Jack Sock

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jack Sock

Jack Sock na French Open 2015
Stát Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození 25. září 1992 (25 let)
Místo narození Lincoln, NE, Spojené státy[1]
Bydliště Kansas City, KS, Spojené státy[1]
Výška 191 cm[1]
Váha 84 kg[1]
Profesionál od 2011
Držení rakety pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek 7 861 779 USD
Tenisová raketa Babolat
Dvouhra
Poměr zápasů 151–101 (59,9%)
Tituly 4 ATP, 2 challengery, 2 Futures
Nejvyšší umístění 8. místo (20. listopadu 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2017)
French Open 4. kolo (2015)
Wimbledon 3. kolo (2016)
US Open 4. kolo (2016)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů semifinále (2017)
Čtyřhra
Poměr zápasů 119–61 (66,1%)
Tituly 8 ATP, 2 Futures
Nejvyšší umístění 6. místo (11. května 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open čtvrtfinále (2016)
French Open čtvrtfinále (2015)
Wimbledon vítěz (2014)
US Open 3. kolo (2014)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry Bronzová medaile bronz (2016)
Smíšená čtyřhra
Tituly 2
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
US Open vítěz (2011)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry Zlatá medaile zlato (2016)
Týmové soutěže
Davis Cup čtvrtfinále (2016, 2017)
Hopman Cup finále (2017)
Poslední aktualizace: 2017-11-2222. listopadu 2017
Přehled medailí
Letní olympijské hry
zlato Rio de Janeiro 2016 smíšená čtyřhra
bronz Rio de Janeiro 2016 mužská čtyřhra

Jack Sock (* 24. září 1992 Lincoln, Nebraska) je americký profesionální tenista a olympijský vítěz ze smíšené čtyřhry Riodejaneirské olympiády 2016, do níž nastoupil s Bethanií Mattekovou-Sandsovou. Na stejných hrách získal také bronz v mužské čtyřhře po boku Steva Johnsona. Z newyorského US Open 2011 si odvezl s krajankou Melanie Oudinovou titul ve smíšené čtyřhře. S Kanaďanem Vaskem Pospisilem triumfoval v mužské čtyřhře Wimbledonu 2014.

Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP World Tour čtyři singlové turnaje, když premiérový dobyl na antuce v Houstonu 2015. K nim přidal osm turnajových titulů ve čtyřhře, včetně úvodního Delray Beach Championships 2013 v páru s krajanem Jamesem Blakem. Na challengerech ATPokruhu Futures získal čtyři tituly ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

V sérii Masters si trofej odvezl z pařížského Rolex Paris Masters 2017. Semifinále si zahrál na Turnaji mistrů 2017.

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v listopadu 2017 na 8. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2015 na 6. místě. Trénuje ho bývalý americký tenista Jay Berger. Dříve tuto roli plnil Troy Hahn.[1]


Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Týmové soutěže[editovat | editovat zdroj]

V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 taškentskou baráží světové skupiny proti Uzbekistánu, v níž vyhrál dvouhry nad Farrukhem Dustovem i Denisem Istominem. Přispěl tak k výhře 32:1 na zápasy a záchraně Američanů v nejvyšší úrovni. Do roku 2018 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 4–3 ve dvouhře a 2–0 ve čtyřhře.[3]

Spojené státy americké reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské čtyřhře vytvořil dvojici se Stevem Johnsonem. Jako nenasazení došli do semifinále, v němž nestačili na rumunské turnajové pětky Florina Mergeu a Horiu Tecăua. Následně získali bronzové kovy po výhře nad sedmou nasazenou kanadskou dvojicí Daniel Nestor a Vasek Pospisil. Zlatou medaili vyhrál ve smíšené čtyřhře, když po boku Bethanie Mattekové-Sandsové v ryze americkém finále zdolali dvojici startující na divokou kartu, Venus Williamsová a Rajeev Ram až v rozhodujícím supertiebreaku.[4][5]

Za Spojené státy americké nastoupil poprvé na Hopman Cupu 2016, kdy společně s Victorií Duvalovou skončili s jednou výhrou na posledním, čtvrtém místě základní skupiny A. O rok později, na Hopman Cupu 2017, naopak po boku Coco Vandewegheové prošli základní fází bez porážky. Ve finále však nestačili na Francii, reprezentovanou Kristiny Mladenovicovou a Richardem Gasquetem, výsledkem 1:2 na zápasy.[6]

Vítěz juniorky US Open[editovat | editovat zdroj]

Na US Open 2010 vyhrál juniorku dvouhry, kde startoval na divokou kartu. Ve finále porazil krajana Denise Kudlu a stal se tak prvním americkým vítězem juniorské dvouhry od triumfu Andyho Roddicka v roce 2000 na stejném turnaji.[7] Titulem z dvouhry juniorského mistrovství USA 2011 v Kalamazoo si zajistil divokou kartu do hlavní soutěže dvouhry mužů na US Open 2011.

Amatérský tenis[editovat | editovat zdroj]

Maturoval 22. května 2011 na střední škole Blue Valley North High School v kansaském Overland Parku. Během středoškolské tenisové kariéry zaznamenal zápasovou bilanci výher a proher 80–0.[8] Do července 2015 neodehrál v americkém daviscupovém týmu žádné utkání.

Profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

Finále lednového ASB Classic 2016 si zahrál v Aucklandu. V duelu proti osmému nasazenému Robertu Bautistu Agutovi ztratil úvodní sadu a na počátku druhého setu zápas skrečoval. Jako dvacátý šestý hráč světa se potýkal v předchozích dvou dnech s virózou a za teplého a slunečného počasí byl na dvorci malátný.[9] Bodový zisk mu zajistil nové kariérní maximum, když 18. ledna 2016 figuroval na 22. příčce.

Po sérii čtyř finálových porážek z dvouhry si druhý titul odvezl z lednového ASB Classic 2017 konaného na ostrovním Aucklandu. V roli čtvrtého nasazeného ve finále zdolal portugalského hráče Joãa Sousu po třísetovém průběhu.[10] Třetí trofej vybojoval na únorovém Delray Beach Open 2017, když ze semifinále postoupil po výhře nad krajanem Donaldem Youngem. Finálový soupeř, kanadská turnajová jednička Milos Raonic, před duelem odstoupila pro natržený hamstring pravé dolní končetiny.[11][12] Jako turnajová šestnáctka zavítal na závěrečný Masters sezóny 2017, listopadový Rolex Paris Masters, na němž přes Španěla Fernanda Verdasca a Francouze Juliena Benneteaua postoupil do svého premiérového finále mistrovské série. V závěrečném duelu turnaje přehrál srbského kvalifikanta a 77. hráče žebříčku Filipa Krajinoviće po třísetovém průběhu.[13] Bodový zisk jej poprvé v kariéře posunul do elitní světové desítky a zajistil mu debutovou účast na londýnském Turnaji mistrů, hraném o dva týdny později, kde postoupil ze skupiny do semifinále. Stal se i prvním Američanem, jenž vyhrál dvouhru Mastersu od triumfu Andyho Roddicka na Miami Masters 2010. Sezónu tak zakončil jako americká jednička na 8. místě.[13][14]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2014 Wimbledon Kanada Vasek Pospisil USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–6(7–5), 6–7(3–7), 6–4, 3–6, 7–5

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2011 US Open USA Melanie Oudinová Argentina Gisela Dulková
Argentina Eduardo Schwank
7–6(7–4), 4–6, [10–8]

Zápasy o olympijské medaile[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (1 bronz)[editovat | editovat zdroj]

Medaile datum dějiště spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Bronz 12. srpna 2016 Rio de Janeiro, Brazílie USA Steve Johnson Kanada Daniel Nestor
Kanada Vasek Pospisil
6–2, 6–4

Smíšená čtyřhra: 1 (1 zlato)[editovat | editovat zdroj]

Medaile datum dějiště spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Zlato 14. srpna 2016 Rio de Janeiro, Brazílie USA Bethanie Matteková-Sandsová USA Venus Williamsová
USA Rajeev Ram
6–7(3–7), 6–1, [10–7]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–0 Č)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP World Tour Masters 1000 (1–0 D; 2–6 Č)
ATP World Tour 500 (2–3 Č)
ATP World Tour 250 (3-4 D; 3–1 Č)
Tituly dle povrchu
tvrdý (3–3 D; 7–9 Č)
antuka (1–1 D; 0–1 Č)
tráva (1–0 Č)
koberec (0–0)

Dvouhra: 8 (4–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 12. dubna 2015 Houston, Spojené státy antuka USA Sam Querrey 7–6(11–9), 7–6(7–2)
Finalista 1. 25. října 2015 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Česko Tomáš Berdych 6–7(1–7), 2–6
Finalista 2. 2016-01-1616. ledna 2016 Auckland, Nový Zéland tvrdý Španělsko Roberto Bautista Agut 1–6, 0–1skreč
Finalista 3. 10. dubna 2016 Houston, Spojené státy antuka Argentina Juan Mónaco 6–3, 3–6, 5–7
Finalista 4. 23. října 2016 Stockholm, Švédsko (2) tvrdý (h) Argentina Juan Martín del Potro 5–7, 1–6
Vítěz 2. 14. ledna 2017 Auckland, Nový Zéland tvrdý Portugalsko João Sousa 6–3, 5–7, 6–3
Vítěz 3. 26. února 2017 Delray Beach, Spojené státy tvrdý Kanada Milos Raonic bez boje
Vítěz 4. 5. listopadu 2017 Paříž, Francie tvrdý (h) Srbsko Filip Krajinović 5–7, 6–4, 6–1

