Lorenzo Sonego

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lorenzo Sonego
StátItálieItálie Itálie
Datum narození11. května 1995 (26 let)[1]
Místo narozeníTurín, Itálie[1]
BydlištěTurín, Itálie[1]
Výška191 cm[1]
Váha76 kg[1]
Profesionál od2013
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 480 652 USD
Dvouhra
Poměr zápasů55–57
Tituly2 ATP, 3 challengery, 3 ITF
Nejvyšší umístění26. místo (14. června 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2018)
French Open4. kolo (2020)
Wimbledon4. kolo (2021)
US Open2. kolo (2018, 2019)
Čtyřhra
Poměr zápasů9–19
Tituly1 ATP
Nejvyšší umístění132. místo (12. dubna 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2020)
French Open2. kolo (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210627a27. června 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lorenzo Sonego (* 11. května 1995 Turín) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2021 na 26. místě a ve čtyřhře pak v témže měsíci na 132. místě. Trénuje ho Gipo Arbino.[1]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Tenis začal hrát relativně pozdě v jedenácti letech, kdy navázal spolupráci s koučem Gipem Arbinem.[3] Premiérový titul na challengerech si odvezl z říjnového Sparkassen ATP Challengeru 2017 v Ortisei. Ve finále porazil německého hráče Tima Pütze po dvousetovém průběhu.[1][2]

Na okruhu ATP Tour debutoval antukovým Internazionali BNL d'Italia 2016 v Římě po zisku divoké karty. V prvním kole podlehl Portugalci Joãu Sousovi. Na další události ze série Masters, Monte-Carlo Rolex Masters 2019, prošel kvalifikačním sítem do hlavní soutěže. Na cestě do čtvrtfinále pak poprvé porazil člena elitní světové dvacítky, dvanáctého muže klasifikace Karena Chačanova z Ruska. Mezi poslední osmičkou jej vyřadil Srb Dušan Lajović.[3][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2018 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V jejím závěru vyřadil Australana Bernarda Tomica. Ve dvouhře pak přehrál Nizozemce Robina Haaseho, ale ve druhém kole nenašel recept na Francouze Richarda Gasqueta. Do singlové soutěže Wimbledonu 2018 zasáhl i přes porážku v kvalifikačním kole od Ernestse Gulbise. Jako šťastný poražený singlista pak v úvodní fázi dvouhry neuhrál žádný set na Američana Taylora Fritze.[3][2] Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 10. září 2018 po druhém kole na US Open 2018 a trofeji z janovského challengeru v navazujícím týdnu. Na žebříčku ATP se posunul ze 121. na 90. místo.[4]

Do prvního čtvrtfinále na okruhu ATP Tour se probojoval během Gazprom Hungarioan Open 2018 po záchraně dvou mečbolu Poláka Huberta Hurkacze a výhře nad Gasquetem.[3] Do premiérového finále pak postoupil během červnového Antalya Open 2019 po vítězství nad třetím nasazeným Australanem Jordanem Thompsonem. Z pozice sedmdesátého pátého hráče žebříčku v boji o titul zdolal 19letého Srba Miomira Kecmanoviće ve třech setech. Ve druhém z nich odvrátil mečbol. Před anatalyjským turnajem přitom nevyhrál žádné utkání na trávě a do Turecka přijížděl se sérií šesti proher. Po triumfu prolomil brány první světové padesátky, když ve vydání z 1. července 2019 figuroval na 46. příčce.[5]

