Marcelo Melo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marcelo Melo
Marcelo Melo na US Open 2016
Přezdívka Žirafa (Giraffe)[1]
Stát BrazílieBrazílie Brazílie
Datum narození 23. září 1983 (36 let)
Místo narození Belo Horizonte, Brazílie[1]
Bydliště Belo Horizonte, Brazílie[1]
Výška 203 cm[1]
Váha 87 kg[1]
Profesionál od 1998
Držení rakety pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek 5 353 436 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 1–0
Tituly 0 ATP, 2 Futures
Nejvyšší umístění 273. místo (21. listopadu 2005)
Čtyřhra
Poměr zápasů 507–301
Tituly 30 ATP, 11 challengerů, 25 Futures
Nejvyšší umístění 1. místo (2. listopadu 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open semifinále (2015)
French Open vítěz (2015)
Wimbledon vítěz (2017)
US Open finále (2018)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů finále (2014, 2017)
Olympijské hry čtvrtfinále (2012, 2016)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open semifinále (2010)
French Open finále (2009)
Wimbledon semifinále (2010)
US Open čtvrtfinále (2013)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20180807a7. srpna 2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcelo Melo, celým jménem Marcelo Piheiro Davi de Melo,[1] (* 23. září 1983 Belo Horizonte) je brazilský profesionální tenista, deblový specialista a do závěru dubna 2018 světová jednička ve čtyřhře, když na této pozici figuroval ve čtyřech obdobích mezi lety 2015–2018 jako první Brazilec v této části žebříčku a po Kuertenovi celkově druhý. Na čele klasifikace celkově strávil 56 týdnů.

Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál třicet deblových turnajů, včetně French Open 2015, na němž triumfoval s Chorvatem Ivanem Dodigem, a Wimbledonu 2017, kde hrál s Polákem Łukaszem Kubotem. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal dva tituly ve dvouhře a třicet šest ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2005 na 273. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2015 na 1. místě. Trénuje ho bratr a bývalý profesionální tenista David Melo.[1]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Týmové soutěže[editovat | editovat zdroj]

V brazilském daviscupovém týmu debutoval v roce 2008 semifinále 1. skupiny americké zóny proti Kolumbii, v němž vyhrál s Andrém Sá čtyřhru. Brazilci postoupili po vítězství 4:1 na zápasy.

Brazílii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, kde v mužské čtyřhře startoval s Andrém Sáem. Po vyřazení Berdycha se Štěpánkem v úvodním kole soutěž následně opustili po porážce od sedmého nasazené páru Mahesh Bhupathi a Leander Paes z Indie.

Zúčastnil se také londýnských Her XXX. olympiády, kde do mužské čtyřhry nastoupil po boku Thomaze Bellucciho na pozvání ITF. V prvním kole dohráli na raketách amerických světových jedniček a pozdějších olympijských vítězů Boba a Mika Bryanových.

Individuální kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na nejvyšší grandslamové úrovni si zahrál semifinále wimbledonské mužské čtyřhry 2007. V páru s Andrém Sá v něm podlehli francouzské dvojici pozdějších šampionů Arnaudu Clémentovi a Michaëlu Llodrovi. V úvodních třech kolech na londýnském pažitu odehráli několikahodinové pětisetové boje; ze druhého postoupili až po výhře 28–26 na gamy. V mužském deblu Wimbledonu 2013 pak postoupil s Chorvatem Ivanem Dodigem do finále, kde je po čtyřsetovém průběhu zastavili Bob a Mike Bryanovi, kteří tak zkompletovali nekalendářní Grand Slam.

