Thomas Fabbiano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Thomas Fabbiano
Thomas Fabbiano v kvalifikaci Wimbledonu 2014
Stát ItálieItálie Itálie
Datum narození 26. května 1989 (30 let)[1]
Místo narození Grottaglie, Itálie[1]
Bydliště Řím, Itálie[1]
Výška 173 cm[1]
Váha 70 kg[1]
Profesionál od 2005
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 553 087 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 19–43
Tituly 0 ATP, 2 challengery, 12 Futures
Nejvyšší umístění 98. místo (4. dubna 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo kvalifikace (2016)
French Open 1. kolo (2016)
Wimbledon 3. kolo kvalifikace (2016)
US Open 1. kolo (2013, 2016)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 1. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 2–9
Tituly 0 ATP, 3 challengery, 5 Futures
Nejvyšší umístění 208. místo (20. července 2009)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 201609011. září 2016
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Fabbiano (* 26. května 1989 Grottaglie) je italský profesionální tenista a vítěz juniorské čtyřhry na French Open 2007, do níž nastoupil s Bělorusem Andrejem Korotčenijou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal do září 2016 čtrnáct titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2016 na 98. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2009 na 208. místě. Trénuje ho Fabio Gorietti.[1]

V italském daviscupovém týmu neodehrál do roku 2017 žádné utkání.

Itálii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře startoval na divokou kartu ITF. Vypadl v úvodním kole, když nestačil na Brazilce Rogéria Dutru da Silvu.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu Futures debutoval v dubnu 2006, když na turnaj v Římě obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl krajanu Danielemu Giorginimu.[2] Premiérový singlový titul si odvezl z červencového Guzzini Challengeru 2013, kde ve finále přehrál francouzského hráče Davida Gueze ve dvou setech. Bodový zisk znamenal, že se 22. července 2013 poprvé posunul mezi elitní dvoustovku světové klasifikace. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 4. dubna 2016 díky semifinále na izraelském challengeru v Raananě. Na žebříčku ATP mu patřila 98. příčka.[1][2]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour, i v sérii ATP Masters, debutoval na Rome Masters 2008. Z pozice kvalifikanta vypadl v úvodním kole dvouhry s Francouzem Nicolasem Mahutem.[1] Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl na lednovém Aircel Chennai Open 2016 po vyřazení Jozefa Kovalíka. Následně přešel přes šestého nasazeného Gillese Müllera, aby jej ve čtvrtfinále zastavila turnajová trojka Benoît Paire.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2013 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Antonio Veić, Mischa Zverev a Američan Jarmere Jenkins. V úvodním kole však nenašel recept na Kanaďana Milose Raonice. Do sezóny 2017 odehrál první kola také na French Open 2016 a US Open 2016, v dalších čtrnácti případech neprošel kvalifikačním sítem.[1]

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (2–0 D; 3–2 Č)
Futures (12–6 D; 5–0 Č)

