Łukasz Kubot

Łukasz Kubot
Łukasz Kubot
	Łukasz Kubot ve Wimbledonu 2016
Stát	Polsko
Datum narození	16. května 1982 (41 let)
Místo narození	Bolesławiec, Polsko
Bydliště	Lubin, Polsko
Výška	190 cm
Hmotnost	86 kg
Profesionál od	2002
Držení rakety	pravou rukou
Výdělek	8 376 561 USD
Tenisová raketa	Fischer; HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů	97–130
Tituly	0 ATP, 2 challengery, 4 Futures
Nejvyšší umístění	41. místo (12. dubna 2010)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	4. kolo (2010)
French Open	3. kolo (2011, 2012)
Wimbledon	čtvrtfinále (2013)
US Open	3. kolo (2006)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	1. kolo (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů	435–305
Tituly	27 ATP, 18 challengerů, 2 Futures
Nejvyšší umístění	1. místo (8. ledna 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	vítěz (2014)
French Open	semifinále (2015)
Wimbledon	vítěz (2017)
US Open	finále (2018)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů	finále (2017)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2020)
French Open	čtvrtfinále (2009)
Wimbledon	3. kolo (2015, 2016)
US Open	semifinále (2015)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry	1. kolo (2016)
Týmové soutěže
Davis Cup	1. kolo (2016)
	Údaje v infoboxu aktualizovány dne 22. srpna 2020; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Łukasz Kubot (* 16. května 1982 Bolesławiec) je polský profesionální tenista, vítěz dvou grandslamů v mužské čtyřhře a mezi lednem až květnem 2018 světová jednička ve čtyřhře, 51. v pořadí a historicky první tenisová jednička z Polska.^[1]

Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvacet sedm deblových turnajů, včetně Australian Open 2014 se Švédem Robertem Lindstedtem a Wimbledonu 2017 v páru s Melem. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a dvacet ve čtyřhře.^[2] Domovským oddílem je polský klub KKT Wrocław. Během kariéry také nastupoval v české extralize za oddíl TK Neridé.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2010 na 41. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2018 na 1. místě. Trénuje ho bývalý jablonecký tenista Jan Stočes.^[3]

V polském daviscupovém týmu debutoval v roce 2001 základním blokem 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Izraeli, v němž prohrál s Noamem Okunem a porazil Amira Hadada. Izraelci zvítězili 3:2 na zápasy. Do roku 2021 v soutěži nastoupil k třiceti čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 19–10 ve dvouhře a 14–2 ve čtyřhře.^[4]

Polsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně, kde v mužské dvouhře vypadl v úvodním kole, když nestačil na Bulhara Grigora Dimitrova.

Zúčastnil se také riodejaneirských Her XXXI. olympiády, kde ve druhém kole mužské čtyřhry s Marcinem Matkowskim skončili na raketách osmého nasazeného páru Španělů Roberto Bautista Agut a David Ferrer. Po boku Agnieszky Radwańské nastoupili také do smíšené čtyřhry, v níž je v první fázi vyřadila rumunská dvojice Irina-Camelia Beguová a Horia Tecău.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 vyhrál deblovou soutěž na neapolském challengeru, kde se jeho spoluhráčem stal Čech Tomáš Cibulec. Ve dvouhře US Open 2006 postoupil z kvalifikace do hlavní soutěže, jakožto první mužský tenista z Polska po jedenácti letech v rámci Grand Slamu. V prvním kole porazil třicátého druhého nasazeného Belgičana Kristofa Vliegena. Žádný polský hráč za předchozích dvacet let přitom nepostoupil do druhé fáze majoru. V ní zdolal Izraelce Noama Okuna po pětisetové bitvě. Ve třetím kole uhrál jen šest gamů na sedmého nasazeného Rusa Nikolaje Davyděnka.

Dvakrát si zahrál finále dvouhry na okruhu ATP Tour a vždy odešel poražen. Poprvé na květnovém Serbia Open 2009 v Bělehradu, kde nestačil na Srba Novaka Djokoviće. Podruhé opět na antuce během únorového Brasil Open 2010 v Costa do Sauípe, kde jej zastavil Španěl Juan Carlos Ferrero.

