Přeskočit na obsah

Turnaj mistrů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Turnaj mistrů
Nitto ATP Finals
Inalpi Arena v Turíně, dějiště 2021–2026
Založeno1970
OdehránoATP Finals 2025
MístoTurín, ItálieItálie Itálie
DějištěInalpi Arena (2021–2026)
Souřadnice45°2′30″ s. š., 7°39′8″ v. d.
Povrchtvrdý / hala
Soutěže8 hráčů dvouhry / 8 párů čtyřhry
Dotace15 500 000 USD (2024)
Prize money15 500 000 USD
Obdobílistopad
ATP Tour
2009–ATP Tour Finals
www.nittoatpfinals.com/en
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turnaj mistrů, oficiálně ATP Finals a sponzorským názvem Nitto ATP Finals, představuje závěrečný tenisový turnaj mužské profesionální sezóny pro osm nejvýše postavených mužů ve dvouhře a osm nejlepších párů ve čtyřhře na žebříčku ATP Race, pokud se podle pravidel účastníci nekvalifikovali jiným způsobem. Událost, kterou organizuje Asociace tenisových profesionálů (ATP), patří jako jediná po grandslamu do druhé nejvyšší kategorie ATP Tour Finals.

Závěrečný šampionát se odehrává v listopadovém termínu. V letech 2021–2026 je místem konání italský Turín. Turnaj probíhá v multifunkční aréně Inalpi, v níž je instalován dvorec s tvrdým povrchem GreenSet. Celkové odměny ATP Finals 2024 dosáhly částky 15 250 000 amerických dolarů. Hlavním sponzorem se v sezóně 2017 stala japonská společnost Nitto Denko.[1]

Soutěže dvouhry se účastní osm tenistů, z nichž každý odehraje tři vzájemné zápasy v jedné ze dvou čtyřčlenných základních skupin A a B. První dva tenisté z každé skupiny postupují do semifinále, které je hráno vyřazovacím systémem pavouka. První ze skupiny A se utkává s druhým ze skupiny B a naopak. Vítězové semifinále pak postupují do finále.[2] Soutěž čtyřhry kopíruje formát dvouhry.[3] Za každé vítězné utkání v základní skupině obdrží singlista či deblista 200 bodů, neporažený šampión pak celkem 1 500 bodů.

Turnaj mistrů byl založen v roce 1970. Premiérový ročník se konal v Tokiu. Nejvyšší počet sedmi singlových titulů získal Srb Novak Djoković. Ročník 2023 vyhrál ve 36 letech jako nejstarší šampion. S šesti trofejemi jej následuje Švýcar Roger Federer a pětkrát dvouhru ovládli Čechoameričan Ivan Lendl s Američanem Petem Samprasem. Rekordních sedm deblových trofejí si odvezli Američané Peter Fleming a John McEnroe.

Ženským protějškem závěrečné události sezóny je Turnaj mistryň – WTA Finals.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Turnaj začal svou historii na konci roku 1970 pod jednoduchým názvem Masters jako součást tehdy existujícího tenisového okruhu Grand Prix, který pořádala International Lawn Tennis Federation (ILTF).

Novak Djoković, 2011

Od počátku byl uplatňován formát s nejlepšími hráči okruhu podle dosažených bodů z turnajů v dané sezóně. V premiérovém ročníku se kvalifikovalo pouze šest nejlepších hráčů, ve druhém pak sedm tenistů. Všichni se v rámci jedné skupiny utkali ve vzájemných zápasech – každý s každým. Vítězem se stal hráč s nejlepším výsledkem. Od třetího ročníku byl nastolen formát s osmi nejlépe postavenými tenisty, kteří byli rozděleni do dvou čtyřčlenných skupin. První dva z každé skupiny pak postoupili do semifinále, po němž následovalo finále. Změna herního systému byla učiněna se záměrem zvýšení přitažlivosti pro diváky, kdy o vítězi rozhoduje až poslední střetnutí. Při omluvě účastníka získal právo startu další v pořadí.

Andy Murray, 2011

Od roku 1982 došlo k vytvoření nového formátu. Zrušeny byly základní skupiny a ve vyřazovacím systému pavouka se utkalo dvanáct nejlepších tenistů. Čtyři nejvýše postavení na žebříčku měli volný los a začínali od čtvrtfinále. Do čtyřhry nastupovalo šest párů s volným losem prvních dvou nasazených. V sezóně 1985 následovala modifikace, kdy se na turnaj kvalifikovalo šestnáct nejlepších ve dvouhře. Opuštění tohoto formátu proběhlo v roce 1986, kdy se organizátoři vrátili k základní fázi dvou čtyřčlenných skupin (Dona Budge a Freda Perryho). Obdobně byly čtyřčlenné skupiny obnoveny v deblu (bílá a červená). K zachování došlo u vyřazovacího systému semifinále a finále.

Mezi lety 1971–1989 paralelně probíhal také druhý závěrečný turnaj sezóny WCT Finals, jenž byl organizován konkurenčním okruhem World Championship Tennis Tour. Přestože byl Masters Grand Prix vrcholnou akcí, hráči z něj nezískávali do světové klasifikace žádné body.

V roce 1990 se stala řídící organizací mužského okruhu Asociace tenisových profesionálů (ATP), která nahradila název Masters za nový ATP Tour World Championship. Skončila tak éra bez bodů, když neporažený šampión mohl získat stejný počet bodů jako vítěz grandslamového turnaje. Původní pořadatel turnaje mistrů Mezinárodní tenisová federace pokračovala v organizování čtyř Grand Slamů a nově založila konkurenční závěrečný šampionát roku známý jako Grand Slam Cup, kterého se mohlo účastnit 16 tenistů, kteří během sezóny nasbírali nejvíce bodů v rámci grandslamu.

