Andy Murray

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Andy Murray

Andy Murray během vítězného AEGON Championships 2015
Stát Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Datum narození 15. května 1987 (28 let)
Místo narození Glasgow, Skotsko
Bydliště Londýn, Anglie
Výška 191 cm
Váha 84 kg
Profesionál od 2005
Držení rakety pravou rukou, obouručný bekhend
Výdělek 38 186 311 USD
Tenisová raketa HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů 534–159
Tituly 35 ATP
Nejvyšší umístění 2. místo (17. srpna 2009)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open finále (2010, 2011, 2013, 2015)
French Open semifinále (2011, 2014, 2015)
Wimbledon vítěz (2013)
US Open vítěz (2012)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů semifinále (2008, 2010, 2012)
Olympijské hry Zlatá medaile zlato (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů 58–62
Tituly 2 ATP
Nejvyšší umístění 51. místo (17. října 2011)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2006)
French Open 2. kolo (2006)
Wimbledon 1. kolo (2005)
US Open 2. kolo (2008)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry 2. kolo (2008)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon 2. kolo (2006)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry Stříbrná medaile stříbro (2012)
Týmové soutěže
Davis Cup čtvrtfinále (2014)
Hopman Cup finále (2010)
Poslední aktualizace: 17. srpna 2015
Přehled medailí
Tenis na LOH
zlato Londýn 2012 dvouhra mužů
stříbro Londýn 2012 smíšená čtyřhra
Bekhend na Canada Masters

Andrew Barron „Andy“ Murray, OBE (* 15. května 1987 Glasgow, Spojené království) je skotský profesionální tenista. Profesionálem se stal v sezóně 2005. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál třicet pět turnajů ve dvouhře a dva ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal sedm titulů ve dvouhře.

Do elitní světové desítky žebříčku ATP se poprvé posunul 16. dubna 2007.[1] Nejvýše ve dvouhře byl klasifikován v srpnu 2009 na 2. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2011 na 51. místě.

Po French Open 2014 angažoval jako trenérku bývalou světovou jedničku Amélii Mauresmovou.[2] Učinil tak „historický krok“, když se Francouzka stala první ženou trénující mužského tenistu ze špičky mužského žebříčku.[3][4] Od 31. prosince 2011 do roku 2014 jej koučoval bývalý první hráč světa Ivan Lendl.[5] Pod jeho vlivem získal mimo jiné více mentální síly a odolnosti.[6]

Svůj první grandslamový titul vyhrál na US Open 2012 poté, co ve finále porazil Novaka Djokoviće v pěti setech. Stal se tak prvním britským tenistou od roku 1977, respektive prvním britským mužem od roku 1936, který vyhrál dvouhru na turnaji patřícím do tenisového Grand Slamu.[7] Novaka Djokoviće porazil také o rok později ve finále Wimbledonu 2013 ve třech setech. Tímto historickým vítězstvím slavil po 77 letech opět britský tenista singlový wimbledonský titul.[8]

Šestkrát odešel z grandslamového finále poražen, a to na US Open 2008, na Australian Open 2010, 2011, 2013, 2015 a ve Wimbledonu 2012. Z toho třikrát jej přehráli Roger Federer i Novak Djoković. V sezóně 2011 se stal sedmým tenistou otevřené éry, jenž se probojoval do semifinále všech čtyř grandslamů během jediné sezóny.[9]

Na londýnských Hrách XXX. Letní olympiády reprezentoval Spojené království. Po výhře nad Federerem získal zlatou medaili ve dvouhře a stal se prvním mužským olympijským vítězem Velké Británie v tenisu za předešlých téměř sto let. Spolu s Laurou Robsonovou přidali ve smíšené čtyřhře stříbrný olympijský kov. Předtím na LOH 2008Pekingu prohrál v singlu již v úvodním kole s Lu Jan-sunem a v deblu došel s bratrem Jamie Murraym pouze do druhého kola.

V daviscupovém týmu Velké Británie debutoval v roce 2005 březnovým čtvrtfinále 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Izraeli, v němž vyhrál s Davidem Sherwoodem čtyřhru. Do roku 2013 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 14–1 ve dvouhře a 2–5 ve čtyřhře.

V roce 2004 se stal mladou sportovní osobností roku BBC.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Andy Murray se narodil v Queen Mother’s Hospital (Nemocnice královny matky) ve skotském velkoměstě Glasgow.[10] Vyrůstal v Dunblane, městě s asi 8 540 obyvateli (odhad pro rok 2004[11]) poblíž Stirlingu, a to spolu se svým o rok starším bratrem Jamesem zvaným „Jamie“. Jeho rodiče se rozvedli, když byl ještě v dětském věku. Navštěvoval místní školu, kde zažil tragickou událost. V roce 1996 spáchal 43letý muž ve škole v Dunblane masakr, při kterém zastřelil 16 prvňáčků a jednu učitelku. Murray potřeboval několik let, aby se s touto hrůznou zkušeností vypořádal.[12]

Jeho matka Judy Murray, jejímž otcem byl skotský fotbalový profesionál Roy Erskine (hrál za Hibernian Edinburgh), byla tenisovou trenérkou a později kapitánkou britského družstva ve Fed Cupu. Přivedla Andyho k tenisu, když mu byly teprve tři roky.[13]

Od roku 2006 udržuje Murray vztah se stejně starou Kim Sears, dcerou anglického tenisového trenéra Nigela Searse.[14] Oba žijí spolu na usedlosti v hrabství Surrey poblíže Londýna.[15]

V únoru 2013 koupil Murray za 1,8 miliónu liber viktoriánský dům (mansion) Cromlix House, postavený v roce 1874, ve skotském hrabství Perthshire, který plánuje vrátit jeho dřívějšímu účelu jako hotel do roku 2014. Má to být pětihvězdičkový hotel s 15 pokoji.[16]