Na cestě do druhé karierního semifinále ATP, antukového Generali Open Kitzbühel 2019, odvrátil osm mečbolů Argentinci Federicu Delbonisovi a jednu mečbolovou hrozbu Robertu Carballési Baenovi. Mezi poslední čtveřicí hráčů jej zastavila rakouská světová čtyřka Dominic Thiem. Desetizápasovou šňůru porážek ukončil premiérovým postupem do čtvrtfinále turnaje z kategorie ATP Tour 500, Rio Open 2020, kde dohrál na raketě chrovatské turnajové pětky Borny Ćoriće.[3] Druhý singlový titul vybojoval na cagliarském Sardegna Open 2021. Po patnácti letech se stal prvním Italem, jenž vyhrál turnaj na italské půdě.[6] S krajanem Andreou Vavassorim navíc triumfoval i v sardinské čtyřhře.[7]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0–1 D)
ATP Tour 250 (2–1 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 4 (2–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 29. června 2019 Antalya, Turecko tráva Srbsko Miomir Kecmanović 6–7(5–7), 7–6(7–5), 6–1
Finalista 1. 1. listopadu 2020 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Rusko Andrej Rubljov 4–6, 4–6
Vítěz 2. 11. dubna 2021 Cagliari, Itálie antuka Srbsko Laslo Djere 2–6, 7–6(7–5), 6–4
Finalista 2. 26. června 2021 Eastbourne, Velká Británie tráva Austrálie Alex de Minaur 6–4, 4–6, 6–7(5–7)

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 11. dubna 2021 Cagliari, Itálie antuka Itálie Andrea Vavassori Itálie Simone Bolelli
Argentina Andrés Molteni
6–3, 6–4

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (3–1 D)
Futures (3–4 D)

Dvouhra: 11 (6–5)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 31. května 2015 Lecco, Itálie antuka USA Tommy Paul 1–6, 4–6
Vítěz 1. 13. září 2015 Pula, Itálie antuka Německo Daniel Altmaier 7–5, 6–4
Vítěz 2. 25. října 2015 Pula, Itálie antuka Německo George von Massow 6–4, 6–1
Finalista 2. 1. listopadu 2015 Pula, Itálie antuka Itálie Gianluca Mager 3–6, 3–6
Vítěz 2. 1. října 2017 Pula, Itálie antuka Španělsko Javier Marti 6–3, 3–1skreč
Vítěz 1. 15. října 2017 Ortisei, Itálie koberec Německo Tim Pütz 6–4, 6–4
Finalista 1. 22. října 2017 Ismaning, Německo koberec Německo Yannick Hanfmann 4–6, 6–3, 5–7
Finalista 3. 29. října 2017 Pula, Itálie antuka Itálie Federico Gaio 6–7(4–7), 6–2, 0–6
Finalista 4. 5. listopadu 2017 Pula, Itálie antuka Bosna a Hercegovina Tomislav Brkić 5–7, 4–6
Vítěz 2. 9. září 2018 Janov, Itálie antuka Německo Dustin Brown 6–2, 6–1
Vítěz 3. 8. září 2019 Janov, Itálie antuka Španělsko Alejandro Davidovich Fokina 6–2, 4-6, 7-6(8-6)

Vítězství nad hráči Top 10[editovat | editovat zdroj]

Přehled
Sezóna 2020 2021 Celkem
Vítězství 1 2 3
Vítězství
Č. hráč ATP turnaj povrch fáze skóre Sonego
2020
1. Srbsko Novak Djoković 1. Vídeň, Rakousko tvrdý (h) čtvrtfinále 6–2, 6–1 42.
2021
2. Rakousko Dominic Thiem 4. Řím, Itálie antuka 3. kolo 6–4, 6–7(5–7), 7–6(7–5) 33.
3. Rusko Andrej Rubljov 7. Řím, Itálie antuka čtvrtfinále 3–6, 6–4, 6–3 33.
     výhra nad úřadující světovou jedničkou

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lorenzo Sonego na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Lorenzo Sonego na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20210412a12. dubna 2021
  2. a b c d Lorenzo Sonego na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210412a12. dubna 2021
  3. a b c d e Lorenzo Sonego's Profile: Player Bio / Personal / Year by Year / Career [online]. ATP Tour, Inc., 2020 [cit. 2020-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Lorenzo Sonego's Profile: Rankings History [online]. ATP Tour, Inc., 2020 [cit. 2020-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Sonego přežil mečbol a od první výhry na trávě došel v Antalyi až k titulu [online]. TenisPortal.cz, 2019-06-29 [cit. 2019-07-01]. Dostupné online. 
  6. Sonego Fights Back To Complete Title Double In Cagliari [online]. ATP Tour, Inc., 2021-04-11 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Sonego Completes First Part Of Potential Cagliari Title Double, Wins Team Crown With Vavassori [online]. ATP Tour, Inc., 2021-04-11 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]