Roger Federer, 2011

V prosinci 1999 se obě řídící organizace ATP a ITF dohodly na ukončení dichotomie a souhlasily s vytvořením společné události nazvané Tennis Masters Cup, jež se poprvé konala v roce 2000. Soutěž dvouhry proběhla v Lisabonu a čtyřhra v indickém Bengalúru. Formátem navázala na předchozí turnaje mistrů, když obsahovala dvě čtyřčlenné skupiny osmi nejlepších na žebříčku ATP, a to jak v singlové tak i deblové části. Přesto, podle pravidel Tennis Masters Cupu, nemá účastník figurující na osmé příčce žebříčku ATP Race jistotu účasti. Pokud singlista či deblový pár dokáže v roce zvítězit alespoň na jednom Grand Slamu, a současně se umístit do dvacátého místa klasifikace, pak nahradí v pořadí osmého hráče figurujícího na žebříčku ATP. Pokud se podaří vyhrát grandslamovou událost více hráčům, kteří byli zároveň do dvacítky, ale nikoli v osmičce, pak na turnaj postupuje lépe žebříčkově postavený účastník.

Bengalúrská čtyřhra, plánována na listopad 2001, byla z bezpečnostních důvodů dvakrát odložena po útocích z 11. září 2001. V Indii a Pákistánu neproběhlo několik turnajů.[4][5] Zejména díky aktivitě indického tenisového funkcionáře Vidžaje Amritraže organizující ATP nakonec turnaj uskutečnila na přelomu ledna a února 2002 ve formě Challenge Cupu. Deblisté ale neobdrželi žádné body do žebříčku ATP.[5][6]

Leander Paes a Radek Štěpánek, 2012

V sezóně 2009 došlo k přejmenování závěrečného turnaje na ATP World Tour Finals. Původně na čtyřleté období 2009–2013 se dějištěm stala londýnská O2 Arena.[7] Roku 2012 organizátoři prodloužili s arénou smlouvu do sezóny 2015.[8][9] V roce 2015 došlo k posunutí kontraktu do sezóny 2018.[10] V roce 2017 byl turnaj přejmenován na ATP Finals a setrvání dějiště v londýnské O2 Areně potvrzeno až do roku 2020.[11][12]

Soutěž čtyřhry byla poprvé hrána, stejně jako dvouhra, roku 1970 v Tokiu. V období 1971–1974, a opět v roce 2002, se nekonala. V sezónách 1986–2001 probíhala na jiných místech, než singlový turnaj. Ze společného newyorského dějiště v Madison Square Garden se roku 1986 přestěhovala na čtyřleté období do Londýna. Pak pokračovala v Sanctuary Cove u Gold Coast, Johannesburgu, Jakartě, Eindhovenu, Hartfordu a Bengalúru, než se opět v sezóně 2003 připojila k singlovému turnaji, konanému v Houstonu.

V období 2000–2025 se dvanáctkrát o konečné světové jedničce rozhodovalo na Turnaji mistrů,[13] a to v sezónách 2000 (Kuerten), 2001–2002 (Hewitt), 2003 (Roddick), 2009 (Federer), 2013 (Nadal), 2014 (Djoković), 2016 (Murray), 2019 (Nadal), 2022 (Alcaraz), 2023 (Djoković) a 2025 (Alcaraz).

Kvalifikační kritéria

[editovat | editovat zdroj]
Björn Borg, 1980

Hráči či páry se kvalifikují v následujícím pořadí:[14]

  1. Zaprvé, sedm nejvýše postavených na žebříčku ATP Race vydaného před začátkem turnaje.
  2. Zadruhé, až dva grandslamoví vítězové dvouhry nebo takové vítězné páry čtyřhry figurující na 8. až 20. místě žebříčku, a to podle sestupného umístění.
  3. Zatřetí, 8. singlista nebo pár čtyřhry na žebříčku ATP Race.

Dvěma náhradníky jsou tenisté či páry umístění na prvních nepostupových místech žebříčku ATP Race. V případě jejich odmítnutí či zranění by určuje náhradníky organizace ATP.

Do žebříčku ATP Race se započítávají body získané během 52 týdnů před Turnajem mistrů. Kumulovány jsou z Grand Slamu, ATP Tour, United Cupu, ATP Challenger Tour a ITF Tour. Singlistům se přičítají body z 19 turnajů, do nichž se řadí:

  • 4 Grand Slamy
  • 8 turnajů s povinným startem v kategorii ATP Masters 1000
  • 7 nejlépe bodově hodnocených výsledků (United Cup, Monte-Carlo Masters, ATP 500, ATP 250, challengery, ITF)
  • Výsledky až 3 povinných turnajů ATP Masters 1000 může singlista nahradit lepšími výsledky z kategorií ATP 500 či ATP 250.

Ve čtyřhře je výsledný bodový zisk páru do žebříčku kumulován z devatenácti turnajů okruh ATP Tour, a to podle nejlepších výsledků nezávisle na grandslamu či turnajích ATP Masters 1000.[14]

Body a finanční odměny

[editovat | editovat zdroj]

Odměny ATP Finals 2025 činily 15 500 000 dolarů.[15]

Fáze dvouhra čtyřhra body
Neporažení vítězové 5 071 000 $ 959 300 $ 1 500
Vítězové F + 2 267 000 $ F + 356 800 $ F + 500
Finalisté ZS + 1 183 500 $ ZS + 178 500 $ ZS + 400
Za výhru ve skupině 396 500 $ 96 600 $ 200
Startovné
za 3 zápasy 331 000 $ 134 200 $ —
za 2 zápasy 248 250 $ 100 650 $
za 1 zápas 165 500 $ 67 100 $
Náhradníci 155 000 $ 51 700 $
  • ZS/F – celkové odměny či body získané v základní skupině/finále
  • Odměny ve čtyřhře uvádeny na pár

Sponzorství

[editovat | editovat zdroj]
Stadion Čchi-čung, Šanghaj (2005–2008)
O2 aréna, Londýn (2009–2020)
O2 aréna, Londýn

Generálním sponzorem Turnaje mistrů byl opakovaně hlavní obchodní partner okruhu ATP Tour. Pro období 2009–2016 se jím stala společnost Barclays PLC.[16] V roce 2017 ji na této pozici vystřídala japonská firma Nitto Denko.[1] Jako zlatý partner mužského okruhu kontrakt prodloužila do roku 2030.[17]

