Łukasz Kubot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Łukasz Kubot

Łukasz Kubot na US Open 2016
Stát PolskoPolsko Polsko
Datum narození 16. května 1982 (35 let)
Místo narození Bolesławiec, Polsko
Bydliště Lubin, Polsko
Výška 190 cm
Váha 86 kg
Profesionál od 2002
Držení rakety pravou rukou
Výdělek 5 609 538 USD
Tenisová raketa Fischer
HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů 97–130
Tituly 0 ATP, 2 challengery, 4 Futures
Nejvyšší umístění 41. místo (12. dubna 2010)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 4. kolo (2010)
French Open 3. kolo (2011, 2012)
Wimbledon čtvrtfinále (2013)
US Open 3. kolo (2006)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 1. kolo (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů 301–204
Tituly 20 ATP, 18 challengery, 2 Futures
Nejvyšší umístění 2. místo (6. listopadu 2017)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open vítěz (2014)
French Open semifinále (2015)
Wimbledon vítěz (2017)
US Open čtvrtfinále (2010, 2016)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů semifinále (2014)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2016, 2017)
French Open čtvrtfinále (2009)
Wimbledon 3. kolo (2015, 2016)
US Open semifinále (2015)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry 1. kolo (2016)
Týmové soutěže
Davis Cup 1. kolo (2016)
Poslední aktualizace: 2017-11-088. listopadu 2017

Łukasz Kubot (* 16. května 1982 Bolesławiec) je polský profesionální tenista a vítěz mužské čtyřhry Australian Open 2014, kde se jeho spoluhráčem stal Švéd Robert Lindstedt. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál dvacet deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal šest titulů ve dvouhře a dvacet ve čtyřhře.[1] Domovským oddílem je polský klub KKT Wrocław. Během kariéry také nastupoval v české extralize za oddíl TK Neridé.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2010 na 41. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2017 na 2. místě. Trénuje ho bývalý jablonecký tenista Jan Stočes.[2]

V polském daviscupovém týmu debutoval v roce 2001 základním blokem 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Izraeli, v němž prohrál s Noamem Okunem a porazil Amira Hadada. Izraelci zcítězili 3:2 na zápasy. Do dubna 2017 v soutěži nastoupil k dvaceti osmi mezistátním utkáním s bilancí 19–10 ve dvouhře a 9–1 ve čtyřhře.[3]

Polsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně, kde v mužské dvouhře vypadl v úvodním kole, když nestačil na Bulhara Grigora Dimitrova.

Zúčastnil se také riodejaneirských Her XXXI. olympiády, kde ve druhém kole mužské čtyřhryMarcinem Matkowskim skončili na raketách osmého nasazeného páru Španělů Roberto Bautista AgutDavid Ferrer. Po boku Agnieszky Radwańské nastoupili také do smíšené čtyřhry, v níž je v první fázi vyřadila rumunská dvojice Irina-Camelia Beguová a Horia Tecău.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 vyhrál deblovou soutěž na neapolském challengeru, kde se jeho spoluhráčem stal Čech Tomáš Cibulec. Ve dvouhře US Open 2006 postoupil z kvalifikace do hlavní soutěže, jakožto první mužský tenista z Polska po jedenácti letech v rámci Grand Slamu. V prvním kole porazil třicátého druhého nasazeného Belgičana Kristofa Vliegena. Žádný polský hráč za předchozích dvacet let přitom nepostoupil do druhé fáze majoru. V ní zdolal Izraelce Noama Okuna po pětisetové bitvě. Ve třetím kole uhrál jen šet gamů na sedmého nasazeného Rusa Nikolaje Davyděnka.

Dvakrát si zahrál finále dvouhry na okruhu ATP Tour a vždy odešel poražen. Poprvé na květnovém Serbia Open 2009 v Bělehradu, kde nestačil na Srba Novaka Djokoviće. Podruhé opět na antuce během únorového Brasil Open 2010 v Costa do Sauípe, kde jej zastavil Španěl Juan Carlos Ferrero.

