokovič v Melbourne přehrál Medveděva a slaví 18. grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. LiveSport, 2021-02-21 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. 
  22. ↑ Daniil Medvedev Ends Pierre-Hugues Herbert’s Run, Earns 10th Title [online]. ATP Tour, Inc., 2021-03-14 [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Medvedev set to become world No 2 and break 15-year record in men's tennis [online]. news.co.uk, 2021-03-07 [cit. 2021-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Daniil Medvedev to end 'Big Four' rankings domination by nudging ahead of Rafael Nadal. www.timesnownews.com [online]. 2021-03-07 [cit. 2021-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Medveděv znemožnil Djokovičovi dosáhnout kalendářního Grand Slamu a na US Open slaví první grandslamový titul!. TenisPortal.cz [online]. 2021-09-12 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  26. ↑ Daniil Medvedev Stuns Novak Djokovic For US Open Title [online]. ATP Tour, Inc., 2021-09-12 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Who is Daniil Medvedev's Wife Daria Medvedeva? [online]. www.essentiallysports.com, 2019-12-21 [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ OTAVA, Marek. Radost bývalé světové jedničky. Ruský tenista ukázal svou dceru. TN.cz [online]. 2022-10-15 [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. 
  29. ↑ КАЗАННИКОВ, Юстин. Даниил Медведев стал отцом. www.championat.com [online]. 2022-10-15 [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. (rusky) 
  30. ↑ ASMELASH, Leah. Top Russian tennis stars speak out against war in Ukraine. CNN [online]. 2022-02-25. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

                                Žebříček ATP                                                                       Žebříček WTA                                
Mužská dvouhra – 20221121a21. listopadu 2022
Poř. tenista body posun
1. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 6 820 ▬
2. Španělsko Rafael Nadal (ESP) 6 020 ▬
3. Norsko Casper Ruud (NOR) 5 820 ▲1
4. Řecko Stefanos Tsitsipas (GRE) 5 550 ▼1
5. Srbsko Novak Djoković (SRB) 4 820 ▲3
6. Kanada Félix Auger-Aliassime (CAN) 4 195 ▬
7.  Daniil Medveděv 4 065 ▼2
8.  Andrej Rubljov 3 930 ▼1
9. USA Taylor Fritz (USA) 3 355 ▬
10. Polsko Hubert Hurkacz (POL) 2 905 ▲1
Ženská dvouhra – 20221121a21. listopadu 2022
Poř. tenistka body posun
1. Polsko Iga Świąteková (POL) 11 085 ▬
2. Tunisko Ons Džabúrová (TUN) 5 055 ▬
3. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 691 ▬
4. Francie Caroline Garciaová (FRA) 4 375 ▬
5.  Aryna Sabalenková 3 925 ▬
6. Řecko Maria Sakkariová (GRE) 3 871 ▬
7. USA Coco Gauffová (USA) 3.646 ▬
8.  Darja Kasatkinová 3 435 ▬
9.  Veronika Kuděrmetovová 2 795 ▬
10. Rumunsko Simona Halepová (ROU) 2 661 ▬
Mužská čtyřhra – 20221121a21. listopadu 2022
Poř. tenista body posun
1. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 7 850 ▬
Spojené království Neal Skupski (GBR) 7 850 ▬
3. USA Rajeev Ram (USA) 7 480 ▬
4. Spojené království Joe Salisbury (GBR) 7 390 ▬
