Emil Ruusuvuori
| Emil Ruusuvuori | |
|---|---|
_(51375295297).jpg) Emil Ruusuvuori na French Open 2021 | |
| Přezdívka | Emppu[1] |
| Stát |  Finsko |
| Datum narození | 2. dubna 1999 (25 let)[1] |
| Místo narození | Helsinky, Finsko[1] |
| Bydliště | Helsinky, Finsko[1] |
| Výška | 188 cm[1] |
| Hmotnost | 79 kg[1] |
| Profesionál od | 2018[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 3 639 46 USD |
| Tenisová raketa | HEAD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 99–90 |
| Tituly | 0 ATP, 4 challengery, 6 ITF |
| Nejvyšší umístění | 37. místo (3. dubna 2023) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2021, 2023, 2024) |
| French Open | 2. kolo (2022) |
| Wimbledon | 2. kolo (2022) |
| US Open | 2. kolo (2020, 2021) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 13–22 |
| Tituly | 0 ATP, 3 challengery, 4 ITF |
| Nejvyšší umístění | 179. místo (2. května 2022) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2021, 2023) |
| French Open | 2. kolo (2021) |
| US Open | 3. kolo (2021) |
| Týmové soutěže | |
| Davis Cup | semifinále (2023) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 21. března 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emil Ruusuvuori (* 4. dubna 1999 Helsinky) je finský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2023 na 37. místě a ve čtyřhře v květnu 2022 na 179. místě. Trénuje ho Federico Ricci.[3][1]
Ve finském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 utkáním 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Gruzii, v němž nestačil na Nikoloze Basilašviliho. V roce 2023 se stal členem finského výběru, který poprvé postoupil do světového semifinále. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 14–7 ve dvouhře a 4–1 ve čtyřhře.[4]
Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]
Na okruhu ATP Tour debutoval na Open Sud de France 2020 v Montpellier. Po zvládnuté dvoukolové kvalifikaci zdolal v prvním kole Rakušana Dennise Novaka a zajistil si prvním výhru na profesionálním okruhu. Ve druhém kole jej přehrál Norbert Gombos. Do série ATP Masters premiérově zasáhl na Western & Southern Open 2020, netradičném hraném v dějišti US Open. V souboji kvalifikantů prohrával proti o rok mladšímu Sebastianu Kordovi už 2–5 ve třetím setu a byl dva míčky od porážky, zápas však dokázal otočit a zvítězit poměrem 7–5.[5] Ve druhém kole však prohrál stejným poměrem s osmým hráčem světa Berrettinim.[6]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu na US Open 2020. V úvodním na jeho raketě skončil Aljaž Bedene, aby ve druhém kole nenašel v severském derby recept na NorCaspera Ruuda.[6]
Do semifinále turnaje na mužském okruhu postoupil poprvé v Astaně v roce 2020, kde v boji o finále nestačil na Adriana Mannarina.[7]
Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]
| ||||||||
Dvouhra: 2 (0–2)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 6. února 2022 | Puné, Indie | tvrdý |  João Sousa
|
6–7(9–11), 6–4, 1–6 |
| Finalista | 2. | 7. ledna 2024 | Hongkong, Čína | tvrdý | Andrej Rubljov | 4–6, 4–6 |
Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | únor 2024 | Marseille, Francie | tvrdý (h) | Patrik Niklas-Salminen
|
 Čang Č’-čen  Tomáš Macháč
|
3–6, 4–6 |
Finále na challengerech ATP a okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]
| Legenda |
|---|
| Challengery (4–2 D, 3–0 Č) |
| ITF (6–0 D; 3–0 Č) |
Dvouhra: 12 (10–2)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | listopad 2017 | Helsinky, Finsko | tvrdý (h) |  Jevgenij Karlovskij
|
4–6, 6–0, 6–1 |
| Vítěz | 2. | červen 2018 | Santa Margarida, Šapnělsko | tvrdý | Alexandr Čurbin
|
6–3, 6–3 |
| Vítěz | 3. | září 2018 | Piombino, Itálie | tvrdý |  Sami Reinwein
|
6–1, 6–2 |
| Vítěz | 4. | říjen 2018 | Falun, Švédsko | tvrdý (h) | Patrik Niklas-Salminen
|
6–4, 6–4 |
| Vítěz | 5. | březen 2019 | Oslo, Norsko | tvrdý (h) |  Mick Veldheer
|
6–1, 6–4 |
| Vítěz | 6. | duben 2019 | Sunderland, Velká Británie | tvrdý (h) |  Andrés Artuñedo
|
6–2, 7–5 |
| Vítěz | 7. | červen 2019 | Fergana, Uzbekistán | tvrdý |  Roberto Cid Subervi
|
6–3, 6–2 |
| Finalista | 1. | srpen 2019 | Augsburg, Německo | antuka | Yannick Hanfmann
|
6–2, 4–6, 5–7 |
| Vítěz | 8. | září 2019 | Manacor, Španělsko | tvrdý |  Matteo Viola
|
6–0, 6–1 |
| Vítěz | 9. | září 2019 | Glasgow, Velká Británie | tvrdý |  Alexandre Müller
|
6–3, 6–1 |
| Vítěz | 10. | listopad 2019 | Helsinky, Finsko | tvrdý (h) |  Mohamed Safwat
|
6–3, 6–7(4–7), 6–2 |
| Finalista | 2. | leden 2020 | Canberra, Austrálie | tvrdý | Philipp Kohlschreiber
|
6–7(5–7), 6–4, 3–6 |
Čtyřhra (6 titulů)[editovat | editovat zdroj]
| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | březen 2018 | Poitiers, Francie | tvrdý (h) |  Viktor Durasovic
|
Christian Hirschmueller David Novotny
|
6–4, 7–6(7–1) |
| 2. | březen 2018 | Lisabon, Portugalsko | tvrdý |  Kenneth Raisma
|
 Steven Diez Bruno Mardones
|
7–6(7–2), 6–2 |
| 3. | květen 2018 | Zalaegerszeg, Maďarsko | antuka | Kenneth Raisma
|
 Adam Taylor Jason Taylor
|
6–4, 6–4 |
| 4. | květen 2019 | Šymkent, Kazachstán | antuka |  Jurij Rodionov
|
Gonçalo Oliveira Andrej Vasilevskij
|
6–4, 3–6, [10–8] |
| 5. | červenec 2019 | Amersfoort, Nizozemsko | antuka | Harri Heliövaara
|
Jesper de Jong Ryan Nijboer
|
6–3, 6–4 |
| 6. | listopad 2020 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Harri Heliövaara
|
 Lukáš Klein Alex Molčan
|
6–4, 6–3 |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emil Ruusuvuori na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h Emil Ruusuvuori na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 21. března 2024
- ↑ Emil Ruusuvuori na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 11. dubna 2023
- ↑ Emil Ruusuvuori | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Emil Ruusuvuori na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 21. března 2024
- ↑ Emil Ruusuvuori Ready For Matteo Berrettini Challenge: 'I Have Nothing To Lose' | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. [cit. 2021-03-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Emil Ruusuvuori | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Emil Ruusuvuori Breaks New Ground In Nur-Sultan; Adrian Mannarino Survives Tense Finish | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. [cit. 2021-03-29]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Ruusuvuori na Wikimedia Commons - Emil Ruusuvuori na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Emil Ruusuvuori na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Emil Ruusuvuori na stránkách Davis Cupu (anglicky)