Na nejvyšší grandslamové kategorii v rámci singlových soutěží nejdále došel ve Wimbledonu 2013, kde v osmifinále po pěti setech přehrál Francouze Adriana Mannarina. V ryze polském čtvrtfinále pak nestačil na světovou dvaadvacítku Jerzyho Janowicze, který se následně stal historicky prvním Polákem v grandslamovém semifinále.^[5] Se švédským tenistou Robertem Lindstedtem triumfovali z pozice čtrnáctých nasazených v mužské čtyřhře Australian Open 2014. Po výhře nad francouzským párem Michaël Llodra a Nicolas Mahut ve finále zdolali americko-jihoafrickou dvojici Eric Butorac a Raven Klaasen. Kubot se Švédem přitom před melbournským turnajem společně nevyhráli žádný zápas.^[6]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 3 (2–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Spoluhráč	Soupeři ve finále	Výsledek
Vítěz	2014	Australian Open	tvrdý	Robert Lindstedt	Eric Butorac Raven Klaasen	6–3, 6–3
Vítěz	2017	Wimbledon	tráva	Marcelo Melo	Oliver Marach Mate Pavić	5–7, 7–5, 7–6^(7–2), 3–6, 13–11
Finalista	2018	US Open	tvrdý	Marcelo Melo	Mike Bryan Jack Sock	3–6, 1–6

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (2–1 Č)
Turnaj mistrů (0–1 Č)
ATP Masters Series / ATP Tour Masters 1000 (4–5 Č)
ATP International Series Gold / ATP Tour 500 (9–7 Č)
ATP International Series / ATP Tour 250 (0–2 D; 12–7 Č)

Dvouhra: 2 (0–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	4. května 2009	Bělehrad, Srbsko	antuka	Novak Djoković	3–6, 6–7^(0–7)
Finalista	2.	14. února 2010	Costa do Sauípe, Brazílie	antuka	Juan Carlos Ferrero	1–6, 0–6