Čtyřhra: 18 (8–10)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 24. února 2013 Memphis, Spojené státy tvrdý (h) USA James Blake USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
1–6, 2–6
Vítěz 1. 3. března 2013 Delray Beach, Spojené státy tvrdý USA James Blake Bělorusko Max Mirnyj
Rumunsko Horia Tecău
6–4, 6–4
Vítěz 2. 7. července 2014 Wimbledon, Spojené království tráva Kanada Vasek Pospisil USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–6(7–5), 6–7(3–7), 6–4, 3–6, 7–5
Vítěz 3. 27. července 2014 Atlanta, Spojené státy tvrdý Kanada Vasek Pospisil USA Steve Johnson
USA Sam Querrey
6–3, 5–7, [10–5]
Finalista 2. 17. srpna 2014 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Kanada Vasek Pospisil USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3–6, 2–6
Finalista 3. 19. října 2014 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Filipíny Treat Huey USA Eric Butorac
Jihoafrická republika Raven Klaasen
4-6, 3-6
Vítěz 4. 21. března 2015 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Kanada Vasek Pospisil Itálie Simone Bolelli
Itálie Fabio Fognini
6–4, 6–7(3–7), [10–7]
Finalista 4. 4. dubna 2015 Miami, Spojené státy tvrdý Kanada Vasek Pospisil USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3–6, 6–1, [8–10]
Vítěz 5. 11. října 2015 Peking, ČLR tvrdý Kanada Vasek Pospisil Kanada Daniel Nestor
Francie Édouard Roger-Vasselin
3–6, 6–3, [10–6]
Vítěz 6. 25. října 2015 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) USA Nicholas Monroe Chorvatsko Mate Pavić
Nový Zéland Michael Venus
7–5, 6–2
Finalista 5. 8. listopadu 2015 Paříž, Francie tvrdý (h) Kanada Vasek Pospisil Chorvatsko Ivan Dodig
Brazílie Marcelo Melo
6–2, 3–6, [5–10]
Finalista 6. 19. března 2016 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Kanada Vasek Pospisil Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
3–6, 6–7(5–7)
Finalista 7. 15. května 2016 Řím, Itálie antuka Kanada Vasek Pospisil USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–2, 3–6, [7–10]
Finalista 8. 9. října 2016 Peking, ČLR tvrdý Austrálie Bernard Tomic Španělsko Pablo Carreño Busta
Španělsko Rafael Nadal
7–6(8–6), 2–6, [8–10]
Vítěz 7. 16. října 2016 Šanghaj, ČLR tvrdý USA John Isner Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
6–4, 6–4
Vítěz 8. 30. října 2016 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h) Španělsko Marcel Granollers Švédsko Robert Lindstedt
Nový Zéland Michael Venus
6–3, 6–4
Finalista 9. 1. dubna 2017 Miami, Spojené státy tvrdý USA Nicholas Monroe Brazílie Marcelo Melo
Polsko Łukasz Kubot‎
5–7, 3–6
Finalista 10. 9. října 2017 Peking, ČLR tvrdý USA John Isner Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
3–6, 6–3, [7–10]

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum soutěž povrch spoluhráči soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 7. ledna 2017 Hopman Cup
PerthAustrálie
tvrdý (h) USA Coco Vandewegheová Francie Kristina Mladenovicová
Francie Richard Gasquet
1–2

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2010 US Open tvrdý USA Denis Kudla 3–6, 6–2, 6–2

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 699. 870. 382. 150. 104. 42. 26. 23. 8.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 681. 369. 167. 103. 15. 19. 16.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jack Sock na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e (anglicky) Jack Sock na stránkách ATP Tour, přístup: 2017-11-2222. listopadu 2017
  2. (anglicky) Jack Sock na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2017-11-2222. listopadu 2017
  3. (anglicky) Jack Sock na stránkách Davis Cupu, přístup: 2017-11-1111. listopadu 2017
  4. Associated Press. Mattek-Sands, Sock win mixed doubles gold medal in tennis [online]. Fox News, 2016-08-14, [cit. 2016-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Mattek-Sands and Sock win all-American mixed doubles final [online]. NBC Olympics, 2016-08-14, [cit. 2016-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Francie - USA 2:1. Mladenovicová a Gasquet vyhráli Hopmanův pohár smíšených týmů. Sport.cz [online]. 2017-01-07 [cit. 2017-01-08]. Dostupné online.  
  7. Sock, Gavrilova win US Open junior titles SIFY News. 2010-09-13. 2015-07-17
  8. Jack Sock [online]. . [1]. (anglicky) 
  9. Roberto Bautista Agut wins Auckland tennis title as Jack Sock retires in final [online]. ABC News, 2016-01-16, [cit. 2016-01-18]. Dostupné online.  
  10. Associated Press. Sock beats Sousa to win ASB Classic [online]. Fox news, 2017-01-13, [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Milos Raonic pulls out of Delray final with hamstring injury [online]. Sportsnet, [cit. 2017-02-26]. [2]. (anglicky) 
  12. ZABLOUDIL, Luboš. Sock má druhý letošní titul, zraněný Raonic k finále nenastoupil [online]. Tenisportal.cz, 2017-02-26, [cit. 2017-02-27]. Dostupné online. (česky) 
  13. a b Petr Pokorný. Sock získal na Masters v Paříži nejcennější titul a vybojoval premiérový posun do Top 10 i kvalifikaci na Turnaj mistrů [online]. Tenisportal.cz, 2017-11-05, [cit. 2017-11-05]. Dostupné online. (česky) 
  14. Serbian Soaring: Krajinovic Into First Final In Paris [online]. 4-11-2017, [cit. 2017-11-04]. [3]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]