Přeskočit na obsah

Ivan Dodig

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ivan Dodig
Ivan Dodig na Monte-Carlo Masters 2023
StátBosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina (2004–2008)
ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko (2008–)
Datum narození2. ledna 1985 (39 let)[1]
Místo narozeníMeđugorje, SFRJ[1]
BydlištěMeđugorje, Bosna a Hercegovina[1]
Výška183 cm[1]
Hmotnost81 kg[1]
Profesionál od2004[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek9 442 215 USD
Dvouhra
Poměr zápasů118–140
Tituly1 ATP, 5 challengerů, 3 Futures
Nejvyšší umístění29. místo (7. října 2013)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2013)
French Open2. kolo (2016)
Wimbledon4. kolo (2013)
US Open3. kolo (2013)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů465–310
Tituly24 ATP, 6 challengerů, 9 Futures
Nejvyšší umístění2. místo (11. září 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2021)
French Openvítěz (2015, 2023)
Wimbledonfinále (2013)
US Opensemifinále (2013, 2014, 2023)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůfinále (2014)
Olympijské hryStříbrná olympijská medaile stříbro (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2022)
French Openvítěz (2018, 2019)
Wimbledonvítěz (2019)
US Opensemifinále (2019)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry1. kolo (2020)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231004a4. října 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
stříbro 2020 Tokio čtyřhra mužů

Ivan Dodig (* 2. ledna 1985 Međugorje, Jugoslávie) je chorvatský profesionální tenista, který v letech 2004–2008 reprezentoval rodnou Bosnu a Hercegovinu. Na grandslamu zvítězil ve třech mužských a čtyřech smíšených čtyřhrách. French Open 2015 ovládl s Marcelem Melem, Australian Open 2021 po boku Filipa Poláška a French Open 2023 v páru s Austinem Krajickem. V mixu přidal triumfy s Latishou Chanovou na French Open 2018 i 2019[2] a ve Wimbledonu 2019. Australian Open 2022 vyhrál s Kristinou Mladenovicovou.

Ve čtyřhře Letních olympijských her 2020 v Tokiu vybojoval stříbrnou medaili s Marinem Čilićem. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a dvacet čtyři deblových turnajů. Na challengerech ATPokruhu ITF získal osm titulů ve dvouhře a patnáct ve dvouhře.[3]

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v říjnu 2013 na 29. místě a ve čtyřhře v září 2023 na 2. místě. Trénuje ho Mladen Dodig. Dříve tuto roli plnil Čech Martin Štěpánek, který jej vedl od září 2010.[4][1]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Týmové soutěže

[editovat | editovat zdroj]

V daviscupovém týmu Bosny a Hercegoviny debutoval v roce 2002 jako 17letý utkáním základní skupiny zóny Evropy a Afriky proti Andoře, v němž vyhrál s Igorem Racicem čtyřhru proti dvojici Joan Jimenez-Guerra a Jean-Baptiste Poux-Gautier. Bosna a Hercegovina prohrála v sérii 1:2 na zápasy.[5]

V chorvatském daviscupovém týmu debutoval poprvé v roce 2010 utkáním 1. kola světová skupiny proti Ekvádoru, když už za rozhodnutého stavu vyhrál dvouhru proti Ivánu Endarovi. Chorvati postoupili po vítězství 5:0 na zápasy. V roce 2016 byl součástí výběru, který prohrál finále s Argentinou 2:3 na zápasy. V Davis Cup 2018 získal trofej po rozhodující výhře Chorvatů nad Francií. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil k třiceti sedmi mezistátním utkáním s bilancí 5–13 ve dvouhře a 14–19 ve čtyřhře.[5]

Chorvatsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012Londýně, kde v mužské dvouhře nestačil v 1. kole ve dvou setech na pozdějšího bronzového medailistu Juana Martína del Potra z Argentiny.[6] Lépe se mu dařilo ve čtyřhře, kde společně s Marinem Čilićem postoupil až do čtvrtfinále, v němž nestačili na španělský pár David Ferrer a Feliciano López.[6] Zúčastnil se také odložených Her XXXII. olympiády v Tokiu hraných během léta 2021. Opět s Čilićem zasáhl do deblové soutěže, v níž získali stříbrné medaile. Ve finále podlehli nejvýše nasazeným krajanům Nikolovi Mektićovi s Matem Pavićem. Ze smíšené soutěže odešel po boku Dariji Jurakové poražen v úvodním kole od pozdějších olympijských vítězů Pavljučenkovové s Rubljovem, až ztraceným supertiebreakem v poměru míčů 9–11.