Grandslamovou trofej vybojoval s Dodigem na French Open 2015, do něhož nastoupili jako třetí nasazení. Ve vyrovnaném duelu oplatili porážku světovým jedničkám, bratrům Bryanovým, když zápas do vítězného konce po setech 6–7, 7–6 a 7–5.[3]

Z finále mixu French Open 2009 odešel s Američankou Vanií Kingovou poražen, když v napínavém dramatu nestačili na americký pár Liezel Huberová a Bob Bryan až poměrem míčů 7–10 v rozhodujícím supertiebreaku.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1983 v Belo Horizonte do rodiny systémového analytika Paula Ernane Daviho de Mela a ženy v domácnosti Roxany Pinheiro Daviové de Melové. Má dva starší bratry. Jedním z nich je bývalý profesionální tenista David Melo, který se stal jeho koučem.[1]

Tenis začal hrát v sedmi letech. Za silný úder uvedl volej a jako preferované pak tvrdý povrch a trávu.[1]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (2–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2013 Wimbledon tráva Chorvatsko Ivan Dodig USA Bob Bryan
USA Mike Bryan 		6–3, 3–6, 4–6, 4–6
Vítěz 2015 French Open antuka Chorvatsko Ivan Dodig USA Bob Bryan
USA Mike Bryan 		6–7(5–7), 7–6(7–5), 7–5
Vítěz 2017 Wimbledon tráva Polsko Łukasz Kubot Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić 		5–7, 7–5, 7–6(7–2), 3–6, 13–11

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2009 French Open antuka USA Vania Kingová USA Liezel Huberová
USA Bob Bryan		 5–7, 7–6(7–5), [10–7]

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (2–1 Č)
Turnaj mistrů (0–2 Č)
ATP Masters Series /
ATP World Tour Masters 1000 (8–4 Č)
ATP International Series Gold /
ATP World Tour 500 (6–7 Č)
ATP International Series /
ATP World Tour 250 (14–9 Č)

