Stefanos Tsitsipas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stefanos Tsitsipas
Στέφανος Τσιτσιπάς
Stefanos Tsitsipas ve Wimbledonu 2017
PřezdívkaStef[1]
StátŘeckoŘecko Řecko
Datum narození12. srpna 1998 (22 let)[1]
Místo narozeníAthény, Řecko[1]
BydlištěAthény, Řecko[1]
Výška193 cm[1]
Váha85 kg[1]
Profesionál od2016
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek14 136 302 USD
Dvouhra
Poměr zápasů172–85
Tituly7 ATP, 1 challenger, 5 Futures
Nejvyšší umístění4. místo (14. června 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2019, 2021)
French Openfinále (2021)
Wimbledon4. kolo (2018)
US Open3. kolo (2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůvítěz (2019)
Čtyřhra
Poměr zápasů12–32
Tituly0 ATP, 6 Futures
Nejvyšší umístění68. místo (19. srpna 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2021)
Wimbledon1. kolo (2018)
US Open2. kolo (2018)
Týmové soutěže
Hopman Cupzákladní skupina (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210614a14. června 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stefanos Tsitsipas,[p. 1] řecky: Στέφανος Τσιτσιπάς, (* 12. srpna 1998 Athény) je řecký profesionální tenista a vítěz Turnaje mistrů 2019. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál šest singlových turnajů, když na prvním z nich triumfoval během Stockholm Open 2018. Stal se tak vůbec prvním Řekem, který vyhrál turnaj ATP.[7] Na challengerech ATPokruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[8]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2021 na 4. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2019 na 68. místě. Během října 2017 se stal prvním Řekem od zavedení žebříčku ATP v roce 1973, který pronikl do elitní světové stovky tenistů. Trénuje ho otec Apostolos Tsitsipas.[1]

V řeckém daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 utkáním zóny Evropy a Afriky proti Lucembursku, když porazil Toma Diedericha. Do roku 2021 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 6–0 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[9]

Řecko reprezentoval s Marií Sakkariovou na Hopman Cupu 2019. Historicky první start Řeků v hlavním perthském turnaji skončil druhým místem v základní skupině. Jako jediní přitom porazili vítězné Švýcarsko.[10]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V juniorské kategorie se probojoval do semifinále dvouhry ve Wimbledonu 2016 a US Open 2016. S Estoncem Kennethem Raismou vyhráli juniorskou čtyřhru ve Wimbledonu 2016 po finálovém vítězství nad nejvýše nasazenými Kanaďany Félixem Augerem-Aliassimem a Denisem Shapovalovem ve třech setech.[11] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF se stal v květnu 2016 světovou jedničkou a jeho celková zápasová bilance činila 112–47.[12]

Ve dvouhře okruhu ITF debutoval v říjnu 2013, když se do hlavní soutěže v Marathónu probojoval z kvalifikace. V úvodním kole podlehl krajanu Alexandrosi Jakupovicovi.[8] Premiérový singlový titul v této úrovni si odvezl z kyperské Nikósie, kde během listopadu 2015 přehrál ve finále belgického hráče Alexandra Folieho. Debutový turnajový triumf na challengerech si připsal během janovského AON Open 2017. V bitvě o titul zvládl duel proti Španělu Guillermu Garcíovi-Lópezovi.[1][8]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na únorovém ABN AMRO World Tennis Tournament 2017 v Rotterdamu, kde od organizátorů obdržel divokou kartu. V úvodním kole vypadl s pozdějším šampionem turnaje Jo-Wilfriedem Tsongou. Navazující týden nestačil na marseillském Open 13 Provence 2017 na Rusa Michaila Južného.[1]