Individuální kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na nejvyšší grandslamové úrovni ve dvouhře došel do osmifinále Wimbledonu 2013, kde však podlehl ve čtyřech setech Davidu Ferrerovi ze Španělska.

V mužském deblu Wimbledonu 2013 pak postoupil s Brazilcem Marcelem Melem do finále, kde je po čtyřsetovém průběhu zastavili BobMike Bryanovi, kteří tak zkompletovali nekalendářní Grand Slam. Grandslamovou trofej vybojoval s Melem na French Open 2015, do něhož nastoupili jako třetí nasazení. Ve vyrovnaném duelu oplatili porážku světovým jedničkám, bratrům Bryanovým, když zápas dovedli do vítězného konce.[7]

V létě 2019 se jeho stabilním spoluhráčem stal Slovák Filip Polášek. Na červnovém Antalya Open 2019 skončili jako poražení finalisté.[8] Navazující Wimbledon 2019 znamenal postup do semifinále, v němž podlehli Francouzům Mahutovi s Rogerem-Vasselinem. Pátý deblový masters si pak po boku slovenského partnera odvezl ze cincinnatského Western & Southern Open 2019 po výhře nad kolumbijskými světovými jedničkami Cabalem a Farahem.[9] V říjnu triumfovali na pekingském China Open 2019, když v boji o titul zdolali polsko-brazilské turnajové dvojky obhajující trofej Łukasze Kubota s Marcelem Melem po dvousetovém průběhu. Jako pár odehráli sedmý turnaj a po skončení jejich celková zápasová bilance činila 18–5.[10] Semifinále na Rolex Paris Masters 2019 v Paříží jej pak na počátku listopadu vrátilo do první světové desítky ve čtyřhře.[1]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Međugorje, v městě ležícím v západní Hercegovině, otci Tomislavovi a matce Davorce. Má dva bratry Zeljka a Mladena, kteří jsou oba tenisovými trenéry. Tenis začal hrát v osmi letech. Podle vlastního vyjádření preferuje tvrdý povrch a z úderů servis. Dne 16. listopadu 2013 se oženil s Majou Ćubelovou a v červnu 2014 se páru narodil syn Peter Dodig. Hovoří chorvatsky a anglicky.[1]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 5 (3–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2013 Wimbledon tráva Brazílie Marcelo Melo USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–3, 3–6, 4–6, 4–6
Vítěz 2015 French Open antuka Brazílie Marcelo Melo USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–7(5–7), 7–6(7–5), 7–5
Vítěz 2021 Australian Open tvrdý Slovensko Filip Polášek USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–3, 6–4
Finalista 2022 French Open antuka USA Austin Krajicek Salvador Marcelo Arévalo
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
7–6(7–4), 6–7(5–7), 3–6
Vítěz 2023 French Open (2) antuka USA Austin Krajicek Belgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen
6–3, 6–1

Smíšená čtyřhra: 6 (4–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Finalista 2016 French Open antuka Indie Sania Mirzaová Švýcarsko Martina Hingisová
Indie Leander Paes
6–4, 4–6, [8–10]
Finalista 2017 Australian Open tvrdý Indie Sania Mirzaová USA Abigail Spearsová
Kolumbie Juan Sebastián Cabal
2–6, 4–6
Finalista 2011 Australian Open tvrdý Austrálie Paul Hanley Slovinsko Katarina Srebotniková
Kanada Daniel Nestor
3–6, 6–3, [7–10]
Vítěz 2018 French Open antuka Čínská Tchaj-pej Latisha Chan Kanada Gabriela Dabrowská
Chorvatsko Mate Pavić
6–1, 6–7(5–7), [10–8]
Vítěz 2019 French Open antuka Čínská Tchaj-pej Latisha Chan Kanada Gabriela Dabrowská
Chorvatsko Mate Pavić
6–1, 7–6(7–5)
Vítěz 2019 Wimbledon tráva Čínská Tchaj-pej Latisha Chan Lotyšsko Jeļena Ostapenková
Švédsko Robert Lindstedt
6–2, 6–3
Vítěz 2022 Australian Open tvrdý Francie Kristina Mladenovicová Austrálie Jaimee Fourlisová
Austrálie Jason Kubler
6–3, 6–4

