Dominic Thiem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dominic Thiem

Dominic Thiem ve Wimbledonu 2017
Přezdívka Dominator[1]
Stát RakouskoRakousko Rakousko
Datum narození 3. září 1993 (24 let)[1]
Místo narození Vídeňské Nové Město, Rakousko[1]
Bydliště Lichtenworth, Rakousko[1]
Výška 185 cm[1]
Váha 82 kg[1]
Profesionál od 2011
Držení rakety pravou rukou; bekhend jednoruč
Výdělek 8 495 497 USD
Tenisová raketa Babolat
Dvouhra
Poměr zápasů 166–102
Tituly 8 ATP, 2 challengery, 5 Futures
Nejvyšší umístění 4. místo (6. listopadu 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 4. kolo (2017)
French Open semifinále (2016, 2017)
Wimbledon 4. kolo (2017)
US Open 4. kolo (2014, 2016, 2017)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů základní skupina (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 23–52
Tituly 0 ATP, 2 Futures
Nejvyšší umístění 86. místo (3. října 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2016)
French Open 1. kolo (2014, 2015, 2016)
Wimbledon 2. kolo (2014)
US Open 2. kolo (2014, 2016)
Poslední aktualizace: 2017-11-088. listopadu 2017

Dominic Thiem (* 3. září 1993 Vídeňské Nové Město) je rakouský profesionální tenista, který na okruh ATP World Tour vstoupil v roce 2011. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP World Tour osm singlových turnajů, první z nich na antuce ve francouzském Nice v květnu 2015. Na challengerech ATPokruhu Futures získal sedm titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v listopadu 2017 na 4. místě a ve čtyřhře pak v říjnu téhož roku na 86. místě.[1] Od roku 2004 ho trénuje krajan Günther Bresnik.[3][1] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byl nejvýše hodnocen v lednu 2011 na 2. příčce.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se v mužské dvouhře nejdále probojoval do semifinále pařížského French Open 2016 a 2017, když v prvním případě podlehl nasazené jedničce Novaku Djokovićovi[4] a ve druhém Španělovi Rafaelu Nadalovi.

V juniorské kategorii hrál v roce 2011 finále dvouhry na French Open, když nestačil na Američana Bjorna Fratangela, jemuž podlehl ve třech setech, přičemž v posledním poměrem 6–8.[5]

V rakouském daviscupovém týmu debutoval jako 20letý v roce 2014 utkáním zóny Evropy a Afriky proti Slovensku, když nastoupil do prvního zápasu proti Norbertu Gombosovi, se kterým prohrál ve čtyřech setech. Rakousko v sérii prohrálo 1:4 na zápasy.[6] Do roku 2018 v soutěži nastoupil k třem mezistátním utkáním s bilancí 2–3 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[7]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Pochází z rodiny tenisových trenérů otce Wolfganga Thiema a matky Karin Thiemové.[1] Tenis začal hrát v šesti letech.[1] Má mladšího bratra Moritze, který je školákem a doufá, že se jednou stane profesionálním tenistou jako bratr Dominic.[1] Když vyrůstal, byly jeho idoly rakouští tenisté Stefan Koubek a Jürgen Melzer.[1] Oblíbeným úderem je pro něj forhend, antuka zase neoblíbenějším povrchem.[1] Thiem je velký fotbalový fanoušek, jehož oblíbeným klubem je londýnská Chelsea, také rád sleduje skoky na lyžích.[1] Mluví německy a anglicky.[1]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Sedmou singlovou trofej získal na MercedesCupu 2016 ve Stuttgartu, kde jako světová sedmička v semifinále odvrátil dva mečboly nejvýše nasazenému Rogeru Federerovi a zdolal jej ve třech sadách. Ve finále pak přehrál Němce Philippa Kohlschreibera po třísetovém průběhu 6–7, 6–4 a 6–4. Po turnaji tak měl ze všech hráčů nejvíce – 45 vítězných zápasů v sezóně 2016 a jako první vybojoval tituly na všech třech površích: antuce, tvrdém i trávě. Tím se stal dvacátým devátým tenistou otevřené éry (od května 1968) a teprve devátým aktivním, kterému se tento výkon podařil v rámci jedné sezóny. K finanční odměně obdržel také vůz Mercedes-Benz SL 500.[8]

