Taylor Fritz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Taylor Harry Fritz
Taylor Fritz na French Open 2021
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké[1]
Datum narození28. října 1997 (25 let)[1]
Místo narozeníRancho Santa Fe, CA, Spojené státy[1]
BydlištěRancho Santa Fe, CA, Spojené státy[1]
Výška193 cm[1]
Hmotnost84 kg[1]
Profesionál od2015[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek8 975 541 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů172–140
Tituly4 ATP, 5 challengerů
Nejvyšší umístění8. místo (10. října 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
French Open3. kolo (2020)
Wimbledončtvrtfinále (2022)
US Open3. kolo (2018, 2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůsemifinále (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů37–47
Tituly0 ATP
Nejvyšší umístění104. místo (24. července 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2019)
French Open1. kolo (2018)
Wimbledon2. kolo (2018)
US Open2. kolo (2016, 2017)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
US Open1. kolo (2014, 2015)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221124a24. listopadu 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taylor Harry Fritz (* 28. října 1997 Rancho Santa Fe, Kalifornie) je americký profesionální tenista hrající pravou rukou. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour čtyři singlové turnaje. Na challengerech ATP získal pět titulů ve dvouhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2022 na 8. místě a ve čtyřhře v červenci 2021 na 104. místě. Trénují ho bývalí američtí tenisté David Nainkin a Paul Annacone. Dříve tuto roli plnili Němec Christian Groh či Američan Mardy Fish. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byl nejvýše hodnocen v červnu 2015 na 1. místě a v závěru sezóny 2015 jej Mezinárodní tenisová federace vyhlásila juniorským mistrem světa.[3]

V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 základní skupinou finále proti Kanadě, v níž podlehl Denisi Shapovalovi. Kanaďané zvítězili 2:1 na zápasy. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 4–3 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Juniorské období[editovat | editovat zdroj]

V roce 2015 se dostal alespoň do čtvrtfinále na všech čtyřech juniorských grandslamových turnajích, včetně účasti ve finále na French Open, kde ve třech setech prohrál s krajanem Tommym Paulem.[5] Odvety se dočkal na domácím US Open, kde dokázal ve finále po třísetovém průběhu celý turnaj ovládnout. Tento úspěch mu pomohl dokončit rok jako juniorská jednička mezi chlapci, po kterém byl jmenován juniorským mistrem světa. Stal se prvním Američanem, který získal tento titul od doby Donalda Younga v roce 2005 a Andyho Roddicka v roce 2000.[3]

Profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2016 získal divokou kartu na turnaj kategorie ATP Tour 250 v Memphisu, když se to té doby objevil na událostech ATP jen dvakrát s bilancí zápasů 1–2. Ve dvouhře postupně porazil krajany Michaela Mmoha a Steva Johnsona, Němce Benjamina Beckera a v semifinále zdolal Ričardase Berankise z Litvy.[5] Stal se tak nejmladším Američanem ve finále turnaje ATP od roku 1989, kdy Michael Chang vyhrál ve Wembley. Ve finále však nestačil na trojnásobného memphiského vítěze a Changova svěřence Keie Nišikoriho z Japonska, jemuž podlehl ve dvou setech.[6]

Člena elitní světové desítky poprvé porazil z pozice 136. hráče žebříčku ve druhém kole BNP Paribas Open 2017 v Indian Wells, když vyřadil sedmého v pořadí Marina Čiliće. V téže fázi aucklandského ASB Classic 2019 přehrál světovou desítku Johna Isnera a ve čtvrtfinále srpnového Los Cabos Open 2019 devátého muže klasifikace, Itala Fabia Fogniniho.[2]