V roce 2013 obdržel Murray za své zásluhy o tenis ve Spojeném království Řád britského impéria (Officer of the British Empire, OBE).[17]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

2010[editovat | editovat zdroj]

Na začátku sezóny reprezentoval s Laurou Robsonovou Velkou Británii na perthském Hopman Cupu. Po vítězství v základní skupině podlehli ve finále Španělsku.[18] Na lednovém Australian Open se probojoval po výhrách nad Rafaelem Nadalem a Čilićem do finále, v němž nestačil na švýcarskou světovou jedničku Rogera Federera.[19] Po přesunu na americký kontinent došel na turnaji BNP Paribas Open v Indian Wells do čtvrtfinále, kde jej vyřadil Švéd Robin Söderling ve dvou setech. Poté se objevil na Sony Ericsson Open v Key Biscayne, na němž vypadl v úvodním kole. Po prohře prohlásil, že se jeho mysl plně nevěnovala tenisu.[20]

Evropskou antukovou sezónu zahájil na Monte-Carlo Rolex Masters, kde utrpěl další porážku v prvním kole, když jej přehrál Němec Philipp Kohlschreiber. Na turnaji odehrál i čtyřhru v páru s krajanem Rossem Hutchinsem. Odešli poraženi v úvodním zápasu poté, co nestačili na světové deblové jedničky bratry Mika a Boba Bryanovi. Ve třetím kole Rome Masters a ve čtvrtfinále Madrid Masters skončil vždy na raketě španělského antukáře Davida Ferrera.

S trofejí na vítězném Canada Masters spolu s poraženým finalistou Rogerem Federerem (vpravo)

Před pařížským grandslamem přijal pozvání na exhibiční turnaj Masters Guinot-Mary Cohr. Na French Open vyhrál tři utkání v řadě, než jej mezi posledníi šestnácti zastavil semifinalista turnaje Tomáš Berdych. Na českého tenistu neuhrál ani jeden set.[21] Na travnaté přípravě před Wimbledonem nastoupil v londýnském Queen's Clubu, kde ve třetí fázi narazil na Američana Mardy Fishe. V rozhodující sadě prohrával 0–3 na gamy, ale dokázal srovnat na 3–3. Pro tmu byl zápas za tohoto stavu přerušen, což nesl Murray nelibě. V dohrávce dalšího dne pak podruhé v sezóně podlehl americkému hráči, když prohrál závěrečný tiebreak.[22][23] Ve Wimbledonu se probojoval až do semifinále, kde jej zastavil Rafael Nadal ve třech setech.[24] Dne 27. července 2010 pak došlo k jeho rozchodu s trenérem Maclaganem, kterého nahradil bývalý španělský tenista Àlex Corretja.[25]

Letní americkou sezónu na betonech rozehrál na Farmers Classic. Poté, co prošel do finále, v rozhodujícím zápase podelhl ve třech sadách Američanu Samu Querreymu. Porážka ve vzájemné bilanci představovala první prohru po čtyřech předchozích vítězstvích.[26] Na kanadském Mastersu Rogers Cupu si po osmiměsíční pauze připsal další titul, když po vyřazení Nadala na něj ve finále čekal Federer. V utkání zvítězil bez ztráty setu a stal se prvním úspěšným obhájcem titulu od roku 1995, kdy zde triumfoval Andre Agassi.[27] Na dalším turnaji Cincinnati Masters si nejdříve stěžoval na rychlost povrchu dvorce[28] a poté ve čtvrtfinále proti Fishovi kritizoval pořadatele, že nenasadili jejich zápas do pozdějších hodin.[29] Teplota ve stínu během hry dosahovala hodnoty 33 °C. Po výhře v tiebreaku úvodního setu začal mít zdravotní problémy a na dvorec byl přivolán lékař. V zápase pokračoval a po ztrátě druhého setu, prohrál s Fishem v tiebreaku i třetí. Po utkání uvedl, že pomýšlel na skreč.[30] Na závěrečném grandslamu sezóny US Open vypadl ve třetí fázi newyorského turnaje se Švýcarem Stanislasem Wawrinkou.[31] Celkově si ale zajistil prvenství na letní US Open Series.

V asijské části okruhu se objevil na pekingském China Open, kde ve čtvrtfinále skončil na raketě Chorvata Ivana Ljubičiće.[32] Další čínský turnaj Shanghai Rolex Masters, již ovládl, když v semifinále přehrál Juana Mónaca a v boji o titul nedal šanci Rogeru Federerovi, který na něj uhrál pouze pět her.[33] Na celém turnaji neztratil ani set. Poté se vrátil do Evropy, kde na španělské půdě obhajoval titul na Valencia Open 500. Ve druhém kole mu však Juan Mónaco oplatil šanghajskou porážku, když jej vyřadil.[34] Lepšího výsledku tak dosáhl ve čtyřhře, kterou hrál s bratrem Jamie Murraym. Ve finále zdolaly zkušené deblové specialisty Maheshe Bhupathiho a Maxe Mirného. Titul pro něj znamenal první turnajové vítězství ve čtyřhře na okruhu ATP.[35] Na BNP Paribas Masters podlehl Monfilsovi ve třech sadách. V důsledku jeho vyřazení a Söderlingova pařížského titulu, jej Švéd přeskočil v následné klasifikaci. Sestoupil tak na 5. místo žebříčku.[36]

Na závěrečném Turnaji mistrů hraném v Londýně v základní skupině vyhrál dvě ze tří utkání a prošel do vyřazovací fáze. V semifinále jej čekal Nadal, s nímž bojoval přes tři hodiny. Ztráta rozhodující sady v tiebreaku pro něj znamenala ukončení sezóny.[37]

