Horacio Zeballos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Horacio Zeballos
Horacio Zeballos na US Open 2016
Stát ArgentinaArgentina Argentina
Datum narození 27. dubna 1985 (35 let)[1]
Místo narození Mar del Plata, Argentina
Bydliště Buenos Aires, Argentina
Výška 188 cm[1]
Váha 84 kg[1]
Profesionál od 2003
Držení rakety levou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek 5 204 354 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 91–133
Tituly 1 ATP, 12 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění 39. místo (4. března 2013)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2010, 2013, 2014, 2017, 2018)
French Open 4. kolo (2017)
Wimbledon 2. kolo (2018)
US Open 2. kolo (2009, 2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 216–140
Tituly 16 ATP, 29 challengerů, 8 Futures
Nejvyšší umístění 3. místo (9. září 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open čtvrtfinále (2019)
French Open semifinále (2013)
Wimbledon 2. kolo (2010, 2017)
US Open finále (2019)
Týmové soutěže
Davis Cup semifinále (2010, 2013)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20200921a21. září 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horacio Zeballos (* 27. dubna 1985 Mar del Plata) je argentinský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a šestnáct deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal šestnáct titulů ve dvouhře a třicet sedm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v březnu 2013 na 39. místě a ve čtyřhře pak v září 2019 na 3. místě. Trénuje ho Alejandro Lombardo.[1]

Na nejvyšší grandslamové úrovni si zahrál finále čtyřhry US Open 2019, v němž se Španelem Marcelem Granollersem podlehli kolumbijským světovým jedničkám Juanu Sebastiánu Cabalovi s Robertem Farahem.

V argentinském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 úvodním kolem Světové skupiny proti Švédsku, v němž s Davidem Nalbandianem vyhrál čtyhřu nad párem Söderling a Lindstedt. Argentinci zvítězili 3:2 na zápasy. Do března 2020 v soutěži nastoupil k devíti mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře a 5–4 ve čtyřhře.[3]

Na Panamerických hrách 2007 v brazilském Rio de Janeiru vyhrál čtyřhru s krajanem Eduardem Schwankem.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu ATP Tour debutoval ve čtyřhře Chile Open 2008, turnaje hraného na antukových dvorcích areálu ve Viña del Mar. V páru s Američanem Hugem Armandem nepřešli první kolo.[1] Do premiérového finále postoupil během listopadového St. Petersburg Open 2009 v Petrohradu, kde podlehl Ukrajinci Sergiji Stachovskému.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu French Open 2009. S krajanem Lucasem Arnoldem Kerem však v úvodním kole nestačili na turnajové jedničky Daniela Nestora s Nenadem Zimonjićem. Dvouhru si poprvé zahrál během US Open 2009 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V první fázi hlavní soutěže vyřadil německého kvalifikanta Michaela Berrera, ale poté jeho cestu soutěží ukončil ve čtyřech setech Tomáš Berdych.[1][2]

Singlovou trofej si odvezl z chilského VTR Open 2013 po finálové výhře nad světovou pětkou Rafaelem Nadalem, která se vracela na okruh po více než půlročním výpadku pro zranění levého kolena. Poprvé v kariéře tak zdolal člena elitní světové desítky. Po Federerovi, Söderlingovi, Djokovićovi a Murraym se stal pátým tenistou, který porazil Španěla na antuce.[4]

Do grandslamového finále se probojoval se Španelem Marcelem Granollersem v deblové soutěži US Open 2019, v němž nestačili na kolumbijské světové jedničky Juana Sebastiána Cabala s Robertem Farahem.[5][6] Navázal tím na semifinálové účasti ze čtyřhry US Open 2010 a French Open 2013.