Dvouhra Čtyřhra
období titulární partner[18] období
1970–1971 Pepsi žádný 1970–1974
1972–1976 Commercial Union 1975–1976
1977–1979 Colgate 1977–1979
1980–1984 Volvo 1980–1984
1985–1989 Nabisco 1985–1989
1990 žádný Standard Bank 1990–1993
1991–1995 IBM žádný 1994–1995
1996–1999 žádný The Phoenix 1996–1999
2000–2008 žádný 2000–2008
2009–2016 Barclays 2009–2016
od 2017 Nitto Denko od 2017

Vývoj názvu turnaje

[editovat | editovat zdroj]
Období název[18]
1970–1989 Masters
1990–1999 ATP Tour World Championships
2000–2008 Tennis Masters Cup
2009–2016 ATP World Tour Finals
od 2017 ATP Finals

Dějiště konání

[editovat | editovat zdroj]
Město stát období povrch dějiště konání kapacita
Tokio JaponskoJaponsko Japonsko 1970 koberec / hala Tokyo Metropolitan Gymnasium 6 500
Paříž FrancieFrancie Francie 1971 Stade Pierre de Coubertin 5 000
Barcelona ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko 1972 Palau Blaugrana 5 700
Boston USA Spojené státy 1973 Boston Garden 14 900
Melbourne AustrálieAustrálie Austrálie 1974 tráva / venku Kooyong Stadium 8 500
Stockholm ŠvédskoŠvédsko Švédsko 1975 koberec / hala Kungliga tennishallen 6 000
Houston USA Spojené státy 1976 The Summit 16 300
New York 1977–1989 Madison Square Garden 18 000
Frankfurt NěmeckoNěmecko Německo 1990–1995 Festhalle Frankfurt 12 000
Hannover 1996–1999 koberec / hala (1996)
tvrdý / hala (1997–1999)		 Hanover fairground 15 000
Lisabon PortugalskoPortugalsko Portugalsko 2000 tvrdý / hala Pavilhão Atlântico 12 000
Sydney AustrálieAustrálie Austrálie 2001 Acer Arena 17 500
Šanghaj ČínaČína Čína 2002 SNIEC 10 000
Houston USA Spojené státy 2003–2004 tvrdý / venku Westside Tennis Club 5 240
Šanghaj ČínaČína Čína 2005–2008 koberec / hala (2005)
tvrdý / hala (2006–2008)		 Stadion Čchi-čung 15 000
Londýn Spojené královstvíSpojené království Spojené království 2009–2020 tvrdý / hala O2 Arena 20 000
Turín ItálieItálie Itálie 2021–2026 Pala Alpitour 13 000
bude oznámeno 2027–2030[19]

Dějiště čtyřhry

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1986–2001 probíhala čtyřhra v samostatném dějišti.

Město stát období povrch dějiště konání
Londýn Spojené královstvíSpojené království Spojené království 1986–1989 koberec / hala Royal Albert Hall
Sanctuary Cove, Gold Coast AustrálieAustrálie Austrálie 1990 tvrdý / venku Country Club
Johannesburg Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika 1991–1993 tvrdý / hala
Jakarta IndonésieIndonésie Indonésie 1994 tvrdý / hala
Eindhoven NizozemskoNizozemsko Nizozemsko 1995 koberec / hala
Hartford USA Spojené státy 1996–1999 koberec / hala Hartford Civic Center
Bengalúr IndieIndie Indie 2000–2001 tvrdý / venku KSLTA Tennis Center