Čtyřhra: 53 (30–23)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 29. dubna 2007 Estoril, Portugalsko antuka Brazílie André Sá Argentina Martín García
Argentina Sebastián Prieto 		3–6, 6–2, [10–6]
Vítěz 2. 6. ledna 2008 Adelaide, Austrálie tvrdý Argentina Martín García Austrálie Chris Guccione
Austrálie Robert Smeets 		6–3, 3–6, [10–7]
Vítěz 3. 11. února 2008 Costa do Sauípe, Brazílie antuka Brazílie André Sá Španělsko Albert Montañés
Španělsko Santiago Ventura 		4–6, 6–2, [10–7]
Vítěz 4. 18. května 2008 Pörtschach, Rakousko antuka Brazílie André Sá Rakousko Julian Knowle
Rakousko Jürgen Melzer 		7–5, 6–7(3–7), [13–11]
Finalista 1. 9. června 2008 Londýn – Queens, Spojené království tráva Brazílie André Sá Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić 		4–6, 6–7(3–7)
Vítěz 5. 17. srpna 2008 New Haven, Spojené státy tvrdý Brazílie André Sá Indie Mahesh Bhupathi
Bahamy Mark Knowles 		7–5, 6–2
Finalista 2. 1. března 2009 Delray Beach, Spojené státy tvrdý Brazílie André Sá USA Bob Bryan
USA Mike Bryan 		4–6, 4–6
Vítěz 6. 25. května 2009 Kitzbühel, Rakousko antuka Brazílie André Sá Rumunsko Andrei Pavel
Rumunsko Horia Tecău 		6–7(9–11), 6–2, [10–7]
Finalista 3. 14. června 2009 Londýn – Queens, Spojené království tráva Brazílie André Sá Jihoafrická republika Wesley Moodie
Rusko Michail Južnyj 		4–6, 6–4, [6–10]
Finalista 4. 26. července 2009 Hamburk, Německo antuka Slovensko Filip Polášek Švédsko Simon Aspelin
Austrálie Paul Hanley 		3–6, 3–6
Finalista 5. 11. ledna 2010 Auckland, Nový Zéland tvrdý Brazílie Bruno Soares Nový Zéland Marcus Daniell
Rumunsko Horia Tecău 		5–7, 4–6
Vítěz 7. 22. května 2010 Nice, Francie antuka Brazílie Bruno Soares Indie Rohan Bopanna
Pákistán Ajsám Kúreší 		1–6, 6–3, [10–5]
Finalista 6. 1. srpna 2010 Gstaad, Švýcarsko antuka Brazílie Bruno Soares Švédsko Johan Brunström
Finsko Jarkko Nieminen 		3–6, 7–6(7–4), [9–11]
Finalista 7. 26, září 2010 Mety, Francie tvrdý Brazílie Bruno Soares Jamajka Dustin Brown
Nizozemsko Rogier Wassen 		3–6, 3–6
Vítěz 8. 5. února 2011 Santiago, Chile antuka Brazílie Bruno Soares Polsko Łukasz Kubot
Rakousko Oliver Marach 		6–3, 7–6(7–3)
Vítěz 9. 12. února 2011 Costa do Sauípe, Brazílie antuka Brazílie Bruno Soares Španělsko Pablo Andújar
Španělsko Daniel Gimeno-Traver 		7–6(7–4), 6–3
Finalista 8. 26. února 2011 Acapulco, Mexiko antuka Brazílie Bruno Soares Rumunsko Victor Hănescu
Rumunsko Horia Tecău 		1–6, 3–6
Finalista 9. 25. září 2011 Mety, Francie tvrdý (h) Česko Lukáš Dlouhý Spojené království Jamie Murray
Brazílie André Sá 		4–6, 6–7(7–9)
Finalista 10. 23. října 2011 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Brazílie Bruno Soares Indie Rohan Bopanna
Pákistán Ajsám Kúreší 		1–6, 3–6
Finalista 11. 26. února 2012 Memphis, Spojené státy tvrdý (h) Chorvatsko Ivan Dodig Bělorusko Max Mirnyj
Kanada Daniel Nestor 		6–4, 5–7, [7–10]
Vítěz 10. 21. října 2012 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Brazílie Bruno Soares Švédsko Robert Lindstedt
Srbsko Nenad Zimonjić 		6–7(4–7), 7–5, [10–6]
Vítěz 11. 6. ledna 2013 Brisbane, Austrálie tvrdý Španělsko Tommy Robredo USA Eric Butorac
Austrálie Paul Hanley 		4–6, 6–1, [10–5]
Finalista 12. 6. července 2013 Wimbledon, Spojené království tráva Chorvatsko Ivan Dodig USA Bob Bryan
USA Mike Bryan 		6–3, 3–6, 4–6, 4–6
Vítěz 12. 13. října 2013 Šanghaj, ČLR tvrdý Chorvatsko Ivan Dodig Španělsko David Marrero
Španělsko Fernando Verdasco 		7–6(7–2), 6–7(6–8), [10–2]
Vítěz 13. 11. ledna 2014 Auckland, Nový Zéland tvrdý Rakousko Julian Knowle Rakousko Alexander Peya
Brazílie Bruno Soares 		4–6, 6–3, [10–5]
Finalista 13. 22. února 2014 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Španělsko David Marrero Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah 		4–6, 2–6
Finalista 14. 20. dubna 2014 Monte Carlo, Monako antuka Chorvatsko Ivan Dodig USA Bob Bryan
USA Mike Bryan 		3–6, 6–3, [8–10]