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2019 US Open tvrdý Španělsko Marcel Granollers Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
4–6, 5–7

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 Č)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (3–0 Č)
ATP Tour 500 (2–0 Č)
ATP Tour 250 (1–1 D; 11–11 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 1. listopadu 2009 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Ukrajina Sergij Stachovskij 6–2, 6–7(8–10), 6–7(7–9)
Vítěz 1. 10. února 2013 Viña del Mar, Chile antuka Španělsko Rafael Nadal 6–7(2–7), 7–6(8–6), 6–4

Čtyřhra: 28 (16–12)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 21. února 2010 Buenos Aires, Argentina antuka Argentina Sebastián Prieto Německo Simon Greul
Austrálie Peter Luczak
7–6(7–4), 6–3
Finalista 1. 7. února 2010 Santiago de Chile, Chile antuka Itálie Potito Starace Polsko Łukasz Kubot
Rakousko Oliver Marach
4−6, 0−6
Vítěz 2. 1. května 2011 Mnichov, Německo antuka Itálie Simone Bolelli Německo Andreas Beck
Německo Christopher Kas
7–6(7–3), 6–4
Finalista 2. 29. září 2013 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý (h) Uruguay Pablo Cuevas USA Eric Butorac
Jihoafrická republika Raven Klaasen
2–6, 4–6
Finalista 3. 16. února 2014 Buenos Aires, Argentina antuka Uruguay Pablo Cuevas Španělsko Marcel Granollers
Španělsko Marc López
5–7, 4–6
Vítěz 3. 28. února 2016 São Paulo, Brazílie antuka Chile Julio Peralta Španělsko Pablo Carreño Busta
Španělsko David Marrero
4–6, 6–1, [10–5]
Vítěz 4. 24. července 2016 Gstaad, Švýcarsko antuka Chile Julio Peralta Chorvatsko Mate Pavić
Nový Zéland Michael Venus
7–6(7–2), 6–2
Vítěz 5. 7. srpna 2016 Atlanta, Spojené státy tvrdý Argentina Andrés Molteni Švédsko Johan Brunström
Švédsko Andreas Siljeström
7–6(7–2), 6–4
Vítěz 6. 25. září 2016 Mety, Francie tvrdý (h) Chile Julio Peralta Chorvatsko Mate Pavić
Nový Zéland Michael Venus
6–3, 7–6(7–4)
Finalista 4. 12. února 2017 Quito, Ekvádor antuka Chile Julio Peralta USA James Cerretani
Rakousko Philipp Oswald
3−6, 1−2skreč
Vítěz 7. 16. dubna 2017 Houston, Spojené státy antuka Chile Julio Peralta Německo Dustin Brown
USA Frances Tiafoe
4–6, 7–5, [10–6]
Finalista 5. 25. srpna 2017 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Chile Julio Peralta Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
3−6, 4−6
Finalista 6. září 2017 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Chile Julio Peralta Česko Roman Jebavý
Nizozemsko Matwé Middelkoop
4–6, 4–6
Finalista 7. leden 2018 Brisbane, Austrálie tvrdý Argentina Leonardo Mayer Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
6–3, 3–6, [2–10]
Vítěz 8. únor 2018 Buenos Aires, Argentina (2) antuka Argentina Andrés Molteni Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–3, 5–7, [10–3]
Vítěz 9. červenec 2018 Båstad, Švédsko antuka Chile Julio Peralta Itálie Simone Bolelli
Itálie Fabio Fognini
6–3, 6–4
Vítěz 10. červenec 2018 Hamburk, Německo antuka Chile Julio Peralta Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić
6–1, 4–6, [10–6]
Finalista 10. únor 2019 Córdoba, Argentina antuka Argentina Máximo González Česko Roman Jebavý
Argentina Andrés Molteni
4–6, 6–7(4–7)
Vítěz 11. únor 2019 Buenos Aires, Argentina (3) antuka Argentina Máximo González Argentina Diego Schwartzman
Rakousko Dominic Thiem
6–1, 6–1
Vítěz 12. březen 2019 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
4–6, 6–4, [10–3]
Finalista 9. červen 2019 Eastbourne, Velká Británie tráva Argentina Máximo González Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–3, 6–7(4–7), [6–10]
Finalista 10. červenec 2019 Båstad, Švédsko antuka Argentina Federico Delbonis Belgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen
7–5(7–5), 5–7, [5–10]
Vítěz 13. srpen 2019 Toronto, Kanada tvrdý Španělsko Marcel Granollers Nizozemsko Robin Haase
Nizozemsko Wesley Koolhof
7–5, 7–5
Finalista 11. září 2019 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Španělsko Marcel Granollers Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
4–6, 5–7
Vítěz 14. únor 2020 Buenos Aires, Argentina (4) antuka Španělsko Marcel Granollers Argentina Guillermo Durán
Argentina Juan Ignacio Londero
6–4, 5–7, [18–16]
Vítěz 15. únor 2020 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Španělsko Marcel Granollers Itálie Salvatore Caruso
Itálie Federico Gaio
6–4, 5–7, [10–7]
Finalista 12. září 2020 Kitzbühel, Rakousko antuka Španělsko Marcel Granollers USA Austin Krajicek
Chorvatsko Franko Škugor
6–7(5–7), 5–7
Vítěz 16. září 2020 Řím, Itálie (2) antuka Španělsko Marcel Granollers Francie Jérémy Chardy
Francie Fabrice Martin
6–4, 5–7, [10–8]

