Ons Džabúrová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ons Džabúrová
أُنْس جابر
Ons Džabúrová na French Open 2021
StátTuniskoTunisko Tunisko
Datum narození28. srpna 1994 (28 let)
Místo narozeníKsar Hellal, Tunisko
BydlištěSúsa, Tunisko
Výška167 cm
Profesionál od2012[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek9 339 169 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů402–219
Tituly4 WTA, 11 ITF
Nejvyšší umístění2. místo (20. června 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2020)
French Open4. kolo (2020, 2021)
Wimbledonfinále (2022)
US Openfinále (2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryňzákladní skupina (2022)
Olympijské hry1. kolo (2012, 2016, 2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů29–28
Tituly0 WTA, 1 ITF
Nejvyšší umístění116. místo (3. února 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2020)
Wimbledon1. kolo (2019)
US Open2. kolo (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230313a13. března 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ons Džabúrová (arabsky أُنْس جابرc‎, Ons Jabeur[pozn. 1], * 28. srpna 1994 Ksar Hellal) je tuniská profesionální tenistka, finalistka Wimbledonu 2022 a US Open 2022. V juniorském tenise ovládla French Open 2011, kde si o rok dříve zahrála finále. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála čtyři turnaje ve dvouhře. Prvním triumfem na Viking Classic Birmingham 2021 se stala historicky první Arabkou a Tunisankou, která dokázala zvítězit na turnaji WTA. V rámci okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2022 na 2. místě a ve čtyřhře v únoru 2020 na 116. místě. V říjnu 2021 se stala vůbec prvním arabským tenistou bez ohledu na pohlaví, který pronikl do první desítky světového hodnocení.[4] Trénuje ji krajan Issam Jellali. Dříve tuto roli plnil Bertrand Perret.[2]

Na Australian Open 2020, kde ji vyřadila vítězka turnaje Sofia Keninová, se stala první Arabkou v osmifinále i čtvrtfinále dvouhry na grandslamu a prvním africkým tenistou v této fázi od Maročana Hišáma Arázího na Australian Open 2004.

V tuniském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 základním blokem 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Egyptu, v němž zdolala Mennu El Nagdyovou. Tunisanky zvítězily 2:1 na zápasy. Do dubna 2023 v soutěži nastoupila k třiceti třem mezistátním utkáním s bilancí 28–5 ve dvouhře a 9–8 ve čtyřhře.[5]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 vyhrála juniorský turnaj Petits Ducs v Dijonu a stala se dvojnásobnou mistryní Afriky juniorek v kategorii do 16 let.

Na juniorce French Open 2010 se probojovala do finále dvouhry, ve kterém nestačila na Jelinu Svitolinovou.[6] V následujícím ročníku již French Open 2011 v juniorské dvouhře vyhrála, když ve finále zdolala Mónicu Puigovou po dvousetovém průběhu. Stala se tak první Severoafričankou, která získala grandslamový titul bez rozdílu soutěže, včetně seniorské kategorie.

Tunisko reprezentovala na londýnských Letních olympijských hrách 2012, když do ženské dvouhry obdržela pozvání ve formě divoké karty od Mezinárodní tenisové federace. V úvodním kole nestačila na Němku Sabine Lisickou. O postupující rozhodl až závěr rozhodující sady. Zúčastnila se také Her XXXI. letní olympiády v Riu de Janeiru opět na divokou kartu, kde v úvodním kole dvouhry podlehla ruské tenistce Darje Kasatkinové ve třech setech.

Emoce po výhře na Birmingham Classic 2021, kde se stala vůbec první Arabkou, která vyhrála turnaj WTA Tour ve dvouhře

Hráčku elitní světové desítky poprvé porazila ve druhém kole French Open 2017 výhrou nad slovenskou světovou sedmičkou Dominikou Cibulkovou. Podruhé se tak stalo v prvním zápase pekingského China Open 2018, kde jí po ztrátě úvodní sady skrečovala světová jednička Simona Halepová. Potřetí pak ve druhé fázi Kremlin Cupu 2018, když ztratila jen pět gamů s americkou světovou osmičkou Sloane Stephensovou. V červnu 2018 vyhrála turnaj ITF v Manchesteru.