Čtyřhra: 48 (27–21)[editovat | editovat zdroj]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	23. dubna 2007	Casablanca, Maroko	antuka	Oliver Marach	Jordan Kerr David Škoch	7–6^(7–4), 1–6, [10–4]
Finalista	2.	22. října 2007	Lyon, Francie	koberec (h)	Lovro Zovko	Sébastien Grosjean Jo-Wilfried Tsonga	4–6, 3–6
Finalista	3.	23. února 2009	Acapulco, Mexiko	antuka	Oliver Marach	František Čermák Michal Mertiňák	6–4, 4–6, [7–10]
Vítěz	1.	6. dubna 2009	Casablanca, Maroko	antuka	Oliver Marach	Simon Aspelin Paul Hanley	7–6^(7–4), 3–6, [10–6]
Vítěz	2.	4. května 2009	Bělehrad, Srbsko	antuka	Oliver Marach	Johan Brunström Jean-Julien Rojer	6–2, 7–6^(7–3)
Vítěz	3.	1. listopadu 2009	Vídeň, Rakousko	tvrdý (h)	Oliver Marach	Julian Knowle Jürgen Melzer	2–6, 6–4, [11–9]
Vítěz	4.	6. února 2010	Santiago, Chile	antuka	Oliver Marach	Potito Starace Horacio Zeballos	6–4, 6–0
Finalista	4.	14. února 2010	Costa do Sauípe, Brazílie	antuka	Oliver Marach	Pablo Cuevas Marcel Granollers	5–7, 4–6
Vítěz	5.	February 27, 2010	Acapulco, Mexiko	antuka	Oliver Marach	Fabio Fognini Potito Starace	6–0, 6–0
Vítěz	6.	25. září 2010	Bukurešť, Rumunsko	antuka	Juan Ignacio Chela	Marcel Granollers Santiago Ventura	6–2, 5–7, [13–11]
Finalista	5.	5. února 2011	Santiago, Chile	antuka	Oliver Marach	Marcelo Melo Bruno Soares	3–6, 6–7^(3–7)
Finalista	6.	27. dubna 2012	Bukurešť, Rumunsko	antuka	Jérémy Chardy	Robert Lindstedt Horia Tecău	6–7^(2–7), 3–6
Finalista	7.	20. května 2012	Řím, Itálie	antuka	Janko Tipsarević	Marcel Granollers Marc López	3–6, 2–6
Vítěz	7.	15. července 2012	Stuttgart, Německo	antuka	Jérémy Chardy	Michal Mertiňák André Sá	6–1, 6–3
Vítěz	8.	2. března 2013	Acapulco, Mexiko	antuka	David Marrero	Simone Bolelli Fabio Fognini	7–5, 6–2
Vítěz	9.	25. ledna 2014	Australian Open, Melbourne, Austrálie	tvrdý	Robert Lindstedt	Eric Butorac Raven Klaasen	6–3, 6–3
Vítěz	10.	13. června 2015	Rosmalen, Nizozemsko	tráva	Ivo Karlović	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	6–2, 7–6^(11–9)
Vítěz	11.	25. července 2015	Bastad, Švédsko	antuka	Jérémy Chardy	Juan Sebastián Cabal Robert Farah	6–7^(6–8), 6–3, [10–8]
Vítěz	12.	27. září 2015	Mety, Francie	tvrdý (h)	Édouard Roger-Vasselin	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	2-6, 6-3, [10-7]
Vítěz	13.	25. října 2015	Vídeň, Rakousko	tvrdý	Marcelo Melo	Jamie Murray John Peers	4–6, 7–6^(7–3), [10–6]
Finalista	8.	1. května 2016	Cascais, Portugalsko	antuka	Marcin Matkowski	Eric Butorac Scott Lipsky	4–6, 6–3, [8–10]
Finalista	9.	19. června 2016	Halle, Německo	tráva	Alexander Peya	Raven Klaasen Rajeev Ram	6–7^(5–7), 2–6
Finalista	10.	24. července 2016	Washington, D.C., USA	tvrdý	Alexander Peya	Daniel Nestor Édouard Roger-Vasselin	6–7^(3–7), 6–7^(4–7)
Vítěz	14.	30. října 2016	Vídeň, Rakousko	tvrdý	Marcelo Melo	Oliver Marach Fabrice Martin	4–6, 6–3, [13–11]
Finalista	11.	18. března 2017	Indian Wells, USA	tvrdý	Marcelo Melo	Raven Klaasen Rajeev Ram	7–6 ^(7–1), 4–6, [8–10]
Vítěz	15.	1. dubna 2017	Miami, Spojené státy	tvrdý	Marcelo Melo	Nicholas Monroe Jack Sock	7–5, 6–3
Vítěz	16.	14. května 2017	Madrid, Španělsko	antuka	Marcelo Melo	Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin	7–5, 6–3
Vítěz	17.	17. června 2017	's-Hertogenbosch, Nizozemsko	tráva	Marcelo Melo	Raven Klaasen Rajeev Ram	6–3, 6–4
Vítěz	18.	25. června 2017	Halle, Německo	tráva	Marcelo Melo	Alexander Zverev Mischa Zverev	5–7, 6–3, [10–8]
Vítěz	19.	15. července 2017	Wimbledon, Spojené království	tráva	Marcelo Melo	Oliver Marach Mate Pavić	5–7, 7–5, 7–6^(7–2), 3–6, 13–11
Finalista	12.	6. srpna 2017	Washington, D.C., Spojené státy	tvrdý	Marcelo Melo	Henri Kontinen John Peers	6–7^(5–7), 4–6
Finalista	13.	15. října 2017	Šanghaj, Čína	tvrdý	Marcelo Melo	Henri Kontinen John Peers	4–6, 2–6
Vítěz	20.	5. listopadu 2017	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Marcelo Melo	Ivan Dodig Marcel Granollers	7–6^(7–3), 3–6, [10–6]
Finalista	14.	19. listopadu 2017	Londýn – Turnaj mistrů, Spojené království	tvrdý (h)	Marcelo Melo	Henri Kontinen John Peers	4–6, 2–6
Vítěz	21.	13. ledna 2018	Sydney, Austrálie	tvrdý	Marcelo Melo	Jan-Lennard Struff Viktor Troicki	6–3, 6–4
Vítěz	22.	24. června 2018	Halle, Německo (2)	tráva	Marcelo Melo	Alexander Zverev Mischa Zverev	7–6^(7–1), 6–4
Finalista	15.	září 2018	US Open, New York, Spojené státy	tvrdý	Marcelo Melo	Mike Bryan Jack Sock	3–6, 1–6
Vítěz	23.	říjen 2018	Peking, Čína	tvrdý	Marcelo Melo	Oliver Marach Mate Pavić	6–1, 6–4
Vítěz	24.	říjen 2018	Šanghaj, Čína	tvrdý	Marcelo Melo	Jamie Murray Bruno Soares	6–4, 6–2
Finalista	16.	březen 2019	Indian Wells, Spojené státy	tvrdý	Marcelo Melo	Nikola Mektić Horacio Zeballos	6–4, 4–6, [3–10]
Finalista	17.	červen 2019	Halle, Německo	tráva	Marcelo Melo	Raven Klaasen Michael Venus	6–4, 3–6, [4–10]
Vítěz	25.	srpen 2019	Winston-Salem, Spojené státy	tvrdý	Marcelo Melo	Nicholas Monroe Tennys Sandgren	6–7^(6–8), 6–1, [10–3]
Finalista	18.	říjen 2019	Peking, Čína	tvrdý	Marcelo Melo	Ivan Dodig Filip Polášek	3–6, 6–7^(4–7)
Finalista	19.	říjen 2019	Šanghaj, Čína	tvrdý	Marcelo Melo	Mate Pavić Bruno Soares	4–6, 2–6
Finalista	20.	říjen 2019	Vídeň, Rakousko	tvrdý (h)	Marcelo Melo	Rajeev Ram Joe Salisbury	4–6, 7–6^(7–5), [5–10]
Vítěz	26.	únor 2020	Acapulco, Mexiko (3)	tvrdý	Marcelo Melo	Juan Sebastián Cabal Robert Farah	7–6^(8–6), 6–7^(4–7), [11–9]
Finalista	21.	18. října 2020	Kolín nad Rýnem, Německo	tvrdý (h)	Marcelo Melo	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	4–6, 4–6
Vítěz	27.	1. listopadu 2020	Vídeň, Rakousko	tvrdý (h)	Marcelo Melo	Jamie Murray Neal Skupski	7–6^(7–5), 7–5