Přehled finále

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok Vítěz finalista výsledek
1970 USA Stan Smith hrána pouze základní skupina
1971 Rumunsko Ilie Năstase
1972 Rumunsko Ilie Năstase (2) USA Stan Smith 6–3, 6–2, 3–6, 2–6, 6–3
1973 Rumunsko Ilie Năstase (3) Nizozemsko Tom Okker 6–3, 7–5, 4–6, 6–3
1974 Argentina Guillermo Vilas Rumunsko Ilie Năstase 7–6(8–6), 6–2, 3–6, 3–6, 6–4
1975 Rumunsko Ilie Năstase (4) Švédsko Björn Borg 6–2, 6–2, 6–1
1976 Španělsko Manuel Orantes Polsko Wojciech Fibak 5–7, 6–2, 0–6, 7–6(7–1), 6–1
1977 USA Jimmy Connors Švédsko Björn Borg 6–4, 1–6, 6–4
1978 USA John McEnroe USA Arthur Ashe 6–7(5–7), 6–3, 7–5
1979 Švédsko Björn Borg USA Vitas Gerulaitis 6–2, 6–2
1980 Švédsko Björn Borg (2) Československo Ivan Lendl 6–4, 6–2, 6–2
1981 Československo Ivan Lendl USA Vitas Gerulaitis 6–7(5–7), 2–6, 7–6(8–6), 6–2, 6–4
1982 Československo Ivan Lendl (2) USA John McEnroe 6–4, 6–4, 6–2
1983 USA John McEnroe (2) Československo Ivan Lendl 6–3, 6–4, 6–4
1984 USA John McEnroe (3) Československo Ivan Lendl 7–5, 6–0, 6–4
1985 Československo Ivan Lendl (3) Západní Německo Boris Becker 6–2, 7–6(7–4), 6–3
1986 Československo Ivan Lendl (4) Západní Německo Boris Becker 6–4, 6–4, 6–4
1987 Československo Ivan Lendl (5) Švédsko Mats Wilander 6–2, 6–2, 6–3
1988 Západní Německo Boris Becker Československo Ivan Lendl 5–7, 7–6(7–5), 3–6, 6–2, 7–6(7–5)
1989 Švédsko Stefan Edberg Západní Německo Boris Becker 4–6, 7–6(8–6), 6–3, 6–1
1990 USA Andre Agassi Švédsko Stefan Edberg 5–7, 7–6(7–5), 7–5, 6–2
1991 USA Pete Sampras USA Jim Courier 3–6, 7–6(7–5), 6–3, 6–4
1992 Německo Boris Becker (2) USA Jim Courier 6–4, 6–3, 7–5
1993 Německo Michael Stich USA Pete Sampras 7–6(7–3), 2–6, 7–6(9–7), 6–2
1994 USA Pete Sampras (2) Německo Boris Becker 4–6, 6–3, 7–5, 6–4
1995 Německo Boris Becker (3) USA Michael Chang 7–6(7–3), 6–0, 7–6(7–5)
1996 USA Pete Sampras (3) Německo Boris Becker 3–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4), 6–7(11–13), 6–4
1997 USA Pete Sampras (4) Rusko Jevgenij Kafelnikov 6–3, 6–2, 6–2
1998 Španělsko Àlex Corretja Španělsko Carlos Moyà 3–6, 3–6, 7–5, 6–3, 7–5
1999 USA Pete Sampras (5) USA Andre Agassi 6–1, 7–5, 6–4
2000 Brazílie Gustavo Kuerten USA Andre Agassi 6–4, 6–4, 6–4
2001 Austrálie Lleyton Hewitt Francie Sébastien Grosjean 6–3, 6–3, 6–4
2002 Austrálie Lleyton Hewitt (2) Španělsko Juan Carlos Ferrero 7–5, 7–5, 2–6, 2–6, 6–4
2003 Švýcarsko Roger Federer USA Andre Agassi 6–3, 6–0, 6–4
2004 Švýcarsko Roger Federer (2) Austrálie Lleyton Hewitt 6–3, 6–2
2005 Argentina David Nalbandian Švýcarsko Roger Federer 6–7(4–7), 6–7(11–13), 6–2, 6–1, 7–6(7–3)
2006 Švýcarsko Roger Federer (3) USA James Blake 6–0, 6–3, 6–4
2007 Švýcarsko Roger Federer (4) Španělsko David Ferrer 6–2, 6–3, 6–2
2008 Srbsko Novak Djoković Rusko Nikolaj Davyděnko 6–1, 7–5
2009 Rusko Nikolaj Davyděnko Argentina Juan Martín del Potro 6–3, 6–4
2010 Švýcarsko Roger Federer (5) Španělsko Rafael Nadal 6–3, 3–6, 6–1
2011 Švýcarsko Roger Federer (6) Francie Jo-Wilfried Tsonga 6–3, 6–7(6–8), 6–3
2012 Srbsko Novak Djoković (2) Švýcarsko Roger Federer 7–6(8–6), 7–5
2013 Srbsko Novak Djoković (3) Španělsko Rafael Nadal 6–3, 6–4
2014 Srbsko Novak Djoković (4) Švýcarsko Roger Federer bez boje
2015 Srbsko Novak Djoković (5) Švýcarsko Roger Federer 6–3, 6–4
2016 Spojené království Andy Murray Srbsko Novak Djoković 6–3, 6–4
2017 Bulharsko Grigor Dimitrov Belgie David Goffin 7–5, 4–6, 6–3
2018 Německo Alexander Zverev Srbsko Novak Djoković 6–4, 6–3
2019 Řecko Stefanos Tsitsipas Rakousko Dominic Thiem 6–7(6–8), 6–2, 7–6(7–4)
2020 Rusko Daniil Medveděv Rakousko Dominic Thiem 4–6, 7–6(7–2), 6–4
2021 Německo Alexander Zverev Rusko Daniil Medveděv 6–4, 6–4
2022 Srbsko Novak Djoković (6) Norsko Casper Ruud 7–5, 6–3
2023 Srbsko Novak Djoković (7) Itálie Jannik Sinner 6–3, 6–3
2024 Itálie Jannik Sinner USA Taylor Fritz 6–4, 6–4
2025 Itálie Jannik Sinner (2) Španělsko Carlos Alcaraz 7–6(7–4), 7–5

Čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok vítězové finalisté výsledek
1970 USA Stan Smith
USA Arthur Ashe		 hrána pouze základní skupina
1971
1974		 čtyřhra nehrána
1975 Španělsko Juan Gisbert
Španělsko Manuel Orantes		 hrána pouze základní skupina
1976 USA Fred McNair
USA Sherwood Stewart		 USA Brian Gottfried
Mexiko Raúl Ramírez		 6–4, 5–7, 5–7, 6–4, 6–4
1977 Jižní Afrika Bob Hewitt
Jižní Afrika Frew McMillan		 USA Robert Lutz
USA Stan Smith		 7–5, 7–6, 6–3
1978 USA Peter Fleming
USA John McEnroe		 Polsko Wojciech Fibak
Nizozemsko Tom Okker		 6–4, 6–2, 6–4
1979 USA Peter Fleming
USA John McEnroe		 Polsko Wojciech Fibak
Nizozemsko Tom Okker		 6–3, 7–6, 6–1
1980 USA Peter Fleming
USA John McEnroe		 Austrálie Peter McNamara
Austrálie Paul McNamee		 6–4, 6–3
1981 USA Peter Fleming
USA John McEnroe		 Jižní Afrika Kevin Curren
USA Steve Denton		 6–3, 6–3
1982 USA Peter Fleming
USA John McEnroe		 USA Sherwood Stewart
USA Ferdi Taygan		 7–5, 6–3
1983 USA Peter Fleming
USA John McEnroe		 Československo Pavel Složil
Československo Tomáš Šmíd		 6–2, 6–2
1984 USA Peter Fleming
USA John McEnroe		 Austrálie Mark Edmondson
USA Sherwood Stewart		 6–3, 6–1
1985 Švédsko Stefan Edberg
Švédsko Anders Järryd		 Švédsko Joakim Nyström
Švédsko Mats Wilander		 6–1, 7–6(7–5)
1986 Švédsko Stefan Edberg
Švédsko Anders Järryd		 Francie Guy Forget
Francie Yannick Noah		 6–3, 7–6(7–2), 6–3
1987 Československo Miloslav Mečíř
Československo Tomáš Šmíd		 USA Ken Flach
USA Robert Seguso		 6–4, 7–5, 6–7(5–7), 6–3
1988 USA Rick Leach
USA Jim Pugh		 Španělsko Sergio Casal
Španělsko Emilio Sánchez		 6–4, 6–3, 2–6, 6–0
1989 USA Jim Grabb
USA Patrick McEnroe		 Austrálie John Fitzgerald
Švédsko Anders Järryd		 7–5, 7–6(7–4), 5–7, 6–3
1990 Francie Guy Forget
Švýcarsko Jakob Hlasek		 Španělsko Sergio Casal
Španělsko Emilio Sánchez		 6–4, 7–6(7–5), 5–7, 6–4
1991 Austrálie John Fitzgerald
Švédsko Anders Järryd		 USA Ken Flach
USA Robert Seguso		 6–4, 6–4, 2–6, 6–4
1992 Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde		 Austrálie John Fitzgerald
Švédsko Anders Järryd		 6–2, 7–6(7–4), 5–7, 3–6, 6–3
1993 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis		 Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde		 7–6(7–4), 7–6(7–5), 6–4
1994 Švédsko Jan Apell
Švédsko Jonas Björkman		 Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde		 6–4, 4–6, 4–6, 7–6(7–5), 7–6(8–6)
1995 Kanada Grant Connell
USA Patrick Galbraith		 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis		 7–6(8–6), 7–6(8–6), 3–6, 7–6(7–2)
1996 Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde		 Kanada Sébastien Lareau
USA Alex O'Brien		 6–4, 5–7, 6–2, 7–6(7–3)
1997 USA Rick Leach
USA Jonathan Stark		 Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes		 6–3, 6–4, 7–6(7–3)
1998 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis		 Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor		 6–4, 6–2, 7–5
1999 Kanada Sébastien Lareau
USA Alex O'Brien		 Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes		 6–3, 6–2, 6–2
2000 USA Donald Johnson
Jižní Afrika Piet Norval		 Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes		 7–6(10–8), 6–3, 6–4
2001 Jižní Afrika Ellis Ferreira
USA Rick Leach		 Česko Petr Pála
Česko Pavel Vízner		 6–7(6–8), 7–6(7–2), 6–4, 6–4
2002 čtyřhra nehrána
2003 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		 Francie Michaël Llodra
Francie Fabrice Santoro		 6–7(6–8), 6–3, 3–6, 7–6(7–3), 6–4
2004 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		 Zimbabwe Wayne Black
Zimbabwe Kevin Ullyett		 4–6, 7–5, 6–4, 6–2
2005 Francie Michaël Llodra
Francie Fabrice Santoro		 Indie Leander Paes
Srbsko a Černá Hora Nenad Zimonjić		 6–7(6–8), 6–3, 7–6(7–4)
2006 Švédsko Jonas Björkman
Bělorusko Max Mirnyj		 Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor		 6–2, 6–4
2007 Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor		 Švédsko Simon Aspelin
Rakousko Julian Knowle		 6–2, 6–3
2008 Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić		 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		 7–6(7–3), 6–2
2009 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		 Bělorusko Max Mirnyj
Izrael Andy Ram		 7–6(7–5), 6–3
2010 Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić		 Indie Maheš Bhúpatí
Bělorusko Max Mirnyj		 7–6(8–6), 6–4
2011 Bělorusko Max Mirnyj
Kanada Daniel Nestor		 Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski		 7–5, 6–3
2012 Španělsko Marcel Granollers
Španělsko Marc López		 Indie Maheš Bhúpatí
Indie Rohan Bopanna		 7–5, 3–6, [10–3]
2013 Španělsko David Marrero
Španělsko Fernando Verdasco		 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		 7–5, 6–7(3–7), [10–7]
2014 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		 Chorvatsko Ivan Dodig
Brazílie Marcelo Melo		 6–7(5–7), 6–2, [10–7]
2015 Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău		 Indie Rohan Bopanna
Rumunsko Florin Mergea		 6–4, 6–3
2016 Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers		 Jižní Afrika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram		 2–6, 6–1, [10–8]
2017 Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers		 Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo		 6–4, 6–2
2018 USA Jack Sock
USA Mike Bryan		 Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut		 5–7, 6–1, [13–11]
2019 Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut		 Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus		 6–3, 6–4
2020 Nizozemsko Wesley Koolhof
Chorvatsko Nikola Mektić		 Rakousko Jürgen Melzer
Francie Pierre-Hugues Herbert		 2–6, 6–3, [10–5]
2021 Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut		 USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury		 6–4, 7–6(7–0)
2022 USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury		 Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić		 7–6(7–4), 6–4
2023 USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury		 Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos		 6–3, 6–4
2024 Německo Kevin Krawietz
Německo Tim Pütz		 Salvador Marcelo Arévalo
Chorvatsko Mate Pavić		 7–6(7–5), 7–6(8–6)
2025 Finsko Harri Heliövaara
Spojené království Henry Patten		 Spojené království Joe Salisbury
Spojené království Neal Skupski		 7–5, 6–3

Statistiky dvouhry

[editovat | editovat zdroj]
Aktualizováno po ATP Finals 2025.[18][20][21]

Vítězové

[editovat | editovat zdroj]
Novak Djoković, 2008
Novak Djoković, 2012
Tituly tenista roky
7 Srbsko Novak Djoković 2008, 2012, 2013, 2014, 2015, 2022, 2023
6 Švýcarsko Roger Federer 2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011
5 Československo Ivan Lendl 1981, 1982, 1985, 1986, 1987
USA Pete Sampras 1991, 1994, 1996, 1997, 1999
4 Rumunská socialistická republika Ilie Năstase 1971, 1972, 1973, 1975
3 USA John McEnroe 1978, 1983, 1984
Německo Boris Becker 1988, 1992, 1995
2 Švédsko Björn Borg 1979, 1980
Austrálie Lleyton Hewitt 2001, 2002
Německo Alexander Zverev 2018, 2021
Itálie Jannik Sinner 2024, 2025
1 USA Stan Smith 1970
Argentina Guillermo Vilas 1974
Španělsko Manuel Orantes 1976
USA Jimmy Connors 1977
Švédsko Stefan Edberg 1989
USA Andre Agassi 1990
Německo Michael Stich 1993
Španělsko Àlex Corretja 1998
Brazílie Gustavo Kuerten 2000
Argentina David Nalbandian 2005
Rusko Nikolaj Davyděnko 2009
Spojené království Andy Murray 2016
Bulharsko Grigor Dimitrov 2017
Řecko Stefanos Tsitsipas 2019
Rusko Daniil Medveděv 2020