Do premiérového finále okruhu WTA Tour postoupila na Kremlin Cupu 2018 v Moskvě, v němž ji přehrála 21letá Ruska Darja Kasatkinová po třísetovém průběhu.[7] Stala se tak první Tunisankou v historii, která se probojovala do finále turnaje WTA.[8]

Do Australian Open 2020 vstoupila překvapivou výhrou nad dvanáctou nasazenou Britkou Johannou Kontaovou.[9] Následně vyřadila Francouzku Caroline Garciaovou. Třísetovou výhrou ve třetím kole nad Dánkou Caroline Wozniacká, ukončila profesionální kariéru soupeřky. V zápase dominovala ve vítězných míčích, jichž zahrála 43 oproti 9 winnerům Dánky. Stala se tak historicky první Arabkou ve čtvrtém kole grandslamové dvouhry.[10] Tento rekord navýšila postupem do čtvrtfinále po vítězství nad dvacátou sedmou nasazenou Číňanku Wang Čchiang.[11] V obou předchozích vzájemných duelech přitom nezískala ani jeden set, v lednové šenčenské přípravě uhrála pouze tři gemy.[12] Mezi poslední osmičkou však nenašla recept na pozdější šampionku a světovou patnáctku Sofii Keninovou. Američanka dvousetovou výhrou navýšila aktivní bilanci vzájemných duelů na 4–1. Po třech předchozích výhrách vždy ovládla celý turnaj, což se stalo i počtvrté.[13] Džabúrová postoupila do čtvrtfinále grandslamu jako první africký tenista od Maročana Hišáma Arázího na Australian Open 2004, respektive první Afričanka od Amandy Coetzerové na Australian Open 2001.[13][14]

Na únorovém Dubai Tennis Championships 2020 podlehla ve druhé fázi pozdější vítězce Simoně Halepové, když nevyužila mečbol.[15] Přes světovou trojku Karolínu Plíškovou postoupila na Qatar Total Open 2020 do čtvrtfinále, v němž nezvládla dvě zkrácené hry s Petrou Kvitovou.[16]

S pohárem Maud Watsonové po výhře na Birmingham Classic 2021

Do finále travnatého Viking Classic Birmingham 2021 postoupila přes Britku Heather Watsonovou. V něm pak zdolala třicátou pátou hráčku světa Darju Kasatkinovou po dvousetovém průběhu. Na okruhu WTA Tour tak jako první Arabka a Tunisanka získala singlový titul. Až ve třetím vzájemném zápase dokázala Kasatkinovou porazit. V obou předchozích duelech přitom byla blízko výhře, když na Letní olympiádě 2016 podávala na vítězství v zápase a ve finále Kremlin Cupu 2018 ztratila vedení 6–2 a 4–1.[17][18]

2022: Světová dvojka a dvě grandslamová finále[editovat | editovat zdroj]

Během antukového jara 2022 postoupila hned na třech velkých podnicích do finále. Na zelené antuce v Charlestonu jí cestou pavoukem do finále odebrala jediný set v semifinále Amanda Anisimovová, než v boji o titul nestačila po dvou a půl hodinách Belindu Bencicovou.[19] Na Mutua Madrid Open přijížděla v pozici světové desítky. Ve třetím kole zvládla oplatila prohru Bencicové a ve čtvrtfinále zvládla duel s dvojnásobnou šampionkou turnaje Simonou Halepovou. Ani mezi poslední čtveřicí hráček ji nezastavila ruská kvalifikantka Jekatěrina Alexandrovová. Finálová výhra nad dvanáctou nasazenou Američankou Jessicou Pegulaovou znamenala, že se stala první Afričankou i Arabkou, která ovládla dvouhru v kategorii WTA 1000, včetně její předchůdkyně WTA Premier Mandatory a 5, respektive byla již i první takovou finalistkou. Po turnaji se vrátila na kariérní maximum, 7. místo žebříčku.[20][21] Na navazujícím Internazionali BNL d'Italia v Římě postoupila do finále přes čtvrtou nasazenou Marii Sakkariovou a Darju Kasatkinovou, a to přestože proti Sakkariové prohrávala již 1–6 a 2–5 a proti Kasatkinové odvracela v závěru třetí sady mečbol.[22][23] Její jedenáctizápasovou neporazitelnost ukončila polská světová jednička Iga Świąteková, která ji v závěrečném duelu dovolila uhrát jen čtyři gamy. V následné klasifikaci se poprvé posunula na 6. příčku.[24] Na French Open tak přijížděla jako jedna z favoritek.[25] V prvním kole ji však vyřadila Polka Magda Linetteová, proti které neudržela vedení o set a brejk.[26]