2011[editovat | editovat zdroj]

Společně s Laurou Robsonovouá opět zahájili sezónu na Hopman Cupu, kde Velká Británie prohrála všechny tři mezistátní utkání, přestože Murray všechny své tři dvouhry vyhrál. Na Australian Open s dalšími tenisty finančně podpořil pozůstalé obětí po ničivých záplavách v Queenslandu, když byl součástí akce „Rally for Relief“ (Výměna na podporu).[38]

Podání na Australian Open

Na melbournském grandslamu startoval jako pátý nasazený a podruhé v řadě se probojoval do finále. Opět z nej odešel poražen, tentokrát srbským tenistou Novakem Djokovićem ve třech setech. Do Spojených států zamířil přes Evropu, kde na ABN AMRO World Tennis Tournament v Rotterdamu vypadl již v prvním kole s Kypřanem Marcosem Baghdatisem.[39] Do semifinále však postoupil ve čtyřhře, kterou hrál s bratrem Jamiem Murraym.

Na dvou turnajích série Masters v Indian Wells a Key Byscaine jej vyřadili kvalifikanti v úvodní fázi. Po těchto neúspěších ukončil spolupráci s trenérem Àlexem Corretjou.[40]

Na prvním velkém antukovém turnaji Monte-Carlo Rolex Masters byl v semifinále nad jeho síly „antukový král“ Rafael Nadal.[41] Před utkáním si poranil loket a z následné španělské události Barcelona Open Banco Sabadell se odhlásil.[42] Na Mutua Madrileña Madrid Open došel do třetího kola a na římském podniku Rome Masters skončil v semifinále na raketě Novaka Djokoviće.[43] Na pařížském grandslamu French Open se po dvou vyrovnaných utkáních v první fázi turnaje, poprvé probojoval mezi poslední čtyři tenisty. V semifinále jej zastavil Španěl Rafael Nadal.[44][45][46]

Ve finále turnaje v Queen's Clubu zdolal Jo-Wilfrieda Tsongu a připsal si druhý titul z této londýnské události.[47] Ve Wimbledonu podlehl v semifinále opět Nadalovi, i když získal první sadu utkání.[48] Velkou Británii pak dovedl k výhře v Davisově poháru nad Lucemburskem.[49]

Andy Murray a jeho bratr Jamie (vlevo) na Japan Open 2011, kde vyhráli čtyřhru

Na Canada Masters přijížděl v roli dvojnásobného obhájce titulu, ovšem skončil již ve druhém kole na raketě jihoafrického hráče Kevina Andersona.[50] Již následující týden však vyhrál turnaj Western & Southern Open poté, co Novak Djoković v průběhu finále skrečoval pro zranění.[51] Na newyorském US Open svedl ve druhé fázi pětisetovou bitvu s Nizozemcem Robinem Haasem. Přestože již prohrával dva nula na sety, utkání otočil do vítězného konce. V semifinále jej potřetí za sebou na grandslamu zastavil Rafael Nadal, když na něj uhrál jediný set.

V asijské části sezóny nejdříve získal titul na menším turnaji Thailand Open a na následujícím Rakuten Japan Open Tennis Championships si pak připsal třetí turnajové vítězství z posledních čtyř událostí. Ve finále poprvé v sezóně zdolal Rafaela Nadala. V Japonsku kromě toho s bratrem Jamiem Murraym vyhrál také čtyřhru a stal se prvním tenistou, kterému se v probíhající sezóně podařilo získat „double“ – singlový i deblový titul z jednoho turnaje. Na čínském Shanghai Masters korunoval úspěšné asijské vystoupení další turnajovou výhrou, když v boji o titul přehrál Davida Ferrera.

Sezónu zakončil na londýnském Turnaji mistrů, kde mu Ferrer vrátil porážku a ve dvou setech zvítězil v utkání základní skupiny. Murray po prohře z turnaje odstoupil pro natažená třísla. V konečném žebříčku WTA obsadil opět 4. místo za světovou jedničkou Novakem Djokovićem, dvojkou Rafaelem Nadalem a trojkou Rogerem Federerem.

2012[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Tenisová sezóna Andyho Murrayho 2012.

Do sezóny vykročil spoluprací s novým trenérem, kterým se stal Čechoameričan a bývalá světová jednička Ivan Lendl.[52] Na australském kontinentu odehrál Brisbane International. Po pomalejším startu do turnaje si na úvod roku připsal 22. singlový titul, když ve finále porazil ukrajinského hráče Alexandra Dolgopolova.[53] Ve čtyřhře vypadli spolu s Marcosem Baghdatisem mezi posledními osmi páry s druhými nasazenými Jürgenem Melzerem a Philippem Petzschnerem, a to v supertiebreaku nejmenším možným rozdílem míčů 13:15.[54] Po exhibičním turnaji[55] přicestoval na Australian Open, kde se v uplynulých dvou letech vždy probojoval do finále. Na turnaji však skončil před jeho branami v semifinále, když jej v pětisetové bitvě za 4 hodiny a 50 minut porazil Novak Djoković.[56]

Murray slaví zlatou medaili po finálovém zápase na olympijských hrách

Na asijském Dubai Duty Free Tennis Championships, oplatil srbskému hráči porážku a zdolal Djokoviće v semifinále. V boji o titul pak podlehl Rogeru Federerovi.[57] Po brzkém vyřazení na americkém BNP Paribas Open dosáhl na Miami Masters finálové účasti. Z utkání o titul odešel poražen Srbem Djokovićem.[58]