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok	2000	2001	2002	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017–2019
Pořadí	654.	▲ 394.	▼ 499.	▲ 331.	▲ 258.	▲ 136.	▲ 120.	▼ 222.	▼ 223.	▲ 101.	▲ 70.	▲ 57.	▼ 75.	▲ 74.	▼ 170.	▼ 477.	▼ 906.	—

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok	2000	2001	2002	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019
Pořadí	812.	▲ 441.	▼ 928.	▲ 180.	▲ 135.	▼ 138.	▲ 65.	▲ 45.	▼ 75.	▲ 12.	▲ 10.	▼ 53.	▲ 39.	▲ 37.	▲ 18.	▼ 29.	▲ 24.	▲ 2.	▼ 9.	▲ 6.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Łukasz Kubot na anglické Wikipedii.

↑ Michał Owczarek. Łukasz Kubot współliderem rankingu ATP deblistów [online]. Sport.pl, 2018-01-09 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (polsky)
↑ Łukasz Kubot na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20200822a22. srpna 2020
↑ Łukasz Kubot na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20200822a22. srpna 2020
↑ Łukasz Kubot na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20200822a22. srpna 2020
↑ Wimbledon 2013: Jerzy Janowicz pounds past fellow Pole Lukasz Kubot [online]. The Guardian, 03-07-2013 [cit. 2013-07-06]. Dostupné online.
↑ Luboš Zabloudil. Nikdy spolu nevyhráli zápas. Dnes Kubot s Lindstedtem slaví první grandslamový titul [online]. tenisportal.cz, 25-01-2014 [cit. 2014-01-25]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Łukasz Kubot na Wikimedia Commons
Łukasz Kubot na stránkách ATP Tour (anglicky)
Łukasz Kubot na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
Łukasz Kubot na stránkách Davis Cupu (anglicky)

[1] Michał Owczarek. Łukasz Kubot współliderem rankingu ATP deblistów [online]. Sport.pl, 2018-01-09 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (polsky)

[ITF-2] Łukasz Kubot na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20200822a22. srpna 2020

[ATP_Profile-3] Łukasz Kubot na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20200822a22. srpna 2020

[4] Łukasz Kubot na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20200822a22. srpna 2020

[5] Wimbledon 2013: Jerzy Janowicz pounds past fellow Pole Lukasz Kubot [online]. The Guardian, 03-07-2013 [cit. 2013-07-06]. Dostupné online.

[6] Luboš Zabloudil. Nikdy spolu nevyhráli zápas. Dnes Kubot s Lindstedtem slaví první grandslamový titul [online]. tenisportal.cz, 25-01-2014 [cit. 2014-01-25]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

ATP – Tenisté na prvním místě světového žebříčku ve čtyřhře

Bob Hewitt (1976 – 6 t.) • Raúl Ramírez (1976/1977 – 62 t.) • Frew McMillan (1977/1979 – 85 t.) • Tom Okker (1979 – 11 t.) • John McEnroe (1979/1989 – 269 t.) • Stan Smith (1981 – 8 t.) • Paul McNamee (1981 – 3 t.) • Peter Fleming (1982/1984 – 17 t.) • Tomáš Šmíd (1984/1985 – 34 t.) • Anders Järryd (1985/1992 – 107 t.) • Robert Seguso (1985/1988 – 62 t.) • Ken Flach (1985/1986 – 5 t.) • Stefan Edberg (1986/1987 – 15 t.) • Yannick Noah (1986/1987 – 19 t.) • Slobodan Živojinović (1986 – 7 t.) • Andrés Gómez (1986 – 13 t.) • Emilio Sánchez (1989 – 6 t.) • Jim Grabb (1989/1993 – 13 t.) • Jim Pugh (1989/1990 – 26 t.) • Danie Visser (1990 – 27 t.) • Rick Leach (1990 – 9 t.) • Pieter Aldrich (1990 – 19 t.) • David Pate (1991 – 25 t.) • John Fitzgerald (1991/1992 – 40 t.) • Todd Woodbridge (1992/2001 – 204 t.) • Kelly Jones (1992 – 1 t.) • Mark Woodforde (1992/2000 – 83 t.) • Richey Reneberg (1993 – 5 t.) • Patrick Galbraith (1993/1994 – 4 t.) • Jonathan Stark (1994 – 6 t.) • Grant Connell (1993/1994 – 17 t.) • Paul Haarhuis (1994/1999 – 71 t.) • Byron Black (1994 – 8 t.) • Jacco Eltingh (1995/1998 – 63 t.) • Maheš Bhúpatí (1999 – 4 t.) • Leander Paes (1999/2000 – 39 t.) • Jared Palmer (2000/2002 – 39 t.) • Alex O'Brien (2000 – 5 t.) • Jonas Björkman (2000/2005 – 74 t.) • Donald Johnson (2002 – 20 t.) • Mark Knowles (2002/2005 – 65 t.) • Daniel Nestor (2002/2012 – 108 t.) • Max Mirnyj (2003/2012 – 57 t.) • Bob Bryan (2003/2015 – 439 t.) • Mike Bryan (2003/2019 – 506 t.) • Nenad Zimonjić (2008/2010 – 40 t.) • Marcelo Melo (2015/2018 – 56 t.) • Jamie Murray (2016 – 9 t.) • Nicolas Mahut (2016/2017 – 39 t.) • Henri Kontinen (2017 – 26 t.) • Łukasz Kubot (2018 – 19 t.) • Mate Pavić (2018/2022 – 57 t.) • Juan Sebastián Cabal (2019/2020 – 29 t.) • Robert Farah (2019/2021 – 68 t.) • Nikola Mektić (2021 – 3 t.) • Joe Salisbury (2022 – 26 t.) • Rajeev Ram (2022/2023 – 9 t.) • Wesley Koolhof (2022/2023 – 34 t.) • Neal Skupski (2022/2023 – 35 t.) • Austin Krajicek (2023/2024 – 26 t.) • Rohan Bopanna (2024 – 8 t.) • Matthew Ebden (2024 – 3 t.)

Žebříček ATP byl zaveden 1. března 1976 • (rok prvně/naposledy jedničkou – počet týdnů (t.)) • současná světová jednička tučně, aktualizováno 22. dubna 2024