Herní statistiky

[editovat | editovat zdroj]
P Tituly
7 Srbsko Novak Djoković
6 Švýcarsko Roger Federer
5 Československo Ivan Lendl
USA Pete Sampras
4 Rumunsko Ilie Năstase
P tituly v řadě
4 Srbsko Novak Djoković
3 Rumunsko Ilie Năstase
Československo Ivan Lendl
2 Švédsko Björn Borg
Československo Ivan Lendl
USA John McEnroe
USA Pete Sampras
Austrálie Lleyton Hewitt
Švýcarsko Roger Federer (3x)
Srbsko Novak Djoković
Itálie Jannik Sinner
P finále
10 Švýcarsko Roger Federer
9 Československo Ivan Lendl
Srbsko Novak Djoković
8 Německo Boris Becker
6 USA Pete Sampras
P vyhraných zápasů
59 Švýcarsko Roger Federer
50 Srbsko Novak Djoković
39 Československo Ivan Lendl
36 Německo Boris Becker
35 USA Pete Sampras
P odehraných ročníků
17 Švýcarsko Roger Federer
16 Srbsko Novak Djoković
13 USA Andre Agassi
12 Československo Ivan Lendl
11 USA Jimmy Connors
Německo Boris Becker
USA Pete Sampras
Španělsko Rafael Nadal
P počet kvalifikování
18 Švýcarsko Roger Federer
Srbsko Novak Djoković
17 Španělsko Rafael Nadal
16 USA Jimmy Connor
15 USA Andre Agassi
Rok vítězové při debutu
1970 USA Stan Smith
1971 Rumunská socialistická republika Ilie Năstase
1974 Argentina Guillermo Vilas
1978 USA John McEnroe
1998 Španělsko Àlex Corretja
2017 Bulharsko Grigor Dimitrov
2019 Řecko Stefanos Tsitsipas
P vítězové ve více dějištích
4 Rumunská socialistická republika Ilie Năstase
3 Srbsko Novak Djoković
3 Švýcarsko Roger Federer
2 Německo Alexander Zverev
2 Austrálie Lleyton Hewitt
2 USA Pete Sampras
2 Německo Boris Becker
P titul bez ztraceného setu
3 Československo Ivan Lendl (1982, 1985, 1986)
2 Itálie Jannik Sinner (2024, 2025)
1 USA John McEnroe (1983)
P finalista bez ztraceného servisu[a]
1 Srbsko Novak Djoković (2018)
1 Itálie Jannik Sinner (2025)
Sety série vítězných setů
24 Československo Ivan Lendl (1985–1987)
20 Itálie Jannik Sinner (2024–probíhá)
16 USA Pete Sampras (1997–1998)
16 Švýcarsko Roger Federer (2003–2004)
Rok dva zápasy stejných soupeřů v ročníku[b]
1976 Španělsko Manuel Orantes [c] Polsko Wojciech Fibak
1978 USA John McEnroe USA Arthur Ashe
1981 Československo Ivan Lendl Argentina Vitas Gerulaitis
1987 Švédsko Stefan Edberg [d] Švédsko Mats Wilander
1989 Švédsko Stefan Edberg [c] Německo Boris Becker
1990 USA Andre Agassi [c] Švédsko Stefan Edberg
1994 USA Pete Sampras [c] Německo Boris Becker
1996 USA Pete Sampras [c] Německo Boris Becker
1999 USA Pete Sampras [c] USA Andre Agassi
2000 Brazílie Gustavo Kuerten [c] USA Andre Agassi
2001 Austrálie Lleyton Hewitt Francie Sébastien Grosjean
2003 Švýcarsko Roger Federer USA Andre Agassi
2004 Švýcarsko Roger Federer Austrálie Lleyton Hewitt
2005 Argentina David Nalbandian [c] Švýcarsko Roger Federer
2008 Srbsko Novak Djoković Rusko Nikolaj Davyděnko
2011 Švýcarsko Roger Federer Francie Jo-Wilfried Tsonga
2015 Srbsko Novak Djoković [c] Švýcarsko Roger Federer
2017 Bulharsko Grigor Dimitrov Belgie David Goffin
2018 Německo Alexander Zverev [c] Srbsko Novak Djoković
2021 Německo Alexander Zverev [c] Rusko Daniil Medveděv
2023 Srbsko Novak Djoković [c] Itálie Jannik Sinner
2024 Itálie Jannik Sinner USA Taylor Fritz
Gamů rok nejméně gamů v dohraném zápase skóre
12 2005 Švýcarsko Roger Federer Argentina Gastón Gaudio 6–0, 6–0
13 1972 USA Stan Smith Československo Jan Kodeš 6–1, 6–0
13 1978 USA Eddie Dibbs Mexiko Raúl Ramírez 6–0, 6–1
13 1985 Československo Ivan Lendl Československo Tomáš Šmíd 6–1, 6–0
13 1994 USA Michael Chang Španělsko Alberto Berasategui 6–1, 6–0
13 2014 Švýcarsko Roger Federer Spojené království Andy Murray 6–0, 6–1
13 2018 Jižní Afrika Kevin Anderson Japonsko Kei Nišikori 6–0, 6–1
Gamů rok nejvíce gamů v zápase (na 2 vítězné sety) skóre
41 1974 Argentina Guillermo Vilas Nový Zéland Onny Parun 7–5, 3–6, 11–9
39 1981 USA Roscoe Tanner USA Jimmy Connors 7–6, 6–7, 7–6
38 1992 USA Jim Courier Nizozemsko Richard Krajicek 6–7, 7–6, 7–5
38 1996 USA Pete Sampras Chorvatsko Goran Ivanišević 6–7, 7–6, 7–5
38 2016 Spojené království Andy Murray Kanada Milos Raonic 5–7, 7–6, 7–6
38 2020 Rakousko Dominic Thiem Srbsko Novak Djoković 7–5, 6–7, 7–6
38 2023 Itálie Jannik Sinner Srbsko Novak Djoković 7–5, 6–7, 7–6

Vysvětlivky

  1. ↑ Hráč, který na cestě do finále neztratil žádný game na podání. Od začátku počítání statistik ATP v roce 1991.
  2. ↑ Stejní tenisté se v rámci ročníku střetli ve skupině a finále, vyjma ročníku 1987.
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l Vítěz ročníku, který s finalistou prohrál ve skupině.
  4. ↑ Jediný případ, kdy se dvojice utkala ve skupině a semifinále. Edberg porazil Wilandra ve skupině a podlehl mu v semifinále.