Tituly na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (12 D; 29 Č)

Dvouhra (12)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 16. června 2008 Recanati, Itálie tvrdý Slovinsko Grega Zemlja 6–3, 6–4
2. 27. ledna 2009 Bucaramanga, Ekvádor antuka Kolumbie Carlos Salamanca 7–5, 6–2
3. 16. března 2009 Bogotá, Kolumbie antuka Mexiko Santiago González 7–6(7–3), 6–0
4. 26. července 2009 Manta, Ekvádor tvrdý Francie Vincent Millot 3–6, 7–5, 6–3
5. 8. srpna 2009 Campos do Jordão, Brazílie tvrdý Brazílie Thiago Alves 6–7(4–7), 6–4, 6–3
6. 4. říjen 2009 Buenos Aires, Argentina antuka Argentina Gastón Gaudio 6–2, 3–6, 6–3
7. 13. května 2012 Praha, Česko antuka Slovensko Martin Kližan 1–6, 6–4, 7–6(8–6)
8. 4. listopadu 2012 Montevideo, Uruguay antuka Německo Julian Reister 6–3, 6–2
9. 11. listopadu 2012 São Leopoldo, Brazílie antuka Chile Paul Capdeville 3–6, 7–5, 7–6(7–2)
10. 6. ledna 2013 São Paulo, Brazílie tvrdý Brazílie Rogério Dutra da Silva 7–6(7–5), 6–2
11. 19. června 2016 Poprad, Slovensko antuka Rakousko Gerald Melzer 6–3, 6–4
12. 9. července 2016 Båstad, Švédsko antuka Španělsko Roberto Carballés Baena 6–3, 6–4

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Pořadí 1203. 687. 524. 264. 254. 209. 45. 110. 109. 84. 56. 123. 124. 71. 66. 181.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Pořadí 1376. 778. 364. 228. 82. 152. 79. 33. 88. 63. 40. 79. 72. 45. 38. 29. 4.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Horacio Zeballos na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g (anglicky) Horacio Zeballos na stránkách ATP Tour, přístup: 20200921a21. září 2020
  2. a b c (anglicky) Horacio Zeballos na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20200921a21. září 2020
  3. (anglicky) Horacio Zeballos na stránkách Davis Cupu, přístup: 20200228a28. února 2020
  4. Tennis: Nadal denied title in comeback tournament. Global Post [online]. 2013-02-10 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Top Seeds Cabal/Farah Take The Trophy In New York [online]. ATP Tour, Inc., 2019-09-06 [cit. 2019-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Cabal s Farahem mají druhý grandslamový titul. Po Wimbledonu ovládli i US Open [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-06 [cit. 2019-09-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Nováček roku na ATP Tour
Předchůdce:
Kei Nišikori
2009
Horacio Zeballos
Nástupce:
Tobias Kamke