V evropské antukové části okruhu se probojoval do čtvrtfinále na Monte Carlo Masters a Barcelona Open Banco Sabadell. Ve třetím kole pak dohrál na římském Italian Open.[58] Během druhého grandslamu sezóny French Open jej trápily křeče zádového svalstva. Mezi poslední osmičkou postupujících podlehl Španělovi Davidu Ferrerovi.[59]

Na travnaté přípravě v londýnském Queen's Clubu vypadl jako nejvýše nasazený v prvním zápasu s francouzským 65. hráčem žebříčku Nicolasem Mahutem.[60] Ve Wimbledonu vytvořil turnajový rekord v utkání hraném nejdéle do nočních hodin, když mečbol čtyřsetového zápasu proti Marcosi Baghdatisovi proměnil ve 23.02 hodin místního času.[61] V semifinále si pak poradil s Jo-Wilfriedem Tsongou po dalším čtyřsetovém dějství a stal se prvním britským mužským finalistou Wimbledonu od roku 1938, kdy se do této fáze probojoval Bunny Austin.[62] V nedělním boji o titul, za přítomnosti vévodkyně Catherine a ministerského předsedy Davida Camerona, získal proti šestinásobnému šampiónovi Federerovi první set. V dalších třech sadách však dominoval Švýcar, jenž tak po Samprasovi dosáhl na rekordní sedmý wimbledonský titul.[63]

Forhend na vítězném US Open

Necelý měsíc po skončení Wimbledonu byl rozehrán olympijský turnaj v rámci Her XXX. olympiády, a to opět na travnatých dvorcích All England Clubu. V mužské čtyřhře skončili s bratrem Jamiem Murraym již v úvodním kole, když nestačili na rakouskou dvojici Jürgen Melzer a Alexander Peya ve třech sadách.[64] Přesto se stal nejúspěšnějším tenistou londýnské olympiády. Ve smíšené čtyřhře se jeho partnerkou stala teenagerka Laura Robsonová. Společně prošli až do finále, v němž ve třech sadách podlehli běloruskému páru tvořenému světovou jedničkou ve dvouhře Viktorií Azarenkovou a prvním hráčem světového deblového žebříčku Maxem Mirným. Získal tak stříbrnou medaili. Ve dvouhře přidal ke stříbru zlatý olympijský kov. Na cestě do finále ztratil pouze jeden set. V něm jej čekala opět světová jednička Roger Federer, s nímž předchozí měsíc prohrál wimbledonské finále. V olympijském zápase však zvítězil dva nula na sety, když Švýcarovi nedovolil využít žádný z nabízených breakbolů.[58] Ziskem zlata se stal prvním mužským olympijským vítězem Velké Británie z tenisu od roku 1908, kdy na olympiádě triumfoval Josiah Ritchie.[65]

Fanoušci oslavují Murrayho vítězství na olympijských hrách

V důsledku poranění kolena odstoupil z torontského Rogers Cupu před třetím kolem, v němž by narazil na Milose Raonice. Na další události okruhu Cincinnati Masters ještě nebyl plně zotaven a ve dvou sadách třetího kola podlehl kvalifikantovi Jérémy Chardymu. Následovala účast na grandslamu US Open. V úvodních dvou zápasech s Alexem Bogomolovem a Ivanem Dodigem neztratil ani set. Ve třetí fázi svedl těžký čtysetový boj se Španělem Felicianem Lópezem, když vyhrál všechny tři sady až v tiebreaku. Osmifinálovým soupeřem se stal Kanaďan Milos Raonic, jenž Britovi nedokázal sebrat ani set. Mezi posledními osmi musel dotahovat ztrátu setu a dvou breaků na Chorvata Marina Čiliće, aby po čtyřech sadách utkání dovedl do vítězného konce. V semifinále jej čekal šestý nasazený Tomáš Berdych. Utkání bylo hráno za obtížných povětrnostních podmínek. Areál byl daný den následně evakuován pro blížící se tornádo. V dlouhém téměř čtyřhodinovém zápase Murray zvítězil ve čtyřech setech. Postoupil tak do druhého grandslamového finále v řadě. Bilanci 0–4 z těchto utkání zlomil proti Djokovićovi a připsal si premiérový titul kariéry na Grand Slamu. Do finále vstoupil lépe a ujal se vedení dva nula na sety. Srbská světová dvojka se však nevzdala a poměr setů srovnala. Rozhodla tak až pátá sada. Po Fredu Perrym se stal prvním britským vítězem v mužské grandslamové dvouhře od roku 1936[66] a prvním Skotem od triumfu Harolda Mahonyho v roce 1896.[67] V úvodní sadě utkání s Djokovićem odehráli nejdelší tiebreak v historii finálových utkání na US Open, když skončil poměrem 12:10. Brit se také stal prvním tenistou, který vyhrál olympijské hry a newyorský grandslam v jedné sezóně. Zápas pak vyrovnal rekord nejdelšího finále US Open, jenž drželo pouze utkání z roku 1988, ve kterém trenér Brita Ivan Lendl podlehl Matsi Wilanderovi.[68]

Na dalším podniku, turnaji v Tokiu dosáhl semifinále, kde po nevyužitých mečbolech padl ve třech setech s Raonicem a neobhájil tak loňský titul. Na turnaji Masters v Šanghai, kam vstupoval jako třetí nasazený a obhájce titulu nevyužil ve finále 5 mečbolů proti Djokovićovi.

2013[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Tenisová sezóna Andyho Murrayho 2013.

V sezóně vyhrál Brisbane International, Miami Masters a Wimbledon, odehrál také finále Australian Open a French Open se nezúčastnil.

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Hráčské statistiky Andyho Murrayho.