Finalista 15. 10. srpna 2014 Toronto, Kanada tvrdý Chorvatsko Ivan Dodig Rakousko Alexander Peya
Brazílie Bruno Soares 		4–6, 3–6
Finalista 16. 5. října 2014 Tokio, Japonsko tvrdý Chorvatsko Ivan Dodig Francie Pierre-Hugues Herbert
Polsko Michał Przysiężny 		3–6, 7–6(7–3), [5–10]
Finalista 17. 16. listopadu 2014 Londýn – Turnaj mistrů,
Spojené království 		tvrdý (h) Chorvatsko Ivan Dodig USA Bob Bryan
USA Mike Bryan 		7–6(7–5), 2–6, [7–10]
Vítěz 14. 1. března 2015 Acapulco, Mexiko tvrdý Chorvatsko Ivan Dodig Polsko Mariusz Fyrstenberg
Mexiko Santiago González 		7–6(7–2), 5–7, [10–3]
Vítěz 15. 6. června 2015 Paříž – French Open, Francie antuka Chorvatsko Ivan Dodig USA Bob Bryan
USA Mike Bryan 		6–7(5–7), 7–6(7–5), 7–5
Finalista 18. 8. srpna 2015 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Chorvatsko Ivan Dodig USA Bob Bryan
USA Mike Bryan 		4–6, 2–6
Vítěz 16. 11. října 2015 Tokio, Japonsko tvrdý Jihoafrická republika Raven Klaasen Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah 		7–6(7–5), 3–6, [10–7]
Vítěz 17. 18. října 2015 Šanghaj, ČLR (2) tvrdý Jihoafrická republika Raven Klaasen Itálie Simone Bolelli
Itálie Fabio Fognini 		6–3, 6–3
Vítěz 18. 25. října 2015 Vídeň, Rakousko tvrdý Polsko Łukasz Kubot Spojené království Jamie Murray
Austrálie John Peers 		4–6, 7–6(7–3), [10–6]
Vítěz 19. 11. listopadu 2015 Paříž – Masters, Francie tvrdý Chorvatsko Ivan Dodig Kanada Vasek Pospisil
USA Jack Sock 		2–6, 6–3, [10–5]
Finalista 19. 25. června 2016 Nottingham, Spojené království tráva Chorvatsko Ivan Dodig Spojené království Dominic Inglot
Kanada Daniel Nestor 		5–7, 6–7(4–7)
Vítěz 20. 31. července 2016 Toronto, Kanada tvrdý Chorvatsko Ivan Dodig Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares 		6–4, 6–4
Vítěz 21. 21. srpna 2016 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Chorvatsko Ivan Dodig Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău 		7–6(7–5), 6–7(5–7), [10–5]
Vítěz 22. 30. října 2016 Vídeň, Rakousko tvrdý Polsko Łukasz Kubot Rakousko Oliver Marach
Francie Fabrice Martin 		4–6, 6–3, [13–11]
Finalista 20. 18. března 2017 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Polsko Łukasz Kubot Jihoafrická republika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram 		7–6 (7–1), 4–6, [8–10]
Vítěz 23. 1. dubna 2017 Miami, Spojené státy tvrdý Polsko Łukasz Kubot USA Nicholas Monroe
USA Jack Sock 		7–5, 6–3
Vítěz 24. 14. května 2017 Madrid, Španělsko antuka Polsko Łukasz Kubot Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin 		7–5, 6–3
Vítěz 25. 17. června 2017 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Polsko Łukasz Kubot Jihoafrická republika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram 		6–3, 6–4
Vítěz 26. 25. června 2017 Halle, Německo tráva Polsko Łukasz Kubot Německo Alexander Zverev
Německo Mischa Zverev 		5–7, 6–3, [10–8]
Vítěz 27. 15. července 2017 Wimbledon, Spojené království tráva Polsko Łukasz Kubot Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić 		5–7, 7–5, 7–6(7–2), 3–6, 13–11
Finalista 21. 6. srpna 2017 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Polsko Łukasz Kubot Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers 		6–7(5–7), 4–6
Finalista 22. 15. října 2017 Šanghaj, ČLR tvrdý Polsko Łukasz Kubot Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers 		4–6, 2–6
Vítěz 28. 5. listopadu 2017 Paříž, Francie (2) tvrdý (h) Polsko Łukasz Kubot Chorvatsko Ivan Dodig
Španělsko Marcel Granollers 		7–6(7–3), 3–6, [10–6]
Finalista 23. 19. listopadu 2017 Londýn – Turnaj mistrů,
Spojené království (2) 		tvrdý (h) Polsko Łukasz Kubot Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers 		4–6, 2–6
Vítěz 29. 13. ledna 2018 Sydney, Austrálie tvrdý Polsko Łukasz Kubot Německo Jan-Lennard Struff
Srbsko Viktor Troicki 		6–3, 6–4
Vítěz 30. 24. června 2018 Halle, Německo (2) tráva Polsko Łukasz Kubot Německo Alexander Zverev
Německo Mischa Zverev 		7–6(7–1), 6–4