Finálové účasti na turnajích ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
ATP World Tour Finals (0–0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–1 D)
ATP World Tour 500 (2–1 D)
ATP World Tour 250 (6–3 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 13 (8–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Finalista 1. 2. srpna 2014 Kitzbühel, Rakousko antuka Belgie David Goffin 6–4, 1–6, 3–6
Vítěz 1. 23. května 2015 Nice, Francie antuka Argentina Leonardo Mayer 6–7(8–10), 7–5, 7–6(7–2)
Vítěz 2. 26. července 2015 Umag, Chorvatsko antuka Portugalsko João Sousa 6–4, 6–1
Vítěz 3. 2. srpna 2015 Gstaad, Švýcarsko antuka Belgie David Goffin 7–5, 6–2
Vítěz 4. 14. února 2016 Buenos Aires, Argentina antuka Španělsko Nicolás Almagro 7–6(7–2), 3–6, 7–6(7–4)
Vítěz 5. 27. února 2016 Acapulco, Mexiko tvrdý Austrálie Bernard Tomic 7–6(8–6), 4–6, 6–3
Finalista 2. 1. května 2016 Mnichov, Německo antuka Německo Philipp Kohlschreiber 6–7(7–9), 6–4, 6–7(4–7)
Vítěz 6. 21. května 2016 Nice, Francie (2) antuka Německo Alexander Zverev 6–3, 3–6, 6–0
Vítěz 7. 12. června 2016 Stuttgart, Německo tráva Německo Philipp Kohlschreiber 6–7(2–7), 6–4, 6–4
Finalista 3. 25. září 2016 Mety, Francie tvrdý (h) Francie Lucas Pouille 6–7(5–7), 2–6
Vítěz 8. 26. února 2017 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Španělsko Pablo Carreño Busta 7–5, 6–4
Finalista 4. 30. dubna 2017 Barcelona, Španělsko antuka Španělsko Rafael Nadal 4–6, 1–6
Finalista 5. 14. května 2017 Madrid, Španělsko antuka Španělsko Rafael Nadal 6–7(8–10), 4–6

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeři ve finále Výsledek
Finalista 1. 23. července 2016 Kitzbühel, Rakousko antuka Rakousko Dennis Novak Nizozemsko Wesley Koolhof
Nizozemsko Matwé Middelkoop
6–2, 3–6, [9–11]

Vítězství nad hráči Top 10[editovat | editovat zdroj]

Přehled
Sezóna 2014 2015 2016 2017 Celkem
Vítězství 1 0 5 3 9
Vítězství
Č. hráč ATP turnaj povrch fáze skóre Thiem
2014
1. Švýcarsko Stan Wawrinka 3. Madrid Open, Madrid, Španělsko antuka 2. kolo 1–6, 6–2, 6–4 70.
2016
2. Španělsko Rafael Nadal 5. Argentina Open, Buenos Aires, Argentina antuka semifinále 6–4, 4–6, 7–6(7–4) 19.
3. Španělsko David Ferrer 6. Rio Open, Rio de Janeiro, Brazílie antuka čtvrtfinále 6–3, 6–2 19.
4. Švýcarsko Roger Federer 2. Italian Open, Řím, Itálie antuka 3. kolo 7–6(7–2), 6–4 15.
5. Švýcarsko Roger Federer 3. MercedesCup, Stuttgart, Německo tráva semifinále 3–6, 7–6(9–7), 6–4 7.
6. Francie Gaël Monfils 6. ATP World Tour Finals, Londýn, Spojené království tvrdý (h) ZS 6–3, 1–6, 6–4 9.
2017
7. Spojené království Andy Murray 1. Barcelona Open, Barcelona, Španělsko antuka semifinále 6–2, 3–6, 6–4 9.
8. Španělsko Rafael Nadal 4. Rome Masters, Řím, Itálie antuka čtvrtfinále 6–4, 6–3 7.
9. Srbsko Novak Djoković 2. French Open, Paříž, Francie antuka čtvrtfinále 7–6(7–5), 6–3, 6–0 7.

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Finalista 2011 French Open antuka USA Bjorn Fratangelo 6–3, 3–6, 6–8

Postavení na žebříčku ATP na konci sezóny[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
Pořadí 915. 640. 405. 121. 39. 20. 8.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2012 2013 2014 2015 2016
Pořadí 685. 428. 257. 257. 94.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dominic Thiem na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n o (anglicky) Dominic Thiem na stránkách ATP Tour, přístup: 2017-11-088. listopadu 2017
  2. (anglicky) Dominic Thiem na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2017-11-088. listopadu 2017
  3. Five questions with Dominic Thiem [online]. ESPN, 2014-03-12, [cit. 2015-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ATP Staff. Djokovic: Thiem Match 'Best Performance' Of Tournament. atpworldtour.com [online]. 2016-06-03 [cit. 2016-06-04]. Dostupné online.  (anglicky) 
  5. Roland Garros Junior Championships 2011 [online]. ITF. [1]. (anglicky) 
  6. SVK d. AUT 4-1 in SVK [online]. Davis Cup, [cit. 2015-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Dominic THIEM [online]. Davis Cup, [cit. 2017-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ATP Staff. Thiem Wins Fourth Title Of Year In Stuttgart [online]. ATP World Tour, Inc., 2016-06-13, [cit. 2016-06-14]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]