Mužská dvouhra: 8 (2–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Finalista 2008 US Open tvrdý Švýcarsko Roger Federer 2–6, 5–7, 2–6
Finalista 2010 Australian Open tvrdý Švýcarsko Roger Federer 3–6, 4–6, 6–7(11–13)
Finalista 2011 Australian Open (2) tvrdý Srbsko Novak Djoković 4–6, 2–6, 3–6
Finalista 2012 Wimbledon tráva Švýcarsko Roger Federer 6–4, 5–7, 3–6, 4–6
Vítěz 2012 US Open tvrdý Srbsko Novak Djoković 7–6(12–10), 7–5, 2–6, 3–6, 6–2
Finalista 2013 Australian Open (3) tvrdý Srbsko Novak Djoković 7–62, 63–7, 3–6, 2–6
Vítěz 2013 Wimbledon tráva Srbsko Novak Djoković 6–4, 7–5, 6–4
Finalista 2015 Australian Open (4) tvrdý Srbsko Novak Djoković 6–7(5–7), 7–6(7–4), 3–6, 0–6

Finálové účasti na turnajích ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (2–6 D)
Olympijské zlato (1–0 D)
Tennis Masters Cup /
ATP World Tour Finals (0–0)
ATP Masters Series /
ATP World Tour Masters 1000 (11–4 D; 0–1 Č)
ATP International Series Gold /
ATP World Tour 500 (5–1 D; 2–0 Č)
ATP International Series /
ATP World Tour 250 (16–5 D; 0–1 Č)
Tituly dle povrchu
Tvrdý (26–15 D; 2–2 Č)
Antuka (2–0 D)
Tráva (6–1 D)
Koberec (1–0 D)
Tituly dle prostředí
Hala (24–14 D; 1–1 Č)
Venku (11–2 D; 1–1 Č)