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Pořadí 1302. ▼ 1334. ▲ 914. ▲ 731. ▲ 678. ▲ 441. ▲ 273. ▼ 614.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 1361. ▲ 1169. ▼ 1445. ▲ 226. ▼ 430. ▲ 180. ▲ 154. ▲ 116. ▲ 34. ▲ 19. ▼ 36. ▼ 39. ▲ 27. ▲ 19. ▲ 6. ▬ 6. ▲ 1. ▼ 8. ▲ 1.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcelo Melo na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i (anglicky) Marcelo Melo na stránkách ATP Tour, přístup: 20170717a17. července 2017
  2. ↑ (anglicky) Marcelo Melo na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20170717a17. července 2017
  3. ↑ POKORNÝ, Petr. Dodig s Melem zdolali v Paříži Bryanovy a vyhráli první grandslam. tenisportal.cz [online]. 2015-06-06 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

ATP – Tenisté na prvním místě světového žebříčku ve čtyřhře
Bob Hewitt (1976 – 6 t.) • Raúl Ramírez (1976/1977 – 62 t.) • Frew McMillan (1977/1979 – 85 t.) • Tom Okker (1979 – 11 t.) • John McEnroe (1979/1989 – 269 t.) • Stan Smith (1981 – 8 t.) • Paul McNamee (1981 – 3 t.) • Peter Fleming (1982/1984 – 17 t.) • Tomáš Šmíd (1984/1985 – 34 t.) • Anders Järryd (1985/1992 – 107 t.) • Robert Seguso (1985/1988 – 62 t.) • Ken Flach (1985/1986 – 5 t.) • Stefan Edberg (1986/1987 – 15 t.) • Yannick Noah (1986/1987 – 19 t.) • Slobodan Živojinović (1986 – 7 t.) • Andrés Gómez (1986 – 13 t.) • Emilio Sánchez (1989 – 6 t.) • Jim Grabb (1989/1993 – 13 t.) • Jim Pugh (1989/1990 – 26 t.) • Danie Visser (1990 – 27 t.) • Rick Leach (1990 – 9 t.) • Pieter Aldrich (1990 – 19 t.) • David Pate (1991 – 25 t.) • John Fitzgerald (1991/1992 – 40 t.) • Todd Woodbridge (1992/2001 – 204 t.) • Kelly Jones (1992 – 1 t.) • Mark Woodforde (1992/2000 – 83 t.) • Richey Reneberg (1993 – 5 t.) • Patrick Galbraith (1993/1994 – 4 t.) • Jonathan Stark (1994 – 6 t.) • Grant Connell (1993/1994 – 17 t.) • Paul Haarhuis (1994/1999 – 71 t.) • Byron Black (1994 – 8 t.) • Jacco Eltingh (1995/1998 – 63 t.) • Maheš Bhúpatí (1999 – 4 t.) • Leander Paes (1999/2000 – 39 t.) • Jared Palmer (2000/2002 – 39 t.) • Alex O'Brien (2000 – 5 t.) • Jonas Björkman (2000/2005 – 74 t.) • Donald Johnson (2002 – 20 t.) • Mark Knowles (2002/2005 – 65 t.) • Daniel Nestor (2002/2012 – 108 t.) • Max Mirnyj (2003/2012 – 57 t.) • Bob Bryan (2003/2015 – 439 t.) • Mike Bryan (2003/2019 – 506 t.) • Nenad Zimonjić (2008/2010 – 40 t.) • Marcelo Melo (2015/2018 – 56 t.) • Jamie Murray (2016 – 9 t.) • Nicolas Mahut (2016/2017 – 39 t.) • Henri Kontinen (2017 – 26 t.) • Łukasz Kubot (2018 – 19 t.) • Mate Pavić (2018 – 8 t.) • Juan Sebastián Cabal (2019/2020 – 27 t.) • Robert Farah (2019/2020 – 27 t.)
Žebříček ATP byl zaveden 23. srpna 1973 • (rok prvně/naposledy jedničkou – počet týdnů (t.)) • současná světová jednička tučně, stav k 13. lednu 2020
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marcelo_Melo&oldid=16692171“