Daniil Medveděv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Daniil Medveděv
Даниил Медведев
Daniil Medveděv ve Wimbledonu 2018
Přezdívka Medvěd[1]
Stát RuskoRusko Rusko
Datum narození 11. února 1996 (23 let)[1]
Místo narození Moskva, Rusko[1]
Bydliště Antibes, Francie[1]
Výška 198 cm[1]
Váha 80 kg[1]
Profesionál od 2014[1]
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 3 827 873 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 100–68
Tituly 4 ATP, 1 challenger, 4 Futures
Nejvyšší umístění 14. místo (1. dubna 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 4. kolo (2019)
French Open 1. kolo (2017, 2018)
Wimbledon 3. kolo (2018)
US Open 3. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů 9–14
Tituly 0 ATP, 4 Futures
Nejvyšší umístění 265. místo (18. září 2017)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open 1. kolo (2017)
US Open 1. kolo (2017)
Týmové soutěže
Davis Cup 1. kolo (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 201905011. května 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Podání na londýnském AEGON Championships 2017

Daniil Medveděv, rusky Даниил Сергеевич Медведев, Daniil Sergejevič Medveděv, (* 11. února 1996 Moskva) je ruský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál čtyři singlové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal pět titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2019 na 14. místě a ve čtyřhře pak v září 2017 na 265. místě. Trénují ho Jean-René Lisnard, Gilles Cervara a Julien Jeanpierre.[1]

V ruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 nišským úvodním kolem světové skupiny proti Srbsku, v němž skrečoval dvouhru během čtvrté sady se světovou dvojkou Novakem Djokovićem. Do roku 2019 v soutěži nastoupil ke třem mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu Futures debutoval v březnu 2011, když na moskevském turnaji postoupil z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry porazil Dmitrije Sitaka, aby poté podlehl Lotyši Andisu Juskovi.[2] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl ze zářijového Trophée des Alpilles 2016, konaném v Saint-Rémy-de-Provence. V závěrečném duelu soutěže zdolal Belgičana Jorise De Loorea.[1][2]

Na okruhu ATP World Tour debutoval ve čtyřhře říjnového Kremlin Cupu 2015 v rodné Moskvě, kde po boku krajana Aslana Karaceva přehráli v úvodním kole bělorusko-uzbeckou dvojici Aleksandr Buryj a Denis Istomin. Ve čtvrtfinále však odešli poraženi od páru František Čermák a Radu Albot. Prvním singlovou hlavní soutěží se stal květnový Open de Nice Côte d’Azur 2016, kde prošel kvalifikačním sítem. V dramatické třísetové bitvě úvodního zápasu podlehl Argentinci Guidu Pellovi až v tiebreaku závěrečné sady.

Premiérový kariérní vyhraný zápas na túře ATP dosáhl na travnatém Ricoh Open 2016 v 's-Hertogenboschi, na němž opět postoupil z kvalifikace. V prvním kole na něj uhrál jen čtyři gamy argentinský antukář Horacio Zeballos. Následně skončil na raketě Francouze Adriana Mannarina ve dvou sadách. V rámci série ATP Masters odehrál první utkání v dubnové kvalifikaci Monte-Carlo Rolex Masters 2016, kde jej přehrál nejvýše nasazený Španěl Marcel Granollers.[1]

Bodový zisk ze semifinále bratislavského challengeru Slovak Open 2016, v němž podlehl Rumunu Mariusu Copilovi ve dvou zkrácených hrách, mu zajistil debutový posun do elitní stovky žebříčku ATP, když 14. listopadu 2016 figuroval na 98. místě.[1]

Do premiérového semifinále i finále na okruhu ATP Tour postoupil, jako 99. hráč žebříčku, na lednovém Aircel Chennai Open 2017 v Čennaí, v němž jej přehrál druhý nasazený Španěl Roberto Bautista Agut po dvousetovém průběhu 6–3 a 6–4.[4][1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017. V úvodním kole však nenašel recept na amerického kvalifikanta Ernesta Escobeda, s nímž odešel poražen po čtyřech setech.[1]

Čtvrfinále si zahrál na travnatém Ricoh Open 2017, kde vyřadil šestého nasazeného Robina Haaseho a Thanasiho Kokkinakise, než jej zastavil Chorvat Ivo Karlović. Navazující AEGON Championships 2017 znamenal vítězství nad Nicolasem Mahutem a opět Kokkinakisem, aby skončil na raketě turnajové šestky Grigora Dimitrova ve čtvrtfinále. Dobrou formu na travnatém povrchu potvrdil semifinálem na AEGON International 2017 v Eastbourne, v němž podlehl světové čtyřce Novaku Djokovićovi. Ve Wimbledonu 2017 pak v úvodním kole vyřadil třetího hráče světa Stana Wawrinku po čtyřsetovém průběhu. Ve druhé fázi však nestačil po pětisetové bitvě na kvalifikanta Rubena Bemelmanse.[1]

