Rogério Dutra da Silva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rogério Dutra Silva

Rogério Dutra Silva v kvalifikaci Wimbledonu 2014
Přezdívka Rogerinho[1]
Stát BrazílieBrazílie Brazílie
Datum narození 3. února 1984 (32 let)
Místo narození São Paulo, Brazílie[1]
Bydliště Balneário Camboriú, Brazílie[1]
Výška 178 cm[1]
Váha 73 kg[1]
Profesionál od 2003
Držení rakety pravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek 883 702 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 14–29
Tituly 0 ATP, 8 challengerů, 9 Futures
Nejvyšší umístění 82. místo (13. června 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo kvalifikace (2011)
French Open 1. kolo (2012, 2013, 2016)
Wimbledon 1. kolo (2013, 2016)
US Open 2. kolo (2011, 2012, 2013)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 1. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 7–12
Tituly 0 ATP, 4 challenger, 9 Futures
Nejvyšší umístění 134. místo (20. června 2016)
Poslední aktualizace: 2016-08-055. srpna 2016

Rogério Dutra Silva (* 3. února 1984 São Paulo) je brazilský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal do srpna 2016 sedmnáct titulů ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2016 na 82. místě a ve čtyřhře pak v témže měsíci na 134. místě. Trénuje ho Andrés Schneiter.[1]

V brazilském daviscupovém týmu debutoval v roce 2011 semifinálem 1. skupiny Americké zóny proti Uruguayi, v němž vyhrál dvouhry s Marcelem Felderem i Martinem Cuevasem. Přispěl tak k výhře Brazilců 5:0 na zápasy. Do září 2016 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 6–4 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Brazílii reprezentuje na Letních olympijských hrách 2016Riu de Janeiru, kde se účastní mužské dvouhry.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu Futures debutoval v listopadu 2001, když na turnaj v Campinasu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl Brazilci Juliu Silvovi.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni vybojoval v červnu 2006 na brazilské události v Chapecu po finálové výhře nad Uruguaycem Martinem Vilarrubim. Na challengerech ATP poprvé triumfoval na říjnovém BH Tennis Open International Cup 2010 v Belo Horizonte, kde v závěrečném duelu zvítězil nad argentinským hráčem Facundem Argüellem.[2][1]

Premiérové čtvrtfinále na okruhu ATP World Tour si zahrál na červencovém Bet-at-home Cup Kitzbühel 2012 po skreči Jana Hájka a zdolání sedmého nasazeného Lotyše Ernestsa Gulbise. Mezi poslední osmičkou jej zastavil Ital Filippo Volandri. Bodový zisk mu po turnaji poprvé v kariéře zajistil průnik do elitní světové stovky, když 30. čevence 2011 v žebříčku figuroval na 95. místě.[1]

Ve finále okruhu ATP Tour debutoval na antukovém International German Open 2012, hraném v Hamburku v kategorii ATP 500, kde v závěrečném duelu čtyřhry se Španělem Danielem Muñozem de la Navou nestačili na španělský pár David Marrero a Fernando Verdasco. Na turnaji startovali z pozice náhradníků.[1]

V kvalifikaci Internazionali BNL d'Italia 2013 utrpěl poranění vazů hlezna. S nedoléčenou distorzí odehrál kvalifikační turnaj v Nice a po challengeru v Braunschweigu byl přinucen přerušit sezónu na sedm týdnů. Vrátil se newyorským US Open 2013 bez jediné výhry na okruhu v probíhajícím roce. Po zvládnuté kvalifikaci odehrál 27. srpna první kolo proti Kanaďanu Vaskovi Pospisilovi. V pětisetovém boji odvrátil sedm mečbolů a poprvé v kariéře otočil utkání ze stavu 0–2 na sety. Vítězný tiebreak v páté sadě vyhrál poměrem míčů 12:10. Ve druhé fázi odebral světové dvojce a pozdějšímu vítězi Rafaelu Nadalovi jen tři gamy.[1]

Ve světové klasifikaci se propadl až na 533. místo, které mu patřilo 8. června 2015. Rok poté, v červnu 2016, vystoupal po čtvrtfinále pražského challengeru na dosavadní kariérní maximum, 82. příčku.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužské dvouhře US Open 2011, do níž prošel jako šťastný poražený z kvalifikace. V úvodním kole vyřadil irského kvalifikanta Louka Sorensena, jenž ve čtvrté sadě zápas skrečoval. Následně odešel poražen od Američana Alexe Bogomolova.[1]

