Jozef Kovalík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jozef Kovalík
Stát SlovenskoSlovensko Slovensko
Datum narození 4. listopadu 1992 (26 let)
Místo narození Bratislava, Československo[1]
Bydliště Bratislava, Slovensko[1]
Výška 183 cm[1]
Váha 82 kg[1]
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 466 999 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 14–26
Tituly 0 ATP, 2 challengery, 9 Futures
Nejvyšší umístění 109. místo (9. ledna 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2016, 2017)
French Open 1. kolo (2017)
Wimbledon 3. kolo kvalifikace (2016)
US Open 1. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 0–1
Tituly 0 ATP, 1 challenger, 6 Futures
Nejvyšší umístění 280. místo (13. listopadu 2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20171125a25. listopadu 2017
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jozef Kovalík (* 4. listopadu 1992 Bratislava) je slovenský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal do prosince 2017 jedenáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2017 na 109. místě a ve čtyřhře pak v listopadu téhož roku na 280. místě. Trénuje ho Boris Borgula.[1] Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF figuroval nejvýše v dubnu 2010, když mu patřila 17. příčka.[1]

Ve slovenském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 čtvrtfinálem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Maďarsku, v němž vyhrál dvouhru nad Martonem Fucsovicsem. Přispěl tak k postupu Slováků 3:0 na zápasy. Do roku 2018 v soutěži nastoupil k čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 2–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V páru s Filipem Horanským vybojovali bronozové medaile ze čtyřhry na I. letních olympijských hrách mládeže 2010 v Singapuru.

Premiérový titul na challengerech ATP vyhrál v dubnu 2014 během německého turnaje v Meerbuschu. Ve finále porazil druhého nasazeného Rusa Andreje Kuzněcova.[4] Stal se tak čtvrtým vítězem challengeru v historii, jenž figuroval mimo první třístovku žebříčku ATP.[5]

Do první dvoustovky světové klasifikace se poprvé posunul 5. ledna 2015. Ve dvouhře okruhu ATP World Tour pak debutoval o rok později, 5. ledna 2016, na čennaíském Aircel Chennai Open, kde na úvod podlehl italskému kvalifikantu Thomasi Fabbianovi. V zápase prohospodařil vedení 6–1 a 3–1.[6][1] Premiérový duel pak vyhrál na březnovém BNP Paribas Open 2016, když jako kvalifikant vyřadil dalšího francouzského kolegu z této fáze turnaje Pierra-Huguese Herberta.[7] Poté však nestačil na Rakušana Dominica Thiema po nezvládnutých tiebreacích.[1]

Do čtvrtfinále se poprvé podíval na mnichovském BMW Open 2016, kam prošel až jako šťastný poražený z kvalifikace po odstoupení druhého nasazeného. Po výhře nad Nizozemcem Igorem Sijslingem jej zastavila italská turnajová pětka Fabio Fognini po dramatu v závěru třetí sady.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal na melbournském Australian Open 2016 po zvládnuté kvalifikaci. V prvním kole podlehl Argentinci Marcu Trungellitimu. Přestože jej v závěrečném kvalifikačním kole US Open 2016 vyřadil Švýcar Marco Chiudinelli, do hlavní soutěže postoupil jako šťastný poražený. V úvodní fázi dvouhry odebral kanadskému hráči Vasku Pospisilovi jen sedm gamů.[1]

Na lednovém Aircel Chennai Open 2017 vyhrál poprvé v kariéře zápas s hráčem elitní světové desítky, když jako kvalifikant ve druhém kole vyřadil šestého muže žebříčku Marina Čiliće. Ve čtvrtfinále však dohrál na raketě Rusa Daniila Medveděva.

Finále na challengerech ATP[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (2–4 D; 1–1 Č)

Dvouhra: 6 (2–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 14. dubna 2013 Itajaí, Brazílie antuka Brazílie Rogério Dutra da Silva 6–4, 3–6, 1–6
Vítěz 2. 17. srpna 2014 Meerbusch, Německo antuka Rusko Andrej Kuzněcov 6–1, 6–4
Finalista 3. 1. června 2015 Mestre, Itálie antuka Argentina Máximo González 1–6, 3–6
Vítěz 4. 10. dubna 2016 Neapol, Itálie antuka Belgie Arthur De Greef 6–3, 6–2
Finalista 5. 13. května 2017 Řím, Itálie antuka Itálie Marco Cecchinato 4–6, 4–6
Finalista 5. 29. října 2017 Lima, Peru antuka Rakousko Gerald Melzer 5–7, 6–7(4–7)

Čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 8. ledna 2012 São Paulo, Brazílie tvrdý Brazílie José Pereira Brazílie Fernando Romboli
Brazílie Júlio Silva
7–5, 6–2
Vítěz 1. 1. října 2017 Řím, Itálie tvrdý Slovensko Martin Kližan Belgie Sander Gille
Belgie Joran Vliegen
6–3, 7–6(7–5)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Kovalík na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j (anglicky) Jozef Kovalík na stránkách ATP Tour, přístup: 20171125a25. listopadu 2017
  2. (anglicky) Jozef Kovalík na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20171125a25. listopadu 2017
  3. (anglicky) Jozef Kovalík na stránkách Davis Cupu, přístup: 20171125a25. listopadu 2017
  4. Josh Meiseles. Challenger Spotlight: Albert Montanes Celebrates Eighth Title [online]. 2014-08-17 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. 21-year-old Jozef Kovalik wins first ATP Challenger title [online]. [cit. 2015-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Nevyužil vedenie 6:1 a 3:1. Kovalíkovi nevyšiel debut v hlavnej súťaži [online]. 2016-01-05 [cit. 2016-01-05]. Dostupné online. (Slovak) 
  7. Slovenský tenista vyhral prvý zápas na turnaji ATP. SME. Dostupné online [cit. 12-03-2016]. (slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]