Utkání o olympijské medaile

[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (1 stříbro)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok místo konání povrch spoluhráč soupeři výsledek
Stříbro 2020 Tokio, Japonsko tvrdý Chorvatsko Marin Čilić Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
4–6, 6–3, [7–10]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (3–2 Č)
Olympijské hry (0–1 Č)
Turnaj mistrů (0–1 Č)
ATP Tour Masters 1000 (6–7 Č)
ATP Tour 500 (9–6 Č)
ATP Tour 250 (1–1 D; 6–12 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 6. února 2011 Záhřeb, Chorvatsko tvrdý (h) Německo Michael Berrer 6–3, 6–4
Finalista 1. 18. června 2011 s-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Rusko Dmitrij Tursunov 3–6, 2–6

Čtyřhra: 53 (24–29)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 5. února 2012 Záhřeb, Chorvatsko tvrdý (h) Chorvatsko Mate Pavić Kypr Marcos Baghdatis
Rusko Michail Južnyj
2–6, 2–6
Finalista 2. 26. února 2012 Memphis, Spojené státy tvrdý (h) Brazílie Marcelo Melo Bělorusko Max Mirnyj
Kanada Daniel Nestor
6–4, 5–7, [7–10]
Finalista 3. 10. února 2013 Záhřeb, Chorvatsko tvrdý (h) Chorvatsko Mate Pavić Rakousko Julian Knowle
Slovensko Filip Polášek
3–6, 3–6
Finalista 4. 6. července 2013 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Brazílie Marcelo Melo USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–3, 3–6, 4–6, 4–6
Vítěz 1. 13. října 2013 Šanghaj, ČLR tvrdý Brazílie Marcelo Melo Španělsko David Marrero
Španělsko Fernando Verdasco
7–6(7–2), 6–7(6–8), [10–2]
Finalista 5. 20. dubna 2014 Monte Carlo, Monako antuka Brazílie Marcelo Melo USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3–6, 6–3, [8–10]
Finalista 6. 10. srpna 2014 Toronto, Kanada tvrdý Brazílie Marcelo Melo Rakousko Alexander Peya
Brazílie Bruno Soares
4–6, 3–6
Finalista 7. 5. října 2014 Tokio, Japonsko tvrdý Brazílie Marcelo Melo Francie Pierre-Hugues Herbert
Polsko Michał Przysiężny
3–6, 7–6(7–3), [5–10]
Finalista 8. 16. listopadu 2014 Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království tvrdý (h) Brazílie Marcelo Melo USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–6(7–5), 2–6, [7–10]
Vítěz 2. 1. března 2015 Acapulco, Mexiko tvrdý Brazílie Marcelo Melo Polsko Mariusz Fyrstenberg
Mexiko Santiago González
7–6(7–2), 5–7, [10–3]
Vítěz 3. 6. června 2015 French Open, Paříž, Francie antuka Brazílie Marcelo Melo USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–7(5–7), 7–6(7–5), 7–5
Finalista 9. 8. srpna 2015 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Brazílie Marcelo Melo USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
4–6, 2–6
Vítěz 4. 8. listopadu 2015 Paříž, Francie tvrdý (h) Brazílie Marcelo Melo Kanada Vasek Pospisil
USA Jack Sock
2–6, 6–3, [10–5]
Finalista 10. 25. června 2016 Nottingham, Spojené království tráva Brazílie Marcelo Melo Spojené království Dominic Inglot
Kanada Daniel Nestor
5–7, 6–7(4–7)
Vítěz 5. 31. července 2016 Toronto, Kanada tvrdý Brazílie Marcelo Melo Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
6–4, 6–4
Vítěz 6. 21. srpna 2016 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Brazílie Marcelo Melo Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
7–6(7–5), 6–7(5–7), [10–6]
Vítěz 7. 19. února 2017 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Španělsko Marcel Granollers Nizozemsko Wesley Koolhof
Nizozemsko Matwé Middelkoop
7–6(7–5), 6–3
Finalista 11. 21. května 2017 Řím, Itálie antuka Španělsko Marcel Granollers Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–4, 4–6, [3–10]
Vítěz 8. 30. července 2017 Hamburk, Německo antuka Chorvatsko Mate Pavić Uruguay Pablo Cuevas
Španělsko Marc López
6–3, 6–4
Finalista 12. 13. srpna 2017 Montréal, Kanada tvrdý Indie Rohan Bopanna Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
4–6, 6–3, [6–10]
Vítěz 9. 29. října 2017 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h) Španělsko Marcel Granollers Francie Fabrice Martin
Francie Édouard Roger-Vasselin
7–5, 7–6(8–6)
Finalista 13. 5. listopadu 2017 Paříž, Francie tvrdý (h) Španělsko Marcel Granollers Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–7(3–7), 6–3, [6–10]
Vítěz 10. 6. května 2018 Mnichov, Německo antuka USA Rajeev Ram Chorvatsko Nikola Mektić
Rakousko Alexander Peya
6–3, 7–5
Finalista 14. 26. května 2018 Ženeva, Švýcarsko antuka USA Rajeev Ram Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić
6–3, 6–7(3–7), [9–11]
Vítěz 11. 30. září 2018 Čcheng-tu, ČLR tvrdý Chorvatsko Mate Pavić USA Austin Krajicek
Indie Džívan Nedunčežijan
6–2, 6–4
Vítěz 12. 10. února 2019 Montpellier, Francie tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Francie Benjamin Bonzi
Francie Antoine Hoang
6–4, 6–3
Vítěz 13. 25. května 2019 Lyon, Francie antuka Francie Édouard Roger-Vasselin Spojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski
6–4, 6–3
Finalista 15. 26. května 2018 Antalya, Turecko tráva Slovensko Filip Polášek Izrael Jonatan Erlich
Nový Zéland Artem Sitak
3–6, 4–6
Vítěz 14. 18. srpna 2019 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Slovensko Filip Polášek Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
4–6, 6–4, [10–6]
Vítěz 15. 6. října 2019 Peking, Čína tvrdý Slovensko Filip Polášek Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–3, 7–6(7−4)
Finalista 16. leden 2020 Adelaide, Austrálie tvrdý Slovensko Filip Polášek Argentina Máximo González
Francie Fabrice Martin
6–7(12–14), 3–6
Finalista 17. 27. září 2019 Hamburk, Německo antuka Chorvatsko Mate Pavić Austrálie John Peers
Nový Zéland Michael Venus
3–6, 4–6
Finalista 18. 12. ledna 2021 Antalya, Turecko tvrdý Slovensko Filip Polášek Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
2–6, 4–6
Vítěz 16. 21. února 2021 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Slovensko Filip Polášek USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–3, 6–4
Finalista 19. 30. července 2021 LOH – Tokio, Japonsko tvrdý Chorvatsko Marin Čilić Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
4–6, 6–3, [7–10]
Finalista 20. srpen 2021 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý USA Austin Krajicek Salvador Marcelo Arévalo
Nizozemsko Matwé Middelkoop
7–6(7–5), 5–7, [6–10]
Finalista 21. leden 2022 Adelaide, Austrálie tvrdý Brazílie Marcelo Melo Indie Rohan Bopanna
Indie Ramkumar Ramanathan
6–7(6–8), 1–6
Vítěz 17. květen 2022 Lyon, Francie (2) antuka USA Austin Krajicek Argentina Máximo González
Brazílie Marcelo Melo
6–3, 6–4
Finalista 22. 4. června 2022 French Open, Paříž, Francie antuka USA Austin Krajicek Salvador Marcelo Arévalo
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
7–6(7–4), 6–7(5–7), 3–6
Finalista 23. 7. srpna 2022 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý USA Austin Krajicek Austrálie Nick Kyrgios
USA Jack Sock
5–7, 4–6
Finalista 24. říjen 2022 Florencie, Itálie tvrdý (h) USA Austin Krajicek Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
6–7(4–7), 3–6
Vítěz 18. říjen 2022 Neapol, Itálie tvrdý USA Austin Krajicek Austrálie Matthew Ebden
Austrálie John Peers
6–3, 1–6, [10–8]
Vítěz 19. říjen 2022 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h) USA Austin Krajicek Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
6–4, 7–6(7–5)
Finalista 25. listopad 2022 Paříž, Francie tvrdý (h) USA Austin Krajicek Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski
6–7(5–7), 4–6
Finalista 26. leden 2023 Adelaide, Austrálie tvrdý USA Austin Krajicek Salvador Marcelo Arévalo
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
bez boje
Vítěz 20. únor 2023 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) USA Austin Krajicek Indie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden
7–6(7–5), 2–6, [12–10]
Vítěz 21. duben 2023 Monte-Carlo, Monako antuka USA Austin Krajicek Monako Romain Arneodo
Rakousko Sam Weissborn
6–0, 4–6, [14–12]
Vítěz 22. 11. června 2023 French Open, Paříž, Francie (2) antuka USA Austin Krajicek Belgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen
6–3, 6–1
Vítěz 23. 25. června 2023 Queen's Club, Londýn, Spojené království tráva USA Austin Krajicek USA Taylor Fritz
Česko Jiří Lehečka
6–4, 6–7(5–7), [10–3]
Finalista 27. 30. června 2023 Eastbourne, Spojené království tráva USA Austin Krajicek Chorvatsko Nikola Mektić
USA Mate Pavić
4–6, 2–6
Vítěz 24. 4. října 2023 Peking, Čína (2) tvrdý USA Austin Krajicek Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski
6–7(12–14), 6–3, [10–5]
Finalista 28. 2. března 2024 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý USA Austin Krajicek Nizozemsko Tallon Griekspoor
Německo Jan-Lennard Struff
4–6, 6–4, [6–10]
Finalista 29. 30. března 2024 Miami, Spojené státy tvrdý USA Austin Krajicek Indie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden
7–6(7–3), 3–6, [6–10]