Na nejvyšší grandslamové kategorii v rámci singlových soutěží nejdále došel ve Wimbledonu 2013, kde v osmifinále po pěti setech přehrál Francouze Adriana Mannarina. V ryze polském čtvrtfinále pak nestačil na světovou dvaadvacítku Jerzyho Janowicze, který se následně stal historicky prvním Polákem v grandslamovém semifinále.[4] Se švédským tenistou Robertem Lindstedtem triumfovali z pozice čtrnáctých nasazených v mužské čtyřhře Australian Open 2014. Po výhře nad francouzským párem Michaël Llodra a Nicolas Mahut ve finále zdolali americko-jihoafrickou dvojici Eric Butorac a Raven Klaasen. Kubot se Švédem přitom před melbournským turnajem společně nevyhráli žádný zápas.[5]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 2 finále (2 výhry, 0 porážek)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeři ve finále Výsledek
Vítěz 2014 Australian Open tvrdý Švédsko Robert Lindstedt USA Eric Butorac
Jihoafrická republika Raven Klaasen
6–3, 6–3
Vítěz 2017 Wimbledon tráva Brazílie Marcelo Melo Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić
5–7, 7–5, 7–6(7–2), 3–6, 13–11

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (2–0 Č)
Tennis Masters Cup /
ATP World Tour Finals (0)
ATP Masters Series /
ATP World Tour Masters 1000 (3–3 Č)
ATP International Series Gold /
ATP World Tour 500 (5–4 Č)
ATP International Series /
ATP World Tour 250 (0–2 D; 10–6 Č)

Dvouhra: 2 (0–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 4. května 2009 Bělehrad, Srbsko antuka Srbsko Novak Djoković 3–6, 6–7(0–7)
Finalista 2. 14. února 2010 Costa do Sauípe, Brazílie antuka Španělsko Juan Carlos Ferrero 1–6, 0–6