Věkové rekordy

[editovat | editovat zdroj]
Nejmladší vítěz USA John McEnroe 19 let, 10 měsíců a 29 dní 1978
Nejstarší vítěz Srbsko Novak Djoković 36 let, 5 měsíců a 28 dní 2023
Nejmladší kvalifikovaný USA Aaron Krickstein 17 let, 5 měsíců a 6 dní 1984
Nejstarší kvalifikovaný Srbsko Novak Djoković 38 let, 5 měsíců a 18 dní 2025

Výdělek vítěze

[editovat | editovat zdroj]
Rok prize money
1970 15 000 $
1971 15 000 $
1972 15 000 $
1973 15 000 $
1974 40 000 $
1975 40 000 $
1976 40 000 $
1977 100 000 $
1978 100 000 $
1979 110 000 $
rok prize money
1980 100 000 $
1981 100 000 $
1982 100 000 $
1983 100 000 $
1984 100 000 $
1985 100 000 $
1986 210 000 $
1987 210 000 $
1988 285 000 $
1989 285 000 $
rok prize money
1990 950 000 $
1991 1 020 000 $
1992 1 090 000 $
1993 1 240 000 $
1994 1 225 000 $
1995 1 225 000 $
1996 1 340 000 $
1987 1 340 000 $
1998 1 360 000 $
1999 1 385 000 $
rok prize money
2000 1 400 000 $
2001 1 520 000 $
2002 1 400 000 $
2003 1 520 000 $
2004 1 520 000 $
2005 1 400 000 $
2006 1 520 000 $
2007 1 200 000 $
2008 1 240 000 $
2009 1 510 000 $
rok prize money
2010 1 630 000 $
2011 1 630 000 $
2012 1 760 000 $
2013 1 973 000 $
2014 2 075 000 $
2015 2 061 000 $
2016 2 391 000 $
2017 2 549 000 $
2018 2 509 000 $
2019 2 656 000 $
rok prize money
2020 1 564 000 $
2021 2 143 000 $
2022 4 740 300 $
2023 4 411 500 $
2024 4 881 100 $
2025 5 071 000 $

Statistiky čtyřhry

[editovat | editovat zdroj]
Aktualizováno po ATP Finals 2025.[18][20]

Vítězové

[editovat | editovat zdroj]
Vítězní Daniel Nestor a Nenad Zimonjić (vlevo), finalisté Bob a Mike Bryanovi, 2008
Vítězní Daniel Nestor a Nenad Zimonjić (vlevo), finalisté Bob a Mike Bryanovi, 2008
Tituly tenista roky
7
USA Peter Fleming
USA John McEnroe 		1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
5 USA Mike Bryan 2003, 2004, 2009, 2014, 2018
4 USA Bob Bryan 2003, 2004, 2009, 2014
Kanada Daniel Nestor 2007, 2008, 2010, 2011
3 Švédsko Anders Järryd 1985, 1986, 1991
USA Rick Leach 1988, 1997, 2001
2 Švédsko Stefan Edberg 1985, 1986
Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde 		1992, 1996
Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis 		1993, 1998
Švédsko Jonas Björkman 1994, 2006
Bělorusko Max Mirnyj 2006, 2011
Srbsko Nenad Zimonjić 2008, 2010
Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers 		2016, 2017
Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut 		2019, 2021
USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury 		2022, 2023
1 USA Stan Smith
USA Arthur Ashe 		1970
Španělsko Juan Gisbert
Španělsko Manuel Orantes 		1975
USA Fred McNair
USA Sherwood Stewart 		1976
Jižní Afrika Bob Hewitt
Jižní Afrika Frew McMillan 		1977
Československo Miloslav Mečíř
Československo Tomáš Šmíd 		1987
USA Jim Pugh 1988
USA Jim Grabb
USA Patrick McEnroe 		1989
Francie Guy Forget
Švýcarsko Jakob Hlasek 		1990
Austrálie John Fitzgerald 1991
Švédsko Jan Apell 1994
Kanada Grant Connell
USA Patrick Galbraith 		1995
USA Jonathan Stark 1997
Kanada Sébastien Lareau
USA Alex O'Brien 		1999
USA Donald Johnson
Jižní Afrika Piet Norval 		2000
Jižní Afrika Ellis Ferreira 2001
Francie Michaël Llodra
Francie Fabrice Santoro 		2005
Bahamy Mark Knowles 2007
Španělsko Marcel Granollers
Španělsko Marc López 		2012
Španělsko David Marrero
Španělsko Fernando Verdasco 		2013
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău 		2015
USA Jack Sock 2018
Nizozemsko Wesley Koolhof
Chorvatsko Nikola Mektić 		2020
Německo Kevin Krawietz
Německo Tim Pütz 		2024
Finsko Harri Heliövaara
Spojené království Henry Patten 		2025