Třetí kariérní titul získala na travnatém bett1open 2022, kde hrála jako turnajová jednička. Ve finále jí vzdala zápas ve druhém setu Bencicová.[27] V novém vydání žebříčku se posunla na 3. místo. I přes odhlášení z Eastbourne po skončení postoupila až na druhou příčku. V eastbournské čtyřhře se stala její spoluhráčkou Serena Williamsová, která se na okruh vracela po téměř roční absenci.[28] V prvním kole otočily utkání proti česko-španělskému páru Marie Bouzková a Sara Sorribesová Tormová, když v supertiebreaku odvrátily mečboly soupeřek.[29] Před semifinálovým duelem z turnaje odstoupily kvůli zranění kolene Džabúrové.[30]

Jako poražená finalistka skončila ve Wimbledonu po prohře s Jelenou Rybakinovou

Ve Wimbledonu postoupila podruhé za sebou do čtvrtfinále, když tentokrát neztratila ani jeden set. Mezi poslední osmičkou otočila zápas proti Češce Marii Bouzkové, když po ztracené první sadě povolila soupeřce už pouhé dvě hry. V semifinále porazila překvapení londýnského majoru Němku Tatjanu Mariovou a stala se tak v otevřené éře první tuniskou, arabskou i africkou ženou ve finále grandslamové dvouhry. Ve Wimbledonu vylepšila arabské a severoafrické maximum, po otevření turnaje v roce 1968, Egypťana Ismaila El Shafeie, který si jako jediný zahrál čtvrtfinále v roce 1974. Ve 27 letech rovněž představovala nejstarší finálovou debutantku od Tauziatové v roce 1998.[31][32] V boji o titul ji však přehrála Jelena Rybakinová ve třech sadách, přestože v úvodu přitom dominovala Tunisanka. Vzhledem k neudělování bodů do žebříčku WTA po turnaji klesla z druhé na pátou příčku.[33]

Výhrou nad Australankou Ajlu Tomljanovićovou postoupila jako první Afričanka do semifinále US Open, čímž ve Flushing Meadows překonala jihoafrické čtvrtfinalistky Marynu Godwinovou a Amandu Coetzerovou.[34] Mezi poslední čtveřicí hráček ukončila 13zápasovou šňůru výher Caroline Garciaové.[35] Ve druhém grandslamovém finále v řadě nestačila na světovou jedničku Igu Świątekovou.[36][37] Bodový zisk ji vrátil na kariérní maximum, 2. místo žebříčku, v němž však měla méně než polovinu bodů za vedoucí Świątekovou.

Na tuniském Jasmin Open Monastir plnila roli nejvýše nasazené a domácí favoritky. Ve čtvrtfinále nestačila na Claire Liuovou. Již 12. září získala jistotu premirévoho startu na závěrečném Turnaji mistryň hraném v americkém Fort Worth.[38] Ze základní skupiny nepostoupila poté, co nestačila na Sabalenkovou a Sakkariovou, a zvítězila pouze v utkání s Pegulaovou.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Džabúrová na obálce tuniského časopisu Tunivisions z července 2011 po triumfu na juniorce Roland-Garros

Narodila se roku 1994 v Ksar Hellalu, městě ležícím v monastirském guvernorátu na severovýchodě Tuniska. Jako muslimka[39] a vrcholová sportovkyně začala na turnajích během ramadánu nedodržovat půst.[40][41] V říjnu 2015, kdy jí bylo dvacet jedna let, se vdala za rusko-tuniského šermíře Karima Kamouna, jenž se v sezóně 2017 stal jejím kondičním trenérem.[1] Hovoří arabsky, anglicky a francouzsky.[42]