Čtyřhra: 33 (20–13)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 23. dubna 2007 Casablanca, Maroko antuka Rakousko Oliver Marach Austrálie Jordan Kerr
Česko David Škoch
7–6(7–4), 1–6, [10–4]
Finalista 2. 22. října 2007 Lyon, Francie koberec (h) Chorvatsko Lovro Zovko Francie Sébastien Grosjean
Francie Jo-Wilfried Tsonga
4–6, 3–6
Finalista 3. 23. února 2009 Acapulco, Mexiko antuka Rakousko Oliver Marach Česko František Čermák
Slovensko Michal Mertiňák
6–4, 4–6, [7–10]
Vítěz 1. 6. dubna 2009 Casablanca, Maroko antuka Rakousko Oliver Marach Švédsko Simon Aspelin
Austrálie Paul Hanley
7–6(7–4), 3–6, [10–6]
Vítěz 2. 4. května 2009 Bělehrad, Srbsko antuka Rakousko Oliver Marach Švédsko Johan Brunström
Nizozemské Antily Jean-Julien Rojer
6–2, 7–6(7–3)
Vítěz 3. 1. listopadu 2009 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Rakousko Oliver Marach Rakousko Julian Knowle
Rakousko Jürgen Melzer
2–6, 6–4, [11–9]
Vítěz 4. 6. února 2010 Santiago, Chile antuka Rakousko Oliver Marach Itálie Potito Starace
Argentina Horacio Zeballos
6–4, 6–0
Finalista 4. 14. února 2010 Costa do Sauípe, Brazílie antuka Rakousko Oliver Marach Uruguay Pablo Cuevas
Španělsko Marcel Granollers
5–7, 4–6
Vítěz 5. February 27, 2010 Acapulco, Mexiko antuka Rakousko Oliver Marach Itálie Fabio Fognini
Itálie Potito Starace
6–0, 6–0
Vítěz 6. 25. září 2010 Bukurešť, Rumunsko antuka Argentina Juan Ignacio Chela Španělsko Marcel Granollers
Španělsko Santiago Ventura
6–2, 5–7, [13–11]
Finalista 5. 5. února 2011 Santiago, Chile antuka Rakousko Oliver Marach Brazílie Marcelo Melo
Brazílie Bruno Soares
3–6, 6–7(3–7)
Finalista 6. 27. dubna 2012 Bukurešť, Rumunsko antuka Francie Jérémy Chardy Švédsko Robert Lindstedt
Rumunsko Horia Tecău
6–7(2–7), 3–6
Finalista 7. 20. května 2012 Řím, Itálie antuka Srbsko Janko Tipsarević Španělsko Marcel Granollers
Španělsko Marc López
3–6, 2–6
Vítěz 7. 15. července 2012 Stuttgart, Německo antuka Francie Jérémy Chardy Slovensko Michal Mertiňák
Brazílie André Sá
6–1, 6–3
Vítěz 8. 2. března 2013 Acapulco, Mexiko antuka Španělsko David Marrero Itálie Simone Bolelli
Itálie Fabio Fognini
7–5, 6–2
Vítěz 9. 25. ledna 2014 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Švédsko Robert Lindstedt USA Eric Butorac
Jihoafrická republika Raven Klaasen
6–3, 6–3
Vítěz 10. 13. června 2015 Rosmalen, Nizozemsko tráva Chorvatsko Ivo Karlović Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–2, 7–6(11–9)
Vítěz 11. 25. července 2015 Bastad, Švédsko antuka Francie Jérémy Chardy Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–7(6–8), 6–3, [10–8]
Vítěz 12. 27. září 2015 Mety, Francie tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
2-6, 6-3, [10-7]
Vítěz 13. 25. října 2015 Vídeň, Rakousko tvrdý Brazílie Marcelo Melo Spojené království Jamie Murray
Austrálie John Peers
4–6, 7–6(7–3), [10–6]
Finalista 8. 1. května 2016 Cascais, Portugalsko antuka Polsko Marcin Matkowski USA Eric Butorac
USA Scott Lipsky
4–6, 6–3, [8–10]
Finalista 9. 19. června 2016 Halle, Německo tráva Rakousko Alexander Peya Jihoafrická republika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram
6–7(5–7), 2–6
Finalista 10. 24. července 2016 Washington, D.C., USA tvrdý Rakousko Alexander Peya Kanada Daniel Nestor
Francie Édouard Roger-Vasselin
6–7(3–7), 6–7(4–7)
Vítěz 14. 30. října 2016 Vídeň, Rakousko tvrdý Brazílie Marcelo Melo Rakousko Oliver Marach
Francie Fabrice Martin
4–6, 6–3, [13–11]
Finalista 11. 18. března 2017 Indian Wells, USA tvrdý Brazílie Marcelo Melo Jihoafrická republika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram
7–6 (7–1), 4–6, [8–10]
Vítěz 15. 1. dubna 2017 Miami, Spojené státy tvrdý Brazílie Marcelo Melo USA Nicholas Monroe
USA Jack Sock
7–5, 6–3
Vítěz 16. 14. května 2017 Madrid, Španělsko antuka Brazílie Marcelo Melo Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
7–5, 6–3
Vítěz 17. 17. června 2017 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Brazílie Marcelo Melo Jihoafrická republika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram
6–3, 6–4
Vítěz 18. 25. června 2017 Halle, Německo tráva Brazílie Marcelo Melo Německo Alexander Zverev
Německo Mischa Zverev
5–7, 6–3, [10–8]
Vítěz 19. 15. července 2017 Wimbledon, Spojené království tráva Brazílie Marcelo Melo Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić
5–7, 7–5, 7–6(7–2), 3–6, 13–11
Finalista 12. 6. srpna 2017 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Brazílie Marcelo Melo Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
6–7(5–7), 4–6
Finalista 13. 15. října 2017 Šanghaj, ČLR tvrdý Brazílie Marcelo Melo Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
4–6, 2–6
Vítěz 20. 5. listopadu 2017 Paříž, Francie tvrdý (h) Brazílie Marcelo Melo Chorvatsko Ivan Dodig
Španělsko Marcel Granollers
7–6(7–3), 3–6, [10–6]

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
Pořadí 654. 394. 499. 331. 258. 136. 120. 222. 223. 101. 70. 57. 75. 74. 170. 477. 906.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
Pořadí 812. 441. 928. 180. 135. 138. 65. 45. 75. 12. 10. 53. 39. 37. 18. 29. 24.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Łukasz Kubot na anglické Wikipedii.

  1. (anglicky) Łukasz Kubot na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2017-11-088. listopadu 2017
  2. (anglicky) Łukasz Kubot na stránkách ATP Tour, přístup: 2017-11-088. listopadu 2017
  3. (anglicky) Łukasz Kubot na stránkách Davis Cupu, přístup: 2017-03-2020. března 2017
  4. Wimbledon 2013: Jerzy Janowicz pounds past fellow Pole Lukasz Kubot [online]. The Guardian, 03-07-2013, [cit. 2013-07-06]. [1]. (anglicky) 
  5. Luboš Zabloudil. Nikdy spolu nevyhráli zápas. Dnes Kubot s Lindstedtem slaví první grandslamový titul [online]. tenisportal.cz, 25-01-2014, [cit. 2014-01-25]. [2]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]