Tituly na challengerech ATP a Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda (dvouhra)
ATP Challenger Tour (5)
ITF Futures (3)

Dvouhra (8)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
1. 4. června 2006 Prijedor, Bosna a Hercegovina antuka Česko Adam Vejmělka 6–3, 6–2
2. 14. října 2006 Lagos, Nigérie tvrdý Ukrajina Illja Marčenko 6–3, 6–4
3. 5. října 2008 Mostar, Bosna a Hercegovina antuka Lotyšsko Deniss Pavlovs 6–3, 6–2
4. 29. března 2009 Sarajevo, Bosna a Hercegovina tvrdý (h) Německo Dominik Meffert 6–4, 6–3
5. 7. listopadu 2010 Astana, Kazachstán tvrdý (h) Rusko Igor Kunicyn 6–4, 6–3
6 13. září 2015 Saint-Rémy-de-Provence, Francie tvrdý Německo Nils Langer 6–3, 6–2
7. 25. října 2015 Brest, Francie tvrdý (h) Francie Benoît Paire 7–5, 6–1
8. 29. listopadu 2015 Andria, Itálie tvrdý (h) Německo Michael Berrer 6–2, 6–1

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Dodig na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i Ivan Dodig na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230921a21. září 2023
  2. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Mix na French Open vyhráli Ivan Dodig a Latisha Chan [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-07 [cit. 2018-06-09]. Dostupné online. 
  3. Ivan Dodig na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231004a4. října 2023
  4. pva. Martin Štěpánek: Z dříče Dodiga dělá hvězdu. TenisPortal.cz [online]. 2011-07-27 [cit. 2015-11-08]. Dostupné online. 
  5. a b Ivan Dodig na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230921a21. září 2023
  6. a b Ivan Dodig Bio, Stats, and Results [online]. [cit. 2015-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-01. 
  7. POKORNÝ, Petr. Dodig s Melem zdolali v Paříži Bryanovy a vyhráli první grandslam. TenisPortal.cz [online]. 2015-06-06 [cit. 2015-11-12]. Dostupné online. 
  8. Erlich/Sitak Lift Antalya Doubles Trophy [online]. ATP Tour, Inc., 2019-06-29 [cit. 2019-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Slovák Polášek slaví nejcennější titul. S Dodigem vyhráli Masters v Cincinnati [online]. TenisPortal.cz, 2019-08-18 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  10. Polasek/Dodig Capture Beijing Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2019-10-06 [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]