5. Chorvatsko Mate Pavić (CRO) 5 325 ▲2
6. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 5 230 ▼1
Nizozemsko Jean-Julien Rojer (NED) 5 230 ▬
8. Chorvatsko Nikola Mektić (CRO) 5 120 ▲2
9. Chorvatsko Ivan Dodig (CRO) 4 210 ▼1
10. USA Austin Krajicek (USA) 4 205 ▼1
Ženská čtyřhra – 20221121a21. listopadu 2022
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 6 890 ▬
2.   Veronika Kuděrmetovová 6 035 ▬
3. Česko Barbora Krejčíková (CZE) 5 937 ▬
4. USA Coco Gauffová (USA) 5 360 ▬
5. Belgie Elise Mertensová (BEL) 5 310 ▬
6. USA Jessica Pegulaová (USA) 5 160 ▬
7. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 4 740 ▬
8. Mexiko Giuliana Olmosová (MEX) 4 650 ▬
9. Ukrajina Ljudmila Kičenoková (UKR) 4 300 ▬
10. Austrálie Storm Sandersová (AUS) 4 265 ▬
ATP – Tenisté na prvním místě světového žebříčku
Ilie Năstase (1973/1974 – 40 t.) • John Newcombe (1974 – 8 t.) • Jimmy Connors (1974/1983 – 268 t.) • Björn Borg (1977/1981 – 109 t.) • John McEnroe (1980/1985 – 170 t.) • Ivan Lendl (1983/1990 – 270 t.) • Mats Wilander (1988/1989 – 20 t.) ;– • Stefan Edberg (1990/1992 – 72 t.) • Boris Becker (1991 – 12 t.) • Jim Courier (1992/1993 – 58 t. • Pete Sampras (1993/2000 – 286 t.) • Andre Agassi (1995/2003 – 101 t.) • Thomas Muster (1996 – 6t.) • Marcelo Ríos (1998 – 6 t.) • Carlos Moyà (1999 – 2 t.) • Jevgenij Kafelnikov (1999 – 6 t.) • Patrick Rafter (1999 – 1 t.) • Marat Safin (2000/2001 – 9 t.) • Gustavo Kuerten (2000/2001 – 43 t.) • Lleyton Hewitt (2001/2003 – 80 t • Juan Carlos Ferrero (2003 – 8 t.) • Andy Roddick (2003/2004 – 13 t.) • Roger Federer (2004/2018 310 t.) • Rafael Nadal (2008/2020 – 209 t.) • Novak Djoković (2011/2022 – 373 t.) • Andy Murray (2016/2017 – 41 t.) • Daniil Medveděv (2022 – 16 t.) • Carlos Alcaraz (2022 – 12 t.)
Žebříček ATP byl zaveden 23. srpna 1973 • (rok prvně/naposledy umístěn – počet týdnů (t.)) • současná světová jednička tučně, aktualizováno 28. listopadu 2022
US Open – Vítězové mužské dvouhry v otevřené éře
(1968) Arthur Ashe • (1969) Rod Laver • (1970) Ken Rosewall • (1971) Stan Smith • (1972) Ilie Năstase • (1973) John Newcombe • (1974) Jimmy Connors • (1975) Manuel Orantes • (1976) Jimmy Connors • (1977) Guillermo Vilas • (1978) Jimmy Connors • (1979–1981) John McEnroe • (1982–1983) Jimmy Connors • (1984) John McEnroe • (1985–1987) Ivan Lendl • (1988) Mats Wilander • (1989) Boris Becker • (1990) Pete Sampras • (1991–1992) Stefan Edberg • (1993) Pete Sampras • (1994) Andre Agassi • (1995–1996) Pete Sampras • (1997–1998) Patrick Rafter • (1999) Andre Agassi • (2000) Marat Safin • (2001) Lleyton Hewitt • (2002) Pete Sampras • (2003) Andy Roddick • (2004–2008) Roger Federer • (2009) Juan Martín del Potro • (2010) Rafael Nadal • (2011) Novak Djoković • (2012) Andy Murray • (2013) Rafael Nadal • (2014) Marin Čilić • (2015) Novak Djoković • (2016) Stan Wawrinka • (2017) Rafael Nadal • (2018) Novak Djoković • (2019) Rafael Nadal • (2020) Dominic Thiem • (2021) Daniil Medveděv • (2022) Carlos Alcaraz
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Daniil_Medveděv&oldid=22028734“