Dvouhra: 51 (35–16)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek Zdroj
Finalista 1. 1. října 2005 Thajsko Bangkok tvrdý (h) Švýcarsko Roger Federer 3–6, 5–7 [69]
Vítěz 1. 19. února 2006 USA San José tvrdý (h) Austrálie Lleyton Hewitt 2–6, 6–1, 7–6(7–3) [70]
Finalista 2. 6. srpna 2006 USA Washington, D.C. tvrdý Francie Arnaud Clément 6–7(4–7), 2–6
Finalista 3. 6. ledna 2007 Katar Dauhá tvrdý Chorvatsko Ivan Ljubičić 4–6, 4–6
Vítěz 2. 18. února 2007 USA San José (2) tvrdý (h) Chorvatsko Ivo Karlović 6–7(3–7), 6–4, 7–6(7–2) [71]
Finalista 4. 7. října 2007 Francie Mety tvrdý (h) Španělsko Tommy Robredo 6–0, 2–6, 3–6
Vítěz 3. 28. října 2007 Rusko Petrohrad koberec (h) Španělsko Fernando Verdasco 6–2, 6–3
Vítěz 4. 5. ledna 2008 Katar Dauhá tvrdý Švýcarsko Stanislas Wawrinka 6–4, 4–6, 6–2 [72]
Vítěz 5. 17. února 2008 Francie Marseille tvrdý (h) Chorvatsko Mario Ančić 6–3, 6–4 [72]
Vítěz 6. 3. srpna 2008 USA Cincinnati tvrdý Srbsko Novak Djoković 7–6(7–4), 7–6(7–5) [72]
Finalista 5. 8. září 2008 USA New York tvrdý Švýcarsko Roger Federer 2–6, 5–7, 2–6 [73]
Vítěz 7. 19. října 2008 Španělsko Madrid tvrdý (h) Francie Gilles Simon 6–4, 7–6(8–6) [72]
Vítěz 8. 26. října 2008 Rusko Petrohrad (2) tvrdý (h) Kazachstán Andrej Golubjev 6–1, 6–1
Vítěz 9. 10. ledna 2009 Katar Dauhá (2) tvrdý USA Andy Roddick 6–4, 6–2 [74]
Vítěz 10. 15. února 2009 Nizozemsko Rotterdam tvrdý (h) Španělsko Rafael Nadal 6–3, 4–6, 6–0 [75]
Finalista 6. 22. března 2009 USA Indian Wells tvrdý Španělsko Rafael Nadal 1–6, 2–6 [76]
Vítěz 11. 5. dubna 2009 USA Miami tvrdý Srbsko Novak Djoković 6–2, 7–5
Vítěz 12. 14. června 2009 Spojené království Londýn, Queens tráva USA James Blake 7–5, 6–4 [77]
Vítěz 13. 16. srpna 2009 Kanada Montréal tvrdý Argentina Juan M. del Potro 6–7(4–7), 7–6(7–3), 6–1 [78]
Vítěz 14. 8. listopadu 2009 Španělsko Valencie tvrdý (h) Rusko Michail Južnyj 6–3, 6–2 [79]
Finalista 7. 31. ledna 2010 Austrálie Melbourne tvrdý Švýcarsko Roger Federer 3–6, 4–6, 6–7(11–13) [80]
Finalista 8. 1. srpna 2010 USA Los Angeles tvrdý USA Sam Querrey 7–5, 6–7(2–7), 3–6 [81]
Vítěz 15. 15. srpna 2010 Kanada Toronto (2) tvrdý Švýcarsko Roger Federer 7–5, 7–5 [82]
Vítěz 16. 17. října 2010 Čína Šanghaj tvrdý Švýcarsko Roger Federer 6–3, 6–2 [83]
Finalista 9. 30. ledna 2011 Austrálie Melbourne (2) tvrdý Srbsko Novak Djoković 4–6, 2–6, 3–6
Vítěz 17. 12. června 2011 Spojené království Londýn, Queens (2) tráva Francie Jo-Wilfried Tsonga 3–6, 7–6(7–2), 6–4
Vítěz 18. 21. srpna 2011 USA Cincinnati (2) tvrdý Srbsko Novak Djoković 6–4, 3–0 ret.
Vítěz 19. 2. října 2011 Thajsko Bangkok tvrdý (h) USA Donald Young 6–2, 6–0
Vítěz 20. 9. října 2011 Japonsko Tokio tvrdý Španělsko Rafael Nadal 3–6, 6–2, 6–0
Vítěz 21. 16. října 2011 Čína Šanghaj (2) tvrdý Španělsko David Ferrer 7–5, 6–4
Vítěz 22. 8. ledna 2012 Austrálie Brisbane tvrdý Ukrajina Alexandr Dolgopolov 6–1, 6–3
Finalista 10. 3. března 2012 Spojené arabské emiráty Dubaj tvrdý Švýcarsko Roger Federer 5–7, 4–6
Finalista 11. 1. dubna 2012 USA Miami tvrdý Srbsko Novak Djoković 1–6, 6–7(4–7)
Finalista 12. 8. července 2012 Spojené království Wimbledon tráva Švýcarsko Roger Federer 6–4, 5–7, 3–6, 4–6 [84]
Vítěz 23. 5. srpna 2012 Spojené království Londýn – LOH tráva Švýcarsko Roger Federer 6–2, 6–1, 6–4 [85]
Vítěz 24. 9. září 2012 USA New York tvrdý Srbsko Novak Djoković 7–6(12–10), 7–5, 2–6, 3–6, 6–2 [86]
Finalista 13. 14. října 2012 Čína Šanghaj tvrdý Srbsko Novak Djoković 7–5, 6–7(11–13), 3–6
Vítěz 25. 6. ledna 2013 Austrálie Brisbane (2) tvrdý Bulharsko Grigor Dimitrov 7–60, 6–4
Finalista 14. 27. ledna 2013 Austrálie Melbourne (3) tvrdý Srbsko Novak Djoković 7–62, 63–7, 3–6, 2–6 [87]
Vítěz 26. 31. března 2013 USA Miami (2) tvrdý Španělsko David Ferrer 1–6, 6–4, 7–6 7–1
Vítěz 27. 16. června 2013 Spojené království Londýn, Queens (3) tráva Chorvatsko Marin Čilić 5–7, 7–5, 6–3
Vítěz 28. 7. července 2013 Spojené království Wimbledon tráva Srbsko Novak Djoković 7–5, 6–4, 6–4
Vítěz 29. 28. září 2014 Čína Šen-čen tvrdý Španělsko Tommy Robredo 5–7, 7–6(11–9), 6–1 [88]
Vítěz 30. 19. října 2014 Rakousko Vídeň tvrdý (h) Španělsko David Ferrer 5–7, 6–2, 7–5 [89]
Vítěz 31. 26. října 2014 Španělsko Valencie (2) tvrdý (h) Španělsko Tommy Robredo 3–6, 7–6(9–7), 7–6(10–8)
Finalista 15. 1. února 2015 Austrálie Melbourne (4) tvrdý Srbsko Novak Djoković 6–7(5–7), 7–6(7–4), 3–6, 0–6 [90]
Finalista 16. 5. dubna 2015 USA Miami (2) tvrdý Srbsko Novak Djoković 6–7(3–7), 6–4, 0–6 [91]
Vítěz 32. 4. května 2015 Německo Mnichov antuka Německo Philipp Kohlschreiber 7–6(7–4), 5–7, 7–6(7–4)
Vítěz 33. 2015-05-1010. května 2015 Španělsko Madrid (2) antuka Španělsko Rafael Nadal 6–3, 6–2
Vítěz 34. 21. června 2015 Spojené království Londýn, Queens (4) tráva Jihoafrická republika Kevin Anderson 6–3, 6–4
Vítěz 35. 16. srpna 2015 Kanada Montréal tvrdý Srbsko Novak Djoković 6–4, 4–6, 6–3

Čtyřhra: 4 (2–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráč Finalisté Výsledek Zdroj
Finalista 1. 1. října 2006 Thajsko Bangkok tvrdý (h) Spojené království Jamie Murray Izrael Jonatan Erlich
Izrael Andy Ram
2–6, 6–2, [4–10]
Vítěz 1. 7. listopadu 2010 Španělsko Valencie tvrdý (h) Spojené království Jamie Murray Indie Mahesh Bhupathi
Bělorusko Max Mirnyj
7–6(10–8), 5–7, [10–7] [92]
Vítěz 2. 9. října 2011 Japonsko Tokio tvrdý Spojené království Jamie Murray Česko František Čermák
Slovensko Filip Polášek
6–1, 6–4
Finalista 2. 11. srpna 2013 Kanada Montréal tvrdý Spojené království Jamie Murray Rakousko Alexander Peya
Brazílie Bruno Soares
4–6, 6–7 (4–7)

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Soutěž Povrch Spoluhráči Finalisté Výsledek Zdroj
Finalista 1. 9. ledna 2010 Hopman Cup
Perth, Austrálie
tvrdý (h) Spojené království Laura Robsonová Španělsko MJ Martínezová Sánchezová
Španělsko Tommy Robredo
1–2 [93]

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Pořadí 546. 514. 65. 17. 11. 4. 4. 4. 4. 3. 4. 6.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Pořadí 711. 1752. 1422. 132. 207. 220. 308. 131. 68. 181. 108. 336.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andy Murray na anglické Wikipedii.