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Tennis Masters Cup /
ATP World Tour Finals (0–0)
ATP Masters Series /
ATP World Tour Masters 1000 (0–0)
ATP International Series Gold /
ATP World Tour 500 (0–1 Č)
ATP International Series /
ATP World Tour 250 (0–0)

Čtyřhra: (–)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 22. července 2012 Hamburk, Německo antuka Španělsko Daniel Muñoz de la Nava Španělsko David Marrero
Španělsko Fernando Verdasco
4–6, 3–6

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (8 D; 4 Č)
Futures (9 D; 9 Č)

Dvouhra (17)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
1. 29. května 2006 Brazil F3, Brazílie antuka Uruguay Martin Vilarrubi 6–2, 6–4
2. 5. června 2006 Brazil F4, Brazílie antuka Ekvádor Giovanni Lapentti 6–0, 2–6, 7–6(7–2)
3. 12. června 2006 Brazil F5, Brazílie antuka Kolumbie Santiago Giraldo 6–4, 6–1
4. 28. dubna 2008 Brazil F2, Brazílie antuka Brazílie André Ghem 7–6(7–4), 4–6, 6–4
5. 5. května 2008 Brazil F3, Brazílie antuka Brazílie André Miele 5–7, 6–2, 6–4
6. 2. června 2008 Brazil F7, Brazílie antuka Brazílie Daniel Silva 6–0, 6–1
7. 9. června 2008 Brazil F8, Brazílie antuka Brazílie Daniel Silva 6–1, 6–7(2–7), 6–0
8. 25. července 2010 Brazil F16, Brazílie antuka Brazílie Fernando Romboli 6–3, 7–5
9. 29. srpna 2010 Brazil F21, Brazílie antuka Brazílie Eladio Riberio Neto 6–7(9–11), 7–5, 4–0skreč
10. 19. října 2010 Belo Horizonte, Brazílie tvrdý Argentina Facundo Argüello 6–4, 6–3
11. 6. srpna 2011 Campos do Jordão, Brazílie tvrdý Jihoafrická republika Izak van der Merwe 6–4, 6–7(5–7), 6–3
12. 8. července 2012 Panama City, Panama antuka Kanada Peter Polansky 6–3, 6–0
13. 14. dubna 2013 Itajaí, Brazílie antuka Slovensko Jozef Kovalík 4–6, 6–3, 6–1
14. 20. dubna 2014 São Paulo, Brazílie antuka Slovinsko Blaž Rola 6–4, 6–2
15. 16. srpna 2015 Praha, Česká republika antuka Moldavsko Radu Albot 6–2, 6–7(5–7), 6–4
16. 25. října 2015 Santiágo, Chile antuka Argentina Horacio Zeballos 7–5, 3–6, 7–5
17. 14. května 2016 Bordeaux, Francie antuka USA Bjorn Fratangelo 6–3, 6–1

Čtyřhra (13)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
1. 8. října 2006 Quito, Ekvádor antuka Brazílie Marcelo Melo Uruguay Pablo Cuevas
Argentina Horacio Zeballos
6–3, 6–4
2. 12. října 2008 Florianópolis, Brazílie antuka Brazílie Júlio Silva Brazílie Ricardo Hocevar
Brazílie André Miele
3–6, 6–4, [10–4]
3. 8. srpna 2010 Campos do Jordão, Brazílie tvrdý Brazílie Júlio Silva Brazílie Vitor Manzini
Brazílie Pedro Zerbini
7–6(7–3), 6–2
4. 19. června 2016 Perugia, Itálie antuka Argentina Andrés Molteni Kolumbie Nicolás Barrientos
Brazílie Fabrício Neis
7–5, 6–3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rogério Dutra Silva na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l (anglicky) Rogério Dutra da Silva na stránkách ATP Tour, přístup: 2016-08-055. srpna 2016
  2. a b c (anglicky) Rogério Dutra da Silva na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2016-08-055. srpna 2016
  3. (anglicky) Rogério Dutra da Silva na stránkách Davis Cupu, přístup: 2016-08-055. srpna 2016

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]