Premiérový kariérní vyhraný zápas na túře ATP dosáhl po sérii osmi vyřazení v prvních kolech na říjnovém Shanghai Rolex Masters 2017, kde jako kvalifikant v úvodní fázi dvouhry přehrál Rusa Karena Chačanova. Ve druhém kole jej zastavil dvanáctý nasazený Američan John Isner. Další týden přijel na antverpský European Open 2017. Zlepšení formy se projevilo postupem z kvalifikační soutěže až do prvního kariérního semifinále. Na jeho raketě postupně dohráli turnajová šestka Pablo Cuevas, Ivo Karlović a desátý hráč žebříčku David Goffin, čímž zaznamenal debutovou výhru nad členem elitní světové desítky. V semifinále jej zdolal Argentinec Diego Schwartzman. Stal se tak prvním řeckým semifinalistou turnaje ATP od roku 1973 a Nicholase Kalogeropoulose, jenž do této fáze pronikl v iowském Des Moines. Bodový zisk jej jako prvního Řeka v historii posunul mezi sto nejlepších tenistů žebříčku ATP, když 23. října 2017 figuroval na 95. příčce. Premiérové čtvrtfinále v kategorii ATP 500 si zahrál během únorového Dubai Tennis Championships 2018, na němž podlehl Tunisanu Maleku Džazírímu. Do semifinále v této kategorii prošel na dubnovém Barcelona Open Banco Sabadell 2018 po vyřazení světové sedmičky Dominica Thiema. V něm zvládl duel proti jedenáctému hráči žebříčku Pablu Carreñovi Bustovi ze Španělska a postoupil do prvního kariérního finále na okruhu ATP Tour. Jako první řecký finalista dvouhry turnaje na okruzích Grand Prix a ATP Tour od Kalogeropulose a roku 1973 uhrál v závěrečném duelu na světovou jedničku Rafaela Nadala jen tři gamy. Bodový zisk jej však poprvé posunul do elitní padesátky žebříčku ATP, když mu patřila 44. příčka.[13][14][1][8]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Ital Thomas Fabbiano, Francouz Gleb Sakharov a Němec Oscar Otte. V prvním kole singlové soutěže však nenašel recept na Chorvat Iva Karloviće po třísetovém průběhu. První grandslamovou kvalifikaci odehrál již na lednovém Australian Open 2017, kde jej ve druhé fázi vyřadil Američan Bjorn Fratangelo.[1][8]

Na Australian Open 2019 se stal vůbec prvním Řekem, který vyhrál utkání mužské dvouhry v rámci melbournského grandslamu. Ve 20 letech si poprvé zahrál čtvrtfinále i semifinále majoru a zdolal obhájce titulu Federera.

Na torontském Rogers Cupu 2018 prošel až do finále, kde nestačil na světovou jedničku Rafaela Nadala ve dvou setech. Finálový duel odehrál v den 20. narozenin a stal se nejmladším hráčem historie, který na jediném turnaji ATP vyřadil čtyři tenisty elitní světové desítky. Bodový zisk jej následně katapultoval na 15. místo žebříčku. Přitom ve čtvrtfinále odvrátil dva mečboly světové trojce Alexandru Zverevovi a v semifinále jednu mečbolovou příležitost šestého v pořadí Kevina Andersona.[15][16]

Premiérovou trofej na ATP Tour si odvezl ze Stockholm Open 2018. Ve finále zdolal lotyšského kvalifikanta z druhé světové stovky Ernestse Gulbise po dvousetovém průběhu. Turnaj odehrál ve 20 letech jako nejmladší člen aktuální elitní světové dvacítky. Stal se tak vůbec prvním řeckým vítězem turnaje ATP v historii.[7] Na závěrečné akci Next Generation ATP Finals 2018 v Miláně pro nejlépe postavené hráče do 21 let nenašel přemožitele a všech pět zápasů vyhrál. Ve finálovém souboji zdolal australskou turnajovou dvojku, 19letého Alexe de Minaura, po čtyřsetovém průběhu.[17]

Do prvního čtvrtfinále i semifinále grandslamu postoupil na Australian Open 2019, kam přijel jako patnáctý hráč žebříčku. Úvodní výhrou nad Italem Matteem Berrettinim se stal prvním reprezentantem Řecka, který na Australian Open zvítězil v utkání mužské dvouhry.[18] Ve čtvrtém kole překvapivě přehrál dvojnásobného obhájce titulu a světovou trojku Rogera Federera po čtyřsetovém průběhu. Tři sady rozhodla až zkrácená hra. V zápase odvrátil všech dvanáct brejkbolů Švýcara a v Melbourne ukončil jeho sedmnáctizápasovou neporazitelnost. Oplatil mu tím těsnou porážku z lednového Hopman Cupu 2019.[19] Po čtvrtfinálovém vítězství nad Španělem Robertem Bautistou Agutem ve čtyřech setech[20] prošel mezi poslední čtveřici hráčů. Grandslam opustil hladkou porážkou od světové dvojky Rafaela Nadala, na níž uhrál jen šest gamů.