Před French Open 2017, kde vyhrála první zápasy v hlavní soutěži majorů, se zařadila mezi dvanáct tenistů, kteří obdrželi mezinárodní grandslamový grant od Rozvojového grandslamového fondu.[43] V listopadu 2019 se v Londýně stala Arabkou roku mezi sportovkyněmi, v anketě pořádané London Arabia Organisation.[44]

V závěru sezóny 2020 uzavřela sponzorskou smlouvu s aerolinkami Qatar Airways.[45]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra: 2 (0–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 2022 Wimbledon tráva Kazachstán Jelena Rybakinová 6–3, 2–6, 2–6
Finalistka 2022 US Open tvrdý Polsko Iga Świąteková 2–6, 6–7(5–7)

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–2 D)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (1–1 D)
Premier / WTA 500 (2–3 D)
International / WTA 250 (1–1 D, 0–1 Č)

Dvouhra: 11 (4–7)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 20. října 2018 Moskva, Rusko tvrdý (h) Rusko Darja Kasatkinová 6–2, 6–7(3–7), 4–6
Finalistka 2. 18. dubna 2021 Charleston, Spojené státy antuka (z) Austrálie Astra Sharmaová 6–2, 5–7, 1–6
Vítězka 1. 20. června 2021 Birmingham, Velká Británie tráva Rusko Darja Kasatkinová 7–5, 6–4
Finalistka 3. 3. října 2021 Chicago, Spojené státy tvrdý Španělsko Garbiñe Muguruzaová 6–3, 3–6, 0–6
Finalistka 4. 10. dubna 2022 Charleston, Spojené státy antuka (z) Švýcarsko Belinda Bencicová 1–6, 7–5, 4–6
Vítězka 2. 7. května 2022 Madrid, Španělsko antuka USA Jessica Pegulaová 7–5, 0–6, 6–2
Finalistka 5. 15. května 2022 Řím, Itálie antuka Polsko Iga Świąteková 2–6, 2–6
Vítězka 3. 19. června 2022 Berlín, Německo tráva Švýcarsko Belinda Bencicová 6–3, 2–1skreč
Finalistka 6. 9. července 2022 Wimbledon, Londýn, Velká Británie tráva Kazachstán Jelena Rybakinová 6–3, 2–6, 2–6
Finalistka 7. 10. září 2022 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Polsko Iga Świąteková 2–6, 6–7(5–7)
Vítězka 4. 9. dubna 2023 Charleston, Spojené státy antuka (z) Švýcarsko Belinda Bencicová 7–6(8–6), 6–4

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 20. června 2021 Birmingham, Velká Británie tráva Austrálie Ellen Perezová Česko Marie Bouzková
Česko Lucie Hradecká 		4–6, 6–2, [8–10]

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 15 (13–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 26. dubna 2010 Antalya, Turecko antuka Polsko Sandra Zaniewská 2–1skreč
Vítězka 2. 19. července 2010 Casablanca, Maroko antuka Rusko Anna Morginová 7–5, 6–3
Vítězka 3. duben 2013 Tunis, Tunisko antuka Španělsko Sara Sorribesová Tormová 6–3, 6–2
Vítězka 4. květen 2013 Fukuoka, Japonsko tráva Belgie An-Sophie Mestachová 7–6(7–2), 6–2
Vítězka 5. září 2013 Kurume, Japonsko tráva Belgie An-Sophie Mestachová 6–0, 6–2
Vítězka 6. říjen 2013 Saguenay, Kanada tvrdý (h) USA Coco Vandewegheová 6–7(0–7), 6–0, 6–3
Vítězka 7. květen 2014 Tunis, Tunisko antuka Rusko Valeria Savinychová 6–3, 7–6(7–4)
Finalistka 1. srpen 2014 Landisville, Spojené státy tvrdý Polsko Paula Kaniová 7–5, 3–6, 4–6
Finalistka 2. říjen 2014 Nantes, Francie tvrdý (h) Česko Kateřina Siniaková 5–7, 2–6
Vítězka 8. leden 2016 Daytona Beach, Spojené státy antuka Ukrajina Olga Fridmanová 0–6, 6–2, 6–4
Vítězka 9. leden 2016 Sunrise, Spojené státy antuka USA Anna Tatišviliová 3–6, 6–2, 6–1
Vítězka 10. květen 2016 Tunis, Tunisko antuka Švýcarsko Romina Oprandiová 1–6, 6–2, 6-2
Vítězka 11. červen 2018 Manchester, Spojené království tráva Španělsko Sara Sorribesová Tormová 6–2, 6–1

Čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. říjen 2009 Monastír, Tunisko tvrdý Tunisko Nour Abbèsová Nizozemsko Elise Tamaëlová
Nizozemsko Nicole Thijssenová 		1–6, 7–5, [4–10]
Vítězka 1. červenec 2010 Casablanca, Maroko antuka Slovensko Katarína Baranová Rusko Galina Fokinová
Rusko Anna Morginová 		6–3, 6–3

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorek: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 2010 French Open antuka Ukrajina Elina Svitolinová 2–6, 5–7
Vítězka 2011 French Open antuka Portoriko Mónica Puigová 7–6(10–8), 6–1

Arabské milníky tenisové kariéry[editovat | editovat zdroj]

Ons Džabúrová jako první Arabka[18]
vyhrála juniorku grandslamu French Open 2011
postoupila do 3. kola grandslamu French Open 2017
postoupila do finále turnaje na okruhu WTA Kremlin Cup 2018
postoupila do čtvrtfinále grandslamu Australian Open 2020
postoupila do čtvrtfinále Wimbledonu Wimbledon 2021[46]
vyhrála singlový turnaj na okruhu WTA Tour Birmingham Classic 2021
figurovala v Top 70 žebříčku WTA na 62. místě 22. října 2018
figurovala v Top 10 žebříčku WTA na 8. místě 18. října 2021
vyhrála dvouhru WTA 1000 (od 2009) na Mutua Madrid Open 2022

