Ons Džabúrová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ons Džabúrová
أُنْس جابر
Ons Džabúrová ve Wimbledonu 2018
StátTuniskoTunisko Tunisko
Datum narození28. srpna 1994 (27 let)
Místo narozeníKsar Hellal, Tunisko
BydlištěSúsa, Tunisko
Výška167 cm
Profesionál od2008
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek4 181 025 USD
Dvouhra
Poměr zápasů346–197
Tituly1 WTA, 11 ITF
Nejvyšší umístění8. místo (18. října 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2020)
French Open4. kolo (2020, 2021)
Wimbledončtvrtfinále (2021)
US Open3. kolo (2019, 2020, 2021)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2012, 2016, 2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů25–23
Tituly0 WTA, 1 ITF
Nejvyšší umístění116. místo (3. února 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20211018a18. října 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ons Džabúrová (arabsky أُنْس جابرc‎, Ons Jabeur[pozn. 1], * 28. srpna 1994 Ksar Hellal) je tuniská profesionální tenistka a vítězka juniorské dvouhry French Open 2011, kde byla o rok dříve také ve finále. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden turnaj ve dvouhře, když triumfovala na Viking Classic Birmingham 2021, čímž se stala historicky první Arabkou a Tunisankou, která dokázala zvítězit na turnaji WTA. V rámci okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2021 na 8. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2020 na 116. místě. V říjnu 2021 se stala vůbec prvním arabským tenistou bez ohledu na pohlaví, který pronikl do první desítky světového hodnocení.[2] Trénuje ji krajan Issam Jellali. Dříve tuto roli plnil Bertrand Perret.[3]

Na Australian Open 2020, kde ji vyřadila vítězka turnaje Sofia Keninová, se stala první Arabkou v osmifinále i čtvrtfinále dvouhry na grandslamu a prvním africkým tenistou v této fázi od Maročana Hišáma Arázího na Australian Open 2004.

V tuniském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 základním blokem 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Egyptu, v němž zdolala Mennu El Nagdyovou. Tunisanky zvítězily 2:1 na zápasy. Do dubna 2021 v soutěži nastoupila k třiceti třem mezistátním utkáním s bilancí 28–5 ve dvouhře a 9–8 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 vyhrála juniorský turnaj Petits Ducs v Dijonu a stala se dvojnásobnou mistryní Afriky juniorek v kategorii do 16 let.

Na juniorce French Open 2010 se probojovala do finále dvouhry, ve kterém nestačila na Jelinu Svitolinovou.[5] V následujícím ročníku již French Open 2011 v juniorské dvouhře vyhrála, když ve finále zdolala Mónicu Puigovou po dvousetovém průběhu. Stala se tak první Severoafričankou, která získala grandslamový titul bez rozdílu soutěže, včetně seniorské kategorie.

Tunisko reprezentovala na londýnských Letních olympijských hrách 2012, když do ženské dvouhry obdržela pozvání ve formě divoké karty od Mezinárodní tenisové federace. V úvodním kole nestačila na Němku Sabine Lisickou. O postupující rozhodl až závěr rozhodující sady. Zúčastnila se také Her XXXI. letní olympiády v Riu de Janeiru opět na divokou kartu, kde v úvodním kole dvouhry podlehla ruské tenistce Darje Kasatkinové ve třech setech.

Hráčku elitní světové desítky poprvé porazila ve druhém kole French Open 2017 výhrou nad slovenskou světovou sedmičkou Dominikou Cibulkovou. Podruhé se tak stalo v prvním zápase pekingského China Open 2018, kde jí po ztrátě úvodní sady skrečovala světová jednička Simona Halepová. Potřetí pak ve druhé fázi Kremlin Cupu 2018, když ztratila jen pět gamů s americkou světovou osmičkou Sloane Stephensovou. V červnu 2018 vyhrála turnaj ITF v Manchesteru.