Na antukovém Mutua Madrid Open 2019 postoupil do finále po výhrách nad světovou čtyřkou Alexandrem Zverevem a druhým hráčem žebříčku Rafaelem Nadalem. V boji o titul mu porážku z Rogers Cupu 2018 oplatila světová jednička Novak Djoković, jemuž podlehl ve dvou setech. Během zápasu si proti Srbovi nevypracoval žádnou brejkovou příležitost a sám dvakrát ztratil podání. Bodový zisk jej poprvé posunul na 7. místo žebříčku ATP.[21] První titul v sérii Masters vybojoval na antukovém Monte-Carlo Rolex Masters 2021 po závěrečné výhře nad Andrejem Rubljovem.[22] Rovněž na dubnovém Barcelona Open Banco Sabadell 2021 se probojoval do finále, v němž ovšem podlehl světové trojce Rafaelovi Nadalovi. V rozhodující sadě přitom nevyužil mečbol. Časem 3 hodiny a 38 minut se utkání stalo nejdelším finálem na túře ATP od začátku počítání statistik v roce 1991, v zápasech na dvě vítězné sady.[23]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Stefanos Tsitsipas se narodil roku 1998 v řecké metropoli Athénách do rodiny Řeka Apostolose Tsitsipase a ruské tenistky Julie Apostoliové, rozené Salnikovové, která byla členkou sovětského fedcupového týmu. Má sestru Jelizavetu a bratry Petrose a Pavlose Tsitsipasovy.[1] [24][25] Děd Sergej Salnikov byl sovětský fotbalista a fotbalový funkcionář, olympijský vítěz z Letních her 1956Melbourne.

K tenisu jej ve třech letech přivedli rodiče, kteří působili jako trenéři v řeckém turistickém letovisku. Otec se následně stal jeho hlavním koučem. Za preferovaný povrch uvedl tenista trávu a jako svůj silný úder forhend. Vyjma athénského klubu se připravuje také ve francouzské tenisové akademii vedené Patrickem Mouratoglou, dlouholetým trenérem Sereny Williamsové.[1]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Finalista 2021 French Open antuka Srbsko Novak Djoković 7–6(8–6), 6–2, 3–6, 2–6, 4–6

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 D)
Turnaj mistrů (1–0 D)
ATP Tour Masters 1000 (1–2 D; 0–1 Č)
ATP Tour 500 (0–7 D)
ATP Tour 250 (5–0 D)

Dvouhra: 17 (7–10)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 29. dubna 2018 Barcelona, Španělsko antuka Španělsko Rafael Nadal 2–6, 1–6
Finalista 2. 12. srpna 2018 Toronto, Kanada tvrdý Španělsko Rafael Nadal 2–6, 6–7(4–7)
Vítěz 1. 21. října 2018 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Lotyšsko Ernests Gulbis 6–4, 6–4
Vítěz 2. 24. února 2019 Marseille, Francie tvrdý (h) Kazachstán Michail Kukuškin 7–5, 7–6(7–5)
Finalista 3. 2. března 2019 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý Švýcarsko Roger Federer 4–6, 4–6
Vítěz 3. 5. května 2019 Estoril, Portugalsko antuka Uruguay Pablo Cuevas 6–3, 7–6(7–4)
Finalista 4. 12. května 2019 Madrid, Španělsko antuka Srbsko Novak Djoković 3–6, 4–6
Finalista 5. 6. října 2019 Peking, Čína tvrdý Rakousko Dominic Thiem 6–3, 4–6, 1–6
Vítěz 4. 17. listopadu 2019 Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království tvrdý (h) Rakousko Dominic Thiem 6–7(6–8), 6–2, 7–6(7–4)
Vítěz 5. 23. února 2020 Marseille, Francie (2) tvrdý (h) Kanada Félix Auger-Aliassime 6–3, 6–4
Finalista 6. 29. února 2020 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý Srbsko Novak Djoković 3–6, 4–6
Finalista 7. 27. září 2020 Hamburk, Německo antuka Rusko Andrej Rubljov 4–6, 6–3, 5–7
Finalista 8. 20. března 2021 Acapulco, Mexiko tvrdý Německo Alexander Zverev 4–6, 6–7(3–7)
Vítěz 6. 18. dubna 2021 Monte Carlo, Monako antuka Rusko Andrej Rubljov 6–3, 6–3
Finalista 9. 25. dubna 2021 Barcelona, Španělsko antuka Španělsko Rafael Nadal 4–6, 7–6(8–6), 5–7
Vítěz 7. 23. května 2021 Lyon, Francie antuka Spojené království Cameron Norrie 6–3, 6–3
Finalista 10. 13. června 2021 French Open, Paříž, Francie antuka Srbsko Novak Djoković 7–6(8–6), 6–2, 3–6, 2–6, 4–6