Chronologie výsledků na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 SR V–P
Australian Open A A A 1. kolo A 3Q 1. kolo 1. kolo ČF 3. kolo A 2. kolo 0 / 6 7–6
French Open 2Q A 1Q 2Q A 3. kolo 2Q 1. kolo 4. kolo 4. kolo 1. kolo 0 / 5 8–5
Wimbledon A 1Q 3Q A 1Q 1. kolo 2. kolo 1. kolo NH ČF F 0 / 5 11–5
US Open A 1Q 1. kolo 1Q 1Q 2. kolo 1. kolo 3. kolo 3. kolo 3. kolo F 0 / 7 13–7
výhry–prohry 0–0 0–0 0–1 0–1 0–0 3–3 1–3 2–4 9–3 11–4 12–3 1–1 0 / 23 39–23
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Korektní česká transkripce jména tenistky z arabštiny zní Uns Džábir, zvuk výslovnost [ʾuns dʒābir]IPA. Tenistka ovšem své jméno vyslovuje francouzsky.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ons Jabeur na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Everything you always wanted to know about Ons Jabeur. Tennis Majors [online]. 2023-03-12 [cit. 2023-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-11. (anglicky) 
  2. ↑ a b Ons Džabúrová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230313a13. března 2023
  3. ↑ Ons Džabúrová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230313a13. března 2023
  4. ↑ Tunisia's Jabeur to become first Arab player to crack top 10. Reuters [online]. 2021-10-15 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Ons Džabúrová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230313a13. března 2023
  6. ↑ ADLER, Benjamin. Getting to know… Ons Jabeur [online]. [cit. 2010-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Kasatkinová vyhrála domácí turnaj v Moskvě. Druhý titul vybojovala proti Jabeurové [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-21 [cit. 2018-10-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ 'It was my childhood dream': Home favorite Kasatkina denies Jabeur to claim Moscow crown. Dostupné online. WTA Tour, Inc., 2018-10-20
  9. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil, ČTK. Šarapovové se stále nedaří. Na Australian Open v prvním kole nestačila na Vekičovou. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-21 [cit. 2020-01-21]. Dostupné online. 
  10. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, ČTK, Luboš Zabloudil. Wozniacká v Melbourne další výhru nevybojovala. Její kariéru ukončila Džabúrová. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-24 [cit. 2020-01-25]. Dostupné online. 
  11. ↑ PYE, John. First for Jabeur as she reaches quarterfinals in Australia. AP News [online]. Associated Press, 26-01-2020 [cit. 27-01-2020]. Dostupné online. 
  12. ↑ Jabeur jolts Wang to notch historic quarterfinal at Australian Open [online]. WTA Tennis, 2020-01-26 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b Alex Macpherson. Australian Open 2020: Day 9, Match Points [online]. WTA Tennis, 2020-01-27 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Kenin defeats Jabeur to clinch maiden major semifinal in Melbourne [online]. WTA Tennis, 2020-01-28 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Halepová zdolala Rybakinovou a z Dubaje si odváží 20. titul [online]. TenisPortal.cz, 2020-02-22 [cit. 2020-02-24]. Dostupné online. 
  16. ↑ ZABLOUDI, Luboš. Kvitová v Dauhá zastavila Džabúrovou ve dvou tie-breacích. V semifinále vyzve Bartyovou. TenisPortal.cz [online]. 2020-02-27 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online. 
  17. ↑ BERKOK, John. Ons Jabeur becomes first Arab woman to win a WTA title in Birmingham [online]. LTA, 2021-06-19 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b History Made: Jabeur defeats Kasatkina to win first singles title in Birmingham. Women's Tennis Association [online]. 2021-06-20 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 
  19. ↑ Bencic holds off Jabeur in Charleston, wins sixth career title. Women's Tennis Association [online]. 2022-04-10 [cit. 2022-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Jabeur outlasts Pegula to win first WTA 1000 title in Madrid. Women's Tennis Association [online]. 2022-05-07 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Ons Jabeur makes history as she defeats Jessica Pegula in the final of the Madrid Open. Eurosport [online]. 2022-05-07 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Šwiateková prodloužila neporazitelnost na 26 zápasů, Džabúrová po obratu natáhla vítěznou sérii na 10 duelů. TenisPortal.cz [online]. 2022-05-13 [cit. 2022-05-23]. Dostupné online. 
  23. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Šwiateková 27. výhrou v řadě vyrovnala vítěznou sérii Sereny Williamsové. TenisPortal.cz [online]. 2022-05-14 [cit. 2022-05-23]. Dostupné online. 
  24. ↑ Swiatek successfully defends Rome to win fifth consecutive title. Women's Tennis Association [online]. 2022-05-15 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ French Open Day 1 preview: Stats say Jabeur could go a long way. Women's Tennis Association [online]. 2022-05-22 [cit. 2022-05-23]. Dostupné online. 
  26. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Na Roland Garros skončili v 1. kole Džabúrová, Muguruzaová či Thiem. TenisPortal.cz [online]. 2022-05-22 [cit. 2022-05-23]. Dostupné online. 
  27. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Džabúrová po zklamání na Roland Garros triumfovala na trávě v Berlíně. TenisPortal.cz [online]. 2022-06-19 [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. 
  28. ↑ Serena to return at Eastbourne; receives Wimbledon singles wild card. Women's Tennis Association [online]. [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. 
  29. ↑ Serena returns to tour with doubles win; Badosa upset in Eastbourne. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-21 [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. 
  30. ↑ Serena Williams withdraws from Eastbourne after injury to doubles partner Jabeur. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-23 [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  31. ↑ NGUYEN, Courtney. Jabeur vs. Rybakina: The numbers behind a historic Wimbledon final. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Jabeur makes history by booking Wimbledon final berth. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Elena Rybakina becomes one of Wimbledon's biggest surprise champions. OlympicTalk | NBC Sports [online]. 2022-07-09 [cit. 2022-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Takeaways: Jabeur turns up the heat vs. Tomljanovic, into US Open semis. Women's Tennis Association [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. 
  35. ↑ Jabeur ousts Garcia to reach second straight Grand Slam final. Women's Tennis Association [online]. 2022-09-09 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. 
  36. ↑ Swiatek outlasts Jabeur to win US Open; third career Slam title. Women's Tennis Association [online]. 2022-09-10 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  37. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Šwiateková vyhrála 10. finále v řadě a slaví první triumf na US Open. TenisPortal.cz [online]. 2022-09-10 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  38. ↑ Swiatek, Jabeur among first qualifiers announced for 2022 WTA Finals. Women's Tennis Association [online]. [cit. 2023-06-03]. Dostupné online. 
  39. ↑ Tennis star Ons Jabeur talks about her rise to fame. islamchannel.tv [online]. Červenec 2021 [cit. 2023-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-17. (anglicky) 
  40. ↑ Ons Jabeur juggles religion and sport at dream French Open. Tennis.com [online]. 2017-05-31 [cit. 2023-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-07. (anglicky) 
  41. ↑ Historic win puts Jabeur's fasting on temporary hold. Chinadaily.com.cn [online]. 2017-06-02 [cit. 2023-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Ons Jabeur Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2023-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ RENTON, Jamie. GSDF Player Grant gives Jabeur wings. www.itftennis.com [online]. 2017-06-20 [cit. 2023-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-08. (anglicky) 
  44. ↑ Alex Macpherson. WTA Scouting Report: Trailblazing Jabeur inspired to aim high in 2020. Women's Tennis Association [online]. 2019-12-24 [cit. 2023-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-05. (anglicky) 
  45. ↑ SANFORD, Jordaan. Jabeur announces new partnership with Qatar Airways. Tennis.com [online]. 2020-12-09 [cit. 2023-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-05. (anglicky) 
  46. ↑ Kerber stops Gauff, Jabeur blazes past Swiatek to reach Wimbledon quarters [online]. WTA Tennis, 2021-07-05 [cit. 2022-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra – 20230529a29. května 2023
Poř. tenista body posun
1. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 6 815 ▬
2.  Daniil Medveděv 6 330 ▬
3. Srbsko Novak Djoković (SRB) 5 955 ▬
4. Norsko Casper Ruud (NOR) 4 960 ▬
5. Řecko Stefanos Tsitsipas (GRE) 4 775 ▬
6. Dánsko Holger Rune (DEN) 4 375 ▬
7.  Andrej Rubljov 4 270 ▬
8. USA Taylor Fritz (USA) 3 470 ▲ 1
9. Itálie Jannik Sinner (ITA) 3 435 ▼ 1
10. Kanada Félix Auger-Aliassime (CAN) 3 100 ▬
Ženská dvouhra – 20230529a29. května 2023
Poř. tenistka body posun
1. Polsko Iga Świąteková (POL) 8 940 ▬
2.  Aryna Sabalenková 7 541 ▬
3. USA Jessica Pegulaová (USA) 5 205 ▬
4. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ) 5 090 ▬
5. Francie Caroline Garciaová (FRA) 5 025 ▬
6. USA Coco Gauffová (USA) 4 305 ▬
7. Tunisko Ons Džabúrová (TUN) 3 541 ▬
8. Řecko Maria Sakkariová (GRE) 3 391 ▬
9.  Darja Kasatkinová 3 275 ▬
10. Česko Petra Kvitová (CZE) 3 162 ▬
Mužská čtyřhra – 20230529a29. května 2023
Poř. tenista body posun
1. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 6 460 ▬
Spojené království Neal Skupski (GBR) 6 460 ▬
3. USA Rajeev Ram (USA) 5 882 ▬
4. Spojené království Joe Salisbury (GBR) 5 792 ▬
5. USA Austin Krajicek (USA) 5 790 ▬
6. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 5 290 ▬
Nizozemsko Jean-Julien Rojer (NED) 5 290 ▬
8. Chorvatsko Ivan Dodig (CRO) 5 190 ▬
9. Indie Rohan Bopanna (IND) 4 560 ▬
10. Spojené království Lloyd Glasspool (GBR) 4 415 ▬
Finsko Harri Heliövaara (FIN) 4 415 ▬
Ženská čtyřhra – 20230529a29. května 2023
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 7 596 ▬
2. USA Jessica Pegulaová (USA) 7 065 ▬
3. USA Coco Gauffová (USA) 6 975 ▬
4. Česko Barbora Krejčíková (CZE) 6 846 ▬
5. Austrálie Storm Hunterová (AUS) 4 685 ▬
6. Belgie Elise Mertensová (BEL) 4 685 ▬
7. USA Taylor Townsendová (USA) 4 412 ▬
8. Ukrajina Ljudmila Kičenoková (UKR) 4 370 ▬
9.  Veronika Kuděrmetovová 4 165 ▬
10. Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT) 4 160 ▬
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ons_Džabúrová&oldid=22853334“