Do premiérového finále okruhu WTA Tour postoupila na Kremlin Cupu 2018 v Moskvě, v němž ji přehrála 21letá Ruska Darja Kasatkinová po třísetovém průběhu.[6] Stala se tak první Tunisankou v historii, která se probojovala do finále turnaje WTA.[7]

Do Australian Open 2020 vstoupila překvapivou výhrou nad dvanáctou nasazenou Britkou Johannou Kontaovou.[8] Následně vyřadila Francouzku Caroline Garciaovou. Třísetovou výhrou ve třetím kole nad Dánkou Caroline Wozniacká, ukončila profesionální kariéru soupeřky. V zápase dominovala ve vítězných míčích, jichž zahrála 43 oproti 9 winnerům Dánky. Stala se tak historicky první Arabkou ve čtvrtém kole grandslamové dvouhry.[9] Tento rekord navýšila postupem do čtvrtfinále po vítězství nad dvacátou sedmou nasazenou Číňanku Wang Čchiang.[10] V obou předchozích vzájemných duelech přitom nezískala ani jeden set, v lednové šenčenské přípravě uhrála pouze tři gemy.[11] Mezi poslední osmičkou však nenašla recept na pozdější šampionku a světovou patnáctku Sofii Keninovou. Američanka dvousetovou výhrou navýšila aktivní bilanci vzájemných duelů na 4–1. Po třech předchozích výhrách vždy ovládla celý turnaj, což se stalo i počtvrté.[12] Džabúrová postoupila do čtvrtfinále grandslamu jako první africký tenista od Maročana Hišáma Arázího na Australian Open 2004, respektive první Afričanka od Amandy Coetzerové na Australian Open 2001.[12][13]

Na únorovém Dubai Tennis Championships 2020 podlehla ve druhé fázi pozdější vítězce Simoně Halepové, když nevyužila mečbol.[14] Přes světovou trojku Karolínu Plíškovou postoupila na Qatar Total Open 2020 do čtvrtfinále, v němž nezvládla dvě zkrácené hry s Petrou Kvitovou.

Do finále travnatého Viking Classic Birmingham 2021 postoupila přes Britku Heather Watsonovou. V něm pak zdolala třicátou pátou hráčku světa Darju Kasatkinovou po dvousetovém průběhu. Na okruhu WTA Tour tak jako první Arabka a Tunisanka získala singlový titul. Až ve třetím vzájemném zápase dokázala Kasatkinovou porazit. V obou předchozích duelech přitom byla blízko výhře, když na Letní olympiádě 2016 podávala na vítězství v zápase a ve finále Kremlin Cupu 2018 ztratila vedení 6–2 a 4–1.[15][16]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0–2 D)
International / WTA 250 (1–1 D, 0–1 Č)

Dvouhra: 4 (1–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 20. října 2018 Moskva, Rusko tvrdý (h) Rusko Darja Kasatkinová 6–2, 6–7(3–7), 4–6
Finalistka 2. 18. dubna 2021 Charleston, Spojené státy antuka (z) Austrálie Astra Sharmaová 6–2, 5–7, 1–6
Vítězka 1. 20. června 2021 Birmingham, Velká Británie tráva Rusko Darja Kasatkinová 7–5, 6–4
Finalistka 3. 3. října 2021 Chicago, Spojené státy tvrdý Španělsko Garbiñe Muguruzaová 6–3, 3–6, 0–6

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 20. června 2021 Birmingham, Velká Británie tráva Austrálie Ellen Perezová Česko Marie Bouzková
Česko Lucie Hradecká
4–6, 6–2, [8–10]

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 15 (13–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 26. dubna 2010 Antalya, Turecko antuka Polsko Sandra Zaniewská 2–1skreč
Vítězka 2. 19. července 2010 Casablanca, Maroko antuka Rusko Anna Morginová 7–5, 6–3
Vítězka 3. duben 2013 Tunis, Tunisko antuka Španělsko Sara Sorribesová Tormová 6–3, 6–2
Vítězka 4. květen 2013 Fukuoka, Japonsko tráva Belgie An-Sophie Mestachová 7–6(7–2), 6–2
Vítězka 5. září 2013 Kurume, Japonsko tráva Belgie An-Sophie Mestachová 6–0, 6–2
Vítězka 6. říjen 2013 Saguenay, Kanada tvrdý (h) USA Coco Vandewegheová 6–7(0–7), 6–0, 6–3
Vítězka 7. květen 2014 Tunis, Tunisko antuka Rusko Valeria Savinychová 6–3, 7–6(7–4)
Finalistka 1. srpen 2014 Landisville, Spojené státy tvrdý Polsko Paula Kaniová 7–5, 3–6, 4–6
Finalistka 2. říjen 2014 Nantes, Francie tvrdý (h) Česko Kateřina Siniaková 5–7, 2–6
Vítězka 8. leden 2016 Daytona Beach, Spojené státy antuka Ukrajina Olga Fridmanová 0–6, 6–2, 6–4
Vítězka 9. leden 2016 Sunrise, Spojené státy antuka USA Anna Tatišviliová 3–6, 6–2, 6–1
Vítězka 10. květen 2016 Tunis, Tunisko antuka Švýcarsko Romina Oprandiová 1–6, 6–2, 6-2
Vítězka 11. červen 2018 Manchester, Spojené království tráva Španělsko Sara Sorribesová Tormová 6–2, 6–1

Čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. říjen 2009 Monastír, Tunisko tvrdý Tunisko Nour Abbèsová Nizozemsko Elise Tamaëlová
Nizozemsko Nicole Thijssenová
1–6, 7–5, [4–10]
Vítězka 1. červenec 2010 Casablanca, Maroko antuka Slovensko Katarína Baranová Rusko Galina Fokinová
Rusko Anna Morginová
6–3, 6–3

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorek: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 2010 French Open antuka Ukrajina Elina Svitolinová 2–6, 5–7
Vítězka 2011 French Open antuka Portoriko Mónica Puigová 7–6(10–8), 6–1

Arabské milníky tenisové kariéry[editovat | editovat zdroj]

Ons Džabúrová jako první Arabka[16]
vyhrála juniorku grandslamu French Open 2011
postoupila do 3. kola grandslamu French Open 2017
postoupila do finále turnaje na okruhu WTA Kremlin Cup 2018
postoupila do čtvrtfinále grandslamu Australian Open 2020
postoupila do Wimbledon Wimbledon 2021
vyhrála singlový turnaj na okruhu WTA Tour Birmingham Classic 2021
figurovala v Top 70 žebříčku WTA na 62. místě 22. října 2018
umístění v Top 10 žebříčku WTA na 8. místě 18. října 2021

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Korektní česká transkripce tenistky zní Uns Džábir.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ons Jabeur na anglické Wikipedii.

  1. Ons Džabúrová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20211018a18. října 2021
  2. Tunisia's Jabeur to become first Arab player to crack top 10. Reuters [online]. 2021-10-15 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Ons Džabúrová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20211018a18. října 2021
  4. Ons Džabúrová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20200227a27. února 2020
  5. ADLER, Benjamin. Getting to know… Ons Jabeur [online]. [cit. 2010-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Kasatkinová vyhrála domácí turnaj v Moskvě. Druhý titul vybojovala proti Jabeurové [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-21 [cit. 2018-10-20]. Dostupné online. 
  7. 'It was my childhood dream': Home favorite Kasatkina denies Jabeur to claim Moscow crown. Dostupné online. WTA Tour, Inc., 2018-10-20
  8. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil, ČTK. Šarapovové se stále nedaří. Na Australian Open v prvním kole nestačila na Vekičovou. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-21 [cit. 2020-01-21]. Dostupné online. 
  9. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, ČTK, Luboš Zabloudil. Wozniacká v Melbourne další výhru nevybojovala. Její kariéru ukončila Džabúrová. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-24 [cit. 2020-01-25]. Dostupné online. 
  10. PYE, John. First for Jabeur as she reaches quarterfinals in Australia. AP News [online]. Associated Press, 26-01-2020 [cit. 27-01-2020]. Dostupné online. 
  11. Jabeur jolts Wang to notch historic quarterfinal at Australian Open [online]. WTA Tennis, 2020-01-26 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b Alex Macpherson. Australian Open 2020: Day 9, Match Points [online]. WTA Tennis, 2020-01-27 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Kenin defeats Jabeur to clinch maiden major semifinal in Melbourne [online]. WTA Tennis, 2020-01-28 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Halepová zdolala Rybakinovou a z Dubaje si odváží 20. titul [online]. TenisPortal.cz, 2020-02-22 [cit. 2020-02-24]. Dostupné online. 
  15. BERKOK, John. Ons Jabeur becomes first Arab woman to win a WTA title in Birmingham [online]. LTA, 2021-06-19 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b History Made: Jabeur defeats Kasatkina to win first singles title in Birmingham. Women's Tennis Association [online]. 2021-06-20 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]