  1. Jago, Richard."Murray reaches world #2", Observer, 15 August 2009. Ověřeno k 16 August 2010. 
  2. Russell Fuller. BBC Sport - Andy Murray appoints Amelie Mauresmo as coach [online]. Bbc.co.uk, [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. http://www.shape.com/blogs/shape-your-life/am-lie-mauresmo-becomes-first-woman-coach-top-male-tennis-player
  4. 'Andy Murray appoints Amélie Mauresmo as his new coach', The Guardian, June 8th 2014.
  5. Legende Lendl trainiert Murray na Spiegel-online, 31. prosince 2011, staženo 1. ledna 2012.
  6. Peter Penders, "Murray wird Andy, der Schotte ein Engländer" (Z Murrayho se stal Andy, ze Skota Angličan), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9. července 2013, str. 24.
  7. "US Open 2012 Final: Andy Murray first Brit to win Grand Slam men`s singles title in 76 years". Ověřeno k 11 September 2012. 
  8. "How The Wimbledon Final Was Won". Ověřeno k 7 July 2013. 
  9. "Andy Murray Reaches US Open Semi Finals", Yahoo News UK, 9 September 2011. Ověřeno k 23 January 2012. 
  10. Viz heslo "Andy Murray", [1].
  11. General Register Office for Scotland: [2], Odhady obyvatelstva v obcích Skotska v polovině roku 2004
  12. Heslo Andy Murray. Munzinger-Archiv, Internationales Sportarchiv, 12/2012 z 20. března 2012, rozšířeno o zprávy na Munzinger-Archivu do kalendářního týdne 14/2012.
  13. Viner, Brian: More than a tennis mum (Více než tenisová máma), The Independent, 30. června 2012, str. 42.
  14. "Andy Murray, the great romantic" (Andy Murray, velký romantik)[3], The Telegraph, 21. února 2006.
  15. Carpenter, Julie: Murray’s dream team, The Express, 2. července 2012, str. 21.
  16. "Andy Murray buys £1.8 million Cromlix House Hotel" [4].
  17. guardian.co.uk: New Year honours 2013: the full list (anglicky)
  18. "Andy Murray and Laura Robson beaten in Hopman Cup final", 9 January 2010. Ověřeno k 9 January 2010. 
  19. 2010 Australian open results [online]. [cit. 2012-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. "Andy Murray clears clouded mental state for fresh start in Monte Carlo", 14 April 2010. Ověřeno k 25 April 2010. 
  21. "Berdych outplayed me", 31 May 2010. Ověřeno k 31 May 2010. 
  22. "Murray angry at Queens delay", BBC Sport, 10 June 2010. Ověřeno k 21 August 2010. 
  23. "Champion Murray beaten by Fish at Queens", BBC Sport, 11 June 2010. Ověřeno k 21 August 2010. 
  24. "Nadal ends Murray's dream", Sky Sports, 2 July 2010. Ověřeno k 2 July 2010. 
  25. "Murray looking ahead", BBC Sport, 29 July 2010. Ověřeno k 29 July 2010. 
  26. "Querrey beats Murray to win 4th crown", ATP, 1 August 2010. Ověřeno k 2 August 2010. 
  27. "Murray beats rain and Federer to defend title", ATP, 15 August 2010. Ověřeno k 16 August 2010. 
  28. "Shakey Murray wins in Cincy", BBC Sport, 18 August 2010. Ověřeno k 21 August 2010.Archived from the original on 20 August 2010. 
  29. "Murray to face midday heat again", BBC Sport, 20 August 2010. Ověřeno k 6 September 2010. 
  30. "Mardy Fish beats Andy Murray in Cincinnati", BBC Sport, 20 August 2010. Ověřeno k 21 August 2010. 
  31. "Murray baffled by US Open defeat", BBC Sport, 6 September 2010. Ověřeno k 6 September 2010.Archived from the original on 6 September 2010. 
  32. BBC Sport."Ivan Ljubicic beats Andy Murray in China Open", 8 October 2010. Ověřeno k 10 November 2010. 
  33. Murray Masters Federer To Claim Shanghai Title [online]. ATP Tour, 17 October 2010, [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. BBC Sport."Andy Murray loses to Juan Monaco at Valencia Open", 3 November 2010. Ověřeno k 10 November 2010. 
  35. BBC Sport."Murray brothers seize first ATP Tour title in Valencia", BBC News, 7 November 2010. Ověřeno k 10 November 2010.Archived from the original on 10 November 2010. 
  36. Newman, Paul."Soderling's win pushes Murray down to #5", Independent, 15 November 2010. 
  37. Newbery, Piers."Nadal battles past gritty Murray", BBC Sport, 27 November 2010. 
  38. "Sport rallies round flood victims", BBC News, 13 January 2011. 
  39. "Andy Murray loses to Marcos Baghdatis in Rotterdam", BBC, 9 February 2011. Ověřeno k 21 March 2011. 
  40. "Andy Murray parts with coach Alex Corretja", BBC News, 29 March 2011. Ověřeno k 13 April 2011.Archived from the original on 8 April 2011. 
  41. "Rafael Nadal beats Murray to reach Monte Carlo final", BBC, 16 April 2011. Ověřeno k 24 April 2011. 
  42. "Andy Murray out of Barcelona Open with elbow injury", BBC, 19 April 2011. Ověřeno k 24 April 2011.Archived from the original on 22 April 2011. 
  43. 2011 ATP stats [online]. [cit. 2012-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. NEWBERY, Piers. BBC Sport – French Open: Andy Murray beats Michael Berrer despite injury [online]. Bbc.co.uk, 28 May 2011, [cit. 2012-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. NEWBERY, Piers. BBC Sport – French Open: Andy Murray reaches Paris quarter-finals [online]. Bbc.co.uk, 31 May 2011, [cit. 2012-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. "Majestic Nadal holds off Murray", BBC News. 
  47. "Andy Murray beats Jo-Wilfried Tsonga to win Queen's", BBC News, 13 June 2011. 
  48. "Nadal ends Murray's hopes again", BBC News. 
  49. "Andy Murray Secures Great Britain Davis Cup Victory". Ověřeno k 11 July 2011. 
  50. "Defending champ Murray takes early exit from Rogers Cup", Sportsillustrated.cnn.com, 8 September 2011. Ověřeno k 5 July 2012. 
  51. Noval Djokociv Injured [online]. [cit. 2012-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. Andy Murray appoints Ivan Lendl as his new coach [online]. BBC Sport, [cit. 2011-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Andy Murray."Andy Murray cruises to Brisbane title", 9 January 2012. Ověřeno k 25 January 2012. 
  54. Tennis Live match result
  55. "Murray toasts success" British No.1 wins exhibition encounter 13 January 2012, Sky Sports
  56. "Andy Murray defeated by Novak Djokovic in epic semi-final", The Independent, 27 January 2012. Ověřeno k 27 January 2012. 
  57. "Federer edges Murray to win Dubai Championships", Fox News, 3 March 2012. Ověřeno k 6 March 2012. 
  58. a b c ATP results [online]. [cit. 2012-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. "Andy Murray", The Times Of India, 7 June 2012. Ověřeno k 7 June 2012.Archived from the original on 7 June 2012. 
  60. Briggs, Simon."Andy Murray beaten by Nicolas Mahut in second round at Queens", The Daily Telegraph, 13 June 2012. Ověřeno k 13 June 2012. 
  61. ORNSTEIN, David. BBC Sport – Wimbledon 2012: Andy Murray beats Marcos Baghdatis in thriller [online]. Bbc.co.uk, 30 June 2012, [cit. 2012-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. Andy Murray is first Brit to make Wimbledon finals in 74 years [online]. [cit. 2012-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. Federer Wins 7th Wimbledon [online]. [cit. 2012-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. Template error: argument title is required. 
  65. "Andy Murray wins men's singles Olympics tennis gold". Ověřeno k 6 August 2012. 
  66. Novak Djokovic sets up Andy Murray US Open final [online]. [cit. 2012-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. "Andy Murray becomes first Scottish-born slam winner since Harold Mahony", STV, STV Group, 11 September 2012. Ověřeno k 11 September 2012. 
  68. Murray's Open win a first on multiple fronts – Stats & Info Blog – ESPN
  69. "Federer outguns impressive Murray", BBC Sport, 2 October 2005. Ověřeno k 11 November 2008.Archived from the original on 5 December 2008. 
  70. "Magic Murray claims maiden title", BBC Sport, 20 February 2006. Ověřeno k 25 May 2010. 
  71. Newbery, Piers."Murray fights back to keep title", BBC Sport, 19 February 2007. Ověřeno k 25 May 2010. 
  72. a b c d "Murray masters Madrid on his path to grander ambitions", Guardian, 20 October 2008. Ověřeno k 27 April 2010. 
  73. "Superb Federer ends Murray dream", BBC Sport, 8 September 2008. Ověřeno k 27 April 2010. 
  74. Standley, James."Murray vs Roddick clash", BBC Sport, 10 January 2009. Ověřeno k 10 January 2009.Archived from the original on 11 January 2009. 
  75. Newbery, Piers."Murray v Nadal as it happened", BBC Sport, 15 February 2009. Ověřeno k 15 February 2009.Archived from the original on 15 February 2009. 
  76. Dirs, Ben."BBC SPORT | Tennis | Murray v Nadal as it happened", BBC News, 22 March 2009. Ověřeno k 26 June 2009. 
  77. Bevan, Chris."Classy Murray wins Queen's title", BBC Sport, 14 June 2009. Ověřeno k 14 June 2009.Archived from the original on 15 June 2009. 
  78. Tennis – ATP World Tour – Montreal Sunday – Murray Overcomes Del Potro [online]. ATP World Tour, [cit. 2010-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. Benammar, Emily."Andy Murray admits beating Mikhail Youzhny at Valencia Masters was easier than expected", The Daily Telegraph, 9 November 2009. Ověřeno k 9 November 2009.Archived from the original on 12 November 2009. 
  80. "One more equals four" australianopen.com. Retrieved 31 January 2010.
  81. "Querrey beats Murray to win 4th crown", ATP, 2010–08–01. Ověřeno k 2010–08–02. 
  82. "Murray beats rain and Federer to defend title", ATP, 2010–08–15. Ověřeno k 2010–08–16. 
  83. Murray Masters Federer To Claim Shanghai Title [online]. ATP Tour, 17 October 2010, [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. Murray Reaches first Wimbledon Final
  85. Murray Wins Olympic Gold
  86. Murray Wins his maiden Grand slam
  87. Andy Murray loses to Novak Djokovic in Australian Open final
  88. Andy Murray saves five match points to win Shenzhen Open title [online]. 28 September 2014, [cit. 2014-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. Andy Murray beats David Ferrer to win the Vienna Open [online]. 19 October 2014, [cit. 2014-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. Andy Murray beaten by Novak Djokovic in Australian Open final [online]. 1 February 2015, [cit. 2015-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. Djokovič obhájil titul v Miami, ve finále přehrál Murrayho. iDNES.cz [online]. 2015-04-05, rev. 2015-04-06 [cit. 2015-04-06]. Dostupné online.  
  92. Murrays Win First Team Title In Valencia [online]. ATP Tour, 7 November 2010, [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. "Andy Murray and Laura Robson beaten in Hopman Cup final", BBC Sport, 9 January 2010. Ověřeno k 9 January 2010.Archived from the original on 10 January 2010. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]