Herní statistiky

[editovat | editovat zdroj]
P tituly
7 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
5 USA Mike Bryan
4 Kanada Daniel Nestor
USA Bob Bryan
P tituly v řadě
7 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
2 Švédsko Stefan Edberg
Švédsko Anders Järryd
USA Mike Bryan
USA Bob Bryan
Kanada Daniel Nestor (2x)
Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
P finále
7 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
USA Mike Bryan
6 Kanada Daniel Nestor
USA Bob Bryan
P vyhraných zápasů
42 USA Mike Bryan
38 USA Bob Bryan
34 Kanada Daniel Nestor
29 Austrálie Todd Woodbridge
25 Švédsko Anders Järryd
Austrálie Mark Woodforde
P odehraných ročníků
16 USA Mike Bryan
15 Kanada Daniel Nestor
USA Bob Bryan
14 Indie Leander Paes
12 Bahamy Mark Knowles
Indie Maheš Bhúpatí
P počet kvalifikování
18 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
15 Kanada Daniel Nestor
Indie Leander Paes
12 Indie Maheš Bhúpatí
Bahamy Mark Knowles
Rok dva zápasy stejných soupeřů v ročníku[a]
1992 Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde		 [b] Austrálie John Fitzgerald
Švédsko Anders Järryd
1993 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis		 Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde
1995 Kanada Grant Connell
USA Patrick Galbraith		 [b] Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
1996 Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde		 [b] Kanada Sébastien Lareau
USA Alex O'Brien
2000 USA Donald Johnson
Jižní Afrika Piet Norval		 [b] Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes
2003 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		 Francie Michaël Llodra
Francie Fabrice Santoro
2006 Švédsko Jonas Björkman
Bělorusko Max Mirnyj		 [b] Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor
2007 Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor		 Švédsko Simon Aspelin
Rakousko Julian Knowle
2009 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		 Bělorusko Max Mirnyj
Izrael Andy Ram
2010 Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić		 Indie Maheš Bhúpatí
Bělorusko Max Mirnyj
2011 Bělorusko Max Mirnyj
Kanada Daniel Nestor		 Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski
2016 Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers		 Jižní Afrika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram
2018 USA Jack Sock
USA Mike Bryan		 [b] Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
2021 Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut		 [b] USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
2024 Německo Kevin Krawietz
Německo Tim Pütz		 Salvador Marcelo Arévalo
Chorvatsko Mate Pavić

Vysvětlivky

  1. ↑ Stejné páry se v rámci ročníku střetly ve skupině a finále.
  2. ↑ a b c d e f g Vítězové ročníku, kteří s finalisty prohráli ve skupině.

Věkové rekordy

[editovat | editovat zdroj]
Nejmladší vítěz USA John McEnroe 19 let, 10 měsíců a 29 dní 1978
Nejstarší vítěz USA Mike Bryan 40 let, 6 měsíců a 21 dní 2018

Výdělek vítězů na pár

[editovat | editovat zdroj]
Rok prize money
1970 —
1971 nehráno
1972 nehráno
1973 nehráno
1974 nehráno
1975 14 000 $
1976 14 000 $
1977 40 000 $
1978 40 000 $
1979 40 000 $
rok prize money
1980 40 000 $
1981 34 000 $
1982 34 000 $
1983 34 000 $
1984 34 000 $
1985 35 000 $
1986 72 000 $
1987 72 000 $
1988 72 000 $
1989 72 000 $
rok prize money
1990 225 000 $
1991 325 000 $
1992 300 000 $
1993 225 000 $
1994 275 000 $
1995 210 000 $
1996 165 000 $
1997 145 000 $
1998 258 500 $
1999 250 000 $
rok prize money
2000 134 000 $
2001 145 000 $
2002 nehráno
2003 220 000 $
2004 205 000 $
2005 205 000 $
2006 220 000 $
2007 205 000 $
2008 220 000 $
2009 265 000 $
rok prize money
2010 265 000 $
2011 287 500 $
2012 305 000 $
2013 335 500 $
2014 362 000 $
2015 423 000 $
2016 465 000 $
2017 450 000 $
2018 479 000 $
2019 533 000 $
rok prize money
2020 254 500 $
2021 396 000 $
2022 930 300 $
2023 943 650 $
2024 862 700 $
2025 862 700 $

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP World Tour Finals na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b ATP extends season-finale in London through 2020 with new title partner Nitto Denko Corporation [online]. London: Nitto ATP Finals, 25-05-2017 [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ Andy Murray buoyed by support from the crowd in London [online]. 6 November 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ Home | Barclays ATP World Tour Finals [online]. Atpworldtour.com, 2013-10-27 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. 
  4. ↑ Associated Press. TENNIS - World Doubles event next month in India canceled. www.espn.com [online]. ESPN, 2001-10-18, rev. 2001-11-05 [cit. 2025-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Doubles carnival begins today. The Tribune [online]. 2002-01-28 [cit. 2025-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Paes-Bhupathi suffer as two Czechs bounce. The Times of India [online]. 2002-02-02 [cit. 2025-11-24]. Dostupné online. ISSN 0971-8257. (anglicky) 
  7. ↑ London Awarded 2009 ATP World Tour Finals. www.atptennis.com [online]. [cit. 2013-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-09. 
  8. ↑ ATP finals to stay in London through 2015 [online]. [cit. 2012-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 08-11-2012. 
  9. ↑ ATP World Tour Finals to be showcased in London till 2015 [online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-11-2012. 
  10. ↑ ATP Confirms London As Host City Through 2018 As 2015 Season Finale Is Officially Launched | ATP World Tour | Tennis [online]. ATP World Tour [cit. 2016-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ ATP World Tour Finals to stay in London till 2020 under new title sponsor [online]. 25-05-2017. Dostupné online. 
  12. ↑ ATP Extends Season-Ending Finale In London Through 2020 With New Title Partner Nitto Denko Corporation [online]. Association of Tennis Professionals (ATP), 25-05-2017. Dostupné online. 
  13. ↑ Nadal Clinches Year-End No. 1 ATP Ranking For Fifth Time [online]. ATP Tour, Inc., 2019-11-14 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b 2025 ATP Official Rulebook | IV. WORLD CHAMPIONSHIPS [PDF]. ATP Tour, Inc., 2025 [cit. 2025-11-10]. S. 67–92. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Nitto ATP Finals 2025 Prize Money. www.nittoatpfinals.com [online]. Nitto ATP Finals, 2025-09-29 [cit. 2025-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ ATP agree $35 million deal for showpiece tournament [online]. 2008-06-18. Dostupné online. 
  17. ↑ ATP & Nitto Denko Corporation extend landmark partnership through 2030. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-11-17 [cit. 2025-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b c d WHERE CHAMPIONS BECOME CHAMPION [PDF]. ATP Tour, Inc., 2022 [cit. 2025-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-06-26. (anglicky) 
  19. ↑ Italy to host ATP Finals for five more years. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-11-17 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ a b MEDIA NOTES | PREVIEW & DAY 1 – SUNDAY 9 NOVEMBER 2025 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2025-11-09 [cit. 2025-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-12-05. (anglicky) 
  21. ↑ MEDIA NOTES | DAY 8 – SUNDAY 16 NOVEMBER 2025 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2025-11-16 [cit. 2025-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-12-05. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. S. 161–165. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Turnaj_mistrů&oldid=25495989“