Premiérový titul na okruhu ATP Tour vybojoval ve dvaceti jedna letech na travnatém Nature Valley International 2019 v Eastbourne. Do finále postoupil přes třetího nasazeného Brita Kyla Edmunda. V závěrečném duelu turnaje pak zdolal krajana Sama Querreyho po dvousetovém průběhu. Bodový zisk jej posunul nové kariérní maximum, ze 42. na 31. místo.[7]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (1–0 D)
ATP Tour 500 (1–1 D, 0–1 Č)
ATP Tour 250 (2–4 D, 0–1 Č)
Tituly dle povrchu
tvrdý (2–5 D, 0–2 Č)
antuka (0)
tráva (2–0 D)
koberec (0)
Tituly dle prostředí
venku (4–3 D, 0–1 Č)
hala (0–2 D, 0–1 Č)

Dvouhra: 9 (4–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 14. února 2016 Memphis, Spojené státy tvrdý (h) Japonsko Kei Nišikori 4–6, 4–6
Vítěz 1. 29. června 2019 Eastbourne, Spojené království tráva USA Sam Querrey 6–3, 6–4
Finalista 2. 28. července 2019 Atlanta, Spojené státy tvrdý Austrálie Alex de Minaur 3–6, 6–7(2–7)
Finalista 3. 4. srpna 2019 Los Cabos, Mexiko tvrdý Argentina Diego Schwartzman 6–7(6–8), 3–6
Finalista 4. 29. února 2020 Acapulco, Mexiko tvrdý Španělsko Rafael Nadal 3–6, 2–6
Finalista 5. 31. října 2021 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Chorvatsko Marin Čilić 6–7(3–7), 6–4, 4–6
Vítěz 2. 20. března 2022 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Španělsko Rafael Nadal 6–3, 7–6(7–5)
Vítěz 3. 25. června 2022 Eastbourne, Spojené království (2) tráva USA Maxime Cressy 6–2, 6–7(4–7), 7–6(7–4)
Vítěz 4. 9. října 2022 Tokio, Japonsko tvrdý USA Frances Tiafoe 7–6(7–3), 7–6(7–2)

Čtyřhra: 2 (0–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 4. srpna 2018 Los Cabos, Mexiko tvrdý Austrálie Thanasi Kokkinakis Salvador Marcelo Arévalo
Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela 		4–6, 4–6
Finalista 2. 27. října 2029 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h) USA Reilly Opelka Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău 		5–7, 3–6

Finále na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]

Legenda – tituly
Challengery (5–3 D)

Dvouhra: 8 (5–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 11. října 2015 Sacramento, Spojené státy tvrdý USA Jared Donaldson 6–4, 3–6, 6–4
Vítěz 2. 18. října 2015 Fairfield, Spojené státy tvrdý Německo Dustin Brown 6–3, 6–4
Finalista 1. 21. listopadu 2015 Champaign, Spojené státy tvrdý (h) Švýcarsko Henri Laaksonen 6–4, 2–6, 2–6
Vítěz 3. 10. ledna 2017 Happy Valley, Austrálie tvrdý Izrael Dudi Sela 7–6(9–7), 6–2
Finalista 2. 2. února 2017 Dalas, Spojené státy tvrdý (h) USA Ryan Harrison 3–6, 3–6
Finalista 3. 6. ledna 2018 Nouméa, Francie tvrdý USA Noah Rubin 5–7, 4–6
Vítěz 4. 28. ledna 2018 Newport Beach, Spojené státy tvrdý USA Bradley Klahn 3–6, 7–5, 6–0
Vítěz 5. 27. ledna 2019 Newport Beach, Spojené státy (2) tvrdý Kanada Brayden Schnur 7–6(9–7), 6–4

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorů: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2015 French Open antuka USA Tommy Paul 6–7(4–7), 6–2, 2–6
Vítěz 2015 US Open tvrdý USA Tommy Paul 6–2, 6–7(4–7), 6–2

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021
Pořadí 1141. ▲ 177. ▲ 76 ▼ 105. ▲ 49. ▲ 32. ▲ 29. ▲ 23.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021
Pořadí 1092. ▲ 949. ▲ 243. ▼ 496. ▲ 219. ▲ 120. ▲ 106. ▼ 207.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taylor Fritz na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Taylor Fritz na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20190913a13. září 2019
  2. ↑ a b Taylor Fritz na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20221124a24. listopadu 2022
  3. ↑ a b Fritz and Galfi crowned ITF Junior World Champions [online]. Mezinárodní tenisová federace, 21. prosince 2015 [cit. 2016-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Taylor Fritz na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220925a25. září 2022
  5. ↑ a b ZABLOUDIL, Luboš. Osmnáctiletý Američan Fritz překonal hvězdy. Teprve třetí start na turnaji ATP přetavil ve finále. TenisPortal.cz [online]. 2016-02-14 [cit. 2016-02-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Memphisu kraluje už čtvrtým rokem Nišikori. TenisPortal.cz [online]. 2016-02-14 [cit. 2016-02-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ Fritz Wins First ATP Tour Title In Eastbourne [online]. ATP Tour, Inc., 2019-06-29 [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Taylor Fritz Nástupce

Andrej Rubljov 		ITF – juniorský mistr světa
2015
Miomir Kecmanović

Alexander Zverev 		ATP – Hvězda zítřka
2016
Denis Shapovalov
                                Žebříček ATP                                                                       Žebříček WTA                                
Mužská dvouhra – 20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenista body posun
1. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 6 820 ▬
2. Španělsko Rafael Nadal (ESP) 6 020 ▬
3. Norsko Casper Ruud (NOR) 5 820 ▬
4. Řecko Stefanos Tsitsipas (GRE) 5 550 ▬
5. Srbsko Novak Djoković (SRB) 4 820 ▬
6. Kanada Félix Auger-Aliassime (CAN) 4 195 ▬
7.  Daniil Medveděv 4 065 ▬
8.  Andrej Rubljov 3 930 ▬
9. USA Taylor Fritz (USA) 3 355 ▬
10. Polsko Hubert Hurkacz (POL) 2 905 ▬
Ženská dvouhra – 20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenistka body posun
1. Polsko Iga Świąteková (POL) 11 085 ▬
2. Tunisko Ons Džabúrová (TUN) 5 055 ▬
3. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 691 ▬
4. Francie Caroline Garciaová (FRA) 4 375 ▬
5.  Aryna Sabalenková 3 925 ▬
6. Řecko Maria Sakkariová (GRE) 3 871 ▬
7. USA Coco Gauffová (USA) 3.646 ▬
8.  Darja Kasatkinová 3 435 ▬
9.  Veronika Kuděrmetovová 2 795 ▬
10. Rumunsko Simona Halepová (ROU) 2 661 ▬
Mužská čtyřhra – 20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenista body posun
1. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 7 850 ▬
Spojené království Neal Skupski (GBR) 7 850 ▬
3. USA Rajeev Ram (USA) 7 480 ▬
4. Spojené království Joe Salisbury (GBR) 7 390 ▬
5. Chorvatsko Mate Pavić (CRO) 5 325 ▬
6. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 5 230 ▬
Nizozemsko Jean-Julien Rojer (NED) 5 230 ▬
8. Chorvatsko Nikola Mektić (CRO) 5 120 ▬
9. Chorvatsko Ivan Dodig (CRO) 4 210 ▬
10. USA Austin Krajicek (USA) 4 205 ▬
Ženská čtyřhra – 20221128a28. listopadu 2022
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 6 890 ▬
2.   Veronika Kuděrmetovová 6 035 ▬
3. Česko Barbora Krejčíková (CZE) 5 937 ▬
4. USA Coco Gauffová (USA) 5 360 ▬
5. Belgie Elise Mertensová (BEL) 5 310 ▬
6. USA Jessica Pegulaová (USA) 5 160 ▬
7. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 4 740 ▬
8. Mexiko Giuliana Olmosová (MEX) 4 650 ▬
9. Ukrajina Ljudmila Kičenoková (UKR) 4 300 ▬
10. Austrálie Storm Sandersová (AUS) 4 265 ▬
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Taylor_Fritz&oldid=22111493“