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 31. března 2019 Miami, Spojené státy tvrdý Nizozemsko Wesley Koolhof USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
5–7, 6–7(8–10)

Finále Next Gen ATP Finals[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 10. listopadu 2018 Milán, Itálie tvrdý (h) Austrálie Alex de Minaur 2–4, 4–1, 4–3(7–3), 4–3(7–3)

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (1–3 D; 0–1 Č)
Futures (5–2 D; 6–2 Č)

Dvouhra: 11 (6–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 1. listopadu 2015 Heráklion, Řecko tvrdý Kanada Steven Diez 2–6, 0–6
Vítěz 1. 22. listopadu 2015 Nikósie, Kypr tvrdý Belgie Alexandre Folie 2–6, 6–4, 6–2
Vítěz 2. 16. dubna 2016 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka Itálie Erik Crepaldi 6–3, 6–1
Vítěz 3. 14. května 2016 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka Norsko Casper Ruud 6–3, 6–7(2–7), 7–6(7–2)
Vítěz 4. 28. května 2016 Lecco, Itálie antuka Itálie Marco Bortolotti 7–6(10–8), 7–6(7–3)
Finalista 2. 16. července 2016 Kramsach, Rakousko antuka Německo Yannick Hanfmann 4–6, 4–6
Vítěz 5. 2. října 2016 Oliveira de Azemeis, Portugalsko tvrdý Belgie Yannick Mertens 6–3, 4–6, 6–2
Finalista 3. 8. října 2016 Mohammedia, Maroko antuka Rakousko Gerald Melzer 6–3, 3–6, 2–6
Finalista 4. 15. října 2016 Casablanca, Maroko antuka Francie Maxime Janvier 4–6, 0–6
Vítěz 6. 10. září 2017 Janov, Itálie antuka Španělsko Guillermo García-López 7–5, 7–6(7–2)
Finalista 5. 29. října 2017 Brest, Francie tvrdý Francie Corentin Moutet 2–6, 6–7(8–10)

Čtyřhra: 9 (6–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 2. května 2015 Heráklion, Řecko tvrdý Řecko Alexandros Jakupovic Srbsko Danilo Petrović
Srbsko Ilija Vučić
6–3, 3–6, [10–7]
Vítěz 2. 7. listopadu 2015 Heráklion, Řecko tvrdý Řecko Konstantinos Economidis Bulharsko Alexandr Lazov
Česko Dominik Süč
6–2, 6–2
Vítěz 3. 14. listopadu 2015 Heráklion, Řecko tvrdý Řecko Konstantinos Economidis USA Alexander Centenari
Německo Sami Reinwein
bez boje
Vítěz 4. 2. dubna 2016 Heráklion, Řecko tvrdý Řecko Konstantinos Economidis Česko Petr Michnev
Česko Václav Šafránek
4–6, 7–6(8–6), [10–5]
Vítěz 5. 30. dubna 2016 Heráklion, Řecko tvrdý Řecko Konstantinos Economidis USA Srinayan Nuvvala
Brazílie Bruno Savi
7–6(7–5), 6–7(6–8), [13–11]
Finalista 1. 13. května 2016 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka Řecko Petros Tsitsipas Argentina Franco Agamenone
Argentina Mateo Nicolás Martínez
2–6, 2–6
Finalista 2. 13. května 2016 Oliveira de Azemeis, Portugalsko tvrdý Itálie Lorenzo Frigerio Portugalsko Nuno Deus
Portugalsko João Domingues
6–7(7–9), 1–6
Vítěz 6. 2. září 2016 Calgary, Kanada tvrdý Nizozemsko Tim van Rijthoven Mexiko Hans Hach Verdugo
Nový Zéland Jose Statham
6–4, 2–6, [13–11]
Finalista 3. 23. července 2017 Scheveningen, Nizozemsko antuka Slovensko Jozef Kovalík Belgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen
2–6, 6–4, [10–12]