První titul na túře ATP si odvezl jako 21letý z lednového Sydney International 2018, na němž postoupil do hlavní soutěže z kvalifikace. V roli 84. hráče žebříčku si ve finále poradil s 18letým Australanem Alexem de Minaurem, figurujícím na 134. pozici, po třísetovém průběhu.[5] Druhou trofej přidal na srpnovém Winston-Salem Open 2018, kde ve finále zdolal americkou turnajovou osmičku Steva Johnsona po dvousetovém průběhu. Turnajem prošel bez ztráty sady. Bofdový zisk jeje posnul na nové kariérní maximum, když mu v žebříčku ATP patřila 36. příčka.[6] Třetí sezónní titul vybojoval na říjnovém Rakuten Japan Open Tennis Championships 2018 v Tokiu, kde postoupil do hlavní soutěže opět z kvalifikace. Ve finálovém duelu za 64 minut přehrál japonskou turnajovou trojku Keie Nišikoriho po dvousetovém průběhu. Po dohrání mu nově patřilo 22. místo, čímž se poprvé v kariéře stal ruskou jedničkou.[7]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (1–1 D)
ATP Tour 250 (3–2 D)

Dvouhra: 7 (4–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 8. ledna 2017 Čennaí, Indie tvrdý Španělsko Roberto Bautista Agut 3–6, 4–6
Vítěz 1. 13. ledna 2018 Sydney, Austrálie tvrdý Austrálie Alex de Minaur 1–6, 6–4, 7–5
Vítěz 2. 26. srpna 2018 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý USA Steve Johnson 6–4, 6–4
Vítěz 3. 7. října 2018 Tokio, Japonsko tvrdý Japonsko Kei Nišikori 6–2, 6–4
Finalista 2. 6. ledna 2019 Brisbane, Austrálie tvrdý Japonsko Kei Nišikori 4–6, 6–3, 2–6
Vítěz 4. 10. února 2019 Sofie, Bulharsko tvrdý Maďarsko Márton Fucsovics 6–4, 6–3
Finalista 3. 28. dubna 2018 Barcelona, Španělsko antuka Rakousko Dominic Thiem 4–6, 0–6

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (1–1 D)
Futures (4–0 D; 4–6 Č)

Dvouhra: 6 (5–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 10. srpna 2014 Telavi, Gruzie antuka Itálie Gianluca Mager 3–6, 6–2, 6–2
Vítěz 2. 12. dubna 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Francie Tom Jomby 6–4, 6–0
Vítěz 3. 30. května 2015 Moskva, Rusko antuka Rusko Ivan Gachov 6–4, 6–1
Vítěz 4. 20. února 2016 Trimbach, Švýcarsko koberec (h) Švýcarsko Adrien Bossel 6–1, 6–3
Finalista 1. 13. srpna 2016 Portorož, Slovinsko tvrdý Německo Florian Mayer 1–6, 2–6
Vítěz 5. 11. září 2016 Saint-Rémy-de-Provence, Francie tvrdý Belgie Joris De Loore 6–3, 6–3

Čtyřhra: 10 (4–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2. srpna 2014 Telavi, Gruzie antuka Francie Florent Diep Itálie Emanuele Molina
Itálie Riccardo Sinicropi
6–1, 4–6, [10–3]
Vítěz 12. září 2014 Mylhúzy, Francie tvrdý (h) Rusko Karen Chačanov Francie Olivier Charroin
Francie Elie Rousset
7–6(7–5), 4–6, [10–7]
Finalista 31. ledna 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Bulharsko Alexandar Lazov Itálie Riccardo Ghedin
Itálie Claudio Grassi
6–4, 6–7(2–7), [4–10]
Finalista 7. února 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Bulharsko Alexandar Lazov Německo Peter Heller
Rakousko Dominic Weidinger
3–6, 3–6
Finalista 11. dubna 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Francie Remy Chala Tunisko Anis Ghorbel
Bulharsko Vasko Mladenov
6–4, 1–6, [9–11]
Vítěz 1. května 2015 Grasse, Francie antuka Belgie Julien Dubail Francie Maxime Chazal
Francie Jérôme Inzerillo
6–4, 6–4
Finalista 19. června 2015 Kazaň, Rusko antuka Ukrajina Vladimir Užilovskij Bělorusko Maxim Dubarenco
Ukrajina Vladyslav Manafov
3–6, 6–4, [6–10]
Finalista 17. července 2015 Saint-Gervais-les-Bains, Francie antuka Čína Čang Č'-čen Brazílie Caio Silva
Chile Ricardo Urzua-Rivera
6–7(4–7), 1–6
Finalista 21. srpna 2015 Minsk, Bělorusko tvrdý Čína Čang Č'-čen Bělorusko Jegor Gerasimov
Bělorusko Ilja Ivaška
1–6, 3–6
Vítěz 5. března 2016 Lille, Francie tvrdý (h) Rusko Denis Macukjevič Nizozemsko David Pel
Nizozemsko Antal van der Duim
7–6(7–5), 4–6, [11–9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniil Medvedev na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n (anglicky) Daniil Medveděv na stránkách ATP Tour, přístup: 201904011. dubna 2019
  2. a b c (anglicky) Daniil Medveděv na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 201904011. dubna 2019
  3. (anglicky) Daniil Medveděv na stránkách Davis Cupu, přístup: 2018082727. srpna 2018
  4. Petr Pokorný. Bautista ve finále v Čennaí porazil ruského mladíka Medvěděva [online]. Tenisportal.cz, 2017-01-08 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. (česky) 
  5. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medvěděv v Sydney otočil finále proti De Minaurovi a je poprvé šampionem [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-13 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. 
  6. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medveděv ve Winston Salemu neztratil ani set a má druhý titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-26 [cit. 2018-08-27]. Dostupné online. 
  7. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medveděv poprvé vyhrál turnaj ATP 500. V Tokiu si poradil i s Nišikorim [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-07 [cit. 2018-10-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]