Dvouhra: 20 (14–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 23. července 2007 Modena, Itálie antuka Švýcarsko Cristian Villagran 0–6, 1–6
Vítěz 2. 11. září 2007 Olbia, Itálie antuka Itálie Massimo Dell'Acqua 4–6, 7–5, 7–6(7–4)
Vítěz 3. 14. dubna 2008 Francavilla, Itálie antuka Rumunsko Victor Ioniță 6–2, 6–2
Vítěz 4. 28. července 2008 La Spezia, Itálie antuka Itálie Marco Viola 6–4, 6–2
Vítěz 5. 6. října 2008 Quartu Sant'Elena, Itálie antuka Itálie Leonardo Azzaro 6–2, 4–6, 6–2
Finalista 6. 8. února 2010 Ejlat, Izrael tvrdý Slovensko Miloslav Mečíř 4–6, 6–7(6–8)
Vítěz 7. 14. března 2010 Antalya, Turecko antuka Slovensko Pavol Červenák 6–3, 6–4
Vítěz 8. 26. července 2010 La Spezia, Itálie antuka Itálie Francesco Aldi 6–0, 5–7, 6–3
Finalista 9. 30. května 2011 Bacău, Rumunsko antuka Rumunsko Victor Ioniță 6–7(4–7), 0–4skreč
Finalista 10. 4. července 2011 Sassuolo, Itálie antuka Austrálie James Duckworth 1–6, 2–6
Vítěz 11. 11. července 2011 Modena, Itálie antuka Francie Laurent Rochette 6–4, 6–4
Vítěz 12. 12. prosince 2011 Antalya, Turecko tvrdý Německo Stefan Seifert 6–2, 6–1
Vítěz 13. 27. února 2012 Harlingen, Spojené státy tvrdý Kanada Peter Polansky 6–1, 4–6, 6–3
Finalista 14. 20. května 2013 Bergamo, Itálie antuka Itálie Matteo Trevisan 4–6, 4–6
Finalista 15. 3. června 2013 Parma, Itálie antuka Itálie Riccardo Bellotti 2–6, 2–6
Vítěz 16. 15. července 2013 Recanati, Itálie tvrdý Francie David Guez 6–0, 6–3
Vítěz 17. 9. března 2015 El Kantaoui, Tunisko tvrdý Brazílie Henrique Cunha 6–3, 6–4
Vítěz 18. 16. března 2015 El Kantaoui, Tunisko tvrdý Bulharsko Alexandar Lazov 7–6(7–2), 4–6, 6–1
Vítěz 19. 23. března 2015 El Kantaoui, Tunisko tvrdý Bulharsko Alexandar Lazov 6–3, 6–1
Vítěz 20. 13. března 2016 Ču-chaj, ČLR tvrdý Čína Če Čang 5–7, 6–1, 6–3

Čtyřhra: 10 (8–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 27. července 2007 Modena, Itálie antuka Bělorusko Andrej Karatčenija Argentina Juan-Manuel Agasarkissian
Argentina Agustin Picco
6–1, 6–1
Vítěz 2. 29. března 2008 Orsera, Chorvatsko antuka Itálie Marco Pedrini Česko Roman Vogeli
Česko Jaroslav Pospíšil
7–6(7–4), 4–6, [10–8]
Vítěz 3. 16. srpna 2008 Bolzano, Itálie antuka Itálie Antonio Comporto Argentina Diego Alvarez
Nový Zéland Daniel King-Turner
6–1, 7–6(7–4)
Vítěz 1. 24. srpna 2008 Manerbio, Itálie antuka Srbsko Boris Pašanski Itálie Massimo Dell'Acqua
Itálie Alessio di Mauro
7–6, 7–5
Vítěz 4. 4. dubna 2009 Viterbo, Itálie antuka Itálie Stefano Valenti Argentina Diego Alvarez
Španělsko Guillermo Olaso
6–3, 6–2
Vítěz 2. 11. července 2010 San Benedetto, Itálie antuka Španělsko Gabriel Trujillo-Soler Itálie Francesco Aldi
Itálie Daniele Giorgini
7–6(7–4), 7–6(7–5)
Vítěz 3. 15. srpna 2010 Trani, Itálie antuka Itálie Matteo Trevisan Itálie Daniele Bracciali
Itálie Filippo Volandri
6–2, 7–5
Finalista 4. 24. září 2011 İzmir, Turecko tvrdý Itálie Flavio Cipolla USA Travis Rettenmaier
Německo Simon Stadler
0–6, 2–6
Finalista 5. 15. července 2012 Bogotá, Kolumbie antuka Itálie Riccardo Ghedin Brazílie Marcelo Demoliner
Dominikánská republika Víctor Estrella
4–6, 2–6
Vítěz 5. 22. března 2015 El Kantaoui, Tunisko tvrdý Itálie Giorgio Portaluri Monako Benjamin Balleret
Francie Hugo Nys
6–2, 7–6(7–3)

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorů: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2007 French Open Bělorusko Andrej Karatčenija USA Kellen Damico
Francie Jonathan Eysseric
6–4, 6–0

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thomas Fabbiano na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j (anglicky) Thomas Fabbiano na stránkách ATP Tour, přístup: 201609011. září 2016
  2. a b c (anglicky) Thomas Fabbiano na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 201609011. září 2016

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]