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2016 Wimbledon tráva Estonsko Kenneth Raisma Kanada Félix Auger-Aliassime
Kanada Denis Shapovalov
4–6, 6–4, 6–2

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V českojazyčných zdrojích se příjmení objevilo také ve tvaru „Cicipas“.[2][3][4][5][6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stefanos Tsitsipas na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m Stefanos Tsitsipas na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20190808a8. srpna 2019
  2. Vojtěch Žižka, Kamil Jáša. Kratší sety, větší míčky, video. Podívejte se, jak se mění pravidla ve sportu. deník.cz [online]. 2019-02-26 [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  3. nit. Konec dětského otroctví s ručníky? Řecký tenista se ozval: Ať je nosí dál. iSport.cz [online]. 2018-11-07 [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  4. ŠINDELÁŘ, Jaroslav. Federerova mladší kopie zaskočila svůj vzor. Lidové noviny [www.pressreader.com] [online]. 2019-01-21 [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  5. Australian Open - muži: Online reportáž. iDNES.cz [online]. [cit. 2019-09-22]. Dostupné online. 
  6. Federer, Nadal a spol. to znovu dokázali. Po parádním obratu vyhráli i potřetí Laver Cup [online]. www.24zpravy.com, 2019-09-22 [cit. 2019-10-04]. Dostupné online. 
  7. a b Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Tsitsipas připravil Gulbise o finálovou neporazitelnost a je prvním řeckým šampionem [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-21 [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. 
  8. a b c d e Stefanos Tsitsipas na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20190808a8. srpna 2019
  9. Stefanos Tsitsipas na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20200927a27. září 2020
  10. Muguruza, Ferrer for Spain, Tsitsipas and Sakkari for Greece in 2019 [online]. Hopman Cup, J15-08-2018 [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Stefanos Tsitsipas wins Boys' Doubles title at Wimbledon (pic). SDNA [online]. 2016-07-10 [cit. 2016-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Stefanos Tsitsipas Juniors Singles Overview [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2020 [cit. 2020-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal má 11. titul i z Barcelony. Ve finále přehrál řeckého mladíka Tsitsipase [online]. BARCELONA: TenisPortal.cz, 2018-04-29 [cit. 2018-04-30]. Dostupné online. 
  14. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Barcelona: Tsitsipas je prvním řeckým finalistou po 45 letech, Nadal vyhrál 400. zápas na antuce [online]. BARCELONA: TenisPortal.cz, 2018-04-28 [cit. 2018-04-30]. Dostupné online. 
  15. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Tsitsipas v Torontu řádí dál. Přidal další odvrácený mečbol, další skalp hráče Top 10 a je ve finále Masters [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-12 [cit. 2018-08-14]. Dostupné online. 
  16. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nejúspěšnější turnaj na hardu. Nadal v Torontu zastavil Tsitsipase a má 80. titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-13 [cit. 2018-08-14]. Dostupné online. 
  17. Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Tsitsipas ve finále porazil de Minaura a ovládl letošní Next Gen ATP Finals [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-10 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. 
  18. Tsitsipas Breaks New Ground [online]. Tennis Australia [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Federer titul neobhájí! Proti Tsitsipasovi nevyužil 12 brejkbolů a končí v osmifinále [online]. Tenisportal.cz, 2019-01-20 [cit. 2019-01-23]. Dostupné online. 
  20. Stefanos Tsitsipas extends Australian Open fairytale by beating Bautista Agut [online]. The Guardian, 22-01-2019 [cit. 2019-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Djokovič porazil Tsitsipase a v Madridu získal rekordní 33. titul z Masters! [online]. TenisPortal.cz, 2019-05-12 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  22. Tsitsipas Wins Maiden Masters 1000 Crown In Monte-Carlo. ATP Tour, Inc. [online]. 2021-04-18 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Rafael Nadal Saves M.P., Beats Stefanos Tsitsipas For 12th Barcelona Title [online]. ATP Tour, Inc., 2021-04-2 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Michelle Kaufman. Stefan Kozlov overcomes nerves, captures long-awaited Orange Bowl tennis title; Sonya Kenin wins Girls 18s title. Miami Herald [online]. 2014-12-14 [cit. 2018-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Luca Brancher. Julia Salnikova: “Vi presento Tsitsipas e non solo..” [online]. Spazio Tennis, 2015-03-